Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Odpady

Německo a Rakousko: třídící velmoci

Zákazníci si ve Spolkové republice musí připlatit za Zelený bod

Zatímco u nás se podle statistik vytřídí přes 20 procent komunálního odpadu, v sousedním Německu a Rakousku je to přes 50 procent. Naši sousedé tak patří k velmocím ve třídění odpadu v Evropě. Jak se u nich můžeme inspirovat?

Německo proslulo tím, že ne vše použité musí nutně skončit v popelnici. Každý, kdo byl v německém supermarketu, si určitě všimnul, že lidé poctivě vrací plastové láhve od limonád nebo minerálky, které se zálohují. Podobně jako třeba plechovky od piva nebo skleničky od jogurtů. Tato záloha činí 25 centů, což je v přepočtu cca 6,50 Kč.

Němci třídí své odpadky od roku 1991. Sbírají obaly a papír, hnědé, zelené a bílé sklo, jednorázové a vratné lahve, organický a domácí odpad, oblečení a obuv, elektronický odpad, baterie. Vše v přesvědčení, že je to dobré pro životní prostředí a že cenné materiály budou recyklovány.

S papírem a sklem funguje recyklace relativně dobře a přibližně 80 procent je opětovně použito. Problém jsou různé plasty. V Německu se jich ročně vyprodukuje přibližně deset milionů tun. Balení z toho tvoří čtyři miliony tun. Ale pouze 0,8 milionů tun má označení tzv. Zelený bod. Zhruba 60 procent z toho se skladuje a pouze třetina z celého tohoto množství se nakonec recykluje. Recyklace neznamená, že se z jogurtové skleničky opět stane jogurtová sklenička. Místo toho se plastový odpad zpracovává na lavičky v parku, květináče nebo protihlukové stěny.

Samotný Zelený bod stojí zákazníky, kteří musí zaplatit příplatek za každé zboží na pokladně supermarketu, přibližně 1,5 miliardy eur ročně. Takto výrobci obalů financují licenční poplatky za tento Zelený bod. Peníze jdou organizátorům třídění odpadu, například Duale System Deutschland GmbH (DSD).

Poté, co DSD byla založena jako nezisková obchodní organizace v roce 1990, se společnost díky odpadkovému zákonu stala silným hráčem v oblasti nakládání s odpady. V roce 2005 musela být z antimonopolních důvodů privatizována. Americký finanční investor Kohlberg Kravis Roberts převzal majoritní podíl a v roce 2010 ho prodal britské investiční společnosti Solidus Partners. Nyní DSD funguje jako zprostředkovatel pro tok odpadu. Společnost vybírá licenční poplatky od výrobců obalů a provize soukromých společností za sběr, třídění a recyklaci odpadků.
V roce 2007 dosáhla DSD obratu 946 milionů eur, v roce 2009 to bylo 684 milionů eur. Tržby ale poklesly, protože na odpadovém trhu působí od roku 2005 další poskytovatelé. DSD má nyní devět konkurentů a stále si drží tržní podíl kolem 50 procent.

Záloha jako motivace?

Každý maloobchodník v Německu, který prodává nápoje v plechovkách a lahvích se zálohou, si musí od konečného spotřebitele vzít zpět všechny obaly ze stejného materiálu. Výjimkou jsou kiosky a malé obchody s maloobchodní plochou menší než 200 m2. Zde lze vklady vrátit pouze u produktů, které se také prodávají v těchto obchodech. Kromě jednorázových produktů, které byly dlouhodobě předmětem zálohy, jako je pivo, minerální voda a nápoje sycené oxidem uhličitým, nyní podléhají záloze také nesycené nealkoholické nápoje. Většina výrobců vratných lahví používá logo DPG společnosti Deutsche Pfandsystem GmbH k označení obalů na jedno použití, které jsou předmětem zálohy. V každém případě obaly pro následující typy produktů jsou bez zálohy: ovocné a zeleninové šťávy, mléko a mléčné nápoje, dietní nápoje, víno a lihoviny v jednorázových obalech.

Jak se často stává, ukazuje se, že pro každý systém a každý materiál existují výhody a nevýhody. Velkou výhodou systému zálohování v Německu je, že spotřebitelé vracejí své lahve, a tím je dostávají do regulované struktury pro další zpracování.

Jak se však ukázalo, nevratná PET láhev má ze všech variant nejhorší výsledky a důvodem jsou emise CO 2 a spotřeba energie a surovin během dalšího zpracování. Pokud porovnáme dosud zmíněné argumenty, existují náznaky, že nejlepším řešením jsou skleněné lahve. To platí v tom smyslu, že sklo lze opakovaně používat podle odhadů i desetkrát, sklo je praktické pro spotřebu i přepravu.

Otázkou zůstává, která varianta je nejlepší. Podle toho, koho se zeptáte, různé organizace udávají různé výhody. Ukazuje se ale, že opakovaně použitelné skleněné lahve jsou ekologicky vhodné, pokud jsou přepravovány regionálně.

V Německu je dokonce vyhláškou určena doba, kdy můžete daný odpad do kontejnerů vhazovat. Při vhazování skla či plastu, kdy můžete způsobit hluk, musíte dodržovat „vhazovací“ hodiny. Vyhazovat tento odpad můžete pouze od sedmi do třinácti hodin a pak až od patnácti do dvaceti hodin. Dalším nařízením je nevyhazovat sklo o víkendech. V opačném případě vám může od správce domu přijít úřední dopis a už máte menší nepříjemnost.

ARA není papoušek

V letech 1990 až 1991 si Rakušané uvědomili, že situace v odpadovém hospodářství dosáhla kritického stavu. Množství komunálního odpadu se zvyšovalo a kromě města Vídně nebyla v zemi jiná lokalita se spalovnou komunálního odpadu. Skládky se rychle plnily, hrozilo, že jejich kapacita se naplnění během 8 až 12 let.

O sedm let později bylo v Rakousku vyprodukováno 2,8 milionu tun komunálního odpadu (17 mil. m³), z toho 1 milion tun obalového odpadu. Odpadní obaly představovaly 40 % celkového objemu komunálního odpadu. Vzhledem k postojům veřejnosti bylo v té době vybudování dalších spaloven nebo skládek nepravděpodobné.

Nový záchranný systém

Zástupci rakouského průmyslu se sami rozhodli vytvořit systém s nejnižšími náklady. Proto byla v roce 1993 založena společnost ARA (Altstoff Recycling Austria AG) jako nezisková organizace. Veškerý zisk, vzniklý snížením nákladů nebo zvýšením výnosů, musí být předán účastníkům systému prostřednictvím snížení poplatků vkládaných do systému.

Zakladateli ARA AG jsou většinou velcí lokální a nadnárodní velkoobchodníci a výrobci obalů. Nesmějí mezi nimi být firmy zabývající se recyklací, znovuvyužitím a nakládáním s odpady, čímž je bráněno střetu zájmů. Jejich majiteli jsou totiž obvykle podniky zpracovatelského průmyslu, tj. papírny nebo sklárny.

Systém ARA nyní pokrývá recyklaci kolem 650 tisíc tun obalového odpadu za rok, udržuje komunální sběrné systémy (kolem 850 tis. nádob po celém Rakousku). Smluvně jsou zajištěny vztahy se všemi rakouskými městy a obcemi a s více než 150 firmami pro nakládání s odpady.

Kromě toho existuje extenzívní sběr pomocí odnosného systému pro více než 800 tisíc domácností. S pomocí „žlutých pytlů“ se separuje takzvaná lehká obalová frakce, tj. plasty a kompozitní materiály.

Sběr v oblasti průmyslu a obchodu je rovněž organizován na národní úrovni, a to prostřednictví regionální partnerské organizace pro znovuvyužití obalového odpadu a místních recyklačních center a přímého odvozu. To umožňuje zákazníkovi svobodný výběr operátora pro nakládání s odpady. V současnosti existuje v Rakousku pro komerční odpady na 17 tisíc sběrných míst.

Využitím zkušeností z provozování systému a díky snaze o používání nejefektivnějších recyklačních metod byla ARA AG od roku 1995 schopna začít snižovat náklady a s nimi také poplatky za jednotlivé materiály. Od té doby se dosáhlo snížení nákladů o 30 až 60 % oproti hodnotám z roku 1995.

Největším úspěchem separačních systémů je jejich široké přijetí veřejností a ochota spotřebitelů používat sběrná zařízení navzdory tomu, že v Rakousku zatím nebyl zaveden systém zálohování.

 

Armin Sandmann

Nejčtenější kategorie
Chytré město
434
Energetika
491
IT
354
Dotace a Finance
1342
Odpady
246

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze