Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Demografie

Demografické vzestupy a pády IV: Husákovy děti

  • Redakce
  • 2. 8. 2024
  • 12 min čtení
Image

Seriál „Vzestupy a pády: Demografické proměny v kontextu společenského dění v českých a moravských zemích“

Každá epocha, a každá generace nese s sebou své vlastní vzestupy a pády, které formují společnost, jak ji známe dnes. Historie národů je plná událostí, které ovlivňují životy jednotlivců i osudy celých komunit. Demografické proměny, tedy změny v populaci a struktuře obyvatelstva, hrají v tomto procesu klíčovou roli.

Vstupte s námi do světa minulosti a vydejte se na cestu událostmi, které formovaly naši společnost a následně demografii národa. Možná díky tomu lépe pochopíme demografickou situaci současnosti a lépe se nám bude predikovat naše budoucnost.

V našem seriálu „Vzestupy a pády“ se budeme věnovat po etapách právě těmto demografickým změnám, které se odehrávaly v srdci Evropy, v České republice. Zaměříme se nejen na suchá čísla a statistiky, ale také na kontext a porovnání se současností s názorným grafickým zobrazením.

 

Díl 4: Období normalizace (1965–1979) – Husákovy děti

V minulém díle jsme se věnovali demografickému vývoji v poválečných letech, ve kterém se odehrál historicky největší a nejrychlejší masivní přesun obyvatelstva na našem území.

Následky odsunu 3 milionů obyvatel, poválečného nedostatku, změna společenského řádu a rodinného uspořádání přinesla spolu s interrupčním zákonem z roku 1957 stagnaci přírůstku obyvatelstva po téměř celá šedesátá léta.

Jedinou výjimkou bylo tříleté období 1963 – 1965, vyvolané sliby o prodloužení mateřské dovolené, nebo rozšíření zařízení předškolní i mimoškolní péče o děti. Nicméně tato opatření se vládě prezidenta Antonína Novotného (1957 – 1968) nepovedlo zavést do běžného života a porodnost opět klesla.

Vysoká vynucená zaměstnanost žen (platy mužů, byly udržovány ve výši, která nepostačovala k zajištění rodiny) spolu s nižšími přídavky a nedostatečnou bytovou výstavbou nijak pronatalitně nepodpořily početně slabé ročníky z krizových 30 let.

Předělem celého dlouhého období se stal rok 1968 a pozdější nástup Husákova normalizačního vedení do čela komunistické strany a státu. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa vyvolala řadu změn. Jako první se opět objevila emigrace.  Emigrací do zahraničí ztrácela republika ročně více než deset tisíc občanů. Jednalo se často o mladší ekonomicky aktivní muže nebo rodiny. Spolu s poklesem porodnosti a zvyšujícím se trendem potratovosti, to vedlo ke zrychlenému stárnutí obyvatelstva. A právě v tomto čase se zrodila generace Husákových dětí.

 

KDO JSOU HUSÁKOVY DĚTI?

Známá píseň 1970 od skupiny Chinasky začíná: „Nevím jestli je to znát, možná by bylo lepší lhát, jsem silnej roční sedmdesát, tak začni počítat…“ Dále se píseň odvolává na Husákovy děti a na poměry v kterých tato generace vyrůstala. Když začneme opravdu počítat, zjistíme, že ročník 1970, nebyl zdaleka nejsilnějším ročníkem co do počtu narozených dětí. Viz Obrázek č.1

Obrázek č.1 Data ČSÚ

 

A koho všeho můžeme mezi Husákovy děti počítat a proč se jim tak říká? Husákovy děti jsou označením pro silnou populační vlnu, která se zvedla na počátku 70. let. Lidé, kteří se narodili v letech 1973–1976, jsou v současné populaci České republiky nejpočetnější skupinou. Nejsilnějším ročníkem této populační vlny se stal rok 1974, kdy se živě narodilo 194 215 dětí. Těmto dětem je právě letos padesát let.

A jak to bylo s Gustavem Husákem? Ten se stal v roce 1969 po Alexandru Dubčekovi prvním tajemníkem KSČ. Od roku 1971 postoupil na funkci generálního tajemníka, aby se roku 1975 stal prezidentem Československa. V této nejvyšší pozici setrval do prosince revolučního roku 1989. Gustav Husák tedy skutečně měl v této době nejsilnější mocenský vliv na uplatňování opatření, která formovala populaci té doby.

Termín Husákovy děti je však zavádějící, a to hned z několika důvodů. Vedení státu v čele s Gustavem Husákem v zájmu politického uklidnění situace po roce 1968 přijalo sociální program pomoci rodinám s dětmi. Tento program byl však připraven již v letech 1964–1967. Navrhovaná opatření, která se v předchozích letech nestihla zrealizovat, se střetla s dobou, kdy byly ve věku nejvyšší plodnosti početně silné ročníky narozené ve válečných letech až do roku 1950. Jednalo se o komplex opatření, jako je poskytování novomanželských půjček, prodloužení mateřské dovolené na 26 týdnů, reforma systému přídavků na děti s výraznou preferencí třetího a čtvrtého dítěte či zvýšení bytové výstavby. Přesto se v českých zemích prohluboval zejména dvoudětný model rodiny a přenášel se postupně i na Slovensko.

V neposlední řadě tu musíme uvést i jedno nepopulární opatření, které mělo vliv na zvýšenou porodnost. Uzavření hranic a zavedení restrikcí při vycestování do zahraničí směrem z východního bloku společně s utužující se normalizační politikou přispělo ke ztrátě ambicí a seberealizace občanů se obrátila směrem k rodinným záležitostem.

 

POROVNÁNÍ ROKU 1974 V ČASE

Když se budeme jubilejnímu roku 1974 věnovat blíže zjistíme, že měl velmi nízký podíl nemanželských dětí na počet narozených dětí. Bylo to 4,3 % (konkrétně se jednalo o 8437 dětí). Podíváme-li se do historie tak zjistíme, že naposledy bylo stejně nízké procento nemanželských dětí v roce 1943. viz Obrázek č. 2. Oba roky spojuje totalitní doba, i když důvody proč se obyvatelstvo českých a moravských zemí soustředilo, v těchto letech na rodičovství byly odlišné. Každopádně po roce 1974 podíl nemanželských dětí na počtu živě narozených už nikdy neklesl, a naopak pravidelně stoupal až do dnešní úrovně 48,2 % v roce 2022. Změna pohledu společnosti na děti narozené mimo manželství a nutnosti uzavírat manželství se právě tenkrát začala měnit.

Od začátku šedesátých let do roku 1994 neklesl v českých zemích roční počet potratů pod 80 000. S výjimkou let 1963-1965, kdy byla přislíbena prorodinná opatření, která se z důvodů úspor a nedostatku politické vůle nezrealizovala. V letech 1973-1976 se konečně uskutečnila slibovaná podpůrná opatření a tyto roky vykazují opět pokles počtu potratů – okolo 77 000 ročně. Například v roce 1974 se uskutečnilo 78 130 potratů. Podíl uměle přerušených těhotenství na tomto čísle byl až 72,9 %. Pro srovnání v roce 2022 byl podíl uměle přerušených těhotenství na celkovém čísle 59,6 %. Je nutné podotknout, že se od té doby výrazně změnila přístupnost k fungující antikoncepci a osvěta. Za rok 1943 žádná čísla neexistují, protože nebyl potrat legální.

Obrázek č.2

 

V sedmdesátých letech také došlo k propadu průměrného věku matky při narození prvního dítěte. Zatímco v předešlých desetiletích se věk prvorodiček stabilně pohyboval průměrně okolo 24 až 25 let, socialismus nekladl na materiální zajištění rodiny takový důraz. V osmdesátých letech se průměrný věk prvorodiček dokonce snížil až na 22,3 roků, a to i při rekordní potratovosti, kdy se počty živě narozených dětí téměř rovnaly celkovému počtu potratů za rok. Podíl věkové skupiny 0–14 let ve společnosti se v sedmdesátých letech pohyboval mezi 21-23 %. Naproti tomu podíl osob 65 + činil okolo 12-13 %.

V 50. letech se rychle zvyšoval průměrný věk dožití mužů z 62,3 na 67,4 roku a u žen z 67 na 72,7 roku žen. V roce 1956 bylo například Česko 13. nejlepší zemí celého světa. V průběhu 60. let se růst průměrného věku střídavě pohyboval mezi 66 a 68 lety u mužů a kolem 73 let u žen. Obrázek č. 3 Mezi hlavní činitele této stagnace počítáme zhoršování životního prostředí na území celé republiky, neekologické hospodaření firem i vytváření nezdravého způsobu života s důrazem na stres, obezitu z nevhodného stravování, kouření a alkohol, dále zaostávání technické úrovně zdravotní péče. V důsledku vysoké úmrtnosti některých složek populace (zejména mužů ve věku 40–70 let) a nepříznivého zdravotního stavu obyvatelstva začala naděje dožití značně zaostávat za vyspělými západními zeměmi.

Obrázek č. 3  Zdroj dat ČSÚ

 

Naděje dožití našeho obyvatelstva byla o 6-8 roků nižší než ve vyspělých západních zemích a tím patřila k nejnižším v Evropě. Podobně na tom byli i další státy patřící k východnímu bloku.

Největší naději dožití ovlivňuje dostupnost zdravotní péče a zejména vzdělání. Právě to nejvíce rozděluje obyvatelstvo České republiky. Čím vyšší vzdělání, tím vyšší šance na dožití. Úroveň vzdělanosti obyvatelstva se v sedmdesátých letech postupně zvyšovala jednak tím, jak stále zvyšující se podíl mladých lidí získával středoškolské a vysokoškolské vzdělání, jednak vymíráním generací s podstatně nižším vzděláním. Se snižujícím se věkem vzrůstala úroveň vzdělání zvláště u žen.

Vzdělání Muži 1970 Muži 1980 Ženy 1970 Ženy 1980
Základní 21,3 17,1 43,8 30,3
Střední odborné 3,5 1,4 6,8 5,5
Učňovské 44,1 51,4 13,9 28,3
Úplné střední 22,4 19,4 27,7 28,1
Vysokoškolské 8 10 7,1 7,2

 

Čas pádí, čas letí, a je to zvláštní svět. A tak i Husákovy děti, dospěly ne do Kristových let, ale už do Abrahamových let. V příštím díle se podíváme, jak se společnost postavila k čím dál všednější realitě normalizačních časů a jak se postavily Husákovy děti ke svému rodičovství.

Zdroje:

Nejčtenější kategorie
Chytré město
462
Energetika
541
IT
417
Dotace a Finance
1423
Zdravé město
9

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze

Reklamní prostor
Další článek
Demografické vzestupy a pády V: Osmdesátky
Image
Další článek
Demografické vzestupy a pády II: Protektorát
Image