Občan přijde poprvé na úřad a neví, kam jít. Na dveřích sice visí cedule, ale používá jiný název odboru, než jaký našel na webu. Na chodbě narazí na provizorní šipku, která ho pošle jedním směrem, a na další, která ho vzápětí pošle jinam. Nakonec se zeptá zaměstnance. Ten mu cestu vysvětlí – stejně jako ji vysvětlil dnes už několikrát.
Proč se orientací vůbec zabývat?
Pro návštěvníka začíná zkušenost s úřadem často ještě předtím, než překročí jeho práh. Hledá informace na webu, zjišťuje adresu a vstup, orientuje se v areálu nebo hledá parkování. Teprve potom přichází do budovy, kde musí pochopit, kam jít dál.
V každém z těchto okamžiků potřebuje dostat srozumitelnou a navazující informaci.
Orientační systém bývá často až na konci seznamu priorit veřejných institucí. Přitom právě s ním přichází návštěvník do kontaktu jako s jednou z prvních věcí. Pokud orientace funguje dobře, většina lidí si jí ani nevšimne. Když ale selhává, projeví se to okamžitě. Zdánlivý detail tak významně ovlivňuje kvalitu veřejné služby i každodenní provoz instituce.
Funkční orientační systém může přinést praktické změny:
- návštěvníci snáze a rychleji najdou správné pracoviště,
- zaměstnanci tráví méně času vysvětlováním cesty,
- ubývá provizorních a nejednotných cedulí a vizuálního smogu,
- omezí se stres a časové ztráty,
- informace lze snáze aktualizovat při změnách a rekonstrukcích,
- budova je přístupnější seniorům, osobám se zdravotním omezením i návštěvníkům, kteří prostor neznají,
- při mimořádných situacích se urychluje pohyb po budově.
Na základě několikaletého výzkumu připravila organizace Czechdesign ve spolupráci s Masarykovou univerzitou metodiku orientačních systémů ve zdravotnických zařízeních, jejíž principy lze využít i ve veřejných budovách. Jejím cílem je ukázat, že orientační systém není soubor cedulí, ale promyšlený nástroj, který propojuje architekturu, informace i fungování organizace.
Nejde jen o cedule. Co je wayfinding?
Wayfinding je systematický přístup k orientaci v prostoru. Neřeší pouze podobu cedulí, ale celý proces, kterým člověk prochází – od hledání informací na webu přes příchod do budovy až po nalezení cílového místa. Propojuje architekturu, grafický design, hierarchii informací i znalost chování.
Stejné principy lze uplatnit v moderních i historických budovách. Zatímco u novostaveb orientaci často podporuje samotná architektura, historické budovy bývají složitější a vyžadují promyšlenější navigaci. V obou případech je cílem vytvořit prostředí, ve kterém se lidé dokážou orientovat přirozeně, samostatně a bez zbytečné pomoci zaměstnanců.
Co si mohou úřady vzít ze zkušeností z nemocnic
Projekt Czechdesignu se odehrával primárně v nemocnicích. Zdravotnické prostředí je přitom pro orientaci mimořádně náročné: často se v něm pohybujeme poprvé, můžeme být ve stresu a potřebujeme rychle najít konkrétní místo. Řada těchto situací je ale vlastní i veřejným budovám a úřadům.
Metodika proto neřeší pouze to, jak mají vypadat cedule. Zaměřuje se na analýzu prostředí a pohybu osob, návrh systému, jeho testování, vytvoření pravidel pro správu, realizaci a dlouhodobou udržitelnost.
Tento přístup mění i způsob, jakým je potřeba o projektu a zakázce přemýšlet. Nezačíná otázkou „Kdo nám vyrobí cedule?“, ale otázkou „Co lidem dnes brání v tom, aby se v naší budově samostatně orientovali?“
Nejčastější problémy orientačních systémů
Orientační systém vzniká postupnými dílčími zásahy bez jednotné koncepce,
jednotlivá oddělení doplňují vlastní cedule a navigační prvky („DIY přístup“),
chybí jasně stanovená odpovědnost za správu, aktualizaci a kontrolu systému,
orientační prvky nejsou průběžně udržovány ani přizpůsobovány změnám provozu,
v prostoru vzniká vizuální smog,
návštěvníci dostávají rozporné nebo neaktuální informace na různých místech.
Proto je důležité navrhovat orientační systém jako dlouhodobě spravovaný celek. Už při jeho vzniku je potřeba počítat s tím, že některé informace zůstávají roky stejné, jiné se mění pravidelně a další pouze dočasně. Pokud tomu odpovídá konstrukce jednotlivých prvků i způsob jejich správy, může se systém přirozeně vyvíjet společně s institucí, aniž by postupně ztrácel svou funkčnost.
Wayfinding nelze navrhnout od stolu
V praxi se však instituce často soustředí především na výrobu fyzických nosičů. O obsahu, terminologii, grafické podobě nebo umístění orientačních prvků se rozhoduje interně, často bez využití dat, analýz nebo ověřených metod. Výsledkem bývá systém, který sice obsahuje nové cedule, ale nepřináší skutečné zlepšení orientace ani nenaplňuje svůj potenciál.
Zkušenosti z realizovaných projektů ukazují, že náklady na analýzu, výzkum a testování představují pouze malou část celkového rozpočtu orientačního systému. Přesto právě tato fáze zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu výsledného řešení.
Jak navrhnout orientační systém?
Jednotlivé kroky metodiky na sebe navazují a společně vytvářejí proces, jehož výsledkem je funkční, dlouhodobě udržitelný a snadno spravovatelný orientační systém.
Jak postupovat při návrhu:
- nejprve analyzovat současný stav,
- zjistit potřeby návštěvníků a zaměstnanců,
- vyřešit terminologii a hierarchii informací,
- návrh před realizací otestovat,
- vytvořit pravidla pro budoucí správu,
- určit odpovědnou osobu,
- oddělit návrh systému od samotné výroby prvků.
- Analýza prostředí a uživatelů
Kvalita orientačního systému je dána především kvalitou vstupní analýzy. Cílem je porozumět provozu budovy, pohybu návštěvníků i zaměstnanců a identifikovat místa, kde orientace selhává.
Součástí analýzy jsou rozhovory se zaměstnanci, pozorování provozu, mapování uživatelských cest pomocí dostupných dat i posouzení přístupnosti pro různé skupiny osob.
- Návrh orientačního systému
Wayfinding není běžné grafické zadání. Propojuje grafický design, typografii, strukturu a hierarchii informací, prostorový design, znalost potřeb a chování návštěvníků i znalost provozu budovy.
Na návrhu by se měl podílet tým nebo grafické studio se zkušeností s orientačními systémy. V případě potřeby lze zapojit také autora stávající vizuální identity, odborníka na design služeb/uživatelský výzkum nebo architekta.
- Testování návrhu
Testování představuje klíčovou fázi celého procesu. Jeho cílem je ověřit, že navržený systém je srozumitelný a skutečně pomáhá při orientaci.
Nejprve doporučujeme ověřit základní srozumitelnost návrhu a odstranit případné nedostatky. Následně se testují prototypy přímo v provozu, kdy účastníci plní předem definované úkoly a hledají konkrétní cíle. Výsledky testování slouží k úpravě návrhu ještě před jeho realizací.
- Manuál a správa systému
Výsledkem procesu má být manuál orientačního systému (obdobně jako u grafického manuálu vizuální identity). Stanovuje pravidla pro textaci, piktogramy, barevnost, typografii, umístění prvků i jejich budoucí aktualizaci.
Stejně důležité je určit odpovědnou osobu nebo útvar, který bude orientační systém dlouhodobě spravovat. Ten zajistí koordinaci změn, dodržování pravidel i průběžnou aktualizaci systému.
- Realizace
Výroba orientačních prvků by měla vycházet ze schváleného návrhu a manuálu. Díky tomu budou jednotlivé prvky jednotné, správně začleněné do provozu budovy a připravené na budoucí změny bez nutnosti improvizovaných zásahů.
- Dlouhodobá udržitelnost
Orientační systém není jednorázovým projektem. V průběhu času dochází ke změnám dispozic, stěhování pracovišť, rekonstrukcím nebo úpravám provozu. Systém proto musí být navržen tak, aby bylo možné tyto změny jednoduše promítat bez narušení jeho funkčnosti a jednotného vzhledu.
Výzkum a metodika Czechdesignu ukazují, že cesta k funkčnímu orientačnímu systému začíná mnohem dříve než u výroby jednotlivých prvků. Začíná pochopením lidí, jejich pohybu a potřeb. Pokračuje návrhem, testováním a nastavením pravidel, která umožní systému fungovat i za několik let.
Rychlý test: Potřebuje váš úřad nový orientační systém?
Ptají se návštěvníci zaměstnanců na cestu v rámci budovy či areálu?
Musí zaměstnanci často vysvětlovat, kam návštěvník má jít?
Existují v budově dodatečné nebo provizorní cedule?
Liší se terminologie na webu a v budově?
Zůstávají po přestěhování odboru staré informace?
Máte v budově vizuální smog?
Tápe návštěvník už při vstupu, jakým směrem se vydat?
Není stanovena osoba nebo odbor, který by měl jasně na starosti aktualizaci orientačního systému?
Pokud jste na většinu otázek odpověděli ano, stojí za to zamyslet se nad změnou. Více informací k projektu na www.spravnymsmerem.cz
Jana Vinšová, Czechdesign, organizace zaměřená na rozvoj designu a architektury v České republice.
Text byl připraven pro říjnové číslo časopisu PRO města a obce.