Malé obce už chápou dobrou komunikaci s občany jako investici, která se vrací

Když se v malé obci podaří lidem dobře vysvětlit, co se děje, proč se to děje a jak se mohou zapojit, řeší se lépe téměř všechny problémy. To si myslí Ondřej Švrček, který už deset let s týmem Munipolis popularizuje chytrou obecní komunikaci a stojí za vznikem české jedničky v této oblasti. V rozhovoru přibližuje, proč je chytrá komunikace zásadním nástrojem pro malé obce a jakou roli v ní hrají nové technologie, včetně umělé inteligence.

Začněme pozitivně. Podle vás jsou na tom malé obce v oblasti otevřené komunikace s občany výrazně lépe než před deseti lety, kdy Munipolis vznikal?

Ano, vidím to velmi pozitivně. A přestože nelze pochválit všechny, vznikla velká skupina malých obcí, které si přínos komunikace vyzkoušely, naučily se s ní pracovat do hloubky a jejich komunikační projekty přežily i výměnu zastupitelů. Jsou to obce, které už nepovažují informování občanů za otravné nebo nadbytečné, jak tomu často bývalo před deseti lety, a naopak z toho umí čerpat pozitiva.

Co konkrétně tím myslíte?

Otevřená komunikace a dialog jsou naprosto zásadní pro kvalitu života v obcích. To není domněnka, ale závěr potvrzený průzkumy. Například podle Asociace moderně komunikujících samospráv roste důvěra občanů v samosprávu násobně, pokud s ní komunikují přímo – klidně i digitálně.

Otevřená komunikace se na vnímané kvalitě života v obci podílí zhruba 30–40 procenty. Co to znamená v praxi? Obce mohou mít problémy, ale pokud o nich s obyvateli pravidelně mluví a nenechávají je za zavřenými dveřmi úřadu, lidé je mnohem lépe akceptují.

To všechno má zásadní pozitivní ekonomický dopad, který by malé obce měly vnímat. A myslím, že řada z nich už chápe dobrou komunikaci jako investici, která se prokazatelně vrací.

To znamená, že dáváte přímou souvislost mezi komunikací a ekonomikou obce?

Ano, obojí spolu úzce souvisí. Obec s lepší kvalitou života snáze čelí největším ekonomickým hrozbám, jako je vylidňování, a dokáže přitahovat nové obyvatele. Pokud je v komfortní situaci a těží například z blízkosti velkého města, může lépe domlouvat investice – dělá je účelněji a často i levněji.

Když s občany komunikujete, snadněji je přizvete ke spolurozhodování. A každé vedení malé obce ví, že není nic horšího než pocit občanů, že se rozhoduje „o nich bez nich“, i když s daným rozhodnutím principiálně souhlasí.

Tou spoluúčastí myslíte participativní rozpočty?

Nejen ty. Obec, která je v první fázi zavádění chytré komunikace a teprve sbírá kontakty na občany, jim může nabídnout možnost registrovat se jako „dobrovolníci“. Překvapivě to v průměru udělá zhruba pětina lidí – tedy pětina obyvatel deklaruje ochotu věnovat obecním věcem svůj volný čas. Jakmile máte kontakty, můžete snadno dělat ankety a „minireferenda“, u kterých máte odpovědi během několika hodin. A odtud je jen krok k participativním rozpočtům. Osobně si vážím toho, že se do nich pouští stále více samospráv. Loni zhruba stovka projektů rozdělovala 150 milionů Kč, letos už to bylo o čtvrtinu víc – skoro 200 milionů Kč pro 130 projektů.

Má smysl dělat participativní rozpočet i v malé obci?

Rozhodně ano – a to je právě ta zásadní změna. Před deseti lety bylo pořádání participativního rozpočtu finančně i organizačně náročné, často šlo o rozsáhlou kontaktní kampaň za stovky tisíc korun, s rizikem nízké účasti.

Dnes to zvládne jeden pracovník „od stolu“ a efekt je přitom lepší. Pokud se v obci do 500 obyvatel podaří získat názory poloviny z nich, má to obrovskou relevanci. A nemusí jít o projekty za miliony – často jde o opravu osvětlení, zasypání bahnité pěšiny štěrkem nebo výměnu laviček.

A pro malou obec to má i další přesahy – třeba podporu dobrovolnictví.

Jaké konkrétně?

Když občané pochopí, že obec může realizovat jen část nápadů, protože vše stojí peníze, často se aktivizují a řadu věcí udělají svépomocí.

Výrazněji začíná pomáhat i soukromý sektor – a to je další velká příležitost pro malé obce.

Myslíte firmy, které v lokalitě podnikají?

Přesně tak. Munipolis je jediná platforma, která účinně propojuje obce, firmy a občany. Pokud má menší obec na katastru větší fabriku, mají obě strany zájem dobře vycházet. Překvapuje mě, že to stále není samozřejmost a že komunikace často „drhne“.

Firmy si uvědomují, že bez dobré pověsti se jim v lokalitě bude těžko pracovat a nabírat nové kolegy. Proto se stále častěji zajímají o to, jak mohou být pro místní komunitu užitečné.

V poslední době se také stále častěji otevírá téma komunikace s cizinci – jak na úrovni zaměstnavatelů, tak samospráv. Moderní, otevřená komunikace může výrazně pomoci s integrací lidí ze zahraničí a přispět k tomu, aby se cítili jako součást komunity.

Má to řadu rovin – od praktické (například rychlé informování při mimořádných situacích) po dlouhodobou ochotu firem investovat čas a prostředky do zlepšení života v obci.

Mým snem je, aby právě firmy v regionech pomáhaly financovat digitalizaci obecní komunikace. Dává to smysl pro všechny strany.

A už to někde funguje?

Ano, máme řadu projektů, kde se to podařilo. Například na úrovni propojení okresního města, kde zaměstnavatel působí, s celou oblastí ORP. V jedné komunikační platformě pak můžete nejen informovat, ale i organizovat – například vedle informace o dopravním omezení rovnou nabídnout možnost sousedské spolujízdy. Tak se přirozeně propojují zájmy obce, občanů i zaměstnavatele.

A co téma cizinců?

Díky spolupráci s firmami může obec získat na zahraniční pracovníky kontakty a společně je informovat o tom, jak to v obci chodí. Pomocí Munipolis lze snadno sbírat zpětnou vazbu a řešit případné problémy. Starousedlíkům pak lze jasně vysvětlit, jak obec postupuje a co se daří.

Není překážkou jazyková bariéra?

Dříve ano, dnes už ne. Technologie si s jazykem dobře poradí. Největší brzdou je spíš nedostatek času a kapacit. Většina úředníků ví, jak by to mělo fungovat, ale chybí jim „ruce navíc“. Lokální komunikaci přitom nelze jednoduše delegovat.

Jak s tím tedy pomáháte?

Experimentujeme s AI asistenty, kteří dokážou doplnit chybějící kapacitu v oblasti komunikace. Dokážou mluvit v jakémkoli jazyce, takže to, co v obci vznikne pro starousedlíky, lze automaticky přeložit.

AI ale není jen pro specifické případy, jako je komunikace s cizinci. Jsem přesvědčen, že brzy bude mít svého asistenta každá obec.

Proč? Není to jen technická móda, která odezní?

Ne. V obcích vzniká obrovské množství informací – dokumenty, zápisy, aktuality. Ale pro občany je vždy jednodušší se zeptat, než půl hodiny hledat odpověď.

AI asistent dokáže projít dokumenty a v reálném čase odpovídat na dotazy občanů. Vyzkoušet si to lze třeba v Moravských Budějovicích nebo v Milevsku.

Podle našich dat hodnotí uživatelé odpovědi AI asistenta průměrně 9,4 z 10, což je srovnatelné s komunikací se živým člověkem a výrazně lepší než u běžných „hloupých“ chatbotů.

Nejsou ale AI asistenti spíš pro větší města?

Velká města samozřejmě využijí AI asistenta ve více agendách, ale i v malé obci se vyplatí. Technologie výrazně zlevnila – dnes stojí jen několik tisíc korun měsíčně – a dokáže pokrýt celou řadu agend: hlídání svozů odpadu, plateb za psy, organizaci dobrovolnických akcí a další.

Díky nim se navíc informace dobře „recyklují“ – co jednou zapíšete do zápisu nebo aktuality, s tím už AI umí dál pracovat.

Jak byste charakterizoval obce, které se nových technologií nebojí?

Situace se hodně změnila. Technologie jsou dostupnější a známější, vedení obcí se jich méně obává. Dnes už zhruba polovina obcí považuje dobrou komunikaci s občany za nutnost – počet se za pět let ztrojnásobil.

Z asi 3200 obcí bych mezi premianty zařadil zhruba pět stovek. Dnes je to téměř každé krajské město včetně městských částí, výborně jsou na tom i okresní města a mnoho menších obcí.

Nepřekvapí, že vše stojí a padá na lidech. Pokud si někdo z vedení vezme dobré vztahy mezi sousedy za prioritu, chytrá komunikace se stane přirozenou součástí jeho práce.

Naštěstí je dnes těchto případů mnohem víc než dřív. Navíc díky projektu Munipolis 2.0 si mohou i menší obce vytvořit vlastní moderní aplikaci s rozcestníkem na užitečné digitální služby, a nemusejí tak zůstávat pozadu za velkými městy.

Komerční prezentace