Ředitel Muzea družstevnictví popisuje vznik tohoto fenoménu u nás
Družstevnictví má v České republice velmi dlouhou tradici. Samotný vznik družstevnictví u nás je datován druhou polovinou 40. let 19. století. Stejně jako v okolních zemích i zde jeho vznik úzce souvisel s rozvojem kapitalistických výrobních vztahů a rozvojem tržního hospodářství. To na jedné straně vedlo k růstu produkce, na druhé straně však způsobovalo, že „chudí se stávali ještě chudšími“. Jako obranu proti zvyšujícímu se ekonomickému tlaku a ve snaze zlepšit svoje špatné postavení zakládaly nejvíce postižené vrstvy (dělníci ve městech a rolníci na venkově) první spolky založené na svépomoci, solidaritě a vzájemné pomoci.
Masarykův slovník naučný z roku 1926 definuje pojem družstevnictví takto: „Družstevnictví, svépomocné hnutí, zpravidla vrstev nemajetných a středních, jehož účelem je společnými hospodářskými podniky prokazovati určité služby sdruženým členům…„Josef Macek ve své učebnici ekonomie z roku 1947 označuje družstevnictví za sociální ekonomii na základě jeho ekonomické a sociální role a vyzdvihuje jeho etickou stránku.
Dnes podle Mezinárodního družstevního svazu definujeme družstvo takto: „Družstvo je nezávislým sdružením osob, které se dobrovolně spojily s cílem uspokojit své společné ekonomické, sociální nebo kulturní potřeby prostřednictvím organizace, kterou společně vlastní a demokraticky řídí.“
A podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, je „družstvo společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů“.
Typů družstev je celá řada – např. výrobní, spotřební, zemědělská, bytová, kulturní, sociální či na úseku služeb či v dopravě.
První byly prodejny
Nejstarším typem družstev jsou družstva spotřební (zejména družstevní prodejny a jejich sítě). Za první družstvo klasického typu spotřební sdružení (sdružení k výhodnému nákupu zboží) považuje družstevní historiografie sdružení osmadvaceti tkalcovských dělníků v anglickém městečku Rochdale, poblíž Manchesteru v anglickém hrabství Yorkshire. V říjnu 1844 založili Rochdalské družstvo spravedlivých průkopníků – Rochdale Society of Equitable Pioneers – a od té doby se v teorii družstevnictví hovoří o „éře spotřebního družstevnictví rochdalského typu“.
První družstvo, které vzniklo na území současné ČR, byl Pražský potravní a úsporný spolek, založený roku 1847 v Praze. Bylo to družstvo se smíšenou úvěrovou a obchodní činností. Jednalo se také o první spotřební družstvo, na něž navázala tradice prodejen spotřebních družstev. Členové si v družstvu ukládali svoje drobné úspory a za takto vzniklý kapitál bylo ve velkém nakupováno zboží běžné denní potřeby a rozprodáváno členům. Členskou základnu tvořili převážně dělníci a drobní řemeslníci. Roku 1847 byl založen spolek s obdobnou činností také v Liberci a v roce 1848 vznikl ještě jeden potravní
spolek v Praze.
V 50. a 60. letech 19. století vznikala další spotřební družstva. Mezi nimi jmenujme například v roce 1857 založený spolek OUL ve Tmáni na Berounsku a o rok později potravní spolek Hrádek v Pálči na Kladensku. Dostatek informací se zachoval o spolku Včela ve Stašově u Zdic, který založili v roce 1861 místní dělníci a chalupníci a který ukončil svoji činnost až v roce 1884, tedy po 23 letech trvající poměrně úspěšné existence.
„Družstevnictví vyjadřuje onu správnou synthesu, která zabezpečuje na jedné straně vzpruhu jedincovu v zájmu pokroku, a na druhé straně stará se, aby tento pokrok přinesl k dobru celku – tedy vyrovnává mezi sobectvím jedince a potřebou celku. Úkolem dneška i zítřka musí býti proto snaha, aby jedinců družstevně cítících a pracujících stále přibývalo, a aby hlavně mládež již z obecné školy přinášela si poznání o tom, co znamená družstevnictví pro jednotlivce, stavy i celý národ.“
Antonín Švehla, 1924
Potravní spolky vznikaly i na území Moravy. Jsou zde doloženy například v Brně – Potravní spolek a výpomocná pokladna, založený v roce 1864, a o rok později spolek Práce.
Rozvoj družstevnictví si vynutil vznik odpovídající legislativy. Dílem významného českého právníka JUDr. Antonína Randy byl v roce 1873 byl schválen zákon č. 70 Ř. z. O společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství (později nazývaného O společenstvech výdělkových a hospodářských), který v Českých zemích a Československu platil (s úpravami) až do roku 1954, v Rakousku (s doplněními) platí dosud.
Zlat á éra první republiky
Vznik samostatného Československa roku 1918 otevřel pro družstevnictví novou vývojovou etapu, doslova zlatou éru. Spotřební družstevnictví představovalo tehdy silnou prosperující součást družstevního hnutí. Konzumní družstva byla svépomocnými spotřebitelskými organizacemi s demokratickou samosprávou. Síť prodejen spotřebních družstev se neustále rozšiřovala a družstva se slučovala do ekonomicky silnějších a konkurenceschopnějších celků. Pro zásobování prodejen si družstva budovala vlastní sklady a výrobny. Nákupní ceny zboží se snižovaly podle výše objednávek, což umožňovalo v družstevních prodejnách prodávat za nižší ceny než v soukromém maloobchodu. Hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží byla Velkonákupní společnost družstev (VDP) se sídlem v Praze a sítí vlastních skladů a továren po celé republice.
Po roce 1945 se spotřební družstva aktivně podílela na zásobování obyvatelstva a svými službami si získala velkou důvěru. K 9. květnu 1945 bylo ve Svazu spotřebních družstev pro Čechy a Moravu sdruženo 55 spotřebních družstev s 518 140 členy a 2 791 prodejnami. Družstva již koncem května zahájila nástup do pohraničí a také tam začala plnit zásobovací činnost. Na základě Košického vládního programu a pověřovacích dekretů přebírala opět do své správy zkonfiskovaný majetek bývalých německých spotřebních družstev i nacisty zlikvidovaných původních českých družstev. Nárůst počtu prodejen byl značný, koncem roku 1945 existovalo již 4 672 prodejen.
Komunismus poškodil vnímání družstev
V roce 1950 bylo orgány KSČ rozhodnuto přizpůsobit organizaci družstev politickému uspořádání státu, kdy v každém okresu vznikly Jednoty a zanikla družstva s dlouholetou historií jako Včela – Bratrství v Praze, ZKD Plzeň, Budoucnost Ostrava atd. Po roce 1951 nastala úplná závislost spotřebního družstevnictví na orgánech KSČ.
Návrat zpátky do městského prostředí a možnost opět zde zřizovat svoje prodejny a provozovny byl spotřebním družstvům umožněn až v roce 1964. Spotřební družstva začala soutěžit se státním obchodem, přičemž prosazovala koncepci zlepšování kultury prodeje a úrovně obchodních služeb. Postupně realizovala přestavbu a modernizaci prodejen, budovala nová nákupní střediska a později i obchodní domy. Svaz spotřebních družstev začal postupně zřizovat i vlastní účelové podniky, jako byla Rekrea, nebo odborná učiliště.
Ve dvacetiletí následujícím po srpnu 1968 zásahy totalitního režimu do činnosti spotřebních družstev pokračovaly. VII. sjezd spotřebních družstev, který se konal v listopadu 1970, jako „normalizační“ odsoudil většinu závěrů VI. sjezdu z roku 1966 jako „pravicově oportunistickou“ a ohrožující centralizaci. Komunismus poškodil vnímání družstev dodnes.
Po roce 1989 se družstva navrátila k původní svobodné koncepci, prosazuje se skutečná družstevní demokracie a družstva jsou konkurenceschopná i v rámci členství ČR v EU. Dnes zastupuje zájmy českých družstev Družstevní Asociace ČR, která je zájmovým sdružením právnických osob k projednávání a řešení společných družstevních záležitostí, k ochraně, podpoře a uplatňování zájmů družstev a jejich členů. Družstevní Asociace ČR jako národní družstevní centrála sdružuje Svaz českých a moravských bytových družstev, Svaz českých a moravských spotřebních družstev (2 420 prodejen COOP), Svaz českých a moravských výrobních družstev a Zemědělský svaz České republiky.
Mgr. Pavel Černý
Muzeum družstevnictví
Foto: Muzeum družstevnictví
