František Kinský o historii a dění v Kostelci nad Orlicí

Publikováno: 6. 6. 2022Cca 5.7 min četbyKategorie: Dotace, Exkluzivně, Karlovarský kraj, Kraje, Rozhovory, Top
SDÍLET

V čele menšího, zato historicky zajímavého města Královéhradeckého kraje – Kostelce nad Orlicí (6 090 obyv., rozloha 26,2 km2), zastává funkci starosty již osmý rok. V roce 2010 byl v komunálních volbách napřed zvolen do zastupitelstva Kostelce nad Orlicí, od roku 2014 pak starostou. Získal prestižní cenu Torzo naděje (2014) a pravidelně se (nejen) v rámci města podílí na řadě kulturních událostí.

Váš vztah k městu je vzhledem k vašemu rodovému sídlu už jen z historických souvislostí blízký. Motivovalo vás ke vstupu do komunální politiky i něco jiného?

Prvním starostou nově ustaveného okresu Kostelec nad Orlicí ve 2. polovině 19. století byl můj pradědeček Bedřich Karel hrabě Kinský. Mohlo by se zdát, že motivem mého vstupu do komunální politiky a později také na pozici starosty bylo, jak se říká, volání rodu. Vždy jsem měl dojem, že kritizovat zpovzdálí je to nejsnadnější, ale zároveň nejmarnější. Tak jsem se rozhodl přičinit se. Trvale jsem se do Kostelce nad Orlicí přistěhoval v roce 2004. Po šesti letech jsem nabyl dojmu, že by bylo vhodné, abych se k obecní politice osobně připojil. Po čtyřech letech mě zastupitelstvo zvolilo starostou.

Jaký je váš dosud největší úspěch coby starosty?

Nerad bych vystupoval jakkoli neskromně, ale přiznávám, že mi moje jméno a původ i v roli starosty leckde otevřelo a nadále otevírá dveře k spěšným jednáním. Funkci starosty vykonávám osm let. To je čas, kdy si už troufám ohlédnout se a zhodnotit, co se nám s kolegy z radnice podařilo. Aniž bychom zatížili město jedinou korunou úvěru, proinvestovali jsme do oprav a nové výstavby téměř 500 miliónů korun. Prošli jsme těžkým obdobím covidové pandemie, čelíme válce na Ukrajině a její ekonomické a migrační krizi. V obou na sebe navazujících obtížných obdobích se nám podařilo uchovat životní úroveň občanů v Kostelci nad Orlicí bez znatelných ztrát.

Co naopak byste v rámci své funkce v nejbližší době rád realizoval?

Především bych rád se ctí dokončil toto volební období. Pokud bych byl znovu zvolen, pokračoval bych v realizaci již rozpracovaných projektů, které zahrnují celou řadu oprav ulic a infrastruktury města. Na prvním místě bych zcela určitě důsledně podporoval dokončení projektu přestavby Sdruženého klubu Rabštejn, což je kulturní dům na Palackého náměstí. S týmem, který zvítězil ve veřejné architektonické soutěži, bych rád rekonstrukci budovy, která je po generace kulturním centrem města, realizoval.

Určitě i v Kostelci nad Orlicí existuje řada místních spolků. Můžete nám alespoň některé z nich krátce představit a popsat spolupráci s nimi?

V našem městě funguje na padesát církví a spolků. Nerad bych některé jmenoval a jiné nikoli. Se všemi město spolupracuje a podporuje jejich činnost z grantů.

Jak na vás doléhá nepříjemná situace v souvislosti s děním na Ukrajině?

Je třeba si uvědomit, že v současné době se nacházíme teprve v prvních měsících válkou vyvolané hospodářské krize. Jaké budou její konečné dopady, jaký hospodářský pokles a jak dlouhé období ekonomického útlumu nás teprve čeká, si nedovolím predikovat. S o to větší vděčností si musíme vážit toho, že na naši zemi dopadají pouze důsledky válečného konfliktu, nikoli skutečný válečný boj se ztrátami životů, domovů a krás, které vytvořily generace před námi.

S městem Kostelec nad Orlicí je spjata zajímavá pověst o vyoraném zvonu. Převyprávěl ji ve svých dílech Karel Jaromír Erben i Alois Jirásek. Co vy a pověsti?

Části našeho města se dodnes říká Grunda, nedávno jsme tu sázeli stromy. Podle pověsti prý na tomto místě orali na svých polích dva čeledíni. První vyoral zvon a věnoval ho do kostela sv. Jiří, který dodnes stojí v centru města na Jiráskově náměstí. Byl vysvěcen, dostal jméno Ambrož. Druhý čeledín také narazil pod zemí na zvon celý ze zlata. Netušil to a jen zlostně zaklel, a tak se zvon propadl pod zem. Prý tento zvon býval zavěšen v klášteře právě v Grundě, ale schoval se do země před hrůzami třicetileté války. Od té doby zvon putuje pod zemí. Měl by dojít pod borovici Erbenku, pod kterou sedával Karel Jaromír Erben. Svině jej má vytrhnout ze země a pak by měl zvon zazvonit a klášter by se měl znovu zjevit v bývalé kráse. Tak by měl nastat nový věk světa. Pověst v různých úpravách převyprávěli Alois Jirásek (Staré pověsti české) a Karel Jaromír Erben v básni Věštkyně (sbírka Kytice). Pověsti jsou krásné, ale já osobně na ně příliš nevěřím.

Michaela Košťálová

PRO MĚSTA A OBCE

A získejte každý měsíc přehled praktických a inspirativních informací ze světa veřejné správy.

Související příspěvky
Related Posts
Nejčtenější