Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

EnergetikaNepřehlédněteRozhovory

Sdílení elektřiny vyjde levněji

Novela energetického zákona je za rohem, problémem je podinvestovaná síť, říká Eliška Olšáková

Novela energetického zákona může v tuzemsku způsobit významné změny v energetice především z pohledu obcí. Ty budou moci sdílet elektřinu, kterou si sami vyrobí. O hlavních přínosech, problémech a slabých místech zákona hovoří Eliška Olšáková, předsedkyně předsednictva Sdružení místních samospráv ČR a místopředsedkyně Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny.

V létě začne platit novela energetického zákona. Co přinese obcím?

Novela přinese nejen obcím možnost sdílet silovou složku elektřiny. Tedy složku, která je obchodovatelná na burze a v průměru v ČR tvoří zhruba 50 procent ceny za elektřinu. Pro obce to především znamená, že nebudou muset stavět několik malých elektráren, ale jen jednu velkou, například na střeše kulturního domu či sokolovny, a z ní sdílet elektřinu na další budovy. To vyjde levněji. Se zpožděním tří let jde o promítnutí evropských směrnic do českého zákonodárství.

Ďábel je často skrytý v detailu. Podle některých starostů bude záležet na tom, jak vysoké budou distribuční poplatky. Pokud budou příliš vysoké, zákon nebude funkční…

Zákon bude funkční, ať budou poplatky jakkoli vysoké. Jde o to, jestli se ekonomicky vyplatí. Debata uzavřena není. Dnešní stav by měl být podle všeho pouze přechodný do doby dalšího LEX OZE IV v horizontu zhruba dvou až tří let, až se naučíme s komunitní energetikou pracovat. Problematické je u nás to, že ať využiji jakkoli velkou část soustavy, platím stejně vysoký distribuční poplatek, 100 procent. V řadě evropských zemí jsou poplatky upravené jinak. Často se u nás skloňuje rakouský distribuční model, kde se zjednodušeně řečeno platí podle toho, jakou délku přenosové soustavy využijete. Jiný je jihoevropský model, kde státy jako Španělsko, Francie, Portugalsko, Kypr či Řecko mají do dvou kilometrů od zdroje distribuční poplatek nulový. Současný stav nepovažujeme za spravedlivý. V Evropě není vůbec standardní, že je distributor zisková společnost a vyplácí si roční dividendu. Tedy ne, nejsme s distribučními poplatky spokojeni, ale vnímáme současný stav jako vstup do diskuse, v níž budeme velmi aktivní.

Problémem může být také být přenosová kapacita sítě. Je jí dostatek i pro komunitní energetiku?

Jedná se o zásadní téma, kterým se distributoři hájí. Přitom je to komické. Máme směrnici Evropské komise o komunitní energetice a celá diskuse tu probíhá už desetiletí. Ale naši distributoři značně podcenili investice do sítě nízkého napětí. Jestli záměrně, či ne, to nevíme. Dividendy vypláceli, jejich zisky jsou veřejně známé z výročních zpráv. Je vidět, že prostředky pro investice existovaly, ale do rozvoje sítí nízkého napětí nešly. Teď se distributoři hájí tím, že kvalita přenosové soustavy není ve stavu, aby umožnila komunitní energetiku. Na druhou stranu všechno jsou to teoretické debaty, protože u nás neexistuje něco jako chytré trafostanice, takže se neví, kolik energie protéká. Pracuje se s odhady. A pak je velká část kapacity takzvaně spekulativně zarezervovaná pro projekty, které nikdy nevznikly, aby ji vlastník mohl prodat dál. Problémem tedy jsou podinvestovaná síť nízkého napětí, málo transparentní systém rezervace kapacit a nulová penalizace toho, že kapacitu nevyužívám pro sebe, ale pro třetí strany.

Měla by být podle vás vůbec distribuce energie předmětem zisku? Například v Řecku a ve Španělsku je to veřejná služba.

Podle mého názoru má být distribuce veřejná služba. Samozřejmě distribuce a výroba jsou nejziskovější součásti našich velkých energetických společností, a pokud si řekneme, že distribuci přeneseme do neziskového sektoru, pak stát přijde o velkou část příjmů. A to se dostáváme do politické debaty. Je nezbytné tyto dva přístupy pojmenovat a rozhodnout se, kde stojíme.

Vidíte v zákoně ještě nějaká další slabá místa, se kterými bude obtížné si poradit?

Budou to především data. Teď se v rámci diskusí o LEX OZE III vede velká debata o tom, jak často bude mít energetické datové centrum povinnost data poskytovat a bude-li mít povinnosti poskytovat je zdarma. Může se totiž stát, že nové datové centrum, které budou zajišťovat distributoři a ČEPS, data zpoplatní do té míry, že vloží další ekonomický klacek pod nohy většímu růstu komunitní energetiky. A zásadní problém nastává, když chci efektivně řídit spotřebu. Například zapínám určité spotřebiče ve chvíli, kdy systém vyhodnotí, že je energie levná. K tomu potřebuji data v reálném čase. Zatím vůbec není jasné, zda bude povinnost tato data poskytovat. Není to neřešitelné, dají se instalovat podružná měření, ale opět to jen zbytečně komplikuje rozjezd komunitní energetiky.

Jaká je v současné době v obcích poptávka po zákoně o komunitní energetice a sdílení elektřiny? Odhadnete to?

Z mého pohledu je to zhruba třetina obcí, kde mají minimálně přehled o tom, co nový zákon přinese. Ani ne desetina obcí už řešení v obnovitelné energetice má, další desetina o něm uvažuje a další desetině to pomůže rozhodnout se pro investici. Myslím, že pro samosprávu to bude daleko větší impuls než dotace. Financování v řadě obcí podle mých zkušeností není až takový problém. Ale racionalita rozhodnutí, že si vyrobím a sám spotřebuji vlastní energii, to je něco, po čem pragmatičtí starostové opravdu touží.

Můžete, prosím, uvést nějaké konkrétní příklady obcí?

Například obec Svor v Libereckém kraji, která už jednu malou elektrárnu vlastní, druhou staví a třetí má vyprojektovanou. Jakmile budou zákon a vyhlášky účinné, začne energii sdílet. Nebo třeba obec Dolní Poustevna v Ústeckém kraji. Tam se rozhodli postavit na střeše sportovní haly jednu velkou elektrárnu spíše než více malých elektráren.

Jaké jsou rozdíly v regionech v budování komunitní energetiky v rámci České republiky?

Nechci říkat, že jsou některé regiony pozadu. Krásným příkladem toho, kde dobře funguje lokální, ne nutně komunitní energetika, jsou Kněžice. Už dnes jsou soběstačné a místní obyvatelé se těší, že tak, jak si dnes sdílejí teplo, budou sdílet i elektřinu. Dalším inspirativním regionem je Opavsko, kde jsou v přípravách na komunitní energetiku hodně vepředu, nebo Šluknovský výběžek, města jako Česká Kamenice či Jiříkov. I s ohledem na poslední energetickou krizi význam energetické soběstačnosti v obcích roste. V průzkumu, který SMS ČR uskutečnilo loni, projevilo zájem o výstavbu vlastního energetického zdroje šest z deseti obcí.


Eliška Olšáková

Vystudovala Gymnázium ve Valašských Kloboukách, v roce 1990 nastoupila na tamní městský úřad jako matrikářka a referentka evidence obyvatel. Od roku 2002 pak působila jako vedoucí odboru matriky a evidence obyvatel.

Od roku 2004 do roku 2009 dálkově vystudovala na Univerzitě Tomáše Bati, fakultě humanitních studií, obor Sociální pedagogika.

Od října 2021 je poslankyní Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2020 zastupitelka Zlínského kraje, v letech 2014 až 2022 starostka (od roku 2022 radní) města Valašské Klobouky, členka hnutí STAN. Působí i jako předsedkyně mikroregionu Valašskokloboucko a předsedkyně SMS ČR.

Ve volném čase se věnuje rodině, cestování, běhání nebo józe. Žije ve Valašských Kloboukách a je matkou dvou dětí.


Jak jsme na tom s komunitní energetikou v České republice ve srovnání s Evropou?

Zdaleka nejsme pozadu. Například v Rakousku je energetický zákon účinný dva roky, ale reálně funguje v praxi rok. Některé země východní Evropy, ale třeba i Německo mají legislativu v daleko horším stavu. Na druhou stranu jsou země, kde je lépe nastavená podpora i jiných zdrojů než jen slunečního záření, takže obce využívají řešení založená na větru, vodě, biomase a dalších zdrojích. V tom jsme pozadu. Také mohu uvést jihoevropské země jako Španělsko, Itálie, Řecko, které nám mohou být inspirací i díky tomu, že na rozdíl od Rakouska nejsou tak bohaté. Tam skutečně existuje síla místních komunit, které jsou založené na rodinných, přátelských či sousedských vztazích. V Itálii je například několik energetických komunit v horských osadách, které vznikly, protože žádnou energii neměly. Často jim nezbývalo než se spojit dohromady.

Co bylo podle vás hlavní brzdou rozvoje komunitní energetiky u nás?

Chybějící zákon nepochybně představoval významnou překážku pro rozvoj komunitní energetiky, ovšem významnější brzdou naší decentrální energetiky, jejíž je komunitní energetika součástí, je určitě edukovanost. Máme svoji centrální soustavu, známe Temelín, Počerady, víme, co je vysoké a nízké napětí, ale chybí edukace o tom, že to jde udělat jinak. Že existují skutečně funkční technologie, kombinace zdrojů výroby, nejenom fotovoltaika. Tuhle mentální bariéru je těžké prolomit. A to jak na straně komunit, tak především na straně centrálních orgánů, jako jsou ministerstva, správy vodních toků, památkové úřady, ochranáři přírody a další. Nikdo jim nechce brát nárok na jejich činnost, ale jde o to, že skutečně nebývají dostatečně edukováni o tom, jaké technologické možnosti už dnes máme. Kdyby měli aktuální informace a byli si vědomi toho, jaký vývoj energetika zažívá, věřím, že by svůj postoj změnili. Takže je to spíše o edukaci směrem nahoru, na místa, která rozhodují o podpoře či zamítnutí nových řešení.

Museli jste za obce o zákon a o jeho konkrétní podobu hodně bojovat?

Za zákon se bojovalo velmi významně. Už jen samotné vymezení komunity bylo problematické. Řešilo se, jak velká komunita bude, protože distributoři, zástupci přenosové soustavy se báli toho, že příliš velké komunity by mohly zasáhnout do fungování podfinancované struktury přenosových soustav. Také mělo platit omezení pouze na jednu ORP, což je úplný nesmysl. Nakonec se jedná o tři ORP, což sice není ideál, ale alespoň nějaké možnosti to dovoluje. A další boje ještě probíhají kvůli těm datovým tokům a distribučním poplatkům. Není tedy vyhráno a čeká nás ještě minimálně čtvrtina cesty, kterou musíme ujít. Také pro obce je velmi problematické zákonné omezení stropu hlasovacích práv v energetických společenstvích, protože jim nezaručuje adekvátní postavení v těchto subjektech při zohlednění míry jejich investic a zapojení, což může být pro mnohé obce odrazující.

Kdo byl největší odpůrce tohoto zákona?

Největším odpůrcem je pochopitelně tradiční energetika. Jsou to společnosti orientované na výkon a zisk a jejich manažeři by se chovali iracionálně, kdyby si zisk snižovali. Proto pokud se má velkým hráčům část zisku vzít a rozdělit jej mezi ty malé, logicky mají obavy. A to samé platí v politické oblasti. Ti, kdo si myslí, že dominantní úlohu by měl sehrávat stát a na centrální úrovni by měl rozhodovat o tak důležitých procesech, jako je energetika, stojí proti zákonu. Naopak kdo chce obcím a lokálním komunitám nechat více svobody, zákon podporuje. Je to jak ekonomická, tak politická otázka, nic jiného.

K tomuto zákonu už proběhly semináře ve Sněmovně, chystáte ještě nějaké další podobné osvětové akce nebo školení?

Ve Sněmovně proběhly na toto téma už dva semináře. V rámci SMS ČR máme také platformu OBEC 2030, která je praktickým komunikačním kanálem pro edukaci obcí a občanů. Plánujeme další webináře a školení. Organizujeme i semináře například v rámci krajských shromáždění, také edukaci starostů o decentrální a komunitní energetice s tím, že tyto naše aktivity se budou dále stupňovat. Doporučuji sledovat stránky a sociální sítě jak projektu OBEC 2030, tak SMS ČR, kde jsou všechny informace o našich akcích. Určitě jich do budoucna bude velká řada. Snažíme se kontinuálně navštěvovat celou republiku, osobně i online.

Co na závěr doporučíte obcím, jak se na nový zákon nejlépe připravit?

Obcím, které se s problematikou teprve seznamují, říkáme, aby začaly systémem aktivního zákazníka, kde stačí registrace u energetického datového centra. Až později mohou přistoupit k založení energetického společenství jako nové právnické osoby. Ať začnou nejprve u svého vlastního majetku, pokrytím svých vlastních budov, a teprve pak řeší sdílení energie s někým dalším. V první řadě by měly vybudovat racionálně navržený zdroj energie, kalkulovat s potřebami všech dotčených staveb, mít přehled o spotřebě svých budov v průběhu roku a zavést si energetický management. Obce by neměly být závislé na tom, co řekne nějaký konkrétní dodavatel, ale měly by oslovit dodavatele, který není napojený na žádný dodavatelský řetězec. Zkrátka, postupujte v energetice aktivně, racionálně a systematicky, ostatně tak jak jste zvyklí ve všech ostatních odvětvích, které v obcích musíte řešit.

Michal Šverdík

Nejčtenější kategorie
Chytré město
445
Energetika
509
IT
374
Dotace a Finance
1374
Odpady
250

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze