Digitální technologie mohou ve správě měst vše urychlit a zpřesnit

Ing. arch. Michal Postránecký je v České republice v tématu chytrých měst a obcí pojem. Přední český architekt a urbanista se zahraničními zkušenostmi, zejména ze Spojených států, kde se prosadil, před dvěma lety založil a vede Centrum Města Budoucnosti při Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky CIIRC při ČVUT. Patří k těm nejpovolanějším osobám, s kým jsme mohli hovořit na toto téma.

Jak si představujete chytré město a obec v České republice za 30 let?

Pojem chytré město navozuje dojem, že jde o město, které dostalo do vínku více než ostatní. To platí i pro další urbánní systémy, jakými jsou obce, vesnice, kraj a celá země. Je to slovní spojení, které přikládá těmto systémům jakýsi stupeň chytrosti, jenž je součástí jejich pevné infrastruktury i společnosti, která je obývá. Tu získávají implementací inovačních technologií s různou úrovní digitální inteligence do stávající infrastruktury těchto urbánních systémů. Dnes se bohužel slovo smart přidává ve velkém k čemukoliv, co vás napadne. To pojem smart city podle mě značně devalvovalo. I to, ze se kolem tohoto slovního spojení vymýšlí nová pseudověda, která je mnohdy více akademická, teoretická, a hodně vzdálená od běžných potřeb, které volení zastupitelé a manažeři města musí řešit. Proto bych raději odpověděl na to, jak může vypadat typické české či moravské město za třicet let, bude-li vedené vizionářským starostou/kou a partou kolem něj/ní, lidmi, kterým bude záležet na tom, aby jejich město bylo pro své obyvatele a jeho návštěvníky atraktivní. Technologické evoluci se naprostá většina městských sídel nevyhne. Na rozdíl od současnosti budou přirozeně všechny výše jmenované urbánní systémy více „chytré a ještě chytřejší“.

Jak by tedy mohlo vypadat běžné české město či obec za těch třicet let?

Zkusme lehce nakouknout za tento obzor trochu optimistickými brýlemi. Je celkem pravděpodobné, že v tomto obrazu budou hrát velmi důležitou roli autonomní systémy a to nejen v případě automobilů. Těm se bude muset přizpůsobit i nová infrastruktura. Automobily mohou teoreticky uvolnit trochu místa na stávajících komunikacích a parkovištích, ale do městského prostoru se nám nacpou jiné prostředky pro dopravu osob i zásilek všeho druhu. Již nyní si některá města nevědí rady například s různými koloběžkami, které najednou všem překáží. A tak se vymýšlí, jak se autonomně (samostatně) po jejich použití samy vrátí do nejbližší parkovací a nabíjecí stanice, k tomuto určené. Asi uvidíme i další vozítka a roboty pojíždějící bez řidičů na chodnících a ulicích kolem nás.

Dnes také mluvíme o možném doplnění dopravní infrastruktury o rozličné druhy dronů. V současnosti se kromě doručení běžné zásilky již zkušebně používají k rychlému a bezpečnému doručení transplantátu lidských orgánů. Budou ale plnit i funkci pomocníků ve stavebnictví, zdravotním sektoru, facility managamentu a mnohde jinde. Důležité bude použití autonomních technologií například v zemědělství pro zajištění kvalitnějších produktů s menším množstvím lidských zdrojů.

S trochou fantazie bychom kolem sebe mohli v rámci městských systémů zaznamenat nové prvky a stejně tak i materiály s funkcemi, které si v současné době ještě neumíme představit. Budoucí personální komunikační terminály, dnes naše smart mobily (nad kterými se budeme za dvacet let pousmívat), budou asi částečně implantovány do našich těl, nebo na jeho povrch a budou nás propojovat navzájem i s okolním světem. Budeme díky tomu aktivně participativní v mnoha procesech odehrávajících se v rámci vzdálených komunit. Města budou mít spoustu virtuálních občanů.

Budeme schopni skladovat energii v podstatně výkonnějších a menších bateriích a počítače budou fungovat na jiné bázi. To umožní mnoho jiných vylepšení, kterých se ve městech, na pracovišti i doma dočkáme, a přitom budou oku neviditelné.

Určitě se část našich činností kompletně přesune do virtuálního prostoru a je celkem možné, že vznikne něco jako naše vlastní digitální dvojče, naše ID, které nás bude reprezentovat i v některých případech při jednáních s úřady. Navzdory těmto představám v našich městech stále uvidíme spoustu oprýskaných fasád a rozpadajících se domů, krajinu s poničenými lesy a lány monokultur, které neumí vsáknout povrchovou vodu. A stále budeme řešit odliv lidí do větších měst, tak jako třicet let předtím.

Ulehčí to samosprávě řízení?

Města mění lidé a ti si do jejich správy nenechají moc mluvit. Nicméně věřím, že některé agendy budou převedeny do správy počítačů a umělé inteligence. Je naděje, že bude již schválen nový stavební zákon, i když v okamžiku jeho vzniku bude opět zastaralý a bude třeba jej pozměnit. Chytré technologie by měly lidem hlavně ulehčit fyzickou práci a v oblasti administrativy zase vše zásadně urychlit a zpřesnit, včetně eliminace rušivých vlivů jako je špatná nálada a únava úředníka. Další výhodou bude, že tyto systémy mohou pracovat v nepřetržitém režimu.

Samozřejmě k technologiím musíme mít všichni stejný přístup. Stále budeme řešit, jak zajistit rovnocenným způsobem služby pro obyvatele ležící na konci takzvané poslední míle. V tom by nám technologie měly pomáhat, hlavně ve sdílení a distribuci informací nebo „hmoty“ v rámci cirkulární ekonomiky.

Především menším městům a obcím dá další rozvoj informačně komunikačních technologií možnost přístupu na participaci ve výrobním procesu mimo jejich území, a tím i potencionálně větší konkurenceschopnost. Rovněž si uvědomme, že za třicet let půjdou do důchodu všichni ti, kteří začali běžně používat internet a digitální technologie ke své práci. Ti se budou snažit díky těmto technologiím zůstat aktivní a součástí mnoha aktivit nejen v místě, kde žijí. Bude existovat nová kategorie „chytrý“ důchodce a bude ho možné odměnit prací!

Již dvacet let žijete ve Spojených státech. Jsou pro nás inspirací?

Myslím, že v USA na to šli maličko chytřeji než zde u nás. I když řeší podobné výzvy. Například v roce 2015 vyhlásil The U.S. Department of Transportation (USDOT) takzvanou The Smart City Challenge. Výzvy se zúčastnilo 78 velikých měst. Důležité je, že zadání obsahovalo 12 oblastí vizí, ve kterých měli zástupci měst vyjádřit svou představu o budoucnosti svého města po roce 2045. Tři z oblasti technologií dopravy, šest z oblasti inovativního přístupu k městské dopravě a tři z oblasti smart cities. Místo toho, aby USDOT zpracovával a šířil stohy metodik, tak získali vize od těchto 78 měst. A protože každé z nich je jedinečné, byl to skvělý materiál pro analýzu jejich potřeb. Ze sedmi finalistů vzešel jeden vítěz s odměnou 40 milionů dolarů. Hlavní město státu Ohio, Columbus. Všechna ostatní měla zpracovanou prvotní vizi a mohla srovnávat a použít nápady od ostatních konkurentů. Při dobrém managementu mají na dalších třicet let jasný směr, kam se chtějí rozvíjet.

V předchozí odpovědi jste naznačil, že součástí přeměny města či obce v chytré je jejich „chytré” řízení. Co si pod tím můžeme představit?

Určitě si nepředstavujme, že se na radnici nakoupí jedna strašně chytrá aplikace a ta za nás bude město řídit. Na to jděte do kina. Umělá inteligence a roboti se tiše vkrádají do našich životů a budeme jim muset začít dělat místo a dělit se s nimi o prostor, ale řízení města a celého systému budeme muset ponechat ve vlastních rukou. Bez lidí, kteří povedou město alespoň částečně s vizí udělat jej ekonomicky silnějším, se dopředu posuneme jenom pomalu. Lidé se budou muset více vzdělávat v řízení, protože správy městských systémů a digitální technologie budou běžnou součástí tohoto procesu. Jednou se dočkáme momentu, kdy většinu informací najdeme v jakémsi jednotném prostorovém digitálním modelu, do kterého budou postupně přeneseny a zobrazovány. Dnes zatím minimálně používané technologie augmentované (rozšířené) reality se budou díky novým způsobům jejich zobrazování ve velkém používat k plánování a následně ke vzdálenému řízení mnoha procesů a běžných denních aktivit těchto urbánních útvarů. Kancelář starosty bude mít více reprezentativní a symbolický charakter. Většina činností se bude moci vykonávat mimo tento prostor. Občané budou více atakováni informacemi a zároveň se ti aktivní budou moci více zapojit do chodu místa, kde žijí a pracují.

Jaké vidíte bariéry pro zavádění chytrých měst v ČR?

Politik, který se snaží něco změnit s tím, že výsledek jeho práce sahá za konec jeho volebního období, většinou získá méně kladných bodů než ten, který raději plnými hrstmi rozdá co může, a získá více hlasů do dalších voleb. Například náklady na opravy zanedbané a zastaralé fyzické infrastruktury měst bohužel vyžadují vysoké počáteční investice. Proto se raději flikuje. Pokud byste si ale spočítali náklady na dalších dvacet, třicet let a dokázali v co nejkratší možné době synchronizovaně a poctivě opravit, co je potřebné, a doplnit vše stávající, co již dožilo, tak zjistíte, že to, co ušetříte za následující údržbu této nové infrastruktury dalece převýší vložené náklady. Ale to chce odvahu politiků, kteří zrovna vládnou, chytrou opozici, která se k tomuto řešení připojí (jelikož nebudou muset řešit dnes běžné problémy) a experty, kteří vše vyhodnotí a spočítají a následně se účastní realizace takovéto vize. Jsem přesvědčen, že na takové projekty a řešení se finanční prostředky vždy najdou. Jenom nelze předpokládat, že to budou celé dotace! Tudy cesta rozhodně nevede. Je potřeba spolupracovat s lidmi, kteří umí takovýto finanční plán dát dohromady i s vyhodnocením všech rizik. Malé obce na takovéto řešení asi těžko dosáhnou, proto je nutné za tímto účelem vytvářet různá sdružení obcí a v nich spojit síly.

Nečeká nás dvojkolejnost při zavádění velkých chytrých měst oproti menším městům a obcím?

Chytrá města určitě nelze zavádět. Těmi se města musí stát přirozenou cestou v rámci své evoluce a implementací inovačních technologií, služeb, nové výstavby a úprav svého vnitřního prostoru. Záleží hlavně na tom, s jakou vizí a schopnostmi lídři město spravují, na jejich znalostech a odhodlanosti překonávat horu překážek. Limitují je jistě finanční možnosti, ekonomická situace celého státu, některá specifika měst a to, v jakém stavu město zachovali jejich předchůdci. Také partikulární zájmy některých jednotlivců a subjektů mohou narušit i tu nejlepší strategii. Osobně si myslím, že hlavně v menších městech a obcích by měli mít dlouholetou strategii pozitivního rozvoje a konkurenceschopnosti, kterou v pravidelných intervalech vyhodnotí a provedou její revizi.

Spojování menších měst a obcí na základě přirozených vazeb vzniklých podobnými potřebami je naprosto nezbytná věc. Silnější většinou vždy vyhrávají. Bude třeba najít a zaplatit například experty z oblasti energetiky, ale i z dalších oborů, kteří mohou pomoci tomuto typu sdružení měst a obcí. Na takovéto činnosti by mě nevadilo směřovat dotace. Jelikož menší města a obce nabízejí pro své občany jiné hodnoty než ta veliká města, musí najít specifický přístup, jak jim konkurovat v boji o přízeň svých současných i budoucích občanů, a v tom jim mohou nové technologie pomoci.

Před třemi lety jste založil Centrum města budoucnosti (CMB) v rámci Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT Praha. Na co se zaměřuje a v čem může být pro města a obce přínosné?

Tím, že jsme součástí výzkumného ústavu, můžeme nabídnout spolupráci na společných projektech s podnikatelskými subjekty i municipalitami. Jako akademická instituce jsme platforma, která je vůči nabízeným produktům a řešením neutrální. Nepropagujeme a nezastupujeme jednoho konkrétního dodavatele, ale ty, kteří jsou pro ně nejvhodnější. Nic municipalitám neprodáváme. Ale můžete si u nás objednat například vyhodnocení „chytrých a ještě chytřejších“ nabídek, kterými jsou starostové atakováni ze všech stran. Můžeme pro ně plnit funkci validátora těchto nabídek. Nabízíme i vypracování komplexní strategie vyváženého rozvoje města, obcí, mikroregionu, ale i strukturu, jako jsou například velké výrobní celky, řešení brownfieldů a podobně. To vše, kromě jiného, i se začleněním „chytrých“ technologií a v návaznosti na časový plán realizace a investic. Optimalizací a dlouhodobou koordinací procesu údržby a rozvoje městského systému a jeho subsystémů nebo regionu a jeho částí je možné nejen šetřit v oblasti financí, ale i životního prostředí a přírodních a lidských zdrojů.

Jaké jsou vaše další plány s CMB? Můžete uvést konkrétní příklad?

V reakci na „koronaděs“, který nás uvěznil v domácím exilu, se snad na delší dobu v oblasti smart cities upustí od marketingu samotného názvu a vydávání dalších metodik. Konečně se vzal v potaz podstatně důležitější a komplexnější problém, který urbánní systémy všech druhů mají, a věnovala se mu zatím jen malá pozornost. Tím je vlastnost, které se cizím slovem říká resilience. V českém jazyce ho opíšeme několika výrazy jako odolnost, adaptace, flexibilita, reakce na katastrofickou situaci se schopností návratu do stavu před narušením stávajícího systému či dokonce kvalitativně lepšího. V případě odolnosti prostoru, který společně obýváme a užíváme, přidáme ještě slovo urbánní. Budeme tedy mluvit o takzvané urbánní odolnosti.

V rámci CMB, ve kterém se od samotného začátku jeho existence dlouhodobě zaměřujeme specificky na urbánní resilienci, vznikla volná platforma UR.LAB(cz), ke které je možné se připojit. Společně s dalšími institucemi připravujeme strategii a na ni navazující nástroje, které by měly pomoci hlavně menším městům a obcím predikovat kritické situace a najít konkrétní optimální řešení, jak projít všemi fázemi krizového období s minimálními ztrátami, nebo ještě lépe, posíleni. Pandemie a s ní související změny v našich životech většinu z nás určitě zaskočily. Nenechme se ale zmást, krize ještě není zdaleka u konce. Jenom jsme postoupili do její další fáze. Ozvěna toho, jak jsme dokázali na nám neznámou situaci reagovat, může být pro celou společnost daleko více devastující. Počkejme tedy s hodnocením následků alespoň do konce roku, nebo spíše do jara roku příštího.

Kdo je Ing. arch. Michal Postránecký

Český architekt a urbanista. Vede Centrum města budoucnosti v rámci Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze. Působí v České republice i v USA, kde žije od roku 2000. Byl hlavním designerem Planet Hollywood Westgate v Las Vegas. Mezi jeho další projekty patří Vegas Tower, KingsCourt Resort na Lanaii, Lake Havasu Apartment Resort, či koncept experimentální rehabilitační kliniky s prvky chytré robotiky a telerobotiky pro Nadaci Regi Base. Orientuje se na urbanisticko-architektonické eco-friendly a smart projekty, regeneraci stávajících osídlení a navrhování nových městských struktur za pomoci chytrých technologií a užití vizuálně augmentovaného digitálního informačního prostředí. Je autorem konceptu města budoucnosti Miltown. Společně s prof. Miroslavem Svítkem a kolektivem kolegů vydal knihu Město budoucnosti. Je organizátorem konference Future City – Connected & Resilient, která se koná 28. a 29. dubna 2021 v Paláci Žofín.