Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

NepřehlédněteNezařazenéPředstavujeme vámRozhovory

Dost často jsem holkou pro všechno, říká tajemnice úřadu z Židlochovic

Na Městském úřadě v Židlochovicích na jižní Moravě pracuje bývalá vyšetřovatelka hospodářské kriminálky Ivana Kejřová od dubna roku 2011. „Stát potřebuje vzdělané úředníky, a pokud je nezaplatí, prostě nebudou. To je jednoduchá rovnice, která ale zatím nemá kladný výsledek,” říká.

Jak jste se vlastně stala tajemnicí Městského úřadu v Židlochovicích?

Začínala jsem jako přestupkář na pozici referenta Odboru dopravy a následně jsme se stala vedoucí tohoto odboru. V roce 2013 jsem byla jmenována tajemnicí Městského úřadu v Židlochovicích. Pokud jde o mé předchozí působení, tak po absolvování Právnické fakulty MU v Brně jsem v roce 1995 nastoupila k Policii ČR jako vyšetřovatel. Nejprve na Městský úřad vyšetřování Brno-město, později na SKPV S JmK Brno, odbor hospodářské kriminality. Po krátkém působení na ÚOHS Brno, kde jsem byla na Odboru kartelů jako referent, jsem do roku 2011 působila jako lektor Městské Policie ve Středisku profesní přípravy Magistrátu města Brna.

Co jste si z předchozích zaměstnání do Židlochovic přinesla, co vám pomohlo?

Zřejmě schopnost komunikace a orientace v různých oblastech včetně nutnosti neustálého vzdělávání tam, kde cítím, že je potřeba být takzvaně v obraze. I tak mám často pocit, že pořád je toho více přede mnou než za mnou. Vždy jsem působila na pozicích ve státní sféře, pohybovala jsem se ve velkém a různorodém pracovním kolektivu a práce byla často dost kreativní. Rozhodně se nedá říci, že jednotvárná. To mi pomáhá.

Co je podle vás nejdůležitější na práci tajemníka menšího města, jako jsou Židlochovice?

Podle mého názoru je třeba pozici tajemníka pojmout, pokud možno co nejkomplexněji. To znamená naladit se na stejnou vlnu s vedením města, mít přehled o struktuře úřadu a organizaci jednotlivých pozic na odborech a vybalancovat požadavky státní správy se samosprávou. Samozřejmostí je vzdělávání jak po stránce odborné, tak i manažerské, protože na rozdíl od větších měst nemám kolem sebe tak rozsáhlý tým spolupracovníků, a tak dost často jsem obrazně řečeno holkou pro všechno.

Aktuální a velmi ožehavou věcí byl v létě nový stavební zákon, jak jste se s ním v Židlochovicích vyrovnali?

Nový stavební zákon, respektive digitalizace stavebního řízení, tak to je samostatná kapitola a snad nejvíce probírané téma současnosti, i když úřady rezonuje již dlouhou dobu. Potýkáme se se stejnými problémy jako ostatní stavební úřady, nefunkčním systémem, který z pohledu úředníků, kteří s ním pracují, byl zcela nepřipravený pro výkon veřejné správy ve věcech stavebního řádu. Celou situaci zhoršilo i nedostatečně provedené proškolení pracovníků. My se navíc potýkáme ještě s dalším bonusem, což bylo zrušení stavebního úřadu v našem ORP, kdy nám v podstatě bez předchozího upozornění bylo před rokem přiřazeno dalších pět obcí s komplexní agendou zrušeného stavebního úřadu v Sokolnicích. Ovšem již nám nebyla přiřazena technika a pracovníci. Přitom příspěvek na výkon této agendy ze strany státu je víceméně úsměvný. A sehnat na pozici referenta stavebního úřadu nové pracovníky, tak to už není ani úsměvné, to je dlouhodobě beznadějný stav.

To je smutné, ale ještě ke stavebnímu zákonu, jak se díváte na samotnou digitalizaci stavebního řízení, podporujete ji, je to správný krok?

Samotná digitalizace stavebního řízení je určitě správným krokem, který naši pracovníci rozhodně podporují. Pouze její realizace je poněkud chaotická a opravdu nepřipravená a nevyzkoušená. Z toho plynou současné problémy. I když jsme s dostatečným předstihem před tímto rizikem varovali, tak hlasy ozývající se ze Sdružení tajemníků městských a obecních úřadu MMR vůbec nebralo v potaz. To se pomalu začalo měnit v podstatě až v současnosti, kdy zástupci MMR začali jednat a snažili se o spolupráci se zástupci a vedením Sdružení tajemníků, které má k dispozici podněty z úřadů a obcí napříč celou ČR. Všem je totiž jasné, že není cesty zpět. Tyto porodní bolesti digitalizace stavebního řízení budeme muset zkrátka vytrpět, nicméně by bylo dobré, kdyby netrvaly příliš dlouho.

Občas to ovšem dlouho trvá a je slyšet kritika na zdlouhavou a složitou byrokracii, a to nejen ve stavebním řízení, ale i dalších oblastech veřejné správy. V čem je problém?

Rozumím tomu, že běžný občan poté, co absolvuje některé ze správních řízení, nebo se snaží na úřadech něco vyřídit, může mít problém s byrokracií a zdlouhavostí. Je ale třeba se na to také podívat z pohledu úředníka, který je svázán předpisy. Ty jsou často protichůdné, nejednoznačné a ve většině případů dost komplikované s dlouhými lhůtami. Máme sice různé registry, dochází k postupnému propojování systémů, ale podle mého názoru neexistuje jednotná koncepce, která by nastavila komplexní řešení napříč celou veřejnou správou.

Co třeba platy? V průměru jsou ve veřejné správě na slušné úrovni, ale stále slyšíme kritiku. Jsou podle vás platy odpovídající?

Platy ve veřejné správě jsou obecně označovány, že jsou na slušné úrovni. To ale rozhodně neplatí v případě, kdy nastupuje nový pracovník. Tabulkový systém je na současné platové poměry značně pokřivený a svázaný. V kombinaci s nutností různých úrovní zkoušek odborné způsobilosti, které většinou úřednickou pozici nesou, to začíná být obtížně řešitelné. Stát potřebuje vzdělané pracovníky, lidi, kteří se budou na pozicích, které vykonávají, dále vzdělávat. A když tyto pracovníky nezaplatí, prostě nebudou. To je jednoduchá rovnice, která ale zatím nemá kladný výsledek. Nikdo nebude chodit do práce jen z přesvědčení a bez ohledu na to, co za to dostane. A na to samozřejmě navazuje i kvalita pracovního prostředí a vybavení.

Pokud pominu platy, jaký je podle vás prototyp kvalitního úředníka?

Určitě ochota učit se nové věci, pečlivost, komunikativnost a vstřícnost vůči klientům, spolupráce s kolegy. Současně i loajalita vůči svému zaměstnavateli. Ze strany zaměstnavatele je to samozřejmě kromě platu za odvedenou práci i vytváření pohodových pracovních podmínek, možností dalšího vzdělávání, komfortního pracovního prostředí s kvalitním technickým zázemím. To, zda je úředník kvalitní, ale ve finále vždy záleží hlavně na něm a na jeho přístupu.

Jak to funguje v Židlochovicích?

Náš Městský úřad se samozřejmě snaží, aby úředníci byli odborně na úrovni, vstřícní v jednání a aby úřad v rámci mezilidských vztahů fungoval co nejlépe.

Musí být tajemník městského úřadu také dobrý manažer, nebo stačí, když to bude velmi dobře poučený úředník? Řešíte často mezilidské vztahy na úřadě?

Jako tajemník úřadu musím současně fungovat také jako manažer svých spolupracovníků a podřízených. Proto jsem v roce 2018 absolvovala postgraduální studium manažerských dovedností, abych i v této oblasti získala nové poznatky, které bych poté mohla uplatnit v praxi. Přiznám se, že jsem bohužel založením poměrně netrpělivý tvor, proto se na sobě snažím i v této oblasti pracovat, protože každý z nás máme jiné pracovní i životní tempo. Kolegové to o mně vědí, a zatím si nijak hlasitě nestěžují… A samozřejmě, každý z nás má svůj rodinný život a s tím spojené i různé situace, které ať chceme, nebo nechceme, si často přinášíme s sebou i do práce. Spolupracovníci i podřízení vědí, že se na mne se svými problémy mohou kdykoli obrátit. Mezi kolegy občas může dojít také ke vzájemnému odcizení, případně nevraživosti, i s touto situací jsem se setkala a musela ji řešit. Proto se snažíme udělat v rámci úřadu přátelskou atmosféru se vzájemným respektem. Potkáváme se také na teambuildingových aktivitách, v létě nebo před Vánocemi.

Obecně platí, že státní správa by měla být oddělená od samosprávy. Jaká je praxe na malém městě?

Vztah mezi státní správou a samosprávou bych přirovnala ke vztahu nevlastních sourozenců, kdy máte sice každý jiného rodiče, ale fungovat ve vzájemném souladu prostě musíte. A tak i my v Židlochovicích kooperujeme vedle sebe, myslím, že bez problémů.

Co nyní váš úřad nejvíce trápí, co zásadního budete muset řešit?

V současné době nás trápí nedostatek místa pro úředníky. Naše prostory jsou nedostatečné, proto část agendy odboru dopravy a sociální odbor působí v pronajaté budově na náměstí. Příští rok nám končí nájemní smlouva, a proto již nyní řešíme, a to také z finančních důvodů, stěhování do nových nájemních prostor, které ale bohužel nebudou prostorově srovnatelné. Aktuálně pracujeme i na vyhlášení výběrového řízení na novou spisovou službu, a vzhledem k nedostatečné kapacitě a rychlosti ekonomického systému, jej budeme muset na počátku příštího roku rozšířit.

Jak máte v Židlochovicích nastavenou komunikaci s veřejností?

Pokud jde o komunikaci s veřejností, lidé aktuální informace o dění ve městě i na úřadě získají na webových stránkách města nebo prostřednictvím Portálu občana. Souběžně funguje na webových stránkách Mapa závad, kde mohou občané oznamovat nedostatky a problémy, které je trápí. Starosta pořádá pravidelná setkání s občany nazvané Setkání u šálku čaje, kde mohou obyvatelé v neformálním prostředí i atmosféře diskutovat s vedením města a upozorňovat na případné nedostatky. Lidé zde často navrhují dílčí změny a přinášejí své představy a nápady. Při významnějších záměrech a projektech pak pořádáme veřejné diskuse a prezentace, kde je občanům předestřen záměr města, aby o něm byli podrobně informováni a mohli se k němu, pokud budou mít zájem, vyjádřit.

Jak vnímáte zákon o svobodném přístupu k informacích, byl potřeba a osvědčil se podle vás?

Zákon o svobodném přístupu k informacím, respektive řešení žádostí, patří mezi jednu z mých tajemnických agend. Když jsem nastupovala na tuto pozici, průměrně nám chodilo sedm až osm žádostí ročně. Proto jsem tuto agendu převzala s tím, že mě zřejmě moc nezatíží. Ovšem od roku 2013, kdy jsme uvedli do provozu radary měřící rychlost, se začaly dít věci. V té chvíli se ukázalo, jak zneužitelný tento zákon je, neboť zhrzení přestupci mne zahrnuli a zahrnují někdy velmi zarputilými a kreativními žádostmi, často hraničícími se šikanou a obstrukcí. Ale nebyli to jen žadatelé z této oblasti, zákon je podle mých letitých zkušeností prostředkem k vyřízení účtů s úřadem i v rámci ostatních vykonávaných agend, kromě dopravy nejčastěji aktuálně v rámci agend stavebního úřadu a vnitřní správy. Jedinou výjimkou je zatím oblast živnostenského podnikání, neboť žádost o informace týkající se této agendy mi snad ještě nepřišla.

Jak jste se s tím vyrovnala?

Nezbylo mi, než se do problematiky skutečně vnořit a pečlivě nastudovat zákon i s celou judikaturou. Ta je mimochodem velmi košatá a často si protiřečící. Na druhou strany mě naši žadatelé vyškolili tak, že jsem si problematiku informačního zákona zakreditovala a jako lektor ji teď přednáším. Problém poskytování informací podle mne není v tom, že by tento zákon být neměl nebo je celý špatně napsaný. Problém je spíše v samotném procesu poskytování informací, kdy i zjevně šikanózním žádostem, opakovaně podávaným jen s minimálně změněným obsahem, musíme procesně věnovat stejný čas a administrativu. V současnosti jsem oblažována jedním takovým žadatelem co čtrnáct dnů, a protože svůj zájem o náš úřad aktivně projevoval již dřív, nečeká mě zřejmě pohodový konec roku.

Přesto, na něco se ve zbytku letošního roku určitě těšíte, ne?

Doufám, že teď, když se nám po dlouhé době podařilo stabilizovat počty zaměstnanců a obsazenost nepopulárních odborů, budou všichni spolupracovníci a kolegové spokojení, zdraví a v pohodě tak, aby i klienti, kteří k nám budou přicházet, odcházeli spokojení a s úsměvem. A jak říká jedna moje kolegyně z krizového řízení. „Vánoce se blíží“… a s nimi i pohoda v rodinném kruhu, setkání s přáteli a známými, což mě samotnou vždy velmi pozitivně nabíjí.

Michal Šverdík

Nejčtenější kategorie
Chytré město
477
Energetika
553
IT
439
Dotace a Finance
1457
Zdravé město
17

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze