Nezaujatý pohled na přínosy a limity městských holubníků

V posledních letech se zabýváme výzkumem volně žijících živočichů ve městech a jejich interakcemi s lidmi. Jedním z problematických druhů je beze sporu zdivočelý holub.

V rámci našeho projektu jsme si dali za cíl získat data o ekologii městských holubů v Brně a na základě získaných poznatků vypracovat návrhy na efektivní management jejich populací. Rychle jsme si uvědomili, že holubi jsou učebnicovým příkladem názorových rozporů obyvatel měst na zvířata v jejich okolí, a proto řešení problémů, které holub působí, musí zohledňovat nejen technické, finanční a organizační otázky, ale také veřejné mínění. Část společnosti holuby vnímá jako létající potkany plné špíny a nemocí a žádá vedení měst o rázná opatření na jejich redukci, nejlépe trvalou až úplnou likvidaci. Vedle odpůrců holubů je zde však početná skupina jejich zastánců, kteří jejich přítomnost ve městě obhajují. Jak to v takových případech bývá, obhájci i odpůrci holubů mají nesmiřitelné postoje a vedení měst tak čelí zcela protichůdným a v důsledku neřešitelným požadavkům. V posledních letech se obhájci holubů zaměřili na propagaci budování městských holubníků, od kterých si slibují uspokojivé vyřešení problémů se zdivočelými holuby ve městě. Původně jsme se městským holubníkům věnovat nechtěli, protože holubi v nich chovaní problémy nepůsobí. Při každé prezentaci jsme ale byli dotazováni na jejich přínosy při řešení problémů s volně žijící populací. To nás přimělo k tomu, abychom se této otázce věnovali a na základě vlastních poznatků a dostupných publikovaných zkušeností zhodnotili potenciální přínosy holubníků pro města.

Zdivočelý holub jako součást naší fauny

Než se pustíme do analýzy městských holubníků, bude vhodné shrnout základní údaje o „městském“ holubovi. Ten je u nás nepůvodním druhem a je zdivočelým potomkem domácích holubů, kteří byli vyšlechtěni z volně žijícího holuba skalního, který je domovem například ve Středomoří. Z pohledu ochrany přírody tito zdivočelí holubi nemají žádnou hodnotu. Naopak, jejich negativní hodnocení spočívá v tom, že mohou být přenašeči nemocí nebezpečných pro naše původní druhy ptáků, zejména trichomoniázy. Zdivočelí holubi se u nás ve vysoké početnosti nevyskytují příliš dlouho. Ještě na konci druhé světové války žilo v Brně jen asi 200 jedinců. Jejich populace následně rychle narostla na zhruba stonásobek a na této úrovni se udržuje desítky let. Holub u nás nemá dostatek přirozených nepřátel, kteří by dokázali jeho populaci účinně regulovat na úroveň únosnou z hlediska všech obyvatel měst. Početnost holuba ve městě zásadně ovlivňují dva faktory: 1) hnízdní možnosti a 2) potravní nabídka.

1) Divocí předkové městského holuba hnízdí na vysokých skalních útesech, kde jsou dobře chráněni před drobnými šelmami, jako je kuna či liška. Skalní útesy nahrazují zdivočelým holubům ve městech vysoké budovy, kde hnízdí na střechách a římsách, v různých výklencích nebo využívají půdy domů či vnitřní prostory v průmyslových halách. Pokud taková místa pro hnízdění nemají k dispozici, nemohou v daném prostředí trvale žít.

2) Holub se živí rostlinnou potravou, ve které jednoznačně dominují semena a obilky různých druhů rostlin, ve městech využívá také odpadky rostlinného původu, ale největší zdroj jeho potravy zde představuje krmení, které mu předkládají obyvatelé města.

V místě, kde má holub k dispozici vhodná hnízdiště, ale nedostatek potravních zdrojů, tam je schopný si za potravou doletět mimo město i desítky kilometrů daleko. Holub tak nepotřebuje, aby potrava a hnízdiště byly na jednom místě, a v případě potřeby může létat na vzdálená pole a na místa, kde se manipuluje s obilím. Pokud mají holubi dost potravy, snaží se odchovat co nejvíce mláďat a v takovém případě můžeme očekávat přírůstek přibližně pět mláďat na jednoho dospělého holuba ročně. Tato mláďata se samozřejmě snaží si postavit své hnízdo a mít další mláďata. Potenciál růstu populace holuba je značný, ale při omezené kapacitě prostředí populace rychle narazí na limity růstu, začnou v ní působit autoregulační mechanismy a populace z dlouhodobé perspektivy stagnuje.

Začátky holubníků ve světě

Idea budování městských holubníků vznikla na přelomu 80. a 90. let minulého století v některých státech západní Evropy. Tato aktivita byla vyvolána tlakem veřejnosti proti „nehumánním“ metodám regulace početnosti zdivočelých holubů ve velkých městech a obavám z jejich vyhubení. V některých velkých městech, kde tito ptáci působili problémy (hygiena, škody na budovách, přenos chorob), chtěli využít toho, že jejich populace jsou závislé na potravě, kterou získávají přímo ve městě. Logicky se pak nabízelo omezit jim dostupnost potravy a nechat populaci samovolně upravit na nižší úroveň. Např. v Basileji regulaci počtu holubů řešili rozsáhlou kampaní, která byla široce propagována plakáty, brožurami, ale zapojily se do ní i noviny, rozhlas a televize. Byla využita např. hesla „Krmení holubů je týrání zvířat“ či „Ochrana zvířat je holuby nekrmit“. Kampaň ale přinášela určité rozčarování části veřejnosti, která si všímala hladovějících a hynoucích holubů a začala s nastavenou strategií projevovat nesouhlas. Východiskem této situace se ukázaly být právě městské holubníky, které město vybudovalo pro milovníky holubů. Hladovějící holubi byli na potravu nalákáni do holubníků a to, aby se jejich populace opětovně nerozmnožila, bylo zajištěno odběrem snesených vajec. O holuby bylo v holubníku dobře postaráno, jejich zdravotní stav se oproti holubům na ulici zlepšil a veřejnost měla možnost se do péče o holuby zapojit. Po padesáti měsících vytrvalé práce se zde podařilo snížit počet holubů na polovinu, přičemž zásadní podíl na tomto úspěchu mělo právě omezené krmení holubů na ulicích. Podíl holubníků na úspěšnosti celé akce spočíval především v tom, že jejich existence přesvědčila alespoň část milovníků holubů, že ptákům bude lépe v holubníku než na ulici, a holuby přestali krmit. Aby mohla být účinnost holubníků vyhodnocena, byl na počátku kampaně proveden pečlivý průzkum situace včetně sčítání holubů a na jejím konci mohly být původní výsledky porovnány s novými a vyhodnoceny.

Na základě dlouholetých zkušeností s provozováním holubníků v Augsburgu byla zpracována příručka k managementu zdivočelých holubů ve velkých městech Německa, kde významné místo zaujímají i zásady provozování městských holubníků.

Rámcové požadavky pro úspěšné fungování holubníků je možné podle uvedené práce shrnout do následujícího přehledu:

• Budování městských holubníků je nutné pečlivě naplánovat.
• Optimální je najmout specialistu, který bude vést a koordinovat péči o zdivočelé holuby ve městě a zároveň bude kontaktní osobou celého projektu.
• Před realizací holubníků je nutné setkání se zúčastněnými a zainteresovanými osobami a institucemi (úřad veřejného pořádku, veterinární úřad, úřad pro zeleň, aktivisté za práva zvířat, hasiči, železnice, bytová družstva, nákupní centra, společnosti zabývající se likvidací odpadu). Setkání je důležité, aby se ověřila obecná ochota spolupracovat na takovém projektu.
• Analýza problému ve městě zahrnuje určení míst, kde jsou problémy s holuby nejpalčivější, zmapování největších hnízdišť, co nejpřesnější určení počtu holubů v jednotlivých částech města i velikost celé populace, identifikace velkých zdrojů potravy a vody, analýza častých stížností občanů.
• V případě potřeby je možné se obrátit na odborné pracoviště o vyjádření k nejasnostem (v Německu Menschen für Tierrechte – Bundesverband der Tierversuchsgegner e. V.).
• V dlouhodobém horizontu naplánovat získávání jak materiálních, tak i personálních zdrojů pro zajištění provozu městských holubníků.

Po více než dvaceti letech provozování městských holubníků podle tzv. augsburského modelu byl proveden průzkum problémů s holuby v 71 německých městech, jehož autorem je společnost pro ochranu zvířat. V hodnoceném vzorku bylo 38 měst, ve kterých provozují holubníky a 33 měst bez holubníků. Průzkum se týkal životních podmínek městských holubů, efektivity projektů týkajících se holubníků podle augsburského modelu a dalších kritérií. Průzkum ukázal, že městské holubníky jsou městskými úřady a zástupci ochrany zvířat vnímány celkově jako úspěšné. Potvrdilo se, že augsburský model, který má za cíl snížení početnosti populace holuba a zároveň zlepšení jeho zdravotního stavu a zachování jeho populace na únosné výši, je proveditelný a široce podporovaný. V některých městech se podařilo snížit počet holubů na kritických místech a v některých případech také mimo tato místa a vyřešily se tam i problémy, které holubi při vysokých počtech způsobovali. Náklady vynaložené na projekty holubníků byly z velké části vyhodnoceny jako přiměřené. Často však chyběla vhodná místa pro holubníky, problémy byly s financováním a zajištěním spolehlivého pomocného personálu. Pro úspěch provozu městských holubníků bylo rozhodující omezení hnízdních možností holubů a hlavně omezení jejich krmení v okolí holubníků.

Cílem „moderního“ managementu není eliminace či radikální snížení početnosti holubí populace ve městě drastickými metodami, ale její kontrolovaný chov. Tím je možné do značné míry uspokojit zastánce i odpůrce zdivočelých holubů a také se vyrovnat s tím, že řada způsobů dříve používaných k regulaci počtu „škodlivých“ druhů zvířat byla postavena mimo zákon. Při důsledném dodržování výše uvedených zásad, včetně provozu dostatečného množství holubníků, lze očekávat, že se podaří omezit negativní dopady holubů na prostředí a zmírnit rozpory mezi odpůrci holubů na jedné straně a jejich milovníky a ochránci zvířat na straně druhé. Je potřeba znovu zdůraznit, že holubníky jsou pouze podpůrným prostředkem, který má podpořit účinnost regulačních opatření na snížení početnosti zdivočelých holubů na daném území.

Není město jako město

Přínosy holubníků jsou zejména v tom, že ze strany ochránců zvířat jsou akceptovány alespoň nějaké způsoby regulace počtu holubů, které jsou založené na omezení jejich hnízdních možností a krmení. Po aplikaci těchto opatření lze očekávat, že se ve městě sníží počet holubů a významná část se přemístí do holubníků. Aby se nějaký znatelný efekt dostavil,  musí být splněno několik podmínek a samotná stavba holubníku je jen jakousi nejvíce viditelnou aktivitou sloužící k propagaci humánního přístupu k řešení problémů s holuby ve městě.

Na základě dvouletého intenzívního výzkumu odhadujeme, že v Brně žije 20–25 tisíc holubů, známe jejich distribuci ve vztahu k typu městské zástavby, víme, čím se holub živí v průběhu celého roku, kolik jedinců přijímá potravu uvnitř města a kolik jich létá za potravou do polí. Zejména v potravních možnostech jsou mezi holuby v Augsburgu a v Brně propastné rozdíly. Holubi v Německu jsou závislí pouze na krmení na ulicích, žádní nelétají za potravou mimo město. Naproti tomu v Brně zdivočelí holubi, pokud nenajdou dostatek potravy v okolí svého hnízdiště, létají se krmit mimo město. Tato potravní strategie prakticky znemožňuje úspěšnou regulaci jejich populace snížením potravní nabídky ve městě. Je velmi pravděpodobné, že omezení zdrojů potravy holuby nedonutí opustit jejich stávající hnízdiště a přesunovat se do holubníků, ale holubi budou častěji létat za potravou do polí.  Toto je základní příčina, proč v Brně pravděpodobně nebude fungovat augsburský model ani v případě, že by se podařilo realizovat omezení jejich krmení na ulici.

Podle opakovaného sčítání v zimě 2024 jsme zjistili, že se v okolí budovy vyskytuje okolo 120 jedinců (denzita 600 jedinců/km²), což je přibližně dvojnásobná hodnota průměru pro celé Brno. Podle analýzy 120 vzorků potravy 80 % jedinců si v zimě hledalo potravu v okolí hnízdiště a 20 % jedinců létalo za potravou mimo město. Z toho vyplývá, že potravní podmínky jsou pro holuba na dané lokalitě dobré a pro tuto místní populaci je limitující spíše počet hnízdních možností než nedostatek potravy. Za daných okolností je jen málo pravděpodobné, že se holubi přemístí z dosavadních hnízd do postaveného holubníku, protože na ulicích hladem příliš netrpí. Spíše se dá očekávat, že počet holubů na ulicích zůstane stejný a nová mláďata, která si budou hledat nová hnízdiště, holubník obsadí. Snížení počtu holubů v okolí holubníku se ale očekávat nedá. V případě, že by se podařilo v okolí holubníku zamezit krmení holubů, nebude to mít pravděpodobně vliv na jejich početnost, protože holubi budou létat ve větším počtu za potravou do polí.

Závěry pro vedení měst

Původním smyslem budování holubníků bylo získat podporu milovníků holubů pro realizaci redukce holubích populací. Vybudováním holubníku je garantováno zachování části jejich populace ve městě, kde je ve veřejném zájmu snížení počtu holubů. Holubník samotný nikdy nebyl v odborných studiích prezentován jako jediný nástroj regulace velikosti populace holuba.

Budování holubníků by měla předcházet podrobná analýza velikosti populace a hnízdních a potravních podmínek. Tato analýza jednak ukáže cesty, jak divokou populaci redukovat a také umožní účinnost přijatých opatření odstupem času vyhodnotit. Holubníky vybudované bez návaznosti na komplex dalších opatření (redukce hnízdních možností, omezení potravní nabídky) nemohou mít vliv na snížení počtu holubů, kteří budou při nezměněných podmínkách dále využívat prostředí ve městě se stejnou intenzitou jako před vybudováním holubníku.

Ve městech, jako je Brno, nemá omezování krmení na ulicích na početnost holuba významný efekt. Jejich populaci je možné zmenšovat omezením počtu hnízdišť nebo pravidelnou redukcí.

Určitým přínosem holubníků může být příslib tolerance k opatřením na regulaci počtu holubů ze strany jejich zastánců a do určité míry i zvýšení tolerance ze strany ostatních obyvatel města. Holubníky tak sice nemusejí přinést žádný měřitelný výsledek v poklesu počtu holubů, ale mohou přispět ke snížení počtu stížností a žádostí o řešení konfliktů, kterými je vedení měst zahrnováno od obou skupin obyvatel.

Za úspěch realizace holubníku nelze považovat to, že se v něm holubi usadí. Úspěšná realizace by měla být měřena snížením počtu holubů nebo snížením počtu konfliktů mezi zastánci a odpůrci městských holubů. V krajním případě nebude mít vybudování městského holubníku na problematiku městských holubů žádný vliv.

Holubníky mohou být vhodným prostředkem pro edukaci obyvatel města při zvyšování jejich tolerance k přírodě a do určité míry mohou přispět i k nalézání kompromisních řešení mezi zdánlivě nesmiřitelnými názory skupin obyvatel na městské holuby. V každém případě doporučujeme, aby se diskuse ke zřizování holubníků opírala o reálné argumenty, o jejichž shrnutí jsme se v tomto článku pokusili.

RNDr. Miloslav Homolka, CSc.

Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno

Prof. Ing. Jiří Kamler a Ph.D., Ing. Jakub Drimaj, Ph.D.

Mendelova univerzita v Brně

Příspěvek vznikl v rámci projektu č. SS06020195, podpořeného Technologickou agenturou ČR v rámci programu Prostředí pro život