Dnešní města s většinou plochy neatraktivní nenabízejí vyšší kvalitu života

O tom, jak lze esteticky i funkčně vyřešit veřejný prostor a zelenou infrastrukturu, jsme si povídali se dvěma našimi významnými architekty – Jakubem Ciglerem a Petrem Bednárem.

Co si představíte jako první, když se řekne veřejné prostranství?

JC: Kultivované místo, kam se těším a odkud se mi nechce odejít. Kde potkávám známé a mám možnost si s nimi popovídat třeba na lavičce. Kde jsou stromy, pod nimiž je příjemný stín a krásné pozitivní světlo. Je to prostor vymezený domy s aktivním parterem. Místo, kam se lze dostat pěšky, na kole nebo tramvají.

Jaké jsou podle vás hlavní nedostatky, s nimiž se v rámci veřejného prostoru v naší zemi můžeme potkat?

JC: Mimo historická centra, která většinou nabízejí kvalitní veřejný prostor, jsou častým problémem rádoby náměstí a rádoby bulváry na sídlištích, které sice nabízejí prostor, jenž umožnuje přemístit se z bodu A do bodu B, ale není místem, které by umožňovalo aktivní využití. Hledisek, která je třeba vzít do úvahy při návrhu veřejného prostoru, je celá řada a jsou definovány v knize Život mezi budovami od Jana Gehla.

Váš ateliér i vy oba osobně máte obrovské zkušenosti s kultivováním veřejného prostoru. Které své projekty v této oblasti považujete za stěžejní a proč?

JC: Každá z realizací je naprosto odlišná díky unikátnosti každého místa a funkci, kterou by mělo plnit. Václavské náměstí je obchodním bulvárem i místem kde se tvoří dějiny naší země, ale i sociální žumpou. Jak docílit toho, aby návrh rekonstrukce povznesl opět jeho kvalitu? Doufám, že změnou profilu ve prospěch chodníků a tramvajové tratě a na úkor parkovacích míst je možné alespoň částečně podnítit jiný způsob užívání tohoto centrálního prostoru hlavního města. Jiným příkladem může být Moskevská ulice ve Vršovicích, kde rovněž rozšíření chodníků a parkových ploch na úkor „asfaltu“ pomohlo výrazně oživit a zpříjemnit tuto původně prostorově nesourodou třídu. Kupříkladu i změna kolmého parkování na podélné může sehrát důležitou roli.

Co by měli znát a na co by měli především myslet představitelé měst a obcí ve chvíli, kdy začnou řešit kultivaci veřejných prostor ve spravovaných lokalitách?

JC: Především by měli mluvit nejprve se zkušeným architektem a potom teprve s dopravním inženýrem. Jestli někdy dojde ke zlepšení kvality veřejného prostoru, tak jedině touto změnou paradigmatu. Na prvním místě je chodec, potom cyklista, dále strom a nakonec auto a náklaďák! Realita je však zcela opačná. Veřejný prostor se nazývá „komunikací“, která musí být především dimenzovaná pro plynulý průjezd nákladních a osobních aut podle desítky let starých norem. Všichni máme pocit, že je to zákon světa. Ale je to základní omyl. Takto nikdy příjemné veřejné prostranství nevznikne! K tomu ale skoro žádný představitel obce nemá odvahu. Dokud ji ale mít nebude, tak v tomto ohledu ničeho nedosáhne.

Co vše realizace takového projektu obnáší a jak je dobré postupovat?

JC: Je potřeba začít participační diskuzí s veřejností nad záměrem. Ten následně použít jako neměnný „svatý grál“ v urbanistické nebo architektonické soutěži, nejlépe vyzvané a s kvalitní porotou. Nesoutěžit na nejnižší cenu, protože vás můžu ujistit, že i ten nejvyšší honorář bude architekt dotovat ze svého. (Projekt Václavského náměstí vzniká patnáctým rokem. Myslíte si, že architekt si může nacenit takovou dobu?) A rovněž je důležité smlouvy nastavit tak, aby byly závazné i po volbách. Jinak se může projekt stát rukojmím předvolebních šarvátek a nebude dokončen nikdy.

V čem se liší nebo by se lišit měl přístup k revitalizaci veřejného prostoru ve městě, v obci anebo v rámci třeba rekreačních oblastí?

PB: Veřejný prostor se vyznačuje hlavně tím, že je nejlepší, když ho není příliš. Kvalitní historická náměstí jsou plošně často velmi malá a důsledně vymezená budovami po obvodu. To platí pro jakýkoliv kontext, náměstí v centru i náves na venkově. Na to, aby veřejný prostor fungoval, je nutné, aby v něm bylo praktické, bezpečné a příjemné pobývat. To vyžaduje prostor s dostatkem přímého slunce i stínu, občanskou vybavenost a obchody. Lidé totiž nejraději chodí tam, kde jsou další lidé. Také je důležité minimalizovat na náměstích plochy pro parkování automobilů. Nejlepší zákazník je chodec.

Ve svých projektech intenzivně pracujete se zelení a s vodou. Je třeba přitom zohledňovat nějaká specifika?

PB: Výstavba měst v posledních dekádách následuje nebezpečný trend, kdy v rámci ozeleňování rozvolňujeme městskou strukturu příliš nízkou hustotou zástavby, ale ta nová následně vyžaduje celkově více plochy, většinou na úkor skutečné přírodní či zemědělské krajiny. Navíc vytváří obrovské vzdálenosti mezi budovami a výstavba roztahaná do obrovských vzdáleností pak vytváří závislost na automobilové dopravě a je velmi drahá na údržbu.

Samotný požadavek na plochu zeleně nemusí být špatný, ale velmi záleží na urbanistické struktuře záměru. Více zeleně nerovná se automaticky lepší prostředí, často je to naopak. Pro funkční městskou strukturu je nutné vytvářet logické prostorové návaznosti mezi budovami. Například historická bloková zástavba umožňovala koncentrovat zeleň do polosoukromých vnitrobloků či veřejných parků a po obvodu vytvořila kvalitní ulice příjemné pro lidský pohyb. To dnes nahradila vycpávková zeleň mezi roztříštěnou zástavbou, s nízkou pobytovou, prostorovou i ekologickou hodnotou.

Co je podle vás důležitější – funkčnost nebo vzhled?

JC: Tyto aspekty musí být v rovnováze. Nikoli jeden bez druhého ani jeden na úkor druhého. Renesanční architekt Alberti ve svých knihách o architektuře tvrdí, že dílo musí být účelné, důstojné a potěšující. V té důstojnosti vidím mimo jiné udržitelnost, životnost. Myslet na to, aby každý prvek, kterým je veřejný prostor tvořen, uměl stárnout! V tomto ohledu nejlepším příkladem pro mě jsou úpravy Pražského hradu od Josipa Plečnika. Tam vidím dokonalost a nadčasovost, kterou si neuvědomujeme kvůli krátkozrakosti hodnoticích kritérií dnešního historického období.

Co z vašich zahraničních zkušeností by se dalo využít jako inspirace pro realizace projektů v ČR?

PB: Inspirace hezkými obrázky a úspěšnými projekty u nás naráží na legislativu. Většina z toho, co je krásné v Holandsku, Německu či v Polsku, je u nás nepostavitelná, protože to nevyhoví normám. Největší inspirace jsou proto typy projektů, které nejenže vytváří hodnotné prostředí, ale dávají návod, jak postupovat v kontextu špatně nastavených podmínek. Velkou inspirací je například čtvrť Hafencity v Hamburku, která byla navržená a postavená s cílem změnit stavební legislativu ve městě. Vznikla díky úzké spolupráci mezi vedením města, developery a jednotlivými architekty, v dialogu, který je u nás bohužel velmi vzácný. Kvalitní prostředí u nás vzniká jen zřídka, závislé na dobré vůli všech zúčastněných, často na hraně ekonomické únosnosti.

Jak by podle vás mělo vypadat město budoucnosti a jak obec budoucnosti?

PB: Město budoucnosti je na obrázcích často plné vysokých mrakodrapů v bujné zeleni, s létajícími drony a vznášející se dopravou. Bohužel tento přístup je nebezpečný, protože nevytváří kvalitní strukturu a spoléhá jen na technologicky velmi náročné a drahé postupy. Ideální město neexistuje, ale nejvíc se mu blíží to, co už známe. Nejlepší město budoucnosti může být některé z center našich měst – budovy od tří do osmi pater, s mnoha balkony, terasami i podloubími. Budovy různého stáří a funkcí blízko u sebe v ulicích s alejemi, předzahrádkami, spoustou obchodů a lidí. Nová architektura by měla především navazovat na to nejlepší, co už je postavené.

Co je problém současných měst?

PB: Nejsou schopna nabídnout vyšší kvalitu života více lidem na menší ploše šetrné k přírodě. Výsledek jsou lidé uvízlí v regionech závislých na dobrosrdečnosti státu a sucho v krajině, na které má současná výstavba jen kosmetické odpovědi. K městům panuje oprávněná nedůvěra, většina jejich plochy je opravdu velmi neatraktivní. To ale není důvod na města zanevřít, naopak by to mělo vést k nastavení lepších pravidel, aby mohla opět vznikat kvalitní lidská krajina.

Kdo je Jakub Cigler

Významný český architekt, v roce 2001 založil architektonické studio Cigler Marani Architekti. V roce 2015 po odchodu Vincenta Maraniho studio přejmenoval na Jakub Cigler Architekti. Jeho díla se objevila na řadě výstav, jsou součástí stálé expozice české architektury v NG v Praze. Docent katedry architektury VŠUP, člen České komory architektů, Amerického institutu architektů a dalších organizací.

Kdo je Petr Bednár

Architekt a urbanista. Pracuje v kanceláři Jakub Cigler Architekti, předtím studoval a pracoval řadu let v USA, Holandsku a Číně. Věnuje se plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru, získal desítky ocenění, jeden jeho projekt byl vybrán na americkou známku.
Studio navrhlo architektonické provedení skupiny multifunkčních budov Quadrio v centru Prahy

Autor: Hana Janišová