Terezie Radoměřská o starostech a krásách nejatraktivnější městské části Prahy
Katastr Prahy 1 sahá od Václavského náměstí na pravém břehu Vltavy, přes Staré Město, Národní třídu, až po Kampu, Malou Stranu a Hradčany na břehu levém. Můžeme ji také „vykolíkovat“ památkami: Národní muzeum, orloj, Prašná brána, Obecní dům, Tančící dům, Národní divadlo, Petřínská rozhledna, Karlův most, Strahovský klášter a Pražský hrad s katedrálou. Nepočítaje množství paláců, galerií a kostelů a chrámů…
Z výše uvedeného vyplynula také hlavní témata rozhovoru se starostkou této městské části Terezií Radoměřskou. V něm poznáte praktickou političku, ale také poetickou duši a otevřeného člověka, který se nevyhýbá ani nepříjemným otázkám.
Vyrůstala jste, pokud vím, na Malé Straně. Jaká zákoutí jste si jako malá oblíbila?
Ano, narodila jsem se na Malé Straně a žiju tady celý život. To člověka poznamená. Když jsem byla malá, to bylo ještě před revolucí, nebylo neobvyklé, že byly otevřené malostranské dvorky. Tam jsme si někdy cestou ze školy v Karmelitské nebo později v Josefské hrávali. Měla jsem moc ráda, a dodnes mám, jižní stráň Petřína, kde se říká „pod američákem“, tedy nad kostelem U Jezulátka. Bývají tam zjara první fialky a nahoře jsou kaštany, ze kterých se dobře řežou píšťalky. A samozřejmě jsme milovali Čertovku, kde jsme se se střídavým úspěchem pokoušeli chytat ryby. Ale byl to náš prales.
Jak se tato místa měnila během let a jak vnímáte jejich dnešní podobu?
Malostranské dvorky jsou dnes už otevřené málokdy, intenzivní turismus do nich bezohledně vtrhl, takže je majitelé domů pečlivě zamykají. Ale na druhou stranu, když jdete někam, kde takový dvorek je, bývají zpravidla opravené a krásné. Byť pozdně socialistická zpustlost, oprýskanost a fleky od plísně měly také jistý půvab. Čertovka, nebo spíš Kampa, je dnes důležitým tématem – s kolegyní místostarostkou Klasnovou pracujeme na její rekonstrukci. Naštěstí jsem ale nebyla jediná, která chtěla prales kolem Čertovky zachovat. Proto zůstane bez zásahu. Ostatně, žije tam prý ledňáček, který je chráněný. Sama jsem na něj štěstí ještě neměla, ale třeba volavka popelavá je zde častým hostem.
Historická Praha 1 se stala v průběhu 90. let skanzenem, v němž se už bydlí jen sporadicky. Přesto zde existují komunity tvořené stálými obyvateli. Jak by šlo podpořit, aby se sem lidé více stěhovali?
To je samozřejmě otázka, kterou si klademe neustále. V naší městské části je sice přihlášeno asi 30 tisíc lidí, reálně však zde žije asi 12 tisíc. Je to dáno tím, že jsou zde nájmy velmi vysoké, koupit si zde byt je pro většinu lidí z říše nemožného. Ale především mnozí vlastníci své byty nabízejí ke krátkodobým pronájmům. To je velké neštěstí, protože takoví hosté se u nás často chovají jak barbaři na dobytém území a vůbec nectí fakt, že město je především pro život.
Městská část opravuje postupně svůj bytový fond, nabízíme pak byty v soutěžích. Občané Prahy 1, kteří se takové soutěže zúčastní, jsou zvýhodněni, abychom podpořili lidi, kteří mají k tomuto místu vztah. Ale také usilovně hledáme možnosti regulace krátkodobého ubytování, aby se vlastníkům více vyplatilo pronajímat dlouhodobě. Pak se budou lépe vytvářet komunity jednotlivých čtvrtí.
Jak využít turistického potenciálu a neztratit při tom stálé obyvatele?
Bohužel jsme v situaci, kdy je Praha považována za party-město. Levný alkohol, levné ubytování, tolerantní policie… To láká zejména nízkonákladovou turistiku. Je to kvantita namísto kvality. Je potřeba dostat sem turisty, kteří tady pár dní přespí v dražším hotelu, utratí zde peníze v drahé restauraci, navštíví koncert, operu, galerii a aniž by se nutně opili a hulákali po ulicích, zase odjíždějí. Nikoli tedy klientelu, která přijede, opije se jak mužik, huláká po ulicích a znečišťuje je, pak dělá kravál v krátkodobě pronajatém bytě a vzápětí mizí.
Proto velmi vítám plány na vybudování Vltavské filharmonie. Bylo by hezké, kdyby i ostatní kulturní instituce ze sebe vydaly maximum, aby se Praha stala městem kultury nejvyšší kvality. Ale to je samozřejmě také úlohou státu, aby kultura nebyla popelkou. Zvládla to nicméně Vídeň, měli bychom to zvládnout taky.
Dnes a denně zřejmě narážíte na stížnosti obyvatel: koloběžky, noční klid, parkování, dostupnost služeb, kriminalita apod. Můžete zmínit ty nejčastější a co jedničkové zastupitelstvo činí pro nápravu?
Evergreenem je samozřejmě parkování. Těch lamentací je skutečně velké množství. Nejsou to ale jednotlivé problémy, je to pavučina složitostí, které jedna vyrůstá ze druhé a když vyřešíte jen jeden z těchto problémů, je to prostě málo. Takže je potřeba je řešit všechny paralelně. Ale některé úspěchy už opravdu máme. Podařilo se například prosadit zákaz vjezdu do Starého Města v době nočního klidu. Velice razantně postupujeme proti nepoctivým provozovatelům restauračních zahrádek, v poslední době i v médiích proběhl případ, kdy jsme nechali vyklidit zahrádky přímo před orlojem, které tam byly načerno. Také se snažíme omezovat krátkodobé ubytování. Máme za to, že byt by musel být na krátkodobé ubytování překolaudován. Kdo novou kolaudaci nemá, nesmí krátkodobé ubytování provozovat. A pokud to nerespektuje, je postihován podle zákona.
Jak velké pravomoci ale vlastně máte, jaké místní vyhlášky můžete zavádět, a co se děje, když kolidují s nařízeními „velké“ Prahy?
Zásah! Potopeno! Ano, to jste se dotkla velmi bolavého místa. Zákon o hlavním městě Praze dělá vlastně ze starostů městských částí starosty druhé kategorie. Například, pokud si každá víska může zřídit svého městského strážníka, Praha 1 tuto pravomoc nemá. Městskou policii zřizuje hlavní město. Pokud tedy od nich něco chci, mačkám čepici a šoupu nohama prosíc o součinnost. Úklid, doprava, parkování – to všechno je v pravomoci hlavního města. Ano, my můžeme samozřejmě například dělat doplňkový úklid, v některých oblastech můžeme určovat některá dopravní opatření, některé malé části města jsou skutečně naše, zejména parky, například Kampa, které pak můžeme samostatně pronajímat.
Nicméně vzhledem k tomu, že hlavní město je náš odvolací orgán, co myslíte, že se děje, když náš postoj koliduje s postojem hlavního města? Ve zkratce – město má vždycky pravdu.
Umím si představit, že radním Prahy je celkem jedno, co se děje v Lahovičkách nebo Kobylisích, ale na Praze 1 mají své zájmy. Ukazuje to například případ opoziční zastupitelky, kterou nechali sledovat a čelila výhrůžkám. Jak lze ustát tlak a neztratit iluze o tom, že politika se dá dělat slušně?
Říká se, že na Praze 1 je největší koncentrace zájmů na plošný metr. To je sice básnická hyperbola, ale ne až zas tak velká. Jak ustát tlak? Sama nevím. Stále si říkám, že nikdy nechci, aby se za mě děti musely stydět. To je něco, co vás drží v pozoru. Ale politika se dá samozřejmě dělat slušně, jako každá jiná práce. Vždyť ti, kteří vyhrožovali a sledovali paní kolegyni, nebyli z politiky. A čisté svědomí, klidný spánek a čest si nikdo nekoupí.
Praha 1, zvlášť oblast kolem Staroměstského a Václavského náměstí nemá mezi lidmi příliš dobrou pověst. Kapsáři, veksláci a jiné podivné existence, předražené restaurace, auta s výraznými značkami parkující, kde je napadne… Přiznám se, že sama tam nechodím, pokud to není vyložené nutné. Přesvědčíte mě, že „bude líp“? Vidíte snahy o nápravu? Vázne to vinou lobbingu a korupce?
Jak už jsem se zmínila, je to velmi zašmodrchaná pavučina, kterou rozplést není a nebude jednoduché. Ti, kdo chtějí a kdo disponují velkými penězi na právníky, často vystupují jako nedotknutelní. Snažíme se ukázat, že nedotknutelný není nikdo a jednou na každého dojde. První, nikoli však jedinou vlaštovkou jsou ty zmíněné odstraněné nepovolené zahrádky přímo proti orloji. Pracujeme na dalších. Usilujeme o to, aby městská policie radikálněji zasahovala proti těm, kdo parkují, jak se říká, „na hulváta“. Chceme odtahy, chceme botičky. Společně s náměstkem primátora Pospíšilem chystáme vyhlášku proti žebrotě, s novým rokem začne platit novela zákona o sbírkách, což by mělo pomoci odstranit takzvané deštníkáře. Na té jsme spolupracovali s našimi poslanci.
Samozřejmě že vnímám lobbing, to je logické. Ale netroufla bych si mluvit o korupci. Kdybych měla takové poznatky, mazala bych s tím okamžitě na policii.
Abych ale nebyla nespravedlivá, jsou tu viditelné změny. Parkování koloběžek se umravnilo, a hlavně teď rada hlavního města schválila zákaz provádění turistů v noci – což by mělo zabránit zmíněným opileckým tahům. Jaká další opatření jsou podle vás nutná, aby se Praha zbavila nálepky destinace s levně pořízenou kocovinou?
Upřímně, problém koloběžek teď spíš řeší počasí. Ale je nutné dotáhnout celoměstskou smlouvu do začátku další sezony. V takové smlouvě bych chtěla vidět kompletní zákaz koloběžek na území Prahy 1, jak to žádá usnesení našeho zastupitelstva. Na zákaz provádění turistů v noci jsem docela hrdá. Byl to náš nápad, prosadili jsme to na hlavním městě do tržního řádu. Je to velký úspěch.
Už jsem zmiňovala, že je potřeba změna z levné destinace na kvalitní, kulturní cíl turistického ruchu. Není to moc populární, ale jediná cesta je nebýt levní. Změnu spotřební daně na alkohol asi neprosadíme a městská část takovou pravomoc nemá. Takže pivo bude levné pořád. Ale usilujeme například o zvýšení poplatku za ubytování. Dnes to je 50 korun za hlavu a noc. V evropských metropolích to bývá kolem 6–7 euro. Ano, zdraží to ubytování. Chtěla bych také, aby průvodcovské služby byly zase vázaná živnost, licencované. Tak aby se výrazně zkvalitnily průvodcovské služby. A zdražily, ano.
I nabídka se musí změnit. Jestli máme jako nejvyšší luxus mnohapatrovou diskotéku, a to těsně vedle Karlova mostu, je dle mého něco špatně. Naše opera by měla mít prostředky na nejlepší světové hlasy. Naše národní galerie by měla konkurovat Kunsthistorickému muzeu či Albertině ve Vídni. Pražské jaro či Dvořákova Praha jsou prima, ale nestačí to.
Naopak, jsou zde místa, jako Kampa, Malá Strana, oblast Na Františku, Petřín apod., která mají mimořádné kouzlo. Historické oblasti Prahy jsou pod dohledem UNESCO, ale tu a tam se objeví pokus využít posledních prázdných parcel. Ptám se vás teď ani ne jako starostky, ale jako člověka znalého historie a díky rodinným vazbám vědomého tradic minulosti. Jak se díváte na projekty typu Staroměstská brána (oblast kolem bývalého hotelu InterContinental)? Sluší Praze? Měla by se více otevírat moderní architektuře?
Nelze odpovědět zcela univerzálně. Ale osobně si myslím, že rozvoj města, citlivý rozvoj města je nutný. Jinak tady bude skutečně skanzen. A pak můžeme nahlížet na jednotlivé nápady a projekty. U vámi zmíněné Staroměstské brány neposuzujeme ani tak architektonickou souvislost s barokními paláci Staroměstského náměstí, jako spíš souvislost s budovou bývalého InterContinentalu a urbanistickou souvislost dokončení přetržené Pařížské. Můžeme se bavit o tom, jak pojmout tak zvané náměstí Miloše Formana, ale měli bychom se také bavit o tom, jak logicky dokončit Pařížskou.
Největším projektem je projekt či spíše soubor projektů na Florenci. A tady asi můžeme směle říci, že je tam posun k lepšímu. Jsou ale jiná místa, kde jsou památkové objekty skutečně či opticky dotýkány, a tam musíme být mnohem obezřetnější. Stojím si nicméně za tím, že svého času bylo i baroko nechutně moderní a nehodící se –takový krásný rynek, jako je Malostranské náměstí, a oni tam postaví takovou obrovskou mordu jako je chrám sv. Mikuláše, říkali si možná naši předci – a jak jsme z něj dnes nadšení.
Jak byste chtěla vidět „svou“ Prahu 1 za sto let?
Přála bych si, aby tady žili lidé. Aby tady nacházeli tu krásu, kterou můžeme obdivovat my. Aby jim Praha byla opravdovým domovem, kde mají přátele, kde vychovávají děti, kde si přejí žít a stárnout. Do takové Prahy bych se chtěla za sto let vrátit.
Pojďme ještě krátce k samotné funkci a úřadu městské části. Provedla jste po svém nástupu nějaké organizační změny? Jak jste na tom personálně – je pracovníků dostatek? Co by podle vás úředníkům mohlo usnadnit práci?
Jsem velký odpůrce dramatických změn po nástupu nového vedení, takže k žádné revoluci nedošlo. Pouze malé, až kosmetické změny vzhledem k personálnímu zabezpečení zvolených radních. Nyní postupně doplňujeme obsazení vedoucích funkcí, a to důsledně apoliticky. Dopustili jsme se jen několika drobných korekcí organizačního schématu, jako například vytvoření samostatného odboru pro zdravotnictví či vytvoření samostatného oddělení samosprávných činností v sociálních službách. Také jsme zadali personální audit, s jehož výsledky se nyní seznamujeme a na jehož základě ještě k nějakým změnám dojde. Náš úřad, podobně jako jiné, trpí nedostatkem lidí. Odborníci, které potřebujeme, se shání nesnadno.
Úřednická práce je práce s lidmi. To nikomu příliš neusnadníme. Snažíme se ale, aby naši úředníci byli vybaveni moderní technikou, aby měli k dispozici programy, které jim práci a kontrolu zjednodušují. A samozřejmě se snažíme, aby atmosféra na úřadě byla dobrá. To je, myslím, úplný základ.
Dita Hradecká
Mgr. Terezie Radoměřská
vystudovala Gymnázium Jana Keplera v Praze. Od roku 1989 studovala na Filozofické fakultě UK obor český jazyk – historie, později teologii na KTF UK. Na počátku 90. let v průběhu studia pracovala v Hanns-Seidel-Stiftung. Byla kastelánkou hradu Český Šternberk, restituovaném majetku svého strýce.
Na výzvu Karla Schwarzenberga, jejího příbuzného, vstoupila v roce 2010 do TOP 09 a spolupracovala na volební kampani do Senátu ČR. Současně byla pověřenkyní pro kontakt s německy mluvícími zeměmi. Poté se zapojila do vzniku a rozvoje TOPAZ, think-tanku strany TOP 09, kde se později stala výkonnou ředitelkou.
V letech 2015–2018 byla místopředsedkyní EUŽ, spolku pravicově orientovaných politicky a společensky aktivních žen. V současnosti se věnuje poradenské práci pro senátory TOP 09.
Od devadesátých let se věnuje charitativní práci Suverénního řádu Maltézských rytířů.
Kromě dětské knížky „Vánoce pro Kočku“ je autorkou sbírek poezie, a to dvojjazyčné sbírky haiku „Opadané listy platanů – Die abgefallene Blätter der Platanen“, a sbírky poetických čtyřverší „Zrnka času“. Ráda plave, už od dětství, sbírá moderní grafiku a starý cín a jezdí na koni.
