Od Estonska se máme co učit

Publikováno: 25. 7. 2022Cca 27.2 min četbyKategorie: Chytré město, IT, Obory, Osobnosti, Top
SDÍLET

Rozhovor s bývalým vládním poradcem pro digitalizaci Martenem Kaevatsem

Vystudoval jste architekturu a urbanismus. Jak se to přihodilo, že dneska zastáváte v Estonsku pozici národního poradce pro digitalizaci?

Architektura, urbanismus a digitální vláda jsou si velmi podobné. Mou práci pro estonskou vládu nazývám vládní architekturou. Dnešní procesy digitální správy státu jsou velmi málo o technologii a hodně o budování kultury a myšlení, které přijímá změnu nebo je připravené se přizpůsobit. Digitální správa pracuje podobně jako architektura s již existujícími nástroji. Vždyť třeba střecha, stěny, okna, dveře nebo podlahy jsou prvky, které se používají už po staletí. Když se rozhlédnete po městech a budovách, některé budovy jsou postavené velmi pěkným způsobem a inspirují a pomáhají občanům k lepšímu životu. Ale některá města, která používají stejné prvky, takové budovy nemají. V digitální správě je to úplně stejné.

Takže stačí vzít současné prvky a dobře je poskládat?

Prvky vytvářející digitální vládu jsou vždy stejné, máte ekosystém, máte nějaké technické nástroje, máte kulturu a myšlení, máte potřeby občanů. No a sestavit je novým způsobem je přesně to, co architekti dělají. Tentokrát nepracuji s podlahami, okny a dveřmi, tradičními fyzickými prvky, ale pracuji s prvky vládnutí a snažím se je poskládat novým způsobem. To je to, o čem architektura je – usnadňovat a budovat a řídit složitost, protože v dnešní době jsou všechny tyto informační systémy a všechny tyto potřeby občanů velmi složité a je do nich zapojeno mnoho prvků. Této složitosti musíme porozumět a dát tyto prvky dohromady novým způsobem, který skutečně pomůže občanům a také vládě fungovat efektivněji.

Co konkrétně jste měl jako národní digitální poradce v popisu práce?

Říkám, že to byla práce interního vizionáře pro Estonsko. Byl jsem nejvyšším státním úředníkem pro digitální záležitosti, který byl v Estonsku zodpovědný za vše, co souvisí s digitálními technologiemi a inovacemi. Nejtěžší na tom byla filtrace. Mým úkolem bylo podívat se na všechny různé nové technologické nástroje a říct, co je a co není důležité pro vládu.  Dále to znamenalo najít vlastníka ve vládě, tedy určit, kdo je osobou, které by tato konkrétní technologie mohla nejvíce pomoci. Estonské společnosti jsem musel tyto technologie vysvětlit tak, aby byla připravena je přijmout. Velmi obtížnou fází pak bylo začlenění nové části technologie do stávajícího rámce politik, právních předpisů a podobně. To znamená, že u určitých technologií musíte změnit zákon.

Česko je podle žebříčku Evropské komise v digitalizaci na 18. místě. Estonsko žebříček vede. Bez čeho se fungující digitální společnost neobejde?

Jakákoliv digitální společnost, ať už je to Česko, Estonsko, USA nebo třeba Čína, se musí vypořádat se třemi konkrétními problémy. Zaprvé potřebuje mít každá digitální společnost fungující digitální identitu. Digitální identita je způsob, jak poznat, že jste v digitálním prostředí. To je prostě základní kámen jakékoli digitální společnosti. Tato digitální identita musí být bezpečná, soukromá a robustní. A také musí být celospolečensky dostupná. S digitálními podpisy přichází také možnost digitálně podepisovat dokumenty, takže digitální identita a digitální podpisy jsou prvním pilířem jakékoli dané digitální společnosti.

Zadruhé je nutné vyřešit způsob výměny dat. Třeba Estonsko používá vrstvu distribuované výměny dat nazvanou X road. Mohou existovat centralizované nebo decentralizované systémy, může to být distribuovaný systém.  Důležitý je hlavně jednotný způsob, jakým různé zúčastněné strany a účastníci digitální společnosti mají možnost si data vyměňovat. Toto je skutečná páteř digitální společnosti, flexibilní a do budoucna ověřený způsob výměny dat.

A zatřetí  je to otázka integrity dat. Tedy kdo, co a kdy změní. V Estonsku jsou všechny kritické log files zálohovány v blockchainu, což nám v rámci ekosystému poskytuje základní vrstvu transparentnosti. Jako občan mohu jít na vládní webovou stránku a podívat se, kdo, kdy a proč si prohlížel moje data. To je něco, čeho s papírovým systémem nikdy nemůžete dosáhnout. V papírovém světě vyplníte formulář, vložíte svoje osobní údaje, předáte je úředníkovi. Nikdy ale nevíte, kdo se na ně dívá. V Estonsku nám to pomáhá budovat demokratickou a transparentní společnost.

Mají evropské země zájem učit se od Estonska?

Mají. A nejenom ty evropské, ale země celého světa. Před pandemií mělo Estonsko 1 200 delegací z vládních institucí a podniků, které se jezdily poučit z nabytých zkušeností. A také si od nás občas přišly koupit různé produkty. Hlavní věc, kterou může Estonsko naučit ostatní, je myšlenka flexibility, modularity a využití open source v celém ekosystému. Protože při budování vládního ekosystému, kritických technologií v Estonsku (tak to cítíme) by měl být open source. Ten je mnohem flexibilnější, nikdy nebudete omezováni dodavatelem a svůj ekosystém můžete budovat postupně. Další věc, kterou se země od Estonska učí, je myšlenka opětovné použitelnosti a modularity.

Co tím máte na mysli?

Mohou vzít některé z myšlenek modularity a adaptability a open source a použít tyto principy ve svém vlastním vládním ekosystému nebo podnikovém ekosystému. Ukázalo se to nejen v Estonsku, ale také v zemích jako Kanada, Nový Zéland, Izrael nebo Singapur.  Mnoho zemí s vysokou mírou úspěšnosti v digitální společnosti buduje a používá stejné principy. Hlavní věc, kterou se Estonsko naučilo, je stavět na bázi principů, a ne nutně na bázi technologií.

Estonsko ale určitě nedigitalizovalo ze dne na den. Jak moc trnitá cesta to byla?

Bylo to super dlouhé. Příběh začal v roce 1994, kdy vláda zveřejnila první zásady pro digitální vládnutí. Podobně jako Česká republika jsme byli po rozpadu Sovětského svazu chudá země a v podstatě jsme viděli potenciál v digitalizaci a důvod. Důvod byl jednoduchý.  Neměli jsme tehdy peníze na vybudování systému založeném na papíru. Počítače se rozjížděly a zdálo se, že zde existuje potenciál, takže se politici chopili této příležitosti a začali stavět.

První krokem bylo vzdělávání v podobě programu Tigerleap. Naučil lidi, jak používat webový prohlížeč a e-mail, možná také Word a Excel. Tehdy to bylo velmi jednoduché, ale vlastně nám to dalo základ k tomu, aby celá společnost tyto technologie skutečně začala používat a začala je dlouhodobě přijímat. Zajímavé je, že tato iniciativa byla také partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. Banky a telekomunikační firmy zaplatily digitální vzdělávání 18 procent celé společnosti.

Marten Kaevats, bývalý estonský nejvyšší státní úředník pro digitální záležitostiAutor: Madis Veltman

Takže bychom měli být v Česku hlavně trpěliví?

U nás to byla dlouhá cesta. Jak jsem už řekl na začátku rozhovoru, Česko musí pochopit, že digitální transformace obsahuje jen velmi málo technologií.  Ale obsahuje vše, co souvisí s budováním kultury a myšlení, které je připraveno se přizpůsobit. To znamená, že změna vlády na digitální neprobíhá super rychle, je to lineární proces, který vyžaduje čas. To je něco, co politici a státní úředníci odpovědní za digitální transformaci ne vždycky chápou. Jde o změnu myšlení a procesů vlády, které jsou obvykle lidskými procesy a nikoli digitálními procesy, takže to vyžaduje čas. Ani po 25 letech Estonsko ještě není v cíli, je toho hodně, co je třeba udělat, postavit. Ale myslím, že od roku 2008 jsme digitalizovali řekněme 99 procent vládních služeb.  A od té doby jsme pokračovali v cestě neustálého vylepšování, automatizace a tzv. human-centric přístupu, tedy systému efektivnějšího a snadněji použitelného pro občana.

Měla digitalizace vliv i na počet úředníků? Neprotestovali například odbory, že lidé kvůli tomu přijdou o práci?

To je v estonském kontextu jedinečná otázka. V estonském kontextu je odpověď záporná, tedy ne, neprotestovali. Digitalizace samozřejmě ovlivnila počet pracovních míst ve veřejném sektoru, ale také zvýšila počet pracovních míst v soukromém sektoru. Díky zefektivnění veřejného sektoru je ekonomický koláč, který všichni jedí, mnohem větší. Něco podobného se stalo v sektoru zemědělství ve 30. letech. Automatizace zemědělství ve skutečnosti udělala ekonomiku mnohem větší, vytvořila různá nová pracovní místa a ve skutečnosti se počet pracovních míst zvýšil. Například estonský daňový úřad, ve srovnání s finančním úřadem z počátku 21. století, je nyní na zhruba jedné třetině zaměstnanců. Ale přitom se efektivněji stará o mnohem větší ekonomiku.

„„Když se digitalizuje vláda, celá ekonomika se stane rychlejší, zdravější a větší.““

Čím si tuhle celospolečenskou harmonii vysvětlujte?

Estonsko je stále velmi malá země, proto odbory nebyly problémem. Jedním z důvodů byla i skutečnost, že vláda hodně investovala do zvyšování kvalifikace a rekvalifikace těchto zaměstnanců. Také v naší malé společnosti žijeme od narození s myšlenkou, že musíme být velmi výkonní, abychom přežili.  Takže opravdu neexistoval žádný problém s odborovými organizacemi nebo něco podobného. Chápu, že to může být potíž ve větších zemích, ale člověk musí pochopit, že když se digitalizuje vláda, celá ekonomika se stane rychlejší, zdravější a větší, protože jsou zkrátka některé základní procesy podnikání mnohem efektivnější. A také získáte peníze na investice do vzdělání nebo na zdravotní péči. A také zvýšíte kvalifikaci a lidem nabídnete nové pracovní příležitosti.

Když diskutujete s politiky a odborníky z Evropy včetně Česka, v čem vidí největší brzdu v rozvoji digitalizace? O jakých překážkách nejčastěji mluví?

Stále si myslím, že největší překážkou je už zmiňovaná kultura a myšlení. Představme si vládu jako velký ropný tanker. I malá změna kurzu je pro ni velice obtížná. Myšlení státních zaměstnanců je fixováno na udržení statu quo. Proto je provádění procedurálních změn extrémně obtížné. Nikdy to není o technologických záležitostech, ale o tom, jak vlastně změníte myšlení těch samých lidí ve společnosti a jak vytváříte příklady a případy použití, které by mohly inspirovat i ostatní. První překážkou je tedy kultura a způsob myšlení, neochota ke změnám. Další bariérou pro digitální transformaci ve většině zemí je absence plánu. Většina zemí, které řeší digitální transformaci, ve skutečnosti nemají plán, jak to udělat. Vzniká jen mnoho dokumentů a strategií. Miliony a miliardy eur a dolarů se utrácejí na jejich realizaci, ale ve většině případů nepředstavují architekturu nebo plán, jak skutečně dosáhnout žádané kulturní změny. Vytvořit plán znamená, že mu všichni ve společnosti také rozumí. No a hlavně že bez ohledu na politické názory je celá společnost na jedné palubě.

Jak se digitální Estonsko vypořádalo s pandemií? Například z hlediska prokazování očkování, covid passů nebo třeba z pohledu online výuky ve školách?

Estonsko se na pandemii covid-19 připravovalo 25 let. Byla to jakási zátěžová zkouška, která měla skutečně zjistit, zda společnost obstojí a bude fungovat v tak podivné době. Řekl bych, že Estonsko bylo jednou z nejlépe připravených zemí, protože všechny funkce vládnutí zůstaly nedotčeny – můžeme volit, můžeme se rozhodovat, můžeme podávat daňové přiznání online a většina podniků pokračovala jako obvykle. Cestovní ruch, restaurace a tyto typy podnikání byly samozřejmě zasaženy jako všude jinde, ale Estonsko bylo nejrychleji se zotavující ekonomikou v EU. Prokázalo se, že digitální společnost v době pandemií hodně pomáhá. Co se týká očkování, covid pasů a tak – byli jsme první zemí na světě, která mezinárodně uznala EU Covid Pas. Ale podle mě byly nejzajímavějším příkladem školy. Jak všechno přecházelo do online prostoru, v našem školství už všechny nástroje existovaly, jen do té doby nebyly aktivně využívány.  Učitelé a studenti samozřejmě museli změnit své návyky, ale Estonsko se podle mě s pandemií i v této oblasti vypořádalo velmi dobře a hlavní zásluhu na tom má přítomnost digitálních systémů, které tu byly už před pandemií. To je velmi důležité – byly tu již před pandemií. Některé menší systémy byly zřízeny během pandemie, například zmíněný covid pas, ale většina infrastruktury byla na místě ještě před vypuknutím pandemie. Myslím, že to bylo v Estonsku rozhodující.

V Česku je aktuálním politickým tématem podpora domácností, které existenčně ohrožují vysoká inflace nebo drahé energie. Umožňuje estonský systém cílenou sociální podporu na základě dat o obyvatelích?

Náš systém to umožňuje, protože máme potřebná data a existující funkční informační systémy. Hlavním problémem této cílené podpory je ale politické rozhodnutí. To znamená, že technicky to možné je, ale obtížné je nastavit kritéria tak, aby byla velmi konkrétní a přesná. Některá opatření sice byla přijata, ale stále byla poměrně plošná a já bych rád vyzval politiky, aby s využitím dat provedli určité mikrocílení na zranitelnější části populace. Takže se domnívám, že ani v Estonsku stále nemáme dobrý příklad, jak mohou být tyto velmi cílené podpůrné mechanismy nasazeny do praxe. Udělat se to ale dá.

V Estonsku volíte už řadu let online. Jak tohle občané přijali a zvýšila se tím například volební účast?

Estonsko začalo s digitálním internetovým hlasováním v roce 2005. Od té doby jsme měli možnost hlasovat online v každých místních, parlamentních volbách a volbách do Evropského parlamentu. V prvním roce zavedení internetového hlasování tuto možnost využil velmi nízký počet lidí. Myslím, že to bylo kolem 6 000 lid. V průběhu let ale podíl online formy rostl a v posledních volbách svůj hlas odevzdala online už polovina voličů. Na online volbách je zajímavé, že jsme o nich provedli mnoho dlouhých a akademických výzkumů. A když se podíváte na věkové skupiny, které volí online, ve skutečnosti zde není žádný rozdíl. Mladí i starší lidé hlasují podobně. Online volby nejsou spojeny s ideologií, což znamená, že ve skutečnosti nezávisí na vašem politickém pohledu na svět ani na tom, zda používáte online nástroje nebo ne.

A ta volební účast?

Volební účasti to také pomohlo.  Ale stalo se to trochu jiným způsobem. Od roku 2005 do roku 2022 se volební účast obecně v globálním měřítku zmenšuje, lidé jsou politikou jaksi otrávení a nechodí volit, jejich volební aktivita je stále menší a menší. V Estonsku zůstala volební účast víceméně stejná, a to především díky možnosti volit online.

Digitalizace veřejné správy musí jít ruku v ruce s bezpečností. Neobáváte se, že přemíra digitalizace může být potenciální hrozbou?

To je velmi důležitá otázka. Všechny estonské systémy byly od počátku budovány s vysokými standardy kybernetické bezpečnosti. Tohle je základ, který se musí udělat dobře. Pokud neberete v úvahu kybernetickou bezpečnost, nemůžete v dnešní době postavit systém. Také v Estonsku jsme měli několik případů, jako například v roce 2007, kdy došlo k prvním celostátním kybernetickým útokům ze strany Ruska. Ty nám poskytly velmi dobrý pohled na to, co by mohlo přijít a jak se proti tomu chránit. Od té doby jsme v Estonsku otevřeli centrum kybernetické obrany NATO, které v podstatě provádí cvičení kybernetické bezpečnosti a rozvíjí kybernetickou bezpečnost pro celé NATO. Kybernetická bezpečnost je zejména každodenní praxí, to znamená, že kybernetická hygiena obyvatelstva musí být na vysoké úrovni.

Jak chrání Estonsko osobní data svých obyvatel?

Každý občan sám za sebe potřebuje vědět, jak zabezpečit svá vlastní data. V Estonsku vláda dělá hodně pro to, aby byla osobní data v bezpečí. Zmínil jsem, že Estonsko používá blockchain v celém ekosystému. To znamená, že každý kritický log file je blockchainovaný. To nám také poskytuje velmi dobrý přehled o kybernetické bezpečnosti a využívání osobních údajů v celém ekosystému. Pokud se na data podívá někdo, kdo nemá oprávnění, nebo by chtěl dokonce data změnit, tak existují různé automatické systémy, jak tomu zabránit. Ke kybernetické bezpečnosti přistupuje Estonsko především přes architekturu. Distribuovaná architektura znamená, že v Estonsku nikdy nedáváme všechna vejce do jednoho košíku, ale distribuujeme je na různá místa. Tento systém výměny dat se nazývá X road.

Všechny osobní údaje občana jsou distribuovány mezi zhruba 250 informačními systémy, servery a databázemi napříč celým ekosystémem. Takže pokud jsem útočník a chci se například dostat k osobním údajům, musel bych napadnout všech těch 250 systémů současně.

Jedním z aktuálních témat v Evropě je využití umělé inteligence pro zautomatizování administrativních procesů. To je i vaše specializace. Jak jste v Estonsku daleko?

Jsem iniciátorem estonské strategie, politiky a práva v oblasti umělé inteligence (AI) a v současnosti má Estonsko zhruba 120 různých konkrétních případů použití AI ve veřejném sektoru. To znamená, že ve veřejném procesu fungují různí roboti, kteří vykonávají různé úkoly. Už nyní vidíme, že umělá inteligence může hodně pomoci se zefektivněním veřejného sektoru. Velmi dobrým příkladem je oblast, kdy Estonsko získává prostředky z EU, aby udrželo travní porosty v dobrém stavu a ekologickým způsobem. Dříve musel inspektor jít na místo a podívat se, jestli farmář pečuje o půdu dle kritérií. Teprve potom rozhodl o přidělení podpory. Dnes používáme satelitní snímky a AI, abychom vše ověřili. To je dobrý příklad efektivity, protože nasazení systému stálo Estonsko asi 200 tisíc eur a přitom už v prvním roce nasazení systému estonská vláda ušetřila zhruba 600 tisíc eur. Existují ale další desítky příkladů, jak může umělá inteligence pomoci ve veřejném sektoru.

Takže v budoucnu nebudou úředníci potřeba?

V Estonsku nabírá na síle byrokratický program – náš přístup k architektuře digitální vlády nové generace. Byrokrat je v podstatě váš personalizovaný digitální asistent, který za vás odtancuje byrokratické tango. Boti ve společném úsilí automatizují všechny byrokratické postupy. Jsem si docela jistý, že Estonsko dokáže zautomatizovat 90 až 95 procent všech byrokratických rutin během příštích 10 let. Pokud si tedy dokážeme představit vládu bez jakékoli byrokracie, pak existuje potenciál, jak to udělat. Na projektech umělé inteligence je opravdu dobré to, že můžete začít v malém a s nízkými investicemi. Estonsko začíná s projekty v hodnotě 10 až 50 tisíc eur na zavedení tzv. Proof of Concept. Tyto projekty AI nejsou drahé a jde především o to, aby si státní úředníci sami kladli ty správné otázky a snažili se je řešit velmi pragmaticky a prakticky.

Za pár dní se chystáte do Prahy na konferenci Digitalizace Česka. Vedle vás zde vystoupí i český ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, v jehož gesci je třeba i digitalizace stavebního řízení. Žádá se v Estonsku o stavební povolení výhradně elektronicky?

Velmi konkrétní otázka. Sektor stavebnictví je jedním z nejvíce nehybných odvětví společnosti, protože se všechny projekty obvykle pojí s velmi velkými papírovými systémy. My jsme zhruba před rokem a půl digitalizovali náš registr stavebních povolení a od té doby byly všechny tyto procesy pro stavební řízení kompletně digitalizovány. Abych odpověděl na dotaz, zda všechno funguje „výhradně elektronicky“, tak odpověď zní, že v Estonsku lze vše vyřídit také v papírovém formátu. Protože je ale digitální proces mnohem efektivnější, lidé mají tendenci používat digitální prostředky. Podávají dokumenty související se stavebním povolením digitálně, protože je to pro ně mnohem jednodušší, než nosit všechny papíry na úřad.

Jedním z témat konference je i vládní podpora digitalizace byznysu. Jak mohou vlády podpořit v tomto směru podnikatele?

To je těžká otázka a řešíme ji také v Estonsku. Myslím, že nejdůležitější je mít některé zásadní procesy, jako je elektronický podpis nebo podávání žádostí týkajících se různých povolení digitální formou. Zkrátka aby podnikatel nemusel stát ve frontách a pracovat v náročných byrokratických mantinelech. V Estonsku jde o to, že tradičnější sektory podnikání, jako je třeba lesnictví, nejsou tak digitalizované, jak by mohly být. A naše vláda hodně pracuje na digitalizaci těchto tradičnějších odvětví. Vlády tedy potřebují digitalizovat procesy, které jsou pro ně klíčové, například digitální podpis, který používá každý v celé společnosti, ale když se tak stane, je důležité nevytvářet další překážky, nepřicházet s nějakými podivnými byrokratickými mezerami.  Vláda může také přispět ke snižováním obtížnosti podnikání. Estonsko je první v žebříčku Světové banky Doing Business, naše podnikatelské prostředí je díky digitalizaci vládních procesů velmi konkurenceschopné. Díky snadnému podnikání a také využívání e-rezidence roste den za dnem počet podnikatelů, kteří přicházejí a využívají výhody našeho ekosystému. Tvoří ho jak Estonci, tak cizinci. Vlády tedy mohou udělat hodně pro to, aby pomohly podnikatelské sféře růst, ale jde hlavně o to nastavit některé úplně základní věcí. Souvisí s tím také investice do vzdělání a výzkumu a vývoje na univerzitách. Také kvalitní městský prostor se stává stále důležitějším, protože jak se začínající firmy rozrůstají, potřebují zaměstnance. A zaměstnanci zase přicházejí do míst, která nabízí příjemné prostředí pro život.

Marten Kaevats

Bývalý vládní poradce pro digitalizaci Estonska a spoluzakladatelem globální iniciativy GovStack, která se zabývá nastavováním procesů digitálního vládnutí. Cílem jeho práce je vybudovat adaptabilní a na budoucnost připravenou strukturu vládnutí v digitálním světe. Aktuálně působí jako nezávislý konzultant různorodých organizací, kterým pomáhá s jejich digitální transformací. Má rozsáhlé zkušenosti s budováním informační společnosti a se zapojováním inovací do vládnutí. Dnes je i díky němu Estonsko ukázkovým příkladem testování nových forem správy vhodných pro 21. století a systémem, kde má každý koncový uživatele kontrolu nad svými daty.  V roce 2017 stál Marten například za uzákoněním testování samořiditelných vozidel na veřejných komunikacích a je také iniciátorem estonského programového prohlášení o umělé inteligenci. Dlouhodobě studuje vliv různých technologií na sociální a prostorové chování lidí a komunit – svou disciplínu často popisuje jako tzv. architekturu vládnutí. Má magisterský titul v oboru Architektura a městské plánování z Estonské akademie umění.

Foto: E15
Zdroj: Ekonomický týdenník

PRO MĚSTA A OBCE

A získejte každý měsíc přehled praktických a inspirativních informací ze světa veřejné správy.

Související příspěvky
Related Posts
Nejčtenější