Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

Jak to vidí starostovéKomunikace s občanyMístní rozvojOdpadyOsobnostiŽivotní prostředí

Odpad už nechceme jen vyvážet. Potřebujeme ho mít pod kontrolou

Image

Třebušín a Trnovany ukazují, jak může fungovat meziobecní spolupráce v odpadovém hospodářství

Odpadové hospodářství není pro malé obce jen otázkou ceny svozu. Je to služba, kterou musí umět řídit, měřit a vysvětlit občanům. Třebušín a Trnovany ukazují, jak lze změnit systém poplatků, získat přesnější data, zapojit obyvatele a tam, kde se to vyplatí, spojit síly s dalšími obcemi. O své zkušenosti hovoří místostarosta Třebušína Tomáš Brabec a starostka Trnovan a jednatelka Sdružení obcí pro nakládání s odpady (SONO) Martina Čechová.

 

 Mohou malé obce složité služby zvládnout samy, nebo je potřeba spolupráce?

Martina Čechová: Myslím, že je potřeba nejdříve říct, co vlastně znamená malá obec. Může být malá rozlohou, ale velká počtem obyvatel. Každopádně v odpadovém hospodářství je malá obec poměrně slabým partnerem pro konkurenční prostředí. Není pro dodavatele vždy dostatečně zajímavým zákazníkem. To ale neznamená, že sama neumí svůj systém nastavit. Naopak. Obec nejlépe zná svoje území, obyvatele i podmínky. Ví, jaký typ zástavby má, jak lidé žijí nebo jaké má problémy se svozem.

Problém nastává ve chvíli, kdy chcete takto nastavenou službu dostat na trh za konkurenceschopnou cenu. Tam už malá obec sama často nestačí. Proto se nabízí spolupráce. Obce mohou společně připravit podklady pro výběrová řízení, spojit poptávku a stát se pro dodavatele větším partnerem. Mohou tím získat nejen lepší cenu, ale také úspory z rozsahu.

Tomáš Brabec: Já bych tu otázku položil ještě jinak: Co vlastně od obcí ve 21. století čekáme? Pořád se na jejich úlohu někdy díváme optikou 19. století, která už neodpovídá tomu, jak společnost funguje. Máme digitalizaci, profesionalizaci veřejné správy, stále složitější agendy a zároveň více než šest tisíc obcí. Spousta činností se tedy opakuje v tisících malých samosprávách. Měli bychom hledat způsob, jak tyto agendy harmonizovat nebo sdílet. Ne proto, abychom rušili obce, ale abychom jim umožnili fungovat profesionálněji.

 

Může spolupráce obcím pomoci zachovat jejich samostatnost?

Tomáš Brabec: Přesně tak. Sdružování některých agend nevnímám jako předstupeň slučování obcí. Naopak. Pokud obec získá díky spolupráci odborné kapacity, které by si sama nemohla dovolit, posiluje tím svoji schopnost rozhodovat. Větší obec má profesionální úřad a vedení samosprávy se může soustředit na témata, která občany trápí. Malé obci takový aparát často chybí. Starosta nebo místostarosta pak část agend vykonává sám.

Martina Čechová: Malý úřad často nemá kapacitu ani na to, aby některé agendy profesionálně zajistil. Právě tady vidím prostor pro společenství obcí nebo jiné formy spolupráce. Některé zaměstnance a odborné kapacity lze sdílet, náklady rozdělit mezi více obcí a vedení jednotlivých samospráv získá prostor věnovat se svému území a problémům občanů.

 

Co vás přivedlo ke změně systému odpadového hospodářství?

Obec Třebušín (v okrese Litoměřice) má 606 obyvatel

Tomáš Brabec: Před osmi až deseti lety měla obec Třebušín, podobně jako řada obcí na Litoměřicku, odpadové hospodářství postavené na takzvané kapitační platbě. Obec vybírala poplatek za obyvatele.

Začali jsme se na celý systém dívat jinak. Nejen jako na službu, která se musí zaplatit, ale jako na hospodářský systém, u kterého bychom měli vědět, kdo na něj doplácí a kdo z něj naopak profituje.

Udělali jsme jednoduchou analýzu a zajímalo nás, jak způsob výběru poplatku dopadá na různé skupiny obyvatel. Ukázalo se, že kapitační platba přenášela velkou část nákladů na mnohačlenné rodiny, především rodiny s dětmi. Naopak dvoučlenné domácnosti lidí v produktivním nebo seniorském věku mohly na systému relativně vydělávat, přestože v některých případech produkovaly na domácnost velké množství odpadu. Ukázalo se tedy, že systém není spravedlivý. A to byl důvod, proč jsme se rozhodli ho změnit.

 

Vy jste změnu v Trnovanech udělali už v roce 2015. Co vás přesvědčilo?

Martina Čechová: V Trnovanech jsme tehdy zrušili klasický poplatek za odpadový systém a přešli na smluvní vztah s domácnostmi. Lidé si objednávali službu podle toho, jakou nádobu a jakou frekvenci svozu potřebují. Cena se tedy odvíjela od velikosti nádoby a četnosti svozu. Právě v tom byla motivace. Když člověk věděl, že ho nádoba něco stojí, začal přemýšlet, jestli skutečně potřebuje tak velkou nebo tak častý svoz. Počet nádob se nám snížil přibližně na čtvrtinu a klesla také četnost vývozu.

Tomáš Brabec: A právě tento model jsme si do Trnovan přijeli prohlédnout. Byla to pro nás konkrétní zkušenost z obce, která je nám blízká a řeší podobné podmínky. Nakonec jsme změnili systém tak, že poplatek nebyl navázán na počet osob, ale na objem nádoby, kterou domácnost používá, tak jak se to osvědčilo v Trnovanech.

 

Máte konkrétní příklad, proč vám původní systém připadal nespravedlivý?

Martina Čechová: Měli jsme například devítičlennou rodinu, která za celou domácnost vyprodukovala jednu malou popelnici za čtrnáct dní. Protože třídila a chovala se v systému tak, jak měla, produkovala velmi málo směsného odpadu. Přesto podle původního systému platila vysoký poplatek jen proto, že jich bylo v domácnosti devět. To je podle mě dobrý příklad toho, proč je potřeba se na systém podívat znovu. Počet lidí v domácnosti přece není automaticky měřítkem toho, kolik odpadu vyprodukují.

Jak složité je získat data o odpadech?

Martina Čechová: Vůbec to nemusí být složité. Na začátku stačí šikovná ekonomka, která vezme faktury a další podklady a dá je do tabulky. Potřebujete evidenci nádob, vědět, kolik jich v systému skutečně máte, jak často se svážejí, kolik za službu platíte a kolik odpadu skutečně vzniká. Pokud odpad nevážíte, nemáte možnost dostatečně dobře ověřit, zda množství odpadu odpovídá tomu, co platíte. Ve chvíli, kdy máte data před sebou, začnete přemýšlet úplně jinak.

Obec Trnovany v okrese Litoměřice má 482 obyvatel

Co vám vlastní data ukázala?

Martina Čechová: V Trnovanech jsme sice věděli, kolik nádob máme, ale pořád jsme neměli dost přesný obrázek o množství odpadu. Počet obyvatel se nezměnil, počet nádob také výrazně ne, lidé podle našeho pozorování třídili, což bylo vidět i na vytříděných složkách, ale množství odpadu nám stále nevycházelo tak, jak bychom očekávali.

Proto jsme začali vážit svozové auto. Zjistili jsme skutečnou hmotnost odpadu a v jednom období jsme se dostali na přepočet přibližně 140 kilogramů odpadu na obyvatele. Najednou jsme měli číslo, se kterým se dalo pracovat.

 

Vaše výdaje na odpadové hospodářství se mezi lety 2018 a 2025 zhruba zdvojnásobily. Zároveň ale klesl podíl, který vaše obec doplácí ze svého rozpočtu, zhruba z 55 na 36 procent. Co tento vývoj ovlivnilo?

Martina Čechová: Je potřeba si uvědomit, že odpadové hospodářství obecně zdražuje a rostou náklady na jednotlivé služby. Proto není správné dívat se jen na absolutní částku, kterou obec za odpady zaplatí. Důležité je, jak je celý systém nastavený, kolik odpadu skutečně vzniká, jak často se sváží, jaké nádoby obec používá a kolik se daří vytřídit. Pokud má obec data a systém průběžně vyhodnocuje, může mnohem lépe rozhodovat, kde peníze vydává a kde je možné systém zefektivnit.

 

 Jak důležitá byla při změně komunikace s občany?

Martina Čechová: Zásadní. V Trnovanech jsme nechtěli změnu postavit jen na tom, že vydáme nějakou informaci a lidé si ji přečtou. Potřebovali jsme s nimi změnu skutečně projít. Připravili jsme proto sérii různých setkání. Občané dopředu věděli, že se systém bude měnit, mohli se ptát a mohli přijít i opakovaně. Snažili jsme se vytvořit prostor pro otevřenou a konkrétní debatu. Ta práce s lidmi se vyplatila. Pochopili, že změna může být výhodná hlavně pro ně. To je podle mě základní kámen celého systému.

Tomáš Brabec: V Třebušíně jsme šli ještě více do osobní komunikace. Využili jsme toho, že jsme malá samospráva a můžeme se dostat přímo ke konkrétním domácnostem. Nechtěli jsme občanům jen povrchně sdělovat, že mají lépe třídit. Ukazovali jsme jim, proč změnu děláme, co od nich očekáváme a kde podle našich statistik vidíme rezervy.

 

Co je těžší – pořídit techniku, nebo změnit návyky lidí?

Tomáš Brabec: Určitě změnit návyky lidí. Techniku si můžete koupit, pokud na ni máte peníze a dává vám ekonomický smysl. Ale aby systém fungoval, musí mu rozumět občané.

Martina Čechová: Můžete mít dokonale nastavený systém, ale pokud lidé nevědí, proč jej obec zavádí, nebude fungovat. Proto jsme komunikaci nepovažovali za doprovodnou aktivitu, ale za součást samotné změny.

 

Jak se změna projevila v chování lidí?

Martina Čechová: Už samotné zavedení platby podle nádoby vedlo k tomu, že lidé začali přemýšlet, kolik odpadu produkují. Postupně jsme ale zjistili, že potřebujeme přesnější data a další motivaci.

Zařadili jsme proto také door-to-door systém. Ukázalo se, že lidé jsou ochotni třídit, ale problém někdy spočívá v pohodlí. Nechtějí s odpadem chodit daleko, případně ho při cestě někam odvezou autem. Door-to-door proto pomohl znovu posunout vytříděnost.

Třebušín náves

Tomáš Brabec: To je dobrý příklad toho, proč se nedá systém nastavit jednou provždy. Musíte ho sledovat, měřit a reagovat na to, jak se lidé skutečně chovají.

 

Proč jste se v Třebušíně rozhodli pro vlastní techniku?

Tomáš Brabec: Jedním z důvodů byla absence dostatečné konkurence v našem území. Pokud nemáte na trhu reálnou možnost volby a zároveň máte specifické potřeby, můžete se dostat do situace, kdy vlastní technika začne dávat ekonomický i provozní smysl. Ale vlastní technika není samoúčelná. Musí být součástí širšího systému. Máme šest místních částí a územně jsme výrazně rozsáhlejší než Trnovany. Potřebujeme proto řešení, které bude odpovídat našim podmínkám. Zkušenost z Trnovan nám přitom pomohla dobře nastavit vlastní systém.

 

Kolik vás změna stála?

Tomáš Brabec: Celá přestavba odpadového hospodářství je finančně náročná. V letech 2022 až 2027 dosahuje objem investic přibližně 14,9 milionu korun. Zhruba 8,7 milionu korun tvoří podpora Ústeckého kraje a Ministerstva životního prostředí, dalších 6,2 milionu korun jsme financovali z vlastních zdrojů obce a mikroregionu. Největší položkou je pořízení svozové techniky pro mikroregion Česká Kalifornie, dále rekonstrukce kontejnerových stání a vybavení budoucího re-use centra.

Právě ta čísla ukazují, že vlastní technika ani změna systému nejsou rozhodnutí na jeden den. Musíte si spočítat, co vám investice přinese, jak ji dokážete financovat a co díky ní budete schopni dlouhodobě ovlivnit.

 

Proč je tak důležité mít odpadové hospodářství pod kontrolou?

Tomáš Brabec: Protože odpad je velmi viditelná služba. Máte nádoby, sběrná místa, svozová auta. Pokud systém nefunguje, občané to vidí okamžitě. Chceme odpady také kultivovat. Nechceme, aby vznikaly černé skládky nebo aby se u stanovišť hromadil odpad mimo nádoby. Když se na odpad díváte jako na službu obce, začnete řešit i estetiku a celkový vzhled území.

Martina Čechová: Občan vnímá i to, kdo službu zajišťuje. Když ví, že svoz a systém organizuje jeho obec a lidé, kteří pro ni pracují, začíná to být „náš odpad“ a „naše služba“. To může měnit i chování lidí.

 

Paní starostko, co se nyní mění v SONO, které představuje vyšší stupeň meziobecní spolupráce? Jste nejen starostkou jedné obce, ale předsedkyní tohoto sdružení?

Martina Čechová: SONO sdružuje 93 obcí a téměř sto tisíc obyvatel. Sdružení vzniklo právě proto, aby obce společně řešily odpadové hospodářství. Původně jsme si založili skládku a postupně se činnost rozvíjela. Dnes máme také recyklační střediska a další aktivity spojené s nakládáním s odpady.

Časem se ale stalo, že jsme jako svazek začali svoji původní roli naplňovat méně, než bychom měli. Obce začaly využívat služby soukromých firem a vytvořila se určitá závislost na trhu.

Teď jsme si řekli, že se chceme vrátit k tomu, proč SONO původně vzniklo. Chceme členským obcím nabídnout takzvaný full service odpadového hospodářství. To znamená nejen koncovku, ale také edukaci, školení, pomoc s rozklíčováním celého systému, společná výběrová řízení, případně společný svoz nebo vlastní svozovou společnost.

 

Pane místostarosto, označil jste tuto změnu za revoluci. Proč?

Tomáš Brabec: Chceme se o odpady starat sami. A právě v tom je ta revoluce. Velký svazek obcí si uvědomil, že nemůže pouze provozovat koncové zařízení a čekat, co se bude dít. Musí se znovu starat o obce, které ho tvoří. Privátní sektor samozřejmě do odpadového hospodářství patří. Pokud dokáže nabídnout levnější nebo kvalitnější službu, není důvod ho vylučovat. Ale obec nesmí přijít o kontrolu nad tím, co se s jejím odpadem děje.

 

Co bude pro obce největší výzvou do roku 2030?

Martina Čechová: Obce musí řešit, co se stane s odpadem, který dnes končí na skládkách. Pro nás v SONO je to zásadní otázka. Máme 93 členských obcí a potřebujeme, aby měly po roce 2030 zajištěnou hospodárnou a dlouhodobě udržitelnou likvidaci komunálního odpadu. To znamená v případě SKO zajistit co nejlepší podmínky pro svoz SKO do nejbližšího zařízení pro energetické využití odpadu, tedy ZEVO či EVO. A v případě tříděných složek uzavřít co nejvýhodnější smlouvy na odložení plastů, papíru a dalších tříděných komodit oprávněným provozovatelům konkrétních koncových zařízení.

Obce by měly mít možnost se svým odpadem nakládat, mít nad odpadem kontrolu a vůči ostatním subjektům vstupujícím na trh s odpady vystupovat jako sebevědomý a jim rovnocenný partner. Nemůžeme čekat, až rok 2030 přijde, a teprve potom hledat řešení. Musíme se rozhodnout už nyní, jak chceme s odpady pracovat a jak si zajistíme jejich další zpracování.

 

Jakou cestu jste si v SONO vybrali?

Martina Čechová: Nechali jsme si zpracovat odbornou strategii, která nám ukázala dvě základní cesty. Jedna možnost je pokračovat v zásadě současným způsobem, tedy využívat stávající infrastrukturu a následně řešit její další fungování.

Druhá cesta je aktivnější: začít s odpady pracovat systematičtěji, optimalizovat systémy v jednotlivých obcích, mít pod kontrolou jejich data a připravit společně řešení pro další zpracování odpadu. Právě k této druhé cestě jsme se přiklonili.

Chceme nastavit společné systémy, optimalizovat je v jednotlivých samosprávách a následně společně řešit další procesy. Může jít o společné výběrové řízení na koncovku, společný výběr svozové služby nebo vytvoření vlastní svozové společnosti.

Tomáš Brabec: Především bych nečekal. Obce mají tendenci řešit věci až ve chvíli, kdy se stanou akutními. U odpadu ale víme, že změna přijde.

Rok 2030 by měl být pro každého starostu určitým budíčkem. Nejde jen o to, kam odvezeme popelnici. Jde o celý systém, jeho ekonomiku, infrastrukturu, koncovku a o to, kdo nad ním bude mít kontrolu.

 

Co byste poradili starostovi malé obce, který má pocit, že rok 2030 je ještě daleko?

Martina Čechová: Aby začal tím, že si svůj systém dá na papír. Kolik má nádob, kolik platí, kolik odpadu produkuje, jak často se sváží a kam odpad putuje. A hlavně aby zjistil, jaká je skutečnost, nejen co mu vychází z faktur. Pak bych se podívala po okolí. Možná už někde podobný problém vyřešili. Není potřeba znovu vymýšlet něco, co už funguje. A potom bych začala jednat s dalšími obcemi. Některé věci může obec zvládnout sama, ale některé už bude výhodnější řešit společně.

Děkujeme za rozhovor. Na otázky odpovídali:

Mgr. Tomáš Brabec

Místostarosta Třebušína (600 obyvatel), předseda mikroregionu Česká Kalifornie a ambasador Společenství obcí v Ústeckém kraji. Vzděláním ekonom a historik umění s letitou praxí v neziskovém sektoru a cestovním ruchu.

 

 

Bc. Martina Čechová

Starostka Trnovan (482 obyvatel) a jednatelka Sdružení obcí pro nakládání s odpadem (SONO), které v Ústeckém kraji zahrnuje 93 obcí a provozuje vlastní skládku. Problematikou odpadového hospodářství obcí se zabývá již 16 let. Dále se věnuje tématům veřejné správy a modernizaci samospráv.

 

 

Text vznikl pro říjnové číslo časopisu PRO města a obce.

Text: Mgr. Hana Kejhová, MPA, foto: archiv respondentů

Štítky
Nejčtenější kategorie
Chytré město
669
Energetika
671
Vodohospodářství
205
IT
609
Dotace a Finance
1919

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze