Ve Světcích na Tachovsku mají unikát, chtělo by to též gastro služby a ubytování

Po mnohaleté rekonstrukci byla před rokem otevřena unikátní jízdárna ve Světcích u Tachova, největší svého druhu v Česku. Práce spojené se záchranou stavby probíhaly průběžně přes 20 let. Akce obnovy národní kulturní památky se stala krajským vítězem v soutěži Památka roku 2023 v kategorii velkých rekonstrukcí. Uspěla dokonce v prestižní soutěži Cen Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro v kategorii Obnova památky a také získala cenu veřejnosti Památky děkují. Za první rok fungování se stala nejnavštěvovanější památkou Tachovska.

Turistický magnet

„První rok bych zhodnotila jako naprosto překvapující, návštěvností a vůbec zájmem o jízdárnu. Ukázalo se, že památka je magnet, a že jsme udělali maximum pro to, abychom návštěvníky přitáhli. Jízdárna je jediná svého druhu v Česku, je to takový zámek pro koně, byť tam nyní koně nejsou,“ pochvaluje si Božena Vaňková, ředitelka Městského kulturního střediska v Tachově. Podle jejích slov si cestu do jízdárny našlo za první rok po otevření více než 20 tisíc lidí.

„Podle podmínek pro udělení dotace jsme se měli dostat na 12 tisíc lidí ročně, kdy jsme vycházeli z návštěvnosti objektu před rekonstrukcí. A už první rok jsme tento mezník výrazně překročili. Rozhodně skvělému výsledku napomohla řada článků v médiích a natáčení reportáže do pořadu Toulavá kamera. To je fenomén, který si velice pochvalujeme, neboť to je skvělá služba pro cestovní ruch,“ dodává.

Tachovští se shodují, že otevření jízdárny rozvoji cestovního ruchu na Tachovsku výrazně napomáhá. Shodují se však i na tom, že služby, které by bylo třeba turistům nabídnout, nejsou dostačující. „Nejsou to jen ubytovací služby, ale i odpovídající gastro služby. Nyní se navíc rekonstruuje náměstí v Tachově, takže turisty ani nemůžeme poslat do restaurací v centru města,“ míní ředitelka kulturního střediska.

Stáje byly zachovány

Městské kulturní středisko Tachov, které jízdárnu spravuje, respektive město Tachov, prezentují jízdárnu tak, jak byla v minulosti postavena. Přestože již neslouží svému původnímu účelu, zůstává budova nezměněna. Interiér charakterizuje rozlehlý střední prostor jízdárny, opatřené v přízemí i patře galeriemi, a prostory původních stájí s částečně zachovaným původním vybavením. Stěny jsou zdobeny iluzivní výmalbou. V západní části je připomínáno jezdectví. Návštěvníci uvidí zázemí pro koně i pro dobové návštěvníky. K vidění je ale také nová expozice bylinkářství a Českého lesa, dobového oblečení, koňských stájí, kovárna, byt kováře, expozice železářství, kočárová chodba a obytné místnosti pro šlechtu a její návštěvy. Návštěvníci se mohou přesvědčit o tom, že objekt poskytoval veškeré pohodlí a zázemí pro jezdce i koně, v suterénních prostorách parkovaly kočáry, později první automobily. Koním sloužila kovárna, jezdcům pak čtyři rohové salonky, přenocovat bylo možno v hostinských pokojích v prvním patře. Kromě vzdušné jízdárenské haly stojí za pozornost například také knížecí lóže.

„Naše návštěvníky bych rozdělila na dvě skupiny. Ti, co chodí na naše koncerty, oceňují skvělou akustiku jízdárny. A ti, co přicházejí na prohlídku, a už před rekonstrukcí v jízdárně byli, žasnou z celkové proměny. Dříve jsme ukazovaly spíš střípky, a najednou je to kráska zářící jako diamant. Oceňují i expozici bylinkářství. Nejvíce žasnou a funguje tam ten wow efekt, když teprve vstoupí do obrovského prostoru jízdárny, který je ohromí. Nesmím zapomenout ani na dojem, který zanechají u návštěvníků naši skvělí průvodci v čele s panem kastelánem Pavlem Voltrem, který své práci dává vše,“ říká Božena Vaňová.

Obnova novorománského skvostu

Monumentální budovu založil v letech 1858–1862 Alfréd I. Windischgrätz podle návrhu ředitele stavební knížecí kanceláře Schwarzenbergů Wilhelma Neverhorsta a chebského stavitele Adama Haberzettla. Díky svým rozměrům a konstrukčnímu technickému ztvárnění představuje architektonicky velmi náročnou stavbu.

Vlivem trvalého zanedbání údržby po druhé světové válce objekt rychle chátral, a byl dokonce v 80. letech 20. století určen k demolici. Ve hře byla přestavba na garáže nebo sýpku a až v roce 1980 vznikl detailnější stavebně historický průzkum, který potvrdil vysokou architektonickou a uměleckořemeslnou hodnotu objektu a uměleckořemeslných prvků. V 90. letech minulého století se také díky opětovnému prohlášení kulturní památkou v roce 1991 objevily náznaky možné záchrany stavby. V letech 1996–1998 bylo z prostředků Havarijního programu Ministerstva kultury provedeno dílčí statické zajištění nejpoškozenějších částí. Již před rokem 1997 získalo objekt město Tachov, jehož zásluhou po roce 2000 začala mimořádně náročná postupná záchranná rekonstrukce financovaná městem a s podporou dotačních titulů, zejména Programu záchrany architektonického dědictví České republiky.

Celková rekonstrukce Jízdárny trvala od roku 2000 do roku 2023 a vyšla na 180 milionů korun. Obnova byla spolufinancována z Integrovaného regionálního operačního programu Evropské unie, z dotací Ministerstva kultury, krajské dotace a zbytek financí pokrylo město Tachov. Stavba si prošla statickým zajištěním konstrukce, vyzděním zdí, kleneb, opravami stropů, opravě krovu a položením nové střešní krytiny. Pokračovalo se obnovou nových vnitřních a vnějších omítek, osazením vnějších oken, některých vnitřních oken a dveří. Náročnou proměnou prošlo severní, východní a západní schodiště. V knížecí lóži, rondelech, v sále a části okružní chodby byla restaurována iluzivní výmalba. Náročná byla obnova fasády s unikátní výzdobou v podobě šesti stylizovaných koňských hlav osazených do kulatých otvorů oken ve štítech bočních stěn. Autorem osazených plastik je restaurátor Milan Směšný. V hlavním sále a několika dalších místnostech byly položeny nové podlahy. Proběhlo rozšíření prostoru pro technické zázemí v suterénu, nové rozvody elektroinstalace, vzduchotechniky, osvětlení a elektronické zabezpečení objektu. Vznikly také dva nové výtahy zajišťující bezbariérový přístup do všech pater. Na projektovém řešení a zdárném dokončení všech náročných fází měl od počátku rekonstrukce nemalý podíl architekt Jan Soukup.

Historický význam jízdárny

V souvislosti s chovem koní vznikala zařízení pro koňský odchov, kde se zvířata narodila, vyrostla a poté se připravovala pro budoucí využití (pomocná síla v obchodě, dopravě, zemědělství a podobně). Na území někdejšího rakouského soustátí vznikly první státní hřebčíny v polovině 16. století, kam byli zpočátku dováženi koně z jihoevropských a arabských zemí. Renesanční a barokní období prakticky až do roku 1918 je spojené s dalším velkým rozvojem hřebčínů. Ústup jejich existence výrazně přinesla až druhá světová válka. Některé ze staveb krize přestály a nelehká období překonaly (Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, hřebčíny Slatiňany či Napajedla, Písek a Tlumačov).

S příchodem 20. století význam koní v souvislosti s rozvojem techniky postupně upadal a přesunul se do sportovní a kulturní oblasti. Chov koní zůstal významně spjatý s reprezentací panovnických dvorů, kde představoval bohatství, prestiž a moc. V blízkosti šlechtických sídel vznikaly pro tento účel rozsáhlé objekty a také se začala od 16. století budovat sportoviště neboli jízdárny sloužící k přehlídkám a nejrůznějším turnajům panovnického dvora.

Jízdárna ve Světcích je dodnes zůstala po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni druhou největší stavbou svého druhu v celé tehdejší habsburské monarchii. Současná proměna původní funkce jízdárny v jedinečné kulturní a společenské centrum nicméně stále připomíná a odkazuje k účelu, k jakému byla postavena. Je otevřena formou komentovaných prohlídek vždy od středy do neděle.

Zbyněk Konvička
Více se dozvíte na webu www.jizdarna-svetce.cz