Územní plánování nesmí být bariérou pro rozvoj obcí

Ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek o bypassu stavebního řízení, rozvoji Karlovarského kraje a potřebě hledat shodu napříč stranami

Na rozhovor přišel Petr Kulhánek hned poté, co v Poslanecké sněmovně odprezentoval novelu zákona o cestovním ruchu. Koncentrovaný a přesně formulující ztělesňuje věcného politika manažerského střihu zaměřeného na výsledek, pro nějž jsou problémy výzvou. „Baví mě dynamické prostředí napříč agendami, které obhospodařujeme,“ říká o svém působení na MMR, které přijal, přestože věděl, že na dotažení nejpalčivějších problémů má jen velmi limitovanou dobu.

Pane ministře, v polovině února jste měl schůzku s panem prezidentem. O čem jste jednali?

Návštěvu u pana prezidenta jsem chtěl pojmout jako složení účtů po čtyřech měsících svého působení na ministerstvu. Chtěl jsem ho seznámil s tím, co se mi podařilo od mého nástupu v říjnu na ministerstvu udělat. Týkalo se to pochopitelně té nejaktuálnější a zásadní věci, což je stabilizace a průchodnost stavebního řízení. Dále toho, jak rychle jsme dokázali zkonstruovat programy pro regiony postižené povodněmi. Informoval jsem ho také o tom, jakým způsobem probíhá dohoda na schválení zákona o podpoře bydlení, dotkli jsme se eTuristy i toho, jak je připravená reforma antimonopolního úřadu, kterou jsem také zdědil.

Podejte prosím resumé vašeho čtyřměsíčního působení i nám.

Nástup jsem měl velmi rychlý a myslím si, že nebýt mých patnáctiletých zkušeností z regionální politiky, tak by to asi nebylo tak snadno zvládnutelné. Pro mě to nebyly úplně nové věci, takže jsem se dostal do detailů výrazně rychleji, než předpokládá „doba hájení“. Ta mi skončila asi druhý den po jmenování… Nastoupil jsem v krizové situaci, kdy bylo neprostupné stavební řízení. V pracovním týmu, tedy ve spolupráci s ministerstvem dopravy a Martinem Kupkou a s ministrem práce a sociálních věcí Mariánem Jurečkou, jsme se domluvili na jednotlivých krocích, abychom dokázali ten systém zprůchodnit a stabilizovat, což se podařilo.

Zároveň jsme pracovali na takzvaném legislativním bypassu, to znamená vytvoření přechodného období, kdy bude stavební řízení moci být zpracováváno i v systémech používaných před prvním červencem. Na to se vázalo i zpracování, respektive stavba technologického bypassu. To je rozhraní, které propojuje stávající informační systém stavebního řízení se systémy, s nimiž pracovaly stavební úřady. A to je také hotovo. Jsme teď tedy stabilizovaní, průchodní a s technologickým bypassem i výrazně kvalitativně lepší ve zpracování stavebního řízení a můžeme pokračovat dál.

Digitalizace stavebního řízení byla důvodem odvolání vašeho předchůdce Ivana Bartoše. Kde byla podle vás systémová chyba? Proč se nestihlo spustit?

Konstrukce architektury nebyla správná, nebylo správné zadání. Neproběhlo to, co z mého pohledu probíhá až teď, za krizového stavu, kdy se zjišťují požadavky, které od toho systému vyžadují všichni aktéři, čili stavební úřady, stavebníci nebo dotčené orgány státní správy. A druhá věc je, že spolu dostatečně nekomunikovali odborníci na vývoj informačních systémů a lidé znalí stavebního řádu a stavebního práva. Propojka tam samozřejmě byla, ale nebyla dostatečná, takže vznikalo něco, co třeba ani nenaplňovalo zákonné požadavky stavebního zákona.

Čili šlo o manažerskou chybu.

Z mého pohledu ten projekt od začátku nebyl manažersky uchopen správně.

Zmínil jste také pomoc regionům zasaženým povodněmi.

Co se týká povodní, tak hned po mém nástupu jsem nesl na vládu návrh na takzvaný Živel 4, což byl program, který umožňoval podporu nouzového ubytování a náhradních prostor zejména pro vzdělávání. Bylo možné z něj hradit nájmy pro lidi, kteří ztratili střechu nad hlavou. Pak se spustily další programy jako Živel 3, což je podpora fyzických osob, které přišly o obydlí nebo je měly poškozeno. Živel 1 je nejrobustnější program, který pomáhá obcím a krajům v nápravě nebo v obnově toho území postiženého povodněmi. Vše bylo schváleno.

Poté, co jednotlivé Živly pokryly nejpalčivější potřeby postižených lidí a obcí, co bude s územím dál?

Byla zpracována strategie obnovy území a teď koncipujeme akční plán, to znamená jednotlivá opatření, která by se v konkrétních časových horizontech měla odehrávat i s nějakým finančním ohodnocením, abychom to území nejen dali do pořádku, ale mnohde i do lepšího stavu, než bylo před povodněmi.

Dost dlouho se na stránkách našeho časopisu věnujeme chystanému zákonu o podpoře bydlení. Komplexní norma, která jde napříč resorty, na čas usnula. Jak je to nyní?

Za zásadní považuji, že se podařilo zákon o podpoře bydlení odblokovat. Byl několik měsíců zablokovaný, velmi intenzivně jsme proto jednali jak s klubem ODS, tak s Ministerstvem práce a sociálních věcí, abychom rozpory odstranili. To se ve finále podařilo a dnes už zákon o podpoře bydlení je jasně termínován druhým čtením na začátku března i třetím čtením společně s dávkovou reformou. Takže to je také věc, která už je na kolejích a je na ní koaliční shoda.

Nebyl jsem u začátku přípravy, ale snažil jsem se maximálně akcelerovat program na podporu dostupného nájemního bydlení, který administruje náš Státní fond podpory investic. Byl velmi úspěšný, protože se tam do dneška sešlo téměř stovka projektů za 5 miliard korun. A je to velká injekce do podpory obecního i soukromého nájemního bydlení v jednotlivých částech České republiky. Předpokládáme, že zájem tu bude stále, protože naše regionální centra komunikují s žadateli o tu podporu.

Program je unikátní v tom, že kloubí státní veřejné prostředky, evropské prostředky i prostředky z bankovního sektoru. Hlavním benefitem pro obce je, že si samy určují pravidla, pro koho ty byty budou. Mohou stanovit nižší nájem, než je tržní, a zároveň si říct, pro jaké skupiny domácností je budou chtít poskytnout, jestli mladým rodinám s dětmi, preferovaným profesím, učitelům, zdravotníkům, hasičům, policistům a tak dále.

Doslova před malou chvílí prošla novela zákona o cestovním ruchu prvním čtením. Jaké změny přináší?

Věřím, že další postup schvalovacím procesem bude bez problémů. Novela umožní to, co do dneška neexistuje, tedy centrální evidenci ubytovatelů. To znamená, že budou mít všichni unikátní registraci a podle toho budou moci být i kontrolováni, zda dodržují podmínky, živnostenský zákon a další. Zároveň se odstraní administrativní zátěž ubytovatelů, už nebudou muset vést papírovou domovní knihu. Umožní se správa ubytovacího poplatku a samozřejmě se budou moci shromažďovat velmi užitečná data pro podporu cestovního ruchu v budoucnu.

Sám jste zmínil, že máte dlouholetou zkušenost z regionální politiky. Byl jste primátorem, hejtmanem. Jaký byl ten největší rozdíl, když jste se dostal na ministerstvo?

Na radnici jste výrazně více zatížen operativou. Obyvatelé k vám mají poměrně blízko, a tak kromě řekněme rozvojových aktivit řešíte, kde chybí víko od kanálu, kde je rozlámané zábradlí a prasklý asfalt a podobně. Na krajské úrovni už je operativy významně méně, ale stále jste v kontaktu se starosty, abyste vnímal to, co je pálí. A národní úroveň je už opravdu strategické plánování, v mém případě mnohdy i krizový management. Jsou to záležitosti, které ovlivňují celou republiku, a myslím si, že tady je zodpovědnost výrazně větší, než jsem měl kdykoli předtím.

Váš domovský kraj, Karlovarský, je region, kde panuje značná nezaměstnanost, potýká se s odlivem mladých lidí. Je to region, který má řadu strukturálních problémů. Jak můžete pozice ministra pro místní rozvoj tomuto a dalším podobným krajům pomoci? Jaké na to máte nástroje?

Těmto regionům říkáme strukturálně postižené, já jim ale raději říkám regiony příležitostí, protože tam vidím potenciál. Procházejí transformací, to znamená, že tam už pomoc na národní úrovni i ve spojitosti s Evropskou unií probíhá a my se ji snažíme maximálně akcelerovat. Je zde speciální operační program Spravedlivá transformace, který umožňuje realizovat rozvojové projekty, ať už jsou to velké strategické projekty anebo menší projekty prostřednictvím tematických výzev. Snažíme se jít na ještě podrobnější úroveň: zasáhnout přímo obce s rozšířenou působností, které jsou podle socioekonomických parametrů označeny za hospodářsky sociálně ohrožená území. Těm chceme poskytnout speciální péči.

Jakou?

Je to bonifikace v rámci programů národních i evropských, je to přímá asistence v jejich rozvoji, to, co můžeme ovlivnit v otázce odchodu obyvatel regionů. Konkrétně, když budu směřovat ke Karlovarskému kraji, tam je obrovským handicapem a faktorem neexistence veřejného vysokého školství. A protože jsem se tomu věnoval poslední čtyři roky, tak se tomu věnuji i zde na MMR ve spolupráci s Ministerstvem školství a Mikulášem Bekem.

Zpracovali jsme veškeré analytické podklady a dokázali je přetavit už skutečně ve vznik veřejné vysoké školy Karlových Varech. Horizont jejího otevření se velmi přiblížil. A já jsem rád, že jsem k tomu získal podporu členů vlády.

Rozhodlo se, zda to bude samostatná škola, nebo půjde o pobočku Západočeské univerzity v Plzni nebo jiné vysoké školy?

Univerzitu nezřídíte ze dne na den, má to vždycky nějaký vývoj. My už jsme se dostali do stadia, kdy jsou ve Varech otevírány pobočky a jednotlivé obory stávajících univerzit. Druhá etapa je ustanovení samostatné entity vysoké školy, která může sdružovat stávající obory a přidávat další. A to zejména takové, které jsou poptávány na trhu práce a zároveň jsou dostatečně atraktivní pro studenty samotné, ať už z daného regionu, anebo je můžou přilákat i z regionů jiných.

Velmi dobrý příklad – minulý rok jsme otevřeli obor digitální technologie a management ve spolupráci se Západočeskou univerzitou a s Hochschule Amberg Weiden v Bavorsku. Je to anglické studium a tito absolventi už jsou dneska rozebráni zaměstnavateli, protože přesně takové potřebují. Zavazují si je stipendii a my jsme rádi, že se na ten obor se přihlásilo výrazně více lidí, než byla kapacita. To je přesně příklad, který bychom rádi dále rozvíjeli nejen v technickém směru, ale třeba v oblasti vztahu k lázeňství. Jedním ze strategických projektů je centrum evropského lázeňství. Institut lázeňství a balneologie v Karlovarském kraji má ve vínku nejen inovace a výzkum v lázeňství, ale i vzdělávání odborníků, které pro balneologii potřebujeme. A to je opět velká pomoc regionu, protože staví na tom tradičním základě.

Jakým způsobem funguje na ministerstvu vytváření, formulování dotačních programů? Zejména v případech živelních pohrom, kde hraje roli rychlost. Tak, aby peníze pokryly skutečnou, aktuální potřebu.

Vzniká to v těsné kooperaci s tím územím samotným, ať jsou to hejtmani, vedení krajů a starostové těch postižených obcí. Od nich jsme získali veškeré informace o tom, co je postihlo, a na základě toho naše odborné složky definovaly témata, kterým je třeba se věnovat. Například u obydlí, tam potřebujeme program nikoliv pro obce a kraje, ale pro fyzické osoby.

Došlo k rozsáhlé devastaci veřejné infrastruktury, potřebujeme tedy program na to, aby se dokázala obnovit. Nevytváříme dotace od stolu, ale v těsné komunikaci. Proto dodnes máme co čtrnáct dní online konference se starosty i vedením krajů, jeden z mých náměstků je koordinátorem celé té pomoci. Protože nejde jen o náš resort  (místní rozvoj), ale také o zemědělství, průmysl, životní prostředí, tak se snažíme, aby veškerá ta pomoc nebyla živelná, ale koordinovaná.

Jak je nastavena strategie pro oblast evropských dotací? Co bude poté, co Česká republika začne do rozpočtu více dávat než přijímat?

Tomu se intenzivně věnujeme, protože teď je ten správný čas. Na konci června má evropská komise vydat víceletý finanční rámec, tak teď je právě to období, kdy se horečně vyjednává nad prioritami jednotlivých členských zemí. Proto je dnes už vládou schválena předběžná pozice pro následující programové období, a proto také společně s dalšími resorty konzultujeme, kde jsou naše priority, ať už jsou to projekty infrastrukturní, nebo jsou to projekty řešící socioekonomické záležitosti regionů a podobně. Je jasné, že dotace jsou na ústupu. Tím neříkám, že zmizí ze dne na den, ale jejich intenzita a míra se snižuje. Zároveň se ale intenzivně podporují finanční nástroje jako zvýhodněné úvěry, záruky, nízkoúročené nebo bezúročné a s dlouhou dobou splatnosti. Na tom bude postavena i evropská podpora v následujících letech.

Při nástupu na ministerstvo jste věděl, že váš mandát je na velmi omezenou dobu, že nebudete mít časový luxus. Jaké jste si stanovil priority? A co ještě chcete do konce tohoto volebního období dotáhnout?

Bylo to jednoduché, protože mi bylo jasné, že není čas na revoluci ani zpracovávání mohutných vizí. Vydestilovaly se jednotlivé záměry, bylo potřeba dokončit to, co bylo rozděláno. Řadu z toho už jsme zde pojmenovali: dotáhnout digitální stavební řízení, aby všichni, kdo s ním pracují, mohli pracovat bez stresu. Povodně, to byla jednoznačně priorita, která sice ještě není za námi, ale je zvládnutá v tom akutním stavu. Dále je to dokončení legislativního procesu u norem, které byly rozpracovány, ať je to eTurista nebo zákon o podpoře bydlení. Je to reforma antimonopolního úřadu. A je to také věc, která je sice dlouhodobá, ale musíme na ní intenzivně pracovat: rekodifikace územního plánování v tom smyslu, aby územní plánování přestalo být bariérou pro rozvoj obcí.

Je toho dost a dost. Jaké největší úkoly budou podle vás čekat vašeho nástupce nebo nástupkyni v úřadu?

Jednoznačně pokračování digitalizace stavebního řízení. A proto se snažíme i v tomto přechodném období formulovat cílový stav, tj. co všechno ten systém má na konci umět ke spokojenosti všech uživatelů, a projednávat to napříč politickým spektrem. Abychom to, co zpracujeme, mohli předat a protistrana to neshodila ze stolu, aby řekla, ano, byli jsme u toho, má to smysl.

Jedna z priorit na příští volební období je územní plánování. A pak je to samozřejmě pokračování aktivit a jejich akcelerace a rozvoj ve vztahu k bydlení. A mám na mysli nejenom nájemní bydlení, ale všechny komponenty a opatření, které se k bydlení vztahují.

Ohledně dostupného bydlení – program za pouhé čtyři měsíce zaznamenal velký zájem. Rýsuje se navýšení alokované částky 7 miliard korun, aby bylo možné podpořit více projektů?

Jednoznačně ano, zmíněné prostředky jsou na následující dva roky, 2025–26, což by podle všeho mělo stačit, když uvážíme reálnou potřebu financování projektů, které už jsou ve fázi realizace, těch, které mají platné stavební povolení a fakticky se začínají stavět. Padl veřejný závazek jak ze strany Ministerstva financí, tak ze strany naší, že Státní fond podpory investic bude program dofinancovávat i v letech následujících. On je koneckonců evropskou komisí schválen až do roku 2030, proto vnímáme i možnost dalšího čerpání evropských prostředků. Takže my jednoznačně říkáme: dokud budou předkládány projekty, které budou splňovat parametry toho programu, my je budeme umět financovat.

Téměř tři čtvrtiny žadatelů jsou obce a města. Jaké největší překážky podle vás stavění bytů brání?

Je to určitě rychlost stavebního řízení, územní plánování a pak to může být také váhání, zda vstoupit do rizika, že začnu zpracovávat projekt, aniž bych viděl jeho konec. A k tomu slouží naše regionální centra, která provázejí starostu úplně od počátku, od vlastní myšlenky až po realizaci. A on má odborný background, může si být jistý, že to, co dělá, dělá správně. A to se podle mě velmi dobře daří, proto také motivace těch starostů, jak vidíme, stoupá.

Efekt by mohl být opravdu dalekosáhlý…

Jednoznačně. Snížíme nedostupnost bydlení, to znamená, že zmírníme deficit, který je v České republice podle odborných odhadů někde mezi 100 000 až 300 000 bytů. Ve chvíli, kdy budeme schopni do roku 2030 prostřednictvím tohoto programu realizovat několik desítek tisíc bytů, tak je to už významná pomoc. Jednak se nám roztáhne poptávka po bydlení, dnes koncentrovaná na metropole, po výrazně širších regionech a může to samozřejmě znamenat i tlak na pokles cen bydlení. V souvislosti s rozvojem dopravní infrastruktury umožníme daleko větší flexibilitu a mobilitu lidem, kteří můžou pracovat na jednom místě republiky, ale bydlet kousek dál. A teď se bavíme o dlouhodobém horizontu vzhledem k vysokorychlostním tratím anebo k dokončené dálniční síti.

Z demografického hlediska to může znamenat nový příliv mladých lidí do menších obcí.

Ano, ten trend už je dnes patrný, už neplatí, že se nám zahušťuje okolí kolem velkých měst, ale právě zlepšující se dopravní dostupnost umožňuje stěhování lidí zpět na venkov nebo do menších sídel, podle preference příjemného místa pro život v kombinaci s dobrým uplatněním na trhu práce.

Agenda Ministerstva pro místní rozvoj je velmi různorodá, stihli jsme probrat jen část. Co vás na této práci nejvíc baví?

Mě nejvíc baví to dynamické prostředí napříč agendami, které obhospodařujeme. A přiznám se, že mě nejvíc baví to, co vede k nějakému konkrétnímu výsledku. Hodně mě vtáhla problematika bydlení a to, že máme docela dobré účinné a teď velmi využívané nástroje k tomu, jak zlepšit dostupnost bydlení, a to nejen pro řekněme standardní domácnosti, ale i ty domácnosti, které se ocitají v bytovém nouzi. To mi dává dohromady velmi smysluplnou mozaiku všech opatření, které bydlení a podobné oblasti mohou zlepšit.

Dita Hradecká

Petr Kulhánek

(nar. 1971)

Vystudoval střední průmyslovou školu a VŠE v Praze, obory Podniková ekonomika a management a Psychologie a sociologie v řízení firmy. Absolvoval roční stáže na Foothill College, San Francisco Bay Area a Australian Pacific College v Sydney.

Pracoval jako ředitel společnosti HOPI Logistic, působil jako ředitel vydavatelství Promenáda, byl personalistou ve společnosti Hofírek Consulting.

Od roku 2006 je členem zastupitelstva města Karlovy Vary, kde byl v letech 2010 až 2018 primátorem. Od r. 2020 byl hejtmanem Karlovarského kraje, od října 2024 je ministrem pro místní rozvoj.

Mezi své záliby počítá vytrvalostní běh a film – spoluzakládal Filmový klub Karlovy Vary.