Tajemníci měst a obcí pod tlakem politických změn

Mají být tajemníci stabilním odborným prvkem, nebo funkcí závislou na výsledku voleb?

Jeden z nejdéle sloužících tajemníků v České republice a vůbec první držitel ocenění Manažer roku ve veřejné správě pro rok 2010 Roman Nogol vysvětluje, jak může návrh na pětileté mandáty tajemníků ovlivnit stabilitu a fungování obecních a městských úřadů v praxi.

Roman Nogol stojí v čele karvinského magistrátu od roku 1990. Jako první místopředseda Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR dlouhodobě připomínkuje legislativu a účastní se debat o fungování veřejné správy. V rozhovoru mluví o návrhu na zavedení pětiletých mandátů tajemníků, o profesní solidaritě mezi tajemníky, proměně fungování úřadů během posledních 35 let, ale i o tom, proč po náročných jednáních zpívá Verdiho Nabucca a pomáhá rekonstruovat zámek.

ÚŘAD MUSÍ FUNGOVAT I PO VOLBÁCH

Když srovnáte začátek 90. let a dnešek, v čem je role tajemníka jiná?

Když jsem nastupoval po prvních komunálních volbách v prosinci 1990, bylo mi sedmadvacet let. Předtím jsem krátce vedl odbor školství, mládeže a tělovýchovy a vracel jsem se z Olomouce zpátky do rodné Karviné. Vystudoval jsem učitelství a chtěl jsem měnit věci kolem sebe.

Byla to doba obrovských změn. Překotně se měnily zákony, kompetence, rozpočty, majetkové vztahy i samotné fungování obcí. Všechno vznikalo za pochodu. Pamatuji si období zániku okresních úřadů a vznik systému, který známe dnes, tedy systém obcí s rozšířenou působností.

Dnes už si málokdo dokáže představit, jak improvizované některé procesy tehdy byly. Ale zároveň to byla nesmírně tvůrčí doba.

Jak se formovala role tajemníka?

Postupně se ukázalo, že tajemník musí být stabilním odborným prvkem systému. Politická reprezentace se po volbách přirozeně mění, ale úřad musí fungovat dál. Musí existovat kontinuita, institucionální paměť a někdo, kdo zná procesy do hloubky.

Pamatuji si období, kdy ještě nebyly jasně definované kompetence. V jednom statutárním městě po neplatných volbách nebylo jasné, kdo může podepisovat faktury, protože nebyla ustanovena rada města ani primátor a náměstci. Dnes to zní neuvěřitelně, ale tehdy jsme ten systém teprve skládali dohromady.

Jak moc se od té doby proměnily úřady?

Obrovsky. Když jsem nastupoval, měl karvinský úřad osmdesát zaměstnanců. Dnes jich máme kolem tří set. To samo ukazuje, jak dramaticky narostl rozsah agend i odpovědnosti.

Dnes obce řeší stavební řízení, sociální agendy, krizové řízení, přestupky, matriky, digitalizaci, investice i řadu specializovaných správních procesů. A s tím samozřejmě roste i náročnost vedení úřadu. Tajemník musí rozumět obrovskému množství oblastí a souvislostí.

Co znamenala reforma veřejné správy z personálního hlediska?

Jedním z klíčových principů tehdejší reformy byla stabilita úřednického aparátu a princip subsidiarity, tedy aby se rozhodovalo co nejblíže občanovi. Lidé, kteří přecházeli ze státní správy na obce, potřebovali jistotu, že je někdo za rok neodvolá jen proto, že se změnilo vedení města.

Právě pracovní poměr na dobu neurčitou byl jedním z pilířů celé reformy. To nebyla náhoda. Bylo to vědomé rozhodnutí, že výkon veřejné správy musí stát na odbornosti, kontinuitě a určité nezávislosti na politických změnách.

„PŘÍLEPEK“ MŮŽE ZMĚNIT CHARAKTER VEŘEJNÉ SPRÁVY

Teď se obrací kurz předložením poslaneckého návrhu ke sněmovnímu tisku č. 77 jako „přílepku“ na zavedení pětiletého funkčního období pro tajemníky. Proč proti tomu tak silně vystupujete?

Protože to není technická změna. Je to zásah do samotné podstaty fungování veřejné správy. A hlavně přišel formou přílepku bez standardního připomínkového řízení. To považuji za nefér a nedůstojné tak důležitému tématu.

Pokud návrh projde, během krátké doby bude muset většina tajemníků absolvovat nové konkurzy. Tito lidé přitom nejsou političtí funkcionáři. Nesou zkušenost, kontinuitu a odpovědnost za zákonnost procesů. Najednou se z nich mají stát lidé, kteří budou každých pár let řešit vlastní přežití.

Jedním z argumentů ministerstva vnitra je potřeba větší flexibility systému…

Jde o politizaci a možnost zbavit se nepohodlných lidí. Já si to mohu dovolit říct, protože mám za sebou hodně let praxe. Ten pocit hořkosti vychází z toho, že se vůbec nedoceňuje práce tajemníků. Co nastane? Tajemník se v podstatě stane dalším politickým funkcionářem. Bude záležet na dohodě mezi vítězi komunálních voleb.

Kolik tajemníků podle vás návrh podporuje?

Já to spíš otočím. Neznám člena sdružení, který by podporoval systém v podobě, v jaké je navržen. A nejde jen o samotné mandáty. Jde o destabilizaci prostředí. Úředníci začnou zvažovat, jak otevřeně budou upozorňovat na problémy nebo říkat zastupitelům, že něco nefunguje a o čem vědí, že to nechtějí slyšet.

Protože v nově nastaveném systému mohou mít existenční obavy o svou pozici. A to se přenáší i na stabilitu týmů uvnitř úřadů.

Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů má velké odborné know-how. Jak může pomoci stabilizovat systém?

Rozumíte, to je politické rozhodnutí. Můžeme mít své názory, ale politické rozhodnutí je nějaké. Jenže musí odpovídat tomu, aby bylo možné ho v praxi realizovat. Protože za pracovněprávní vztahy nebo případné škody způsobené úřadu nesu odpovědnost já jako tajemník. My jsme vystaveni Damoklovu meči.

ROZHODOVÁNÍ MÁ ZŮSTÁVAT CO NEJBLÍŽE OBČANŮM

Co rizika pro občany? Česko prochází transformací stavebních úřadů, digitalizací, změnami sociálních dávek i dostupného bydlení…

Naše sdružení má asi 500 z přibližně 750 tajemníků v republice. Každý den vnímám atmosféru ve společnosti. Lidé si stěžují na procesy a diví se, proč jim úředníci nevyřídí to, co potřebují. Jenže většina těch problémů vychází ze zákonů, nikoliv z neochoty úředníků.

A právě proto je důležité, aby tu byli lidé, kteří umějí odbornou agendu posoudit z praxe a jasně pojmenovat, že jde o špatnou práci těch, kdo zákony připravují i těch, kdo je schvalují.

Uvádí se například jako pozitivum, že v rámci zastupitelnosti mohou rozhodovat úředníci z Bruntálu o stavbách v Karviné. Jenže bez znalosti konkrétního území a místních souvislostí.

Přitom by mělo jít o to, aby pravomoci neodcházely mimo obec, ale zůstávaly co nejblíže lidem. Dnes se ruší pošty, pobočky úřadů práce a všechno digitalizujeme. Ale realita je jiná. Přibývá lidí, kteří jsou bezradní a nevědí si rady. Když si člověk jde jednou za život vyřídit důchod, proč by to měl dělat elektronicky a nemohl přijít na nejbližší úřad?

Kde podle vás stát nevyslyšel odborný hlas lidí z praxe?

To se týká celé řady agend – od stavebních úřadů přes sociální začleňování, spisové služby až po dostupné bydlení. My nepotřebujeme, aby někdo za obce všechno vymýšlel z centra. Výmluvná byla už Drábkova reforma z roku 2011. Cílem bylo sjednotit výplatu dávek, ušetřit peníze a omezit jejich zneužívání. Tajemníci tehdy jako jedni z mála upozorňovali na problémy, ale nikdo je neposlouchal.

Výsledek? Nabralo se dvakrát tolik lidí a stálo to několikanásobně víc peněz než v době, kdy se o občany staraly obce. Zároveň byla oddělena sociální práce na obcích s rodinami od výplaty sociálních dávek. Dnes máme v Karviné sociálně vyloučené lokality i kvůli tomu, jak byl systém dávek nastaven.

Podobná debata dnes probíhá i kolem dostupného bydlení?

Ano. Úřady práce budou rozhodovat, kdo do obcí přijde jako potřebný a komu stát přispěje na bydlení. Ale obce do toho mají minimální možnost mluvit. Přitom situace v Karviné je úplně jiná než třeba v Praze. Máme tisíc volných bytů, ale nejsou ve vlastnictví města.

Obsazení těchto bytů město nijak neovlivní, ale naopak musí masivně dotovat ze svých prostředků sociální práci pro nové sociálně znevýhodněné občany. Podobně je na tom Jesenicko nebo Bruntálsko. Takové věci se nedají rozhodovat bez znalosti konkrétního území.

Aktuálně například také diskutujeme o stavebním zákonu, ale stále se opíráme o podklady z let 2019 a 2020. Jenže tehdejší RIA (hodnocení dopadů regulace, z angl. Regulatory Impact Assessment, poz. redakce), vycházela ze systému, kdy agenda zůstávala na obcích s rozšířenou působností. To už dnes neodpovídá realitě. A poprvé od časů Marie Terezie má rozhodování o tom, co se postaví, řešit někdo, kdo nemá s danou obcí nic společného. Navíc už tehdy analýza upozorňovala, že podmínkou fungování systému je kvalitně zvládnutá digitalizace. A ta se nepodařila.

Oblíbenou mantrou, která se ve společnosti šíří, je, že nefungují stavební úřady. Jaká je vaše zkušenost?

Stále se zaměňuje příčina s důsledkem. Odchod úředníků ze stavebních úřadů je důsledkem chaosu ve stavebním právu a mantra, že jsou stavební úřady nefunkční, je prostě účelovou lží.

Je třeba se ptát, kolik je takových úřadů s více než jedním zaměstnancem. Kolik je nefunkčních úřadů ORP, kde se odehrává devadesát procent povolovacích aktivit? A pokud ano, proč to neřeší příslušný krajský úřad převodem agendy na jinou obec? Proč nezasahuje ministerstvo?

Stát nemá co nabídnout, protože v území jsou státní úředníci placeni hůře než na úřadech obcí. Navíc má nově i každý vedoucí zaměstnanec na státních úřadech omezený mandát a po hodnocení mu může být prakticky kdykoliv odebrán osobní příplatek. Myslíte, že je to pro někoho atraktivní a vítaná změna?

ZKUŠENOST SE NEDÁ VYBUDOVAT ZA JEDNO VOLEBNÍ OBDOBÍ

Jakou hrozbu představuje politizace veřejné správy a potlačení odbornosti?

Může to mít významný dopad na smíšený model veřejné správy. Ve svém důsledku to oslabí obce. A může to oslabit i starosty. Samozřejmě existují nadřízené správní orgány a krajské úřady, ale za to, že procesy probíhají v souladu se zákonem a lege artis, odpovídá především tajemník.

Veřejnost často vnímá tajemníka jako administrativní pozici. Jaká je realita?

Tajemník je garant zákonnosti fungování úřadu. Odpovídá za procesy a za výkon přenesené státní správy. Přitom plní úkoly samosprávy, odpovídá za personální fungování úřadu i za to, že rozhodování probíhá v souladu se zákonem. Řeší podjatost úředníků, koordinuje fungování odborů, nastavuje procesy a zároveň nese velkou osobní odpovědnost. Včetně odpovědnosti za případné škody.

Zároveň musí rozumět velmi širokému spektru agend. Nemůžete být specialistou na všechno, ale musíte chápat principy stavebního zákona, správního řízení, krizového managementu, sociálních agend i ekonomiky úřadu. To není práce, kterou se člověk naučí za rok.

Jak dlouho podle vás trvá vychovat profesionálního tajemníka?

Minimum jsou dvě volební období, tedy osm let, často však člověk potřebuje ještě další roky zkušeností navíc. Člověk musí zažít změnu politické reprezentace, krizové situace i velké legislativní změny. Veřejná správa je extrémně komplexní organismus. Nestačí znát zákony. Musíte umět řídit lidi, komunikovat s politiky i veřejností a nést obrovskou odpovědnost.

COVID UKÁZAL SÍLU PROFESNÍ SOLIDARITY

Jak se proměnilo fungování tajemníků během covidu a dalších krizí?

Covid byl obrovský zlom. Nikdo se nás příliš neptal, co potřebujeme, ale úřady musely fungovat dál. Museli jsme zajišťovat matriky, volby, vydávání dokladů, odpadové hospodářství i krizové řízení. A přitom z centra často přicházely chaotické informace. Právě tehdy se ukázalo, jak důležité je Sdružení tajemníků.

Začali jsme si intenzivně pomáhat, sdílet zkušenosti online a vytvářet spontánní pracovní skupiny. Potřebovali jsme během hodin vědět, jak kdo řeší konkrétní problém v praxi.

Jakou roli dnes sdružení hraje?

Obrovskou. Pro mnoho lidí představuje profesní i lidskou oporu. Tajemníci jsou často mezi mlýnskými kameny – mezi politiky, ministerstvy, veřejností a vlastní odpovědností. A právě sdružení vytváří prostředí, kde si mohou otevřeně vyměňovat zkušenosti a hledat řešení.

Covid nás paradoxně hodně stmelil. Zjistili jsme, že bez rychlé komunikace a sdílení praktických zkušeností se dnes veřejná správa neobejde. A důležitá je i lidská stránka. Když člověk vidí, že podobné problémy řeší kolegové po celé republice, dodává mu to sílu.

Na posledním zasedání Sdružení tajemníků byly kolem návrhu mandátů velmi silné emoce. Překvapilo vás to?

Nepřekvapilo. Ta informace byla nová a lidé byli v šoku. Tajemníci nejsou horké hlavy. Jsou zvyklí jednat diplomaticky, věcně a s rozmyslem. Ale tady šlo o pocit, že se mění základní principy systému bez odborné debaty. A zároveň se mezi lidmi objevuje nejistota. Mnozí dnes přemýšlejí, co bude dál.

Dlouhodobě se věnujete i katalogu prací. Proč je to důležité téma?

Protože definice profesí není formalita. Je to otázka profesního postavení, odpovědnosti i respektu. Dlouho neexistovalo jasné vymezení vedoucího úřadu územně samosprávného celku. Prakticky jsme byli vedeni jako referenti územního rozvoje. Podařilo se prosadit, aby tato role byla jasně definovaná jako specifická manažerská a odborná pozice.

KRÁSA VYCHOVÁVÁ

Máte pocit, že společnost práci úředníků podceňuje?

Často ano. Lidé většinou registrují úřad až ve chvíli, kdy něco nefunguje. Ale málokdo vidí, co všechno musí veřejná správa držet pohromadě. Během covidu, povodní nebo jiných krizí musely úřady fungovat bez přerušení. Někdo musel zajistit chod města, služby občanům, volby i krizové procesy. A přesto se o práci úředníků téměř nemluví.

Jak si po tolika letech v náročné funkci udržujete odstup a nevyhoříte?

Moje celoživotní psychohygiena je sborový zpěv. Jsem členem pěveckého sboru Permoník Karviná a zpívám i ve dvou sborech v Olomouci, mimo jiné i jako externí člen sboru v olomoucké inscenaci Verdiho Nabucca.

A víte, co je na tom krásné? Že jsem tam úplně ten poslední vzadu, kterému někdo říká, co má dělat. Pro člověka, který celý život řídí úřad, rozhoduje a nese odpovědnost, je to strašně osvobozující pocit. Jen posloucháte dirigenta nebo sbormistra a jste součástí harmonie. To je nádherný pocit.

Vaší druhou velkou srdeční záležitostí je zámek Fryštát, který jste pomáhal rekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti?

Ano. S kolegyní jsme stáli u jeho obnovy a budování expozic. To byla nádherná práce. Zámek byl kdysi sídlem národního výboru a podařilo se nám vracet zpět jeho historickou identitu i příběhy spojené s rodem Larisch-Mönnichů.

Najednou neřešíte jen paragrafy nebo rozpočty, ale vracíte lidem vztah k místu, kde žijí. To je strašně důležité. Možná se tím pořád vracím ke své původní profesi pedagoga. Vždycky jsem věřil, že člověk má znát své kořeny, historii svého města a regionu. Když si lidé vytvoří vztah k místu, budou se o něj také víc starat.

A já opravdu věřím, že krása vychovává.

Profesní vizitka: Roman Nogol

• tajemník Magistrátu města Karviné od roku 1990
• první místopředseda Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR
• držitel ocenění Manažer veřejné správy
• v roce 2025 oceněn za mimořádný přínos k rozvoji územní veřejné správy v ČR
• dlouhodobě se podílí na připomínkování legislativy a metodik veřejné správy

Autorka: Mgr. Hana Kejhová, MPA, šéfredaktorka časopisu PRO města a obce