Velvyslanec SRN: Starostové a hejtmani jsou podceňovaní hrdinové demokracie.
Velvyslanec Spolkové republiky Německo v ČR Andreas Künne zde působil od srpna 2021. Během svého mandátu výrazně přispěl k posílení česko-německých vztahů, a to i na úrovni obcí a měst. Náš rozhovor s ním je příležitostí k bilanci a zamyšlení nad významem místní spolupráce v rámci evropského sousedství.
Pane velvyslanče, působil jste v České republice čtyři roky. S jakými pocity se ohlížíte za svým působením zde?
Jsem velmi vděčný a považuji to za velké privilegium. Praha je nádherné město v srdci střední Evropy plné krásných míst, historie a kultury. Velmi mě ale obohatily také cesty po republice. Měl jsem příležitost poznat úžasnou zemi a skvělé lidi – od Liberce až po Valtice. Lidi, kteří za těch více než 35 let od pádu komunismu vytvořili společnost, na kterou by podle mého názoru měli být ještě daleko pyšnější, než ve skutečnosti jsou. Loučení pro mě není lehké. Česká republika a mí čeští přátelé mi budou hodně chybět.
Jak se proměnila vaše osobní představa o České republice od doby, kdy jste sem nastoupil, do dnešního dne?
Díky specifickému českému humoru jsem zde prožil mnoho vydařených dnů. Považujete-li den bez zasmání za ztracený, tak jsem neztratil ani jeden z 1 500 dnů v České republice. Skutečně pozoruhodná je za mě česká skromnost. Infrastruktura (včetně železnice!), zdravotnictví a vnitřní bezpečnost jsou na skvělé úrovni. Nejedna západoevropská země by si z Česka mohla vzít příklad.
Vnímal jste během svého působení v České republice rozdíly mezi českou a německou státní správou? V čem se podle vás nejvíce liší a v čem by se možná mohly navzájem inspirovat?
Naše systémy státní správy vychází z podobných tradic. Proto i názory na fungování státní správy jsou v obou zemích velmi podobné – v negativním („Moc byrokracie! Všechno je příliš pomalé! Moc úředníků! Všichni jsou líní!“) i pozitivním smyslu (pokud něco dobře funguje, je to považováno za samozřejmé). Systémy státní správy v obou našich zemích se ale také v mnoha věcech liší. Většinou kvůli rozdílné vnitřní struktuře. Jak jistě víte, je Německo na rozdíl od Česka federativním státem. Pokud se v Berlíně něco rozhodne, v Drážďanech či Mnichově se to většinou nesetká s velkým nadšením. Do budoucna však budeme čelit stejným výzvám, v prvé řadě v oblasti digitalizace. Držet krok s dobou, mimo jiné také v souvislosti s využíváním umělé inteligence a zeštíhlením státního aparátu, bude důležité v mnoha oblastech – od zdravotnictví přes územní plánování až po dopravu a bezpečnostní otázky. Zde se od sebe můžeme navzájem učit. Někdy je totiž o krok napřed Česko, jindy Německo nebo jeho jednotlivé spolkové země. Velmi mě těší, že na tomto poli velice úzce spolupracujeme. Německá státní správa má jasně daný kariérní systém, jehož cílem je striktně oddělit státní správu a úřednický aparát od politických funkcí a zachovat tak institucionální neutralitu. Proto jsou také státní úředníci jmenováni doživotně. To dává profesnímu postupu jasný řád. Od Česka bychom se v Německu mohli inspirovat především v oblasti srozumitelnosti a přístupnosti občanům, digitalizace a nabídky služeb na jednom místě. V tomto ohledu je česká státní správa o krok před námi. Obě naše země by ale měly zapracovat na schopnosti sebekritiky.
V čem se podle vás nejvíce posunuly vztahy mezi našimi dvěma zeměmi za dobu vašeho mandátu – nejen na úrovni vlád, ale i na úrovni měst, obcí a regionů?
Zaznělo to mnohokrát a je to skutečně pravda: česko-německé vztahy jsou lepší než kdy dřív. Na všech úrovních panuje velká důvěra. Vnější tlak, ať už v důsledku pandemie, ruské agrese na Ukrajině nebo výrazných změn našich ekonomik a vztahů s našimi transatlantickými partnery, nás sblížil. Díky otevřenému dialogu se na české i německé straně dokážeme dohodnout i na méně příjemných věcech, jako jsou např. ochrana hranic a s ní spojené kontroly. Nejintenzivnější je kontakt mezi pohraničními regiony – se Saskem a Bavorskem. Existují různé formáty spolupráce: euroregiony, bilaterální pracovní skupiny vlády České republiky s Bavorskem a Saskem. Kromě toho se letos v listopadu už potřetí uskuteční Regionální fórum, které propojuje zástupce všech úrovní – od komunální až po tu evropskou. Pro přeshraniční spolupráci hrají zásadní roli unijní dotace, např. z programu Interreg nebo Fondu pro spravedlivou transformaci. Zde se společně s Českou republikou zasazujeme o pokračování evropské kohezní politiky i v dalším víceletém finančním rámci EU od roku 2028. Důležité je přitom dodržování principu subsidiarity při nakládání s prostředky z EU.
Během svého mandátu jste navštívil mnoho míst v Česku. Která města nebo obce na vás udělala největší dojem, čím vás zaujala?
Těžko se vybírá jen několik míst a bohužel jsem za čtyři roky neměl možnost navštívit tolik míst, kolik bych si přál. Speciální vztah mám samozřejmě k Praze, jelikož zde velvyslanectví sídlí, velmi často jsem ale navštěvoval také Brno a Liberec. České Budějovice jako budoucí Evropské hlavní město kultury, Zlín a jeho filmový festival a mimořádná historie, Ostrava, která má mimořádného „ducha“, Hradec Králové, který je pro mne jako rakouského Němce z historického pohledu mimořádným místem, Plzeň jako západočeská metropole – všechna tato města ve mně zanechala trvalý dojem. A to nezmiňuji Tábor, Jihlavu… Vidíte, že bych mohl jmenovat ještě spoustu míst. Co se týká potenciálu česko-německé spolupráce na komunální úrovni, jako příklad uvedu partnerství mezi Waldthurnem a Hostouní, které mi utkvělo v paměti díky tomu, jak je nenucené a plné energie. Toto partnerství ukazuje, že pro živoucí a silné partnerství stačí jeden aktivní člověk na každé straně. Také mne zaujaly lokální iniciativy měst, např. České Lípy, kde jsme letos na jaře společně se Základní školou Špičák a zástupci Francie, Izraele a Polska uctili oběti pochodu smrti z jara 1945, který si ve městě vyžádal 17 obětí. Tuto tragédii si díky tomu mohly připomenout všechny generace – zejména i ta nejmladší. Obecně mě zaujala právě místa, kde místní iniciativy velmi aktivně pracují na sblížení Čechů a Němců. Skvělým příkladem je litoměřický spolek Deutschklub, který vznikl díky obrovskému úsilí své zakladatelky Hany Pavlištové a který svým významem výrazně přesahuje hranice města.
Z podobných důvodů jste během své mise několikrát navštívil i Žatec – město, které je v UNESCO?
Ano, nebyla to jen tradice žateckého chmele, jak by mnozí mohli očekávat, přestože zdejší krajina i historické centrum města jsou opravdu impozantní. Do Žatce mě opakovaně přivedl tamější způsob zpracování historie, ať už se jedná o nacistické zločiny během druhé světové války či násilné poválečné vyhnání německy mluvícího obyvatelstva. Žatec nám velmi názorně demonstruje, jak těžké je vypořádat se s vlastní historií a jak se i přes silný odpor vyplatí vytrvale pracovat na smíření znesvářených stran. Že je tak možné překonat i ty nejhlubší příkopy. Děkuji za to současným občanům města a potomkům bývalých obyvatel Žatce, panu starostovi, aktivním spolkům rodáků, angažovaným učitelům, studentům a všem dalším zapojeným osobám za jejich úsilí a snahy o usmíření s někdejšími sousedy.
Jak důležitou roli podle vás hrají města a obce v evropském kontextu – například při řešení klimatické změny, energetické transformace nebo v oblasti sociální soudržnosti?
Role měst a obcí je klíčová. Právě ony totiž v praxi aplikují nové strategie, musí navrhovat konkrétní řešení a přímo do nich zapojovat občany. Města a obce velmi rychle poznají, co funguje a co ne. Mohou tak vyvářet důvěru, na základě vlastních zkušeností dávat zpětnou vazbu vládě a často samy přichází s inspirativními a inovativními řešeními. Právě města a obce mohou i bez podpory z Prahy či Berlína přispět k energetické transformaci budováním lokálních ostrovních systémů obnovitelných zdrojů energie. Když se daří nacházet konkrétní řešení pro zachování fungující hromadné dopravy či místního hostince nebo pro zkvalitnění výuky ve školách, téměř automaticky to posiluje sociální soudržnost.
Jaké místo zaujímá komunální spolupráce v rámci česko-německého partnerství a evropské integrace jako celku?
Tvoříme společně obrovský ekonomický prostor v srdci Evropy. Stěžejním tématem pro novou Evropskou komisi je konkurenceschopnost. Nyní je na nás všech, od evropské až po komunální úroveň, abychom ono velké množství existujících programů a projektů převedli do praxe. Obrovský význam vidíme především v příhraničních oblastech, kde hraje velkou roli nejen geografická a kulturní blízkost, ale také obecná provázanost měst díky pracovním příležitostem či dostupnosti služeb. Nesmírně důležité jsou přitom příhraniční dopravní infrastruktura, volný pohyb pracovních sil i sdílení know-how. Moc mě těší, že v Česku, a to nejen v příhraničních oblastech, existuje mnoho institucí, spolků a organizací, které se věnují kultuře a vzdělávání. Nehledě na tyto obecné skutečnosti ale studie ukazují, že Česko nevyužívá regionální fondy tolik jako jiné státy, které do EU vstoupily spolu s ním v roce 2004. Jednou z příčin může být to, že jsme plný potenciál přeshraniční spolupráce začali využívat až v posledních letech. Měst a obcí na obou stranách hranice se musíme ptát, jaká dopravní spojení jsou z jejich pohledu nejdůležitější. Kde by se mohly vzájemně doplňovat jejich systémy zdravotní péče, jak by mohly spolupracovat např. v oblasti energetiky. Čeká nás ještě hodně práce, než se dostaneme do bodu, který by měl být naším cílem: Abychom i problémy na opačné straně hranice vnímali jako naše vlastní problémy. Jako problémy, které zvládneme vyřešit jen společně.
Jaké poselství byste rád zanechal českým starostům, hejtmanům a úředníkům na rozloučenou?
Starostové mají ve společnosti klíčovou roli. To oni musí a můžou nabízet konkrétní řešení a stojí tak v první linii boje s těmi, kteří jen kritizují a nikdy nic nevytváří. Pro občany jsou takovým orientačním bodem. Fungující město či obec vytváří stabilitu a vhodné podmínky pro růst. S hejtmany je to podobné. U nich je také důležitější, aby je občané považovali za pracovité a schopné řešit problémy, než aby měli tu „správnou“ stranickou příslušnost. Starostové a hejtmani jsou z mého pohledu podceňovaní hrdinové demokracie. Není náhoda, že mnoho úspěšných politiků začínalo svou kariéru na pozici starosty. My úředníci máme leckdy špatnou pověst. V naprosté většině případů přitom výčitky vůbec nejsou na místě, jsme aktivní, energičtí a hledáme řešení v existujícím rámci. Trocha sebekritiky ale není nikdy na škodu: I když obvykle nejsme zodpovědní za podobu zákonů a nařízení, aplikujeme je vždy tak, aby byl jejich smysl pro všechny okamžitě srozumitelný? Opravdu musíme v komunikaci s občany, ať už v naší kanceláři, nebo písemně, citovat právní předpisy? Nebylo by lepší mluvit jednoduchým jazykem? Jsou nezbytné všechny kroky, které stanovujeme? Je náročnost všech správních postupů v rozumném poměru k jejich výsledkům? Čtyři roky v České republice mi opět potvrdily, že se správná a dobře komunikovaná rozhodnutí ujmou a že mohou občany inspirovat. Dobré, ale i špatné zkušenosti bychom měli sdílet. Proto bych rád povzbudil všechny krajské a komunální politiky a všechny úředníky, aby se nebáli mezinárodní spolupráce. Předávání zkušeností a společné hledání řešení jsou často tou nejefektivnější cestou, propojují regiony, vedou k novým společným projektům a posilují nás jako sousedy i jako Evropany.
Pane velvyslanče, nyní v měsíci srpnu končíte svou misi v České republice – plánujete se sem ještě vracet?
Mnoho mých kolegyň a kolegů si spíš než místa pamatuje konkrétní lidi nebo události. Já to mám stejně. Budu se do Česka vracet, abych navštívil přátele. Mnoho lidí zde mi totiž přirostlo k srdci. Budu se vracet, abych si poslechl Collegium 1704 pod vedením skvělého Václava Lukse a možná taky navštívím nějakou premiéru ve Státní opeře Národního divadla vedené úžasným Perem Boyem Hansenem. Také budu chtít navštívit některou z mých oblíbených restaurací a vychutnat si moravské víno. Budu se chtít opět zúčastnit brněnské Pouti smíření, která se stala naprosto klíčovou součástí opravdového smíření Čechů a Němců. Nechci ale příliš zneužívat prostor k vyjádření, který zde mám. Už ze začátku tohoto výčtu je myslím patrné, že mám pro návštěvy Česka spoustu důvodů. Jako běžný host a občan.
A na závěr – jaké budou vaše další kroky po ukončení mise? Zůstane váš vztah k České republice i nadále živý?
Odpověď na první otázku zatím nemohu prozradit. I diplomacie je občas plná překvapení, trochu jako divadelní představení, ve kterém nevíte, co se stane v následujícím dějství. K druhé části otázky ale můžu říct, že své vztahy k Česku budu udržovat i v budoucnu. Získal jsem zde nové kontakty a přátele. Srdečnost, humor, nádherná krajina, ale také spousta lidí – to vše mi přirostlo k srdci. Česko-německé vztahy jsou důležité pro střední Evropu i pro Evropskou unii. Není vůbec samozřejmé, že jsou tak skvělé jako dnes. I do budoucna budu usilovat o to, abychom společně utvářeli (střední) Evropu.
Petr Pavel Šimáček
Pravidla pro pyrotechniku se mění
