Vodu jsme přestali nakupovat. A obci zůstává půl milionu ročně navíc

Starosta Libňatova Jaroslav Pich ukazuje, že soběstačnost obce není jen vize pro bohatá města, ale praktická cesta i pro malé vesnice

Jak může malá obec zvládat drahé energie, rostoucí ceny vody i tlak na rozpočty, a přitom si zachovat komunitní život a zdravý rozvoj? Starosta Libňatova Jaroslav Pich dlouhodobě prosazuje model soběstačné obce, který propojuje lokální zdroje, chytré hospodaření a aktivní komunitu. V rozhovoru pro časopis PRO města a obce mluví o tom, proč se obec odpojila od skupinového vodovodu, jak se podařilo dramaticky snížit náklady na vodu i proč by malé obce neměly ztratit svou samostatnost.

Co vás motivovalo vzít na sebe roli starosty?
Můj tatínek byl několik volebních období místostarosta a maminka vede mateřskou školu, takže jsem v tom „starání“ o obec vlastně vyrůstal. Byl to přirozený vývoj. Od mládí jsme se s kamarády bavili o tom, jak by obec mohla vypadat a co by se dalo dělat lépe. Hodně z nás tu zůstalo nebo se po letech vrátilo a postavilo si tu dům, takže k obci máme silný vztah.

Studoval jste pedagogickou fakultu a pracoval jste i jako novinář. Co z toho dnes při starostování využíváte?
Asi nejvíc právě novinářskou práci. Když jsem jezdil po zastupitelstvech a dělal reportáže, viděl jsem, co kde funguje, jaké projekty obce realizují a co se jim povedlo. Byla to pro mě cenná zkušenost a hodně jsem z ní čerpal v prvních letech starostování.

SOBĚSTAČNOST NEZAČÍNÁ TECHNOLOGIEMI, ALE LIDMI

Libňatov bývá spojován s konceptem soběstačné obce. Co si pod tím představujete?
Když obec funguje komunitně a lidé chtějí něco společně budovat, pak teprve dávají smysl technologie nebo investice. Pro nás to znamená využívat maximum místních zdrojů a snižovat závislost na externích dodavatelích. Ať už jde o vodu, energie nebo provoz obce. Když se podaří ušetřit peníze na provozu, můžeme je investovat zpátky do rozvoje obce. Máme kolem sebe chytré lidi, kteří přicházeli s nápady a tlačili nás dopředu. Je potřeba poslouchat starší, moudré a chytré lidi, které má člověk okolo sebe. Náš občan Josef Jindra byl motorem této myšlenky, kterou obec dotáhla. Hlavně jemu patří díky za to, kolik úspěchu už nová čerpací stanice přinesla.

VODA JAKO STRATEGICKÁ SUROVINA

Proč jste se rozhodli opustit skupinový vodovod, když většina obcí jde opačným směrem? Jak to celé začalo?
Jsme součástí oblasti Jestřebí hory v Podkrkonoší, mnoho obcí vlastní a provozuje svůj vodovod „svépomocí“, tedy bez velkých vodohospodářských společností. Dříve měl skoro každý vlastní studnu nebo malé skupinové vodovody a vědělo se, že tu je kvalitní voda. Lidé, kteří se starali o místní prameniště, mě dlouhodobě přesvědčovali, že bychom měli vlastní zdroj začít využívat. Považoval jsem to ale spíš za romantickou záležitost.

Zároveň nám ale začala výrazně růst cena vody, protože jsme ji přebírali od okolních obcí. Tím, že jsme využívali jejich infrastrukturu, podíleli jsme se i na opravách a náklady začaly meziročně výrazně růst. Tak jsme začali rozvíjet myšlenku využití svého pramene nad rámec té romantičnosti a začali jsme přemýšlet ekonomicky.

Co bylo nejtěžší při povolování?
Pozemek patřil státnímu pozemkovému úřadu, který pro převod požadoval změnu územního plánu, několik let vyřizoval naši žádost a následně teprve povolil převod pozemku na obec tak, abychom mohli začít stavět. Jednalo se o technicky velmi individuální záležitost, kdy jsme nový zdroj zapojovali do stávajících rozvodů. Systém musel zvládnout zároveň gravitační odtok i pokrytí čerpanou vodou. Nezájem projektantů o časově náročný vhled zapříčinil průtahy v začátku.

Já jsem si to zpočátku vůbec neuměl technicky představit. Největší problém byl najít projektanta, který by byl schopen celý systém navrhnout. Nakonec nám velmi pomohl pan inženýr Špatenka, který navrhl systém založený na gravitačním přítoku, čerpání do vodojemů a následné distribuci samospádem. Díky tomu jsme se mohli plně odpojit od skupinového vodovodu, který jsme ale v případě nutnosti schopni okamžitě zprovoznit.

Jak dlouho hledání trvalo?
Hledali jsme tři roky a postupně jsme oslovili pět subjektů. Nakonec konkrétní projektant převzal tuto ojedinělou zakázku, protože ho tento projekt zaujal. Měli jsme štěstí, že se neobjevily pochybnosti ani odpor u místních. A když dostávám otázku, co bych dnes udělal jinak, tak říkám, že jsme měli projekt realizovat o několik desetiletí dříve.

V čem konkrétně?
Ekonomicky se to začalo velmi rychle vyplácet. Náklady na výrobu vody dramaticky klesly a investice se nám vrátí v horizontu několika let. Dříve jsme měli cenu vody nastavenou tak, že občané platili kolem čtyřiceti korun, ale obec nesmyslně doplácela třeba dalších dvacet korun na provoz a nad to náklady na údržbu. Bylo to dlouhodobě neudržitelné. Dnes občané platí stejnou cenu, ale systém už dokáže pokrýt i opravy a kompletní provoz. Pro běžnou čtyřčlennou rodinu znamená voda náklady zhruba čtyři tisíce korun ročně. A pro obec je nejdůležitější, že nám zůstává zhruba půl milionu korun ročně navíc. To už jsou peníze, které můžeme investovat do silnic, chodníků nebo dalších energetických úspor.

Je váš model přenositelný i do jiných obcí?         
Každá obec je jiná a každá má úplně jiné podmínky. Někde může být největší úspora v odpadech, někde v energiích a někde třeba právě ve vodě. Mnoho obcí je dnes součástí velkých vodárenských struktur, kde samosprávy nemají takovou možnost ovlivňovat konkrétní infrastrukturu. My jsme měli výhodu, že jsme měli vlastní zdroj i podmínky, které nám umožnily jít vlastní cestou.

Nebylo riskantní odpojit se od skupinového vodovodu?
Nebylo, tento zdroj zůstává stále aktivní a je možné ho využívat.

Co když přijde sucho?
Neočekáváme problém. Vydatnost vyvěrající vody je dlouhodobě měřena a víme o rezervách, které prameniště má. Naopak bychom byli pravděpodobně schopni zásobovat ještě jednu podobně velkou vesnici.

Není soběstačnost pro malé obce drahý luxus?
Rozhodně ne. Nemusíme se ohlížet na nikoho v okolí a je to velmi pohodlná záležitost, navíc s jasným ekonomickým podkladem.

OD VODY BYL KROK K FOTOVOLTAICE

Jak jste se dostali k fotovoltaice?
Když jsme začali řešit vodu a energie, byl to přirozený další krok. Máme například místní prodejnu, kterou podporujeme nulovým nájmem, protože ji chceme zachovat jako důležitou službu pro obyvatele. Jenže provoz energií začal být velmi drahý. Lidé jsou dnes zvyklí jezdit do supermarketů, ale pokud chceme udržet základní služby přímo na vesnici, musíme hledat způsoby, jak jejich provoz dlouhodobě zlevnit. Fotovoltaika nám v tom začala dávat smysl.

Rostoucí ceny energií začaly ohrožovat ekonomickou udržitelnost prodejny, proto jsme přistoupili k instalaci fotovoltaické elektrárny s bateriovým úložištěm a zároveň vyměnili vytápění za tepelná čerpadla. Postupně jsme fotovoltaiku rozšířili také na mateřskou školu a budovu obecního úřadu. Celý systém dnes funguje jako propojené energetické řešení, které snižuje provozní náklady obecních budov a zvyšuje naši soběstačnost.

Fotovoltaika je dnes navíc propojená i s vodním hospodářstvím a pomáhá napájet čerpací stanice. Nejde ale jen o technologie nebo úspory. Pro nás je důležité, že díky podobným projektům dokážeme udržet služby přímo v obci a podpořit běžný komunitní život. Myslím, že právě v tom je budoucnost malých obcí — využívat moderní technologie tak, aby pomáhaly lidem a zároveň dávaly ekonomický smysl. Projekt patří mezi první příklady komunitně orientované energetiky v mikroregionu Úpicka.

ODPADY JSOU KAŽDODENNÍ REALITOU ŽIVOTA

Překvapivě hodně mluvíte také o odpadech. Čím vás to téma zaujalo?
Když člověk přijde na obecní úřad, vůbec si neuvědomuje, kolik věcí kolem odpadů musí řešit. A přitom je to téma, které se dotýká každého člověka každý den. Mě baví lidem vysvětlovat, že odpad není něco, co zmizí po odvezení popelnice. Je potřeba naučit se s ním pracovat už ve chvíli, kdy vzniká. A samozřejmě dramaticky rostou náklady — svoz, pohonné hmoty, mzdy. Tak jsme začali hledat cestu, jak systém nastavit efektivněji.

Co jste změnili?
Přes léto jsme zavedli svoz komunálního odpadu jednou za tři týdny. Ukázalo se, že lidé s tím nemají problém. Dnes už diskutujeme i o tom, jestli by nestačil svoz jednou za měsíc. Ukazuje se, že když s lidmi komunikujete a vysvětlíte jim důvody, většina to přijme úplně normálně.

Jak řešíte bioodpad?
Máme velký kontejner na trávu nebo seno, který ve spolupráci se zemědělským družstvem vyvážíme podle potřeby. A pořídili jsme také výkonný štěpkovač, který si lidé mohou zdarma půjčit. Takové zařízení se jednotlivcům nevyplatí kupovat, ale pro obec dává velký smysl.

MALÉ OBCE NEJSOU PROBLÉM. JSOU VÝHODA

Jak se stavíte ke slučování obcí?
Mrzí mě, že se malé obce často vnímají jako problém. Přitom mají velkou výhodu v tom, že lidé místo dobře znají a mají k němu silný vztah. Řada věcí tu funguje přirozeně – lidé se sami zapojují do péče o obec, aniž by bylo nutné je formálně organizovat. Část této práce navíc není nikde finančně vyčíslena, přesto je pro fungování obce zásadní. Myslím, že bychom měli být na systém malých samospráv hrdí a vnímat jeho efektivitu, ne ho zpochybňovat. Z pohledu nákladů nevidím, že by větší centralizace přinesla výrazné úspory, část práce by stejně musela být vykonána, jen na jiné úrovni.

Jak byste chtěl, aby Libňatov vypadal za deset let?
Přál bych si, aby tady zůstala soudržnost mezi lidmi. Máme tu rodiny, které zde žijí po generace a zároveň přicházejí noví mladí lidé. Byl bych rád, kdyby se zapojovali do komunitního života. Máme sedm spolků, hasiče, divadlo, sokoly a další aktivity… Proto bych chtěl, aby to fungovalo dál a vznikaly nové věci. Nejde o to vesnici radikálně měnit. Potřeby lidí se s moderní dobou samozřejmě mění, ale chtěl bych, aby to tady pro místní pořád byla „srdcovka“.

———-

Inspirace pro samosprávy: Libňatov – data k projektu vody a energetiky

Celková investice do vodního systému:
4 829 543 Kč
Dotace (Královéhradecký kraj):
3 136 000 Kč
● projektová dokumentace
● stanovení ochranného pásma vodního zdroje
● realizace stavby
● chytrá řešení (2024–2025)
Roční provozní náklady:
● po realizaci projektu: cca 70 000 Kč/rok
● původní model (odhad): cca 500 000 Kč/rok
● rozdíl: cca 430 000 Kč/rok (odhad úspory)
Odhad návratnosti investice:
cca 11 let (cca 4 roky po započtení dotace)
Napojení obyvatel:
cca 220 přípojek (≈ 99 % obce)
Cena vody pro občany:
nezměněna
(obec zároveň garantuje dlouhodobou stabilitu ceny bez přenášení růstu nákladů na obyvatele)

Energetická opatření v Libňatově

● FVE prodejna: 13,69 kW + baterie 9,9 kWh
● FVE mateřská škola: 11,70 kW
● FVE obecní úřad: 4,55 kW
● Celkový výkon: více než 29 kWp
● Dokončení projektu: duben 2024
● Součástí projektu: tepelná čerpadla a příprava na sdílení energie

Jaroslav Pich

Starosta obce Libňatov (420 obyvatel) v Podkrkonoší. Dlouhodobě se věnuje tématům obecní soběstačnosti, hospodaření s vodou, energetickým úsporám a rozvoji komunitního života na venkově. V Libňatově podporuje projekty modernizace infrastruktury, chytrého řízení vodovodní sítě i praktickou pomoc obyvatelům v krizových situacích.

Rozhovor se starostou Jaroslavem Pichem najdete v červencovém čísle časopisu PRO města a obce.

Autorka: Mgr. Hana Kejhová, MPA, šéfredaktorka časopisu PRO města a obce