Digitální stát bez byrokracie II

Se Zdeňkem Zajíčkem tentokrát o chytrých samosprávách či trhu práce

V minulém čísle jsme se věnovali digitalizaci státu, tentokrát prezident Hospodářské komory ČR, zastupitel hl. m Prahy a předseda ICT Unie v obsáhlém rozhovoru vysvětluje význam samospráv.

Jakou roli by podle vás měly sehrávat obce a města v podpoře podnikání a inovací na regionální úrovni? V našem časopise píšeme o různých hackatonech a podnikatelských inkubátorech, je vidět, že některé regiony jsou výrazně aktivnější než jiné…

Pokud má region prosperovat, musí v něm být v rovnováze a vzájemné kooperaci více věcí. A právě proto se snažíme konat naše konference Kraje na křižovatce, které navazují na celostátní konferenci Česko na křižovatce, kde jsme identifikovali 8 klíčových oblastí, ve kterých musíme udělat strategické investice jako stát. A to se pak také přirozeně promítá do jednotlivých regionů ve větším nebo menším měřítku, resp. v poměru mezi jednotlivými prioritami. Zkusím je jen vyjmenovat:

Oblasti tvrdých strategických investic:

1. Energetika
2. Dopravní infrastruktura
3. Datová infrastruktura
4. Bytová infrastruktura – nájemní bydlení

Oblasti měkkých strategických investic:

1. Trh práce
2. Vzdělávání
3. Věda, výzkum, inovace
4. Efektivní stát – regulační a byrokratický detox

V každém kraji, a nakonec i v každé obci jsou výchozí podmínky jiné, a proto se může důležitost priorit lišit. V každém případě jsou to klíčové investiční oblasti, bez jejichž rozvoje se náš stát jako celek složený z jednotlivých regionů neobejde. Tvrdé investice přímo souvisí s těmi měkkými. Nestačí jen postavit nové jaderné elektrárny, ale musíme mít také  valifikované lidi připravené na jejich následný provoz. Nemůžeme mít skvělé školy ve svém regionu, a současně v něm nemít také nabídku práce nebo potřebné dopravní spojení za prací nebo za školou. Proto je důležité vědět, co jsou priority na úrovni státu a pak s tím odpovídajícím způsobem sladit priority regionální a obecní. Je to o trvalé komunikaci a schopnosti mít vizi, která bude následována většinou společnosti. Bohužel se ale dnes dostáváme do velkých problémů, protože v mnoha oblastech tvrdých strategických investic nám sílí tzv. NIMBY efekt. „Ano, jasně, postavte tu dálnici nebo vysokorychlostní trať, protože se rychleji potřebuji dostat do práce nebo moje děti do školy, ale tu silnici, tunel, elektrárnu nemůžete dělat za mým domem – ne na mém dvorku.“ (pozn. Not In My Back Yard = NIMBY). To v mnohých případech značně limituje rozvoj jednotlivých regionů na mnoho desetiletí dopředu a pokud nenajdeme recept na překonání tohoto novodobého fenoménu, budeme v některých oblastech k naší smůle trvale přešlapovat na místě.

V jakých regionech vidíte vy příklady dobré praxe spolupráce mezi podnikatelským sektorem a samosprávou? Co se od nich mohou ostatní učit?

Zatím poslední zastávkou regionálního turné Hospodářské komory „Kraje na křižovatce“ byl Jihomoravský kraj, a musím říct, že Brno je výborný příklad toho, jak může vypadat funkční spolupráce mezi podnikatelským sektorem, samosprávou a vzdělávací sférou. Zdůraznil bych, že zdaleka není jediný, ale rozhodně patří k těm, od kterých se lze inspirovat.

Moravská metropole se za posledních dvacet let dokázala stát centrem špičkového firemního výzkumu a vývoje, vznikly zde vědecko-výzkumné parky, které nejsou jen laboratořemi, ale i výrobními areály. Důležité přitom je, že to vše vznikalo v úzké spolupráci se samosprávou, která vymezila území, investovala do zasíťování a podpořila vznik prostředí, v němž se potkávají firmy, studenti a akademici. A díky tomu se tam přirozeně objevují talenty, které nezřídka zůstávají přímo v regionu.

Co si z toho vzít? Že úspěšné příklady nestojí primárně na dotačních schématech, excelových tabulkách nebo stostránkových strategiích, které nakonec nikdo nečte nebo se jimi nikdo neřídí. Stojí na lidech – na lídrech, kteří mají vizi, umí komunikovat, propojovat zájmy a vytvořit institucionální prostředí, které přetrvá i volební cykly. V Brně to funguje, protože tam vyrostly instituce a v nich byli ve správný okamžik lidé mentálně orientovaní na spolupráci. A kdo se chce inspirovat, měl by se tam jet podívat.

Jak mohou samosprávy efektivně podpořit malé a střední podnikatele ve svých regionech – nejen finančně, ale i třeba v infrastruktuře, datech, přístupu k zakázkám?

Podpora podnikání neznamená jen rozdělování dotací. Pro většinu malých a středních podnikatelů je daleko důležitější funkční infrastruktura, dostupnost pozemků, jednoduchá pravidla a možnost zapojit se do veřejných zakázek bez zbytečné administrativy. Právě tady mohou samosprávy sehrát obrovskou roli.

A přesně o tom to je. Ne o velkých heslech, ale o konkrétní každodenní a nelehké práci v území, která má dlouhodobou přesah a význam.

Kde vidíte největší potenciál pro uplatnění chytrých technologií (smart city) v českých městech a obcích? A co jim dnes brání v realizaci?

Největší přínos chytrých technologií vidím tam, kde reálně zjednodušují chod měst a obcí – v dopravě, správě budov, odpadovém hospodářství nebo komunikaci s občany. Aby ale reálně a smysluplně fungovaly, musí být součástí promyšlené komplexní strategie, nejen ukázkou technické zajímavosti, jako je chytrý koš nebo lampa. Mnoho obcí by digitalizovalo rádo, ale brání tomu složité předpisy, chybějící metodika, podfinancované IT a přetížení agendou. Chybí sdílené nástroje, infrastruktura i jasná podpora ze strany státu.

Velký potenciál má i umělá inteligence, může obcím výrazně pomoct při zpracování velkého datového fondu, podkladů, plánování investic nebo správě dokumentů. Může přebrat část rutinní agendy nebo být přinejmenším velmi dobrým pomocníkem. Chce to však odvahu a politický leadership, protože bez odvahy věci měnit na všech úrovních řízení se nikam dál neposuneme.

Digitalizace státní správy je často diskutované téma, ale jak si podle vás vedou v digitální transformaci municipality?

Když se bavíme o digitalizaci veřejné správy, často se pozornost upírá na ministerstva a centrální úřady. Musím ale říct, že digitalizace by dnes nebyla tam, kde je, nebýt schopných lidí právě na úrovni obcí a měst. Mnohé z klíčových digitálních projektů, ať už šlo o Czech POINTy, datové schránky nebo základní registry, by se nikdy nepodařilo uvést do života bez odborníků na úřadech v regionech. Obce a města byly u řady klíčových digitálních projektů v první linii. A často je dokázaly zvládnout lépea rychleji než stát.

To, co si často neuvědomujeme, je, že digitalizace se ve výsledku odehrává právě na úrovni samospráv. Tam ti lidé pracují s občanem, vyřizují žádosti, nesou odpovědnost za to, že systémy fungují. Na ministerstvu možná vznikne záměr, ale teprve v komunikaci se samosprávami může vzniknout funkční řešení. A když se nekomunikuje, končí to většinou špatně. Což v případě digitalizace stavebního řízení sledujeme v přímém přenosu.

Přinese novela zákoníku práce flexibilitu pracovního trhu a pomůže alespoň zčásti kompenzovat nedostatek pracovních sil?

Tzv. flexinovela nepřináší velké revoluční uvolnění, ale poprvé po mnoha letech reflektuje i zájmy zaměstnavatelů a některá pravidla (např. běh výpovědní doby) určitě přinesou potřebné zjednodušení. Je to tedy krok správným směrem, na který lze dobře navázat. Nedostatek pracovních sil ale flexinovela sama o sobě nevyřeší. Trh práce je třeba řešit komplexně a v souvislostech. Uvedu příklad – pokud legislativně zlepšíme podmínky pro zkrácené úvazky (např. nižší odvodová a administrativní zátěž pro rodiče se zkráceným úvazkem) nebude to stačit, pokud nebude existovat dostatečná a dostupná (finančně i vzdálenostně) nabídka školek, jeslí,

dětských skupin nebo sousedského hlídání. Obdobně, samotná možnost rychlého ukončení pracovně právního vztahu (zaměstnání), nezlepší mobilitu pracovní síly. Musí na ni být navázaná skutečně odborná poradenská činnost úřadů práce, možnost smysluplné rekvalifikace, ale také přestěhování se z regionu do regionu. Pokud stát neprovede systémové reformy, budou firmy dál bojovat s nedostatkem lidí, růst mezd se zpomalí a ztratíme konkurenceschopnost,

Dita Hradecká