Reportáž z obce, kde mají lidé slunce v duši i ve skalách
Obec Libčeves na trase mezi Mostem a Lovosicemi mne přivítala ranním sluncem. Stojím na parkovišti přesně mezi hospodou a kostelem a rozhoduji se, kam dřív. Házím mincí – panna nebo orel? Vyhrává dominanta Libčevsi – kostel Stětí svatého Jana Křtitele, ke kterému patří i nedaleká fara. „Zachovalý kostel je jednou z předních památek románského stavitelství u nás. Jeho věž a loď byly postaveny na začátku 13. století. Generální opravy se kostel dočkal na začátku století dvacátého. Přispěl na ni stát a také patron, doktor Maxmilián Lobkowitz,“ přibližuje duchovní Pavel Michal. Historicky Libčeves poměrně často měnila vrchnost a kostel znamenal jedinou jistotu, a tak nedoznal větších zásahů, pouze presbytář je gotický se žebrovou klenbou, která je starší než Parléřova u Svatého Víta v Praze.
„Nevím, jestli jsem já konzervativní, ale určitě nejsem vrchnost,“ směje se současný neuvolněný starosta Tomáš Ekrt, který vede obec už čtvrté volební období, což jistě hovoří za vše. Od pohledu sympaťák, právě přijel z noční služby z Litvínova, kde je zaměstnán jako profesionální hasič. Venku na lavici za bývalou tvrzí, dnes budovou obecního úřadu, pročítá nějaké listiny a podepisuje. „Kdy spíte?“ dere se mi na rty otázka, ale předběhne mne další muž z obecního úřadu, jak se dovídám, pravá ruka starosty, Aleš Kassal. „Náš starosta se moc nevyspí, někdy ani v noci! Volají policisté, tak jede chytat zaběhnuté psy. Anebo jak dostane SMS, že někde hoří, a má čas, tak se obléká do hasičského a utíká pomoct naší jednotce, na kterou jsme tady ve vsi patřičně hrdí.“
Jednotku sboru dobrovolných hasičů v Libčevsi vede Tomáš Turek, u hasičů sloužili praděda, děda, nyní táta, brácha o oba synové Jakub i Tomáš, dokonce i manželka! „Však když se celé rodiny sejdeme, je plná hasičárna,“ směje se na celé kolo, ale pak zvážní: „Jezdíme teď často k dopravním nehodám. Máme sice 13 výjezdových hasičů, ale chybí nám dorost. Mladí se bohužel do naší činnosti neženou. Jinak obec nám vychází ve všem vstříc, stejně jako ostatním spolkům.“
Pod Libčeves spadá i místní část Jablonec, kde stojí střelnice sportovního střeleckého klubu. Je z ní nádherný výhled na České středohoří, na lány polí i na menší a větší kopečky, mezi kterými leží vesničky a z nich vystupují věžičky kostelíků. Kam až dohlédnete, nevidíte žádnou průmyslovou stavbu. Opravdový ráj. Nelze se divit, že toto místo má rád i Vojtěch Lang. Myslivec, který původně neměl se sportovní střelbou nic společného. „Protože jsou nízké stavy zvěře, tak jsme začali dělat střelecké závody. Vymýšleli jsme různé hry a nakonec jsme založili klub. Samozřejmě je to sport o přesnosti a postřehu,“ říká. Další myslivec Petr Lavička se smíchem dodává: „Děláme také myslivecká odpoledne.“
Spolkovou činnost v Libčevsi a místních částech by mohly závidět i daleko větší obce. Všechny spolky se podílejí na kulturním vyžití. Zapojují se také do sběru odpadů či údržby veřejné zeleně. Letos byla Libčeves druhá v soutěži obcí Ústeckého kraje Skleněná popelnice. Obec zajišťuje svoz nebezpečných odpadů, kontejnery na velkoobjemový odpad, zahradní kompostéry.
„Jsme rádi, že se nám tady daří udržovat relativně bohatý kulturní a společenský život. Snažíme se spojovat a podporovat všechny aktivity občanů a vyplácí se nám to. Chceme udržet i mladé lidi a přilákat nové, proto plánujeme stavbu nové školky a bytů,“ poznamenává Aleš Kassal.
Z pěti set obyvatel Libčevsi je aktivním čtenářem každý pátý, což je v dnešní digitální době dost vzácné. Nejde jen o knížky, společně v knihovně pečou nebo vaří. Samozřejmě i s knihovnicí Vratislavou Ekrtovou. „Přijdou mezi nás děti, maminky něco podle svých receptů upečou a my z toho uděláme Knihovnickou kuchařku.“ Vyprávění přerušuje matrikářka Lenka Novotná: „Už čekají, musíme jet“. Sedám s nimi do auta a odjíždíme na návštěvy do bytů seniorek. „No, kromě knihovny mám na starosti i sociální služby, tak rozvážím denně seniorům potraviny, vozím je k lékaři, vyzvedávám léky a samozřejmě také přejeme k narozeninám,“ vypráví od volantu paní Ekrtová. Dvě seniorky 65letá Alena Macáková a 69letá Jana Andrašková už na nákup čekají. Obě se shodují, že je zde krásně, obec jim zajišťuje řadu služeb, i právní poradny. Velkou radost z přání k narozeninám má 77letá Jiřina Bečvářová. Prý, že všichni na obecním úřadě vždy poradí, obědy mají od nájemce obecní hospody za 100 korun, starosta je „kamarádskej, usměvavej, skvělej…“ 75letá Marie Týrová z Hnojnice také jen září, moc děkuje za přání s kyticí. Nikdy by se prý nechtěla stěhovat jinam. „Je to tady suprový, starají se o nás, starosta je sluníčkovej. Někdy chce lidem vyhovět až moc. Obec začala čistit chodníky a v zimě odklízet sníh, a když to s málo pracovníky nelze zvládat, tak ho někteří kritizují. Přitom by si měl každý před domkem uklidit sám. Nebo lidé kritizují, že nejsou řešené odpadní vody…“
„Podporujeme zřízení domácích čistíren odpadních vod a septiků, ale komplexně se to opravdu nedaří vyřešit. Potřebovali bychom na to zhruba čtvrt miliardy korun. V takovém objemu a s platnými dotačními podmínkami je to nereálné,“ reaguje starosta Tomáš Ekrt. „Kritika patří k životu. Snažím se ji vnímat jako podnět pro dennodenní práci, ne vždy se názory lze řídit, což souvisí s danými obecně závaznými předpisy. Nárůst byrokracie je určitě nepříjemný. Na obce se vztahuje na 2 800 právních předpisů a vyznat se v nich je nadlidský úkol.“ V místních částech Libčevsi například zajistili opravy všech kaplí, někde se povedlo dostat elektrické vedení do země. Proběhla kompletní rekonstrukce chodníků, komunikací, kulturního domu, obecního rozhlasu a veřejného osvětlení. Několikrát ročně pořádají zájezdy do divadel, občané jezdí na zájezdy i do Vídně, Norimberku, Drážďan. Už několik let poskytuje obec lidem finanční prostředky z programových dotací. „Přispíváme seniorům na léky, rodinám na letní dětské tábory, školní potřeby. Podpořili jsme finančně rovněž domácnosti v rámci tzv. kotlíkové dotace,“ vypočítává starosta.
„Místním podnikatelům, hlavně zemědělcům, jako obec neházíme pod nohy žádné klacky; už tak to nemají vůbec jednoduché,“ vzpomenu si na slova starosty. Takže v této od jakživa ovocnářské krajině určitě musím navštívit také nějakého sadaře, přemítám a vcházím do velkého dvora v Židonicích. „Syn není doma, než přijde, postarám se o vás,“ říká bodrý muž Milan Kartes starší a za malou chvíli sedím v rozhrkaném autíčku, kterým projíždíme v sadech mezi stovkami stromků a stromů jabloní, hrušní, třešní. Je to však smutný pohled. Vše pomrzlo. Ani pamětníci takové mrazy nepamatují. „Jsme rodinná firma, na 110 hektarech tady hospodaříme přes 250 let,“ říká po chvíli syn Milan Kartes, který se po otci o hospodářství stará ještě s bratrem. „Drobný prodej ovoce nebude. Každý rok 500–600 tun jablek, letos nic. Ovocnářství se ale oproti minulosti posouvá. Pomáhají počítače, jsou i porady a semináře online, podrobné předpovědi počasí. Vedení obce nám pomáhá. Teď i dříve. Když tady probíhaly komplexní pozemkové úpravy, vždy se nám zemědělcům snažili vyjít vstříc,“ chválí vystudovaný rostlinář.
V Hnojnicích se zastavuji ještě u moderního dětského hřiště. „Před tím děti posedávaly v autobusové zastávce, která jim moc prostoru ke hrám neposkytovala,“ nechala se slyšet jedna ze spokojených maminek Šárka Šílová.
S příjemným pocitem z návštěvy obce, kde to žije, konečně mířím i do té hospůdky u kostela. V čistém lokále mne ovanula vůně dršťkovky. Když mi ji Michal Havelka servíroval, jen se uculoval a jako správný hospodský už věděl, že se bude psát o obci: „Jsem rodák, nikam jinam bych nešel, a když sem přijedou turisté, jsou spokojeni. Jsou zde krásné procházky, ale nejvíc jezdí k nedalekým Kamenným sluncím, což jsou paprskovité pukliny v Českém středohoří řazené ke světovým přírodním unikátům. A my jsme rádi, že se k nám turisté vrací.“
Petr Pavel Šimáček
Obec: Libčeves
Místní části: Hnojnice, Hořenec, Charvatce, Jablonec, Lahovice, Řisuty, Židovice, Všechlapy, Sinutec a Mnichov.
Počet obyvatel: 1 000
Starosta: Tomáš Ekrt
Kraj: Ústecký
www.libceves.cz
