Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Demografie

Demografické vzestupy a pády II: Protektorát

  • Redakce
  • 2. 8. 2024
  • 13 min čtení
Image

Seriál „Vzestupy a pády: Demografické proměny v kontextu společenského dění v českých a moravských zemích“

Každá epocha, a každá generace nese s sebou své vlastní vzestupy a pády, které formují společnost, jak ji známe dnes. Historie národů je plná událostí, které ovlivňují životy jednotlivců i osudy celých komunit. Demografické proměny, tedy změny v populaci a struktuře obyvatelstva, hrají v tomto procesu klíčovou roli.

Vstupte s námi do světa minulosti a vydejte se na cestu událostmi, které formovaly naši společnost a následně demografii národa. Možná díky tomu lépe pochopíme demografickou situaci současnosti a lépe se nám bude predikovat naše budoucnost.

V našem seriálu „Vzestupy a pády“ se budeme věnovat po etapách právě těmto demografickým změnám, které se odehrávaly v srdci Evropy, v České republice. Zaměříme se nejen na suchá čísla a statistiky, ale také na kontext a porovnání se současností s názorným grafickým zobrazením.

 

Díl 2: Druhá světová válka (1938–1945) – vliv války na obyvatelstvo

Náš předchozí demografický pohled na první republiku končil na přelomu let 1937 a 1938. Celé Československo, zahrnující i Podkarpatskou Rus, tehdy obývalo téměř 15 milionů lidí. V březnu 1939 vznikl z okleštěných Českých zemí tzv. Protektorát Čechy a Morava jako relativně autonomní země uvnitř Velkoněmecké říše; ve skutečnosti byl vojensky obsazenou a politicky i hospodářsky přímo Němci řízenou vazalskou oblastí.

Překvapivě, i přes temnou éru a sedm let válečných zkoušek, dosáhlo naše území rekordního počtu obyvatel, k jehož překonání máme i v současné době daleko. Již v roce 1939 jsme překročili hranici 11 milionů obyvatel, a v roce 1941 na území našich původních hranic žilo 11 159 539 lidí.

 

V roce 2023 měla Česká republika 10.882.235 obyvatel, tedy přibližně jako v roce 1937.

 Hlavní příčiny populačního nárůstu v období 1939–1944

  • března 1939 vznikl Slovenský štát a Češi byli vyháněni. Velká část Čechů se vrací do centrální protektorátní části naší země (okolí připadlo Německu). Dle údajů ze sčítání lidu z roku 1930 žilo na Slovensku něco přes 120.000 Čechů.
  • Větší příliv Němců z Německa do Sudet do uvolněného prostoru po odsunu Čechů a do protektorátu na dohlížení a správu protektorátního území.
  • Zvýšená porodnost německého obyvatelstva pod vlivem propagandy a snahy zalidnit novou Třetí říši čistokrevnými Árijci.
  • Zvýšená porodnost českého obyvatelstva ze snahy vyhnout se totálnímu nasazení v Německu. Sňatek představoval ochranu pouze na začátku války, avšak narození dítěte i v pozdějších fázích války. V letech 1943–44 tak byla porodnost českého obyvatelstva rekordní.

Počty narozených se na území Českých zemí v období 1940–1944 zvyšují (ročně přes 200 tis. živě narozených) a roste i úhrnná plodnost (až na 2,8 v r. 1944).

Nicméně tato čísla musíme brát s jistou rezervou. V roce 1940 sčítání celkového obyvatelstva již neproběhlo. V roce 1939 proběhlo jen sčítání obyvatelstva německého původu. Pro území Protektorátu byla prováděna evidence obyvatelstva za účelem zásobování (pouze civilní obyvatelstvo). Celkový „demografický účet“ počtu obyvatelstva byl však vystaven až v roce 1945. Střetává se v něm vyšší válečná porodnost proti úbytkům obyvatelstva způsobených válkou (emigrace, koncentrační tábory, válečné ztráty). Největší propad v počtu obyvatelstva má však na svědomí odsun německého obyvatelstva, který začal hned v květnu 1945.

 

A CO NAŠE DEMOGRAFICKÁ HORSKÁ DRÁHA?

V minulém díle První republika jsme si popsali, z čeho startovalo naše Československo v roce 1918. Velká válka – jak se tehdy říkalo 1. světové válce (nikdo ještě netušil, že bude v dohledné době další válka) zanechala spolu s pandemií španělské chřipky v našich zemích velký demografický propad. Celé ročníky našich vybitých prapředků (říkali si „ztracená generace“) se nezapojily do reprodukčního procesu a tato „mezera“ se začala cyklicky opakovat a v podstatě trvá až do současnosti. Vlivem dalších okolností můžeme sledovat její prohlubování a rozšiřování – slabé populační ročníky v 60. a 90. letech.

GRAF č. 1 Živě narození celkově a mimo manželství v českých zemích od roku 1806–2022, Zdroj ČSÚ

 

A abychom pochopili, proč se tato „mezera“ počínající I. nenarozenou generací z Velké války mění, podíváme se, co ji předcházelo.

Závěr 30. let minulého století je poznamenán další vlnou migrace obyvatel našich zemí do celého světa. V počátku 20. století odcházelo práceschopné obyvatelstvo převážně do USA za lepším živobytím (Slovensko například ztrácelo až 18.000 obyvatel ročně v letech 1920–1924). Tento trend se zastavil v počátcích 30. let v souvislosti s velkou hospodářskou krizí. Migrace se opět zvedá s nástupem nacismu v sousedním Německu. Odchází zejména celé rodiny a obyvatelé, kteří mají finanční prostředky na začátek v jiném státě. V období první republiky je migrační přírůstek záporný.

Všechny výše uvedené skutečnosti vedly ke snížení porodnosti, která setrvale klesala. Dvacet let od začátku Velké války přichází v roce 1935 do fertilního období početně oslabená generace. Plnoletost v té době byla od 21 let. Roky 1935–1939 patří navíc do období nízké intenzity plodnosti pod 2,1 živě narozeného dítěte na jednu ženu ve fertilním věku (důležité číslo pro zachování prosté obnovy populace). V roce 1936 například úhrnná plodnost klesla na 1,66 dítěte na jednu ženu. Nezapomeňme, že mluvíme o době bez antikoncepce a legální možnosti potratu. 50. generace od Velké války tedy ročně rodí okolo 150–160 tisíc dětí za rok. A právě tato čísla spolu s masivním odsunem německého obyvatelstva se promítnou do další – III. generace narozených dětí na konci 50. a počátkem 60. let.

 

VLIV DIKTATURY NA MANŽELSTVÍ

Ptáte se, zda může mít diktatura blahodárný vliv na manželství a děti narozené v něm? Ano může, pokud se pouze stroze podíváme na čísla a odmyslíme všechny emoce a jistou nedobrovolnost, tak nám jasně vychází, že v období 2. světové války se rodilo enormně málo dětí mimo manželství. Tuto „anomálii“ nám ukazuje historicky nejprudší pokles podílu živě narozených dětí mimo manželství – zelená linka v letech  1939-1945 v předešlém GRAFU č. 2.

GRAF č. 2 Počet sňatků a rozvodů od roku 1785–2022 v českých zemích, Zdroj ČSÚ

 

Z GRAFU č. 3 vyplývá, že největší špičku ve sňatečnosti v českých zemích jsme měli za posledních 100 let v roce 1920. Uskutečnilo se přes 135 714 sňatků, kde šlo o odložené sňatky z válečných let. Konkurovat mohl právě jen rok 1939, kdy se uskutečnilo o 1132 sňatků méně než v euforických poválečných letech našeho nového státu. Jak už jsme si výše popsali, za vysokou mírou sňatečnosti roku 1939 a nízkou mírou dětí narozených mimo manželství byla reálná obava z totálního nasazení na nucené práce v Německu.

Rozvodovost v protektorátních letech byla minimální také kvůli dalšímu faktu, že rozvod jako jediná možnost zániku manželství za života manželů byl v Československu uzákoněn až v roce 1950. Do té doby existovaly možnosti dvě – rozvod od stolu a lože a rozluka. Rozvod v původním slova smyslu zprošťoval od manželských povinností a povoloval oddělené bydliště, manželství ale trvalo i nadále a nový sňatek nebyl možný. Oproti tomu rozluka umožňovala nový sňatek i založení nové rodiny, byla tedy podobnější rozvodu, tak jak jej chápeme dnes.

O tom, jaký vliv na manželství měla komunistická éra, budeme sledovat v příštím díle, který se bude věnovat poválečnému demografickému vývoji obyvatelstva na našem území.

 

ZAJÍMAVOSTI NAVÍC

Pro toho, kdo je fanda do demografie, anebo si rád dává věci do souvislostí, tu máme další zajímavostí, které mají svou aktuálnost i dnes. Tak například:

Víte, kolik bylo totálně nasazených z Protektorátu Čechy a Morava?

Odhaduje se, že z celé Evropy bylo za druhé světové války nuceně nasazeno 13,5 milionu lidí, z toho z Protektorátu Čechy a Morava zhruba 640 tisíc. Tomu, kdo odmítl pracovat, hrozila pokuta, vězení nebo deportace do koncentračního tábora.

Nejprve byli povoláni muži z ročníků 1921 a 1922. V dalších letech se požadavky okupantů stupňovaly, povolán byl i ročník 1918, včetně mladých žen. Totálnímu nasazení v Německu bylo možno se vyhnout ze zdravotních nebo rodinných důvodů. Sňatek představoval ochranu pouze na začátku, narozené dítě byl pádný argument po celou dobu války. Na konci války byli v rámci tzv. Technische Nothilfe využíváni dokonce i septimáni a k budování zákopů byly zmobilizovány i ročníky 1927 a 1928.

Z totálního nasazení se nevrátilo zhruba 6 tisíc Čechů a přibližně 60 tisíc českých občanů zemřelo do dvou let po návratu domů z nucených prací na následky vyčerpání či infekčních chorob.

Proč se v roce 1939 sčítalo jen německé obyvatelstvo?

Nabízí se odpověď, že jsme Němcům za to nestáli. Ale není to tak. Jeho konání na okleštěném území Protektorátu Čechy a Morava zabránili čeští politici a demografové s odůvodněním nepřipravenosti, a hlavně s úmyslem neposkytnout okupační mocnosti spolehlivé podklady pro válečné hospodářství.

V roce 1930 se v prosinci na našem území konalo velmi kvalitní sčítání lidu. Sčítání lidu zjišťovalo přímo i národnost, což se stalo časem velmi citlivým a nebezpečným údajem.

Demografové považovali a považují za nejvýznamnější inovaci sčítání v roce 1930 šetření o plodnosti žen. Dotazem na počet dosud narozených dětí v posledním manželství a ve spojení s dalšími otázkami byla získána cenná data o reprodukci manželství a žen v Československu. Šlo o projekt, který byl oceňován i světovými demografy jako unikátní a rozhodně představoval demografické prvenství.

Víte, jak byla tehdejší společnost vzdělaná?

Vzdělaní lidé, kteří jsou schopni domýšlet důsledky a představují tak pro každou diktaturu nebezpečí. Eliminace vzdělaných je pro agresory vždy prvořadý úkol.

17.11.1939 bylo možnosti studia zbaveno celkem 151 172 českých vysokoškolských studentů. Z počátku „dočasně“ na 3 roky. Dovolme si uvést jeden citát, který plně vystihuje dobovou situaci. Je přímo od Reinharda Heydricha – zastupujícího říšského protektora z 21. situační zprávy z Prahy do Berlína z 18. května 1942.

„Česká universita zůstane bez velkých obtíží zavřena zatím až do skončení války … Opětnému otevření se pak dá celkem snadno zabránit.“

Získat vysokoškolské vzdělání ve 40. letech bylo složité. Není se tedy proč divit, jestliže data v roce 1950 uvádí, že mělo v českých zemích vysokoškolské vzdělání jen 1 % osob starších 15 let.

Na českém území od dob monarchie dlouhodobě existovala diskriminace žen na vyšší úrovni vzdělání. Na počátku 20. století bylo např. v ČR 125 gymnázií, z toho pouze pět pro dívky. V počtu vysokoškolských studentů bylo velmi nízké procento žen, mezi vysokoškolskými učiteli nebyly prakticky žádné ženy. Po vzniku Československé republiky počet studentů středních a vysokých škol soustavně narůstal a zároveň se zvyšoval podíl dívek. Na úrovni středního školství se podíl dívek zvýšil k roku 1930 ještě více. Jejich podíl mezi studenty gymnázií již dosáhl 1/3, v průmyslových a obchodních školách již 44,4 % a v učňovských školách 26,8 %.

Zdroje:

Nejčtenější kategorie
Chytré město
462
Energetika
541
IT
417
Dotace a Finance
1423
Zdravé město
9

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze

Reklamní prostor
Další článek
Demografické vzestupy a pády IV: Husákovy děti
Image
Další článek
Obce a uprchlíci: Co se osvědčilo
Image