Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Demografie

Demografické vzestupy a pády V: Osmdesátky

  • Redakce
  • 3. 8. 2024
  • 14 min čtení
Image

Seriál „Vzestupy a pády: Demografické proměny v kontextu společenského dění v českých a moravských zemích“

Každá epocha, a každá generace nese s sebou své vlastní vzestupy a pády, které formují společnost, jak ji známe dnes. Historie národů je plná událostí, které ovlivňují životy jednotlivců i osudy celých komunit. Demografické proměny, tedy změny v populaci a struktuře obyvatelstva, hrají v tomto procesu klíčovou roli.

Vstupte s námi do světa minulosti a vydejte se na cestu událostmi, které formovaly naši společnost a následně demografii národa. Možná díky tomu lépe pochopíme demografickou situaci současnosti a lépe se nám bude predikovat naše budoucnost.

V našem seriálu „Vzestupy a pády“ se budeme věnovat po etapách právě těmto demografickým změnám, které se odehrávaly v srdci Evropy, v České republice. Zaměříme se nejen na suchá čísla a statistiky, ale také na kontext a porovnání se současností s názorným grafickým zobrazením.

 

Díl 5: Osmdesátky – REVOLUCE – devadesátky (1980 – 1997)

Na začátku tohoto dílu začínáme rokem 1980. Nacházíme se uprostřed dvacetiletého normalizačního období ve chvíli, kdy se již vyčerpává demograficky růstové období označované „Husákovy děti.“ Naše sledované období zakončíme divokými porevolučními roky, které zaznamenaly demograficky největší pokles porodnosti v celé historii našeho státu od roku 1918.

 

KAŽDÉ DRUHÉ TĚHOTENSTVÍ SKONČILO POTRATEM

V roce 1980 dosahovala úhrnná plodnost na jednu ženu ještě záchovné hranice 2,1 dítěte, ale od roku 1983 klesá již pod hranici 2 dětí.

Konec 80. let se stal demograficky významným díky zrušení činnosti interrupčních komisí na základě dodnes platného zákona z roku 1986. Skokově se zvýšila již tak vysoká potratovost. Oproti necelým 73 % před zrušením komisí v roce 1985 se index potratovosti vyšvihl až na 97,4 %. A to konkrétně v roce 1988, kdy do statistik bylo zapsáno 129 349 potratů, což bylo nejvíce potratů v historii českých a moravských zemích.

V revolučním roce 1989, sice proběhlo již méně potratů (126 507 z toho téměř 112 tisíc indukovaně), ale také se narodilo méně dětí (128 356 živě narozených dětí). Index potratovosti se tehdy vyšplhal na 98,2 %.

V podstatě se tak každé druhé dítě nenarodilo. Průměrný věk matky u prvního dítěte byl tehdy lehce přes 22 let. Ve fertilním období byly právě děti z uvolněnějších avšak ne příliš početných šedesátých let. Na alarmující výši indukované potratovosti měla samozřejmě velký podíl i nedostatečná osvěta a nedostupnost moderní antikoncepce. Ženy a muži zcela běžně považovali interrupci za vhodné řešení nechtěného těhotenství.

Po revoluci se potratovost začala vyvíjet naopak pozitivně a počty potratů začaly poměrně razantně klesat. Z absolutního maxima roku 1989 (98 %) spadl index potratovosti během pěti let na 63 %. Od roku 1993 bylo umělé přerušení těhotenství zpoplatněno. S rostoucí osvětou v oblasti moderní, především hormonální, antikoncepce se snížil počet potratů v roce 1997 na 56 973. Tak nízké číslo nebylo zaznamenáno po celou dobu platnosti zákona z roku 1957 o přerušení umělého těhotenství.

 

ČEKÁNÍ NA HUSÁKOVA VNOUČATA

Jestliže se dětem, kterým se dnes říká „ Husákovy děti“ (narození v letech 1972 – 1979) měly narodit děti, tak se to podle tehdejšího očekávání mělo stát v letech 1994 -2001. Jak jsme se již dozvěděli, průměrný věk matky při narození prvního dítěte byl tehdy okolo 22 let. Jenže revoluce, i když jsou třeba sametové, dokáží vstoupit do života všech.

Na počátku 80. let v českých a moravských zemích úhrnná plodnost soustavně klesala. A ne jinak tomu bylo i v 90. letech. V roce 1995 klesla dokonce na hodnoty nižší než 1,3 dítěte na jednu ženu. Při nižší úhrnné plodnosti, kolem 1,5 dětí, je ještě naděje na záchranu velikosti populace. U hodnot pohybujících se pod hranicí 1,3 vyvstává opravdu vážný problém, neboť imigrace pro zachování míry reprodukce společnosti by musela být skutečně masivní.

Stala se neočekávaná a v historii našich zemí bezprecedentní situace, jak je vidět v grafu č. 1. Sloučily se cyklicky se opakující demografické propady s porevoluční změnou v roce 1989. Liberalizace společnosti a moderní možnosti žen, které díky antikoncepci mohly rozhodovat o svém životním směřování, vedly k dlouhodobějšímu poklesu porodnosti a změně demografické struktury.

Graf č. 1 Živě narození celkem a mimo manželství,, zdroj ČSÚ

 

Jak už bylo řečeno, koncem 80. let byla ve fertilním věku generace, která již z historie svých předků byla početně oslabená. Důvodům těchto vlivů, které dělají hluboké zářezy v naší demografické historii, jsme se věnovali v předcházejících dílech tohoto historického seriálu o demografii. Jejich prvotní příčinou je razantní pokles porodnosti vlivem událostí Velké války z let 1914 – 1918. Každá další generace, pak měla své další důvody a historické události, které většinou prvotní „propad“ v naší demografické horské dráze dělaly hlubší a širší.

Od poloviny 80. let se začínají poměry uvnitř SSSR uvolňovat. Michail Gorbačov tehdejší generální tajemník KSSS, provedl řadu reformních ekonomických kroků zvaných perestrojka (přestavba), které byly zahájeny v roce 1985. I díky novému přístupu z Moskvy se povedlo Československu nastartovat dlouho očekávanou změnu v málo se vyvíjejícím normalizačním prostředí. Sametová revoluce proběhla v roce 1989 naštěstí nenásilným způsobem. Prezident Gustav Husák abdikoval a na jeho místo byl zvolen Václav Havel.

V polovině 90. let by zcela logicky měla přicházet do plodného věku početná generace rozená v 70. letech a započít vlnu vyšší natality; zcela v rozporu s tímto očekáváním se ale reprodukční ukazatele stále zhoršovaly. Sametová revoluce byla obratem k toužebně očekávaným liberálním západním možnostem, ale také znamenala ztrátu sociálních jistot po opuštění komunisticky „naplánovaného“ způsobu života. Přechod k tržní ekonomice s sebou přinesl i dříve nevídaný jev – nezaměstnanost. Dochází k proměně hodnotové orientace odrážející se v demografickém chování, k růstu individualismu. Rodinný život se proměňuje, narůstá počet nesezdaných soužití a neúplných rodin. Zelená čára v grafu č. 1 označující procento dětí narozených mimo manželství strmě vystoupala z hodnot okolo 8 % na 30 %.

Hrubá míra úmrtnosti se díky zlepšujícím se životním podmínkám snižovala, ale přesto nedokázala kompenzovat propad porodnosti. V roce 1994 poprvé od roku 1918 dochází k deficitu přirozeného přírůstku ve výši jednoho promile (tj. -10 794 osob). V dalších letech se situace ještě zhoršovala, roku 1995 se absolutní počet živě narozených poprvé od počátku sledování statistiky přirozené měny dostává pod 100 tisíc dětí. Přichází 10 velmi „hubených“ let, kdy se každý rok narodí jen okolo 90 tis. dětí.

Touha po seberealizaci převažuje nad touhou po rodině s dětmi, která především u žen boří veškeré zaběhlé trendy. Dokončit střední školu, usadit se v malém domečku a mít dítě do dvaceti let se stává nemoderním přežitkem. Mladí lidé chtějí studovat, cestovat, poznávat svět, nebo začít podnikat.

V neposlední řadě se také velmi změnila bytová situace, která limituje i snahy o založení si vlastní rodiny. Vysoká intenzita sňatečnosti mladých lidí v 70. letech nevyhnutelně vedla i k růstu rozvodovosti, která od roku 1969 trvale rostla a od roku 1987 dosáhla na 36%.  Mladá generace si byla vědoma, že je lepší bydlet samostatně než společně s generací svých rodičů. Nicméně na porevoluční změny nedokázalo pružně zareagovat hospodářství a velké stavební projekty se zastavily. Největší minimum dostavěných bytů bylo právě okolo let 1993 – 1998.

Graf č. 2 Výstavba nových bytů

 

Nové byty nevznikaly jako v 70. letech, hypotéky ještě neexistovaly a nájemních bytů bylo málo. Tržní nájemné dosahovalo průměrné výše celostátního platu.

Již nebylo možné jít na úřad a požádat si o byt na základě tíživé sociální situace. Generace Husákových dětí se tedy ocitala v náročné situaci, kdy jim nezbývalo než založení rodiny odložit a našetřit si na bydlení. Tak došlo k posunu věku vstupu do manželství a věk, kdy lidé přivádějí na svět své první dítě. V menších městech, kde situace nebyla kritická ohledně bytového fondu, nebo ještě město disponovalo obecními byty, nebyla situace tak vyhrocená.

Schéma č. 3 Ukázka demografického stromu života na 3 vybraných obcích

 

Na demografických stromech života v jednotlivých městech je patrný trend celé ČR; nízký  podíl mladých lidí na populaci ve věku od 20 – 35 let. Na grafech tohoto typu je dobře patrné, které obce umí dobře hospodařit, nebo přitahovat svůj lidský potenciál, který přichází do fertilního období a bude přispívat do ekonomického příjmu obce. Mladí lidé jsou ochotni se přestěhovat za lepšími podmínkami. Pokud obce vytvoří atraktivní prostředí, mohou si tyto mladé lidi udržet a podpořit tak svůj dlouhodobý růst a prosperitu.

Při pohledu na tento graf je jasné, že demografie je vzhledem k efektivnímu využívání prostředků obcí při plánování zejména v oblasti školství, sociální a zdravotnictví zcela klíčovým ukazatelem.

 

REVOLUCE ZVÝŠILA NADĚJI NA DOŽITÍ

V první polovině sedmdesátých let se poměrně dařilo hospodářství, ale ve druhé polovině se začalo postupně dostávat do potíží. Růst HDP se zpomaloval, centrálně řízené hospodářství nedokázalo uspokojovat potřeby obyvatel, což se projevovalo v nedostatku vybraných komodit v obchodech. Praktická neexistence konkurence též přispívala ke zpomalení ve vývoji nových výrobků, čímž výroba více a více zaostávala za našimi západními sousedy. Rovněž ekologická situace se zvláště v některých oblastech republiky výrazně zhoršovala (severní Čechy, Ostravsko). V nejpostiženějších oblastech výrazně vzrostl počet onemocnění horních cest dýchacích a rakovinných novotvarů u všeho obyvatelstva. To vedlo k vyšší úmrtnosti a nižší naději dožití.

V zásadě je možné říct, že naděje dožití u mužů od konce 50. let prakticky až do poloviny 80. let stagnovala a u žen velmi mírně stoupala; během třicetiletého vývoje až do roku 1989 pouze o 3 roky. V tomto období byl také největší rozdíl v dožití mezí muži a ženami – okolo 7 let. Rok po sametové revoluci v roce 1990 se tento rozdíl ještě zvětšil. Ženy přežívaly muže až o 7,8 roku. Postupně s utlumováním těžkého průmyslu a důrazem na zdravější životní styl se rozdíl v naději dožití mezi ženami a muži podařilo od roku 2016 stáhnout na 5,8 roků. Až covidové období od roku 2020 tento rozdíl opět prohloubilo.

Tabulka č. 4 Naděje dožití

 

Při odchodu do důchodu před rokem 1996 byl důchodový věk u mužů 60 let, u žen se lišil podle počtu dětí; bez dětí 57 let, s jedním dítětem 56 let, se dvěma dětmi 55 let, se třemi až čtyřmi dětmi 54 let a s pěti a více dětmi 53 let. Po roce 1995 se za každý další započatý rok přičítají u mužů dva měsíce a u žen čtyři měsíce.

S vyšší nadějí na dožití a početně slabšími ročníky od 80. let až do konce tisíciletí je zřejmé, že důchodový systém bude muset projít změnami.

Jestli se naše země dočkala Husákových vnoučat, a který rok byl s nejnižší počtem narozených dětí v historii naší země se dozvíte v příštím díle, který se bude věnovat generaci Z a období 1997 – 2012.

Zdroje:

Milan Kučera
POPULACE ČESKÉ REPUBLIKY
1918-1991
Česká demografická společnost
Sociologický ústav Akademie věd ČR

Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity,
řada společenských věd, roč. 27, 2013, č. 2
ČEŠI NA SLOVENSKU V LETECH 1919–1939.
POZNÁMKY K JEJICH PŘÍCHODU A ODCHODU

Bakalářská práce
Zaniklé vesnice po roce 1945 – ves Kapličky
(okr. Český Krumlov, kraj jihočeský)
Markéta Kubištová

Nejčtenější kategorie
Chytré město
481
Energetika
558
IT
443
Dotace a Finance
1466
Zdravé město
20

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze

Reklamní prostor
Další článek
Demografické vzestupy a pády IV: Husákovy děti
Image