Zákon o odpadech finančně zatíží obce, skládkovací poplatek nepomůže recyklaci

Výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství ČAOH Petr Havelka přípravou novely odpadového zákona přímo žije. K podobě kompromisního návrhu má výhrady, vnímá jak pozitiva, tak neblahé důsledky pro města a obce. V rozhovoru s ním jsme rozebrali, v čem vidí přínosy i rizika projednávané novely.

V Poslanecké sněmovně se projednává nový zákon o odpadech. Sešla se k němu řada pozměňovacích návrhů, hlasitě jej kritizují obce. Dá se předpokládat, že vstoupí v platnost od příštího roku, jak bylo v plánu?

Ano, celý balík nových odpadových zákonů, které bohužel výrazně nabobtnaly oproti tomu stávajícímu, nyní řeší sněmovna. Jen ve výboru pro životní prostředí se sešlo 94 poslaneckých pozměňovacích návrhů. Některé z nich jsou skutečně zásadní. Například jsou tam i pozměňovací návrhy, které nyní v květnu vidí jako klíčové prakticky všechny obecní svazy. Ty jim také veřejně dávají svou podporu a informovaly o tom i mediálně.

Návrhy obcí a měst řeší několik pro ně klíčových oblastí. Snaží se snížit nepříjemné ekonomické dopady na obce, které vládní návrh obsahuje. Zároveň těmito návrhy chtějí obce zlepšit možnosti třídění a recyklace komunálních odpadů a lépe se tak přiblížit splnění evropských cílů. Vzhledem k množství obsažených a stále nevyřešených problémů zákona se v tuto chvíli nejeví jako úplně pravděpodobné, že zákon by byl účinný již od 1. ledna 2021. Nicméně klíčová samozřejmě není rychlost, ale zejména funkčnost zákona, takže doufejme, že vše se podaří vyřešit kvalitně a co nejdříve.

Zákon byl přijat jako kompromis, odlišným zájmům nasvědčuje pokračující poměrně bouřlivá diskuze o jeho podobě. V čem spatřujete tento kompromis?

O tom, že je to kompromis, opakovaně hovoří předkladatel zákona, tedy MŽP. Bylo to znovu a znovu sdělováno i poslancům, kteří zákon v jednotlivých fázích v konkrétních věcech kritizovali. Na to, zda je to funkční, a tedy respektovaný kompromis, si musí odpovědět každý čtenář sám. Já k tomu uvedu, že pokračující široká kritika se ozývá jak od obecních svazů, tak ekologických organizací, profesních svazů a nejvíce asi recyklačních firem. Ty stále dokola opakují, že tento zákon ani celý odpadový balík z dílny MŽP neobsahuje prakticky žádné nástroje na podporu recyklace. A to je opravdu velký problém, protože jako ČR musíme splnit závazné recyklační cíle. Ale najdou se samozřejmě i ti, kteří návrh zákona chválí. Nechtějí v něm dopustit nejlépe žádné změny, neboť na jeho základě připravují velké kapacity svých zařízení. Bohužel se nejedná o kapacity zařízení k recyklaci, jak chce EU. Těch se pro období platnosti nového zákona připravuje žalostně málo. Chápu tedy stesky recyklátorů a všech, kdo říkají, že zákon nemá potenciál dovést Českou republiku ke splnění závazných recyklačních cílů EU z roku 2018. A to je asi ten největší problém. Je dobře, že poslanci mají nyní šanci tuto vážnou chybu předložených návrhů napravit. Pokud se tak nestane, bude to do jisté míry jejich odpovědnost. Dovolím si tvrdit, že Evropa ze svých cílů nesleví a bude je samozřejmě po členských státech vymáhat i sankcemi. Nikoho pak nebude zajímat, jestli a s kým mělo MŽP svůj „kompromis“. Cíle jsou jasně stanoveny, jsou pro členské státy závazné a je třeba je splnit.

Někteří zastupitelé hovoří o možné revoluci v odpadovém hospodářství. Vidíte to také tak?

Já osobně, podobně jako EU, spíše preferuji evoluci před revolucemi. Ale ano, ta očekávání chápu. Klíčové je, abychom v evropských termínech, tedy k roku 2030 (recyklovatelné) a 2035 (ostatní), odklonili odpady ze skládek. To je jednodušší část. Zcela zásadní a Evropou logicky vyžadované je, abychom odpady v potřebné míře dokázali přiklonit na předepsanou a směrnicemi stanovenou recyklaci. To nelze udělat skokově, a proto unie stanovila termíny provázaně k roku 2035. Bohužel, jak vidno, aktuální verze zákona řeší jen polovinu příběhu, odklon od skládek, a to je žalostně málo. Neřešení druhé poloviny způsobí systémový přesun odpadů jinam než do recyklace. Splnění závazných cílů EU se tedy ještě více zkomplikuje. Argumenty jsou známé, nikdo se nebude moci vymlouvat, že o tom nevěděl.

Pro mnohé zastupitele se legislativní změna zredukovala na zvýšení poplatků za ukládání odpadů. Skutečně se mají města a obce chystat na vyšší náklady? O jaké celkové prostředky se jedná?

Myslím, že už i sami zastupitelé dobře vědí, že pokud tento zákon projde v navrhovaném znění, musí se chystat na zásadní zdražení odpadových služeb. Nejde jen o poplatky za ukládání. Obce budou muset platit i všechny ostatní technologie, kam odpady namísto skládek půjdou. A ty jsou zpravidla dražší. Správná je proto otázka, proč vlastně taková míra zdražení, jaká se navrhuje, konkrétně z 500 Kč až na 1 850 Kč dlouhodobě obhajovaných ministrem Brabcem. Doposud nikdy nebylo řečeno, proč zrovna 1 850 Kč. Na to, že číslo je vysoce „přestřelené“, upozornily samy odpadové firmy ve vlastnictví obcí a měst, které jsou převážně sdruženy ve dvou velkých celorepublikových spolcích SVPS a SKS. Udělaly analýzu a dospěly k jasné informaci, že pro splnění cílů odklonu odpadů ze skládek bohatě stačí zdražení na maximálně 1 100 až 1 200 Kč. Cokoli navíc je zbytečnou úlitbou. Komu vlastně? Úlitbou, která jen vytáhne obcím a lidem z peněženek zbytečně více peněz.

Starostové se oprávněně ptají, co za ty peníze navíc dostanou? Na to zatím nikdo z MŽP neodpověděl. Ale například energetické firmy, které chtějí stavět nové spalovny (ZEVO), férově a do médií řekly, že pro své nákladné investice potřebují poplatek minimálně 1 500 Kč, aby se jim to vyplácelo. MŽP pak stanovilo poplatek, tedy vlastně ekologickou daň, kterou platí zejména obce a města ve finální výši dokonce 1 850 Kč. Je to samozřejmě možné, ale jak správně a mnohokrát opakovali mnozí odborníci i na seminářích ve sněmovně, skládkovací poplatek s jistotou nepomáhá recyklaci. Nenavyšuje klíčovou poptávku po produktech recyklace, což je hlavní motor jejího potřebného rozvoje.

Takto poplatek nefunguje. Poplatek dokáže bezpečně přesunout odpady ze skládek do spaloven, to ano. Ale EU tuto cestu nepodporuje a trvá na potřebě přesunu odpadů přes třídění do recyklace. Takže pak zde zůstává viset nezodpovězená klíčová otázka, proč musí obce podle MŽP platit nově tolik? A proč nestačí obecními firmami prokázaný poplatek 1 100 až 1 200 Kč?

Téměř zaklínadlem se pro města a obce stal pojem třídicí sleva. Jak by měla fungovat? Dá se díky ní skutečně ušetřit?

Pan ministr Brabec již asi dva roky hovoří o třídicí slevě jako o klíčovém nástroji zákona proto, aby obce efektivně třídily odpad. S tím lze souhlasit. Myslím, že třídicí sleva může obce motivovat k potřebnému vysokému stupni třídění. Podstatné ale je, jak je nastavená. A zde opět odkážu na analýzu samotných obecních a městských firem, které zjistily, že na navrženou třídicí slevu, jak ji předložilo MŽP, nedosáhne drtivá většina obcí a měst. To je ve svém důsledku nebude motivovat k potřebnému třídění, ale spíše od něj budou ustupovat. Výsledky byly prezentovány opět i na semináři ve sněmovně. Slevu je tedy nezbytné upravit. Samy obecní svazy v čele se Sdružením místních samospráv ČR a Spolkem pro obnovu venkova ČR připravily nutné pozměňovací návrhy a vyzvaly k podpoře i předsedu Svazu měst a obcí ČR. Ten podporu měl také potvrdit.

Důležité u třídicí slevy také je, aby systémově k třídění motivovala obce až do předepsaného roku 2035, kdy máme dosáhnout nejvyšších cílů. Ministerský návrh toto vůbec neřeší. Dobrým příkladem funkční třídicí slevy je slovenský model, za který bylo Slovensko dokonce pochváleno ze strany EU. Motivace obcí je tam postupná a stálá. Na rozdíl od návrhu MŽP zde není princip tzv. náhlé smrti a celkového znehodnocení investic obcí do třídění, pokud by obec z roku na rok nesplnila další vysokou metu. Nyní je do značné míry na obcích a jejich komunikaci s poslanci z jednotlivých regionů, jaký model v zákoně nakonec bude.

Podle toho ministerského mají obce již v roce 2022 třídit 60 % komunálních odpadů, jinak by platily onu násobně navýšenou částku poplatku. Ta v reálu u mnohých z nich znamená nutnost prosazení navýšení nákladů na odpady v rámci svých zastupitelstev v řádech stovek tisíc až milionů korun.

Vyšší třídění obcím přinese rozšiřování sběrné sítě, ať už jde o navyšování počtu nádob, nebo optimalizaci četností svozu. Jenže mnohé obce jsou dnes na hraně možností. Takže, kam s ním?

Ano, některé obce skutečně již dělají pro třídění velice mnoho. V průměru jsou ale stále velké rezervy a s jistotou je prostor pro další intenzifikaci třídění v obcích. I kdyby skoro všechny obce perfektně třídily, stále to podle jednoduchých propočtů nemůže stačit na splnění vysokých recyklačních, nikoli jen třídicích cílů. Každý nechť si sám odpoví, kolik je podle něj třeba třídit a upravovat produkovaných odpadů, aby finálně minimálně 65 % skončilo recyklací v dalších produktech. Samozřejmě je to více než 65 %, je to více než 75 % i více než 80 %. A tyto vyšší mety nezbývá než dosahovat tzv. technologickým tříděním. Tedy tříděním na moderních třídicích linkách, přes které bude muset podle studií projít více než 80 % odpadů, ať už tříděním obsahu černých popelnic (v menší míře), či pouhým dotříděním obsahu barevných popelnic (ve větší míře). A 10 % může podle EU skončit na skládkách. To bude samozřejmě odpad nevyužitelný. Zde je vidět, kolik neupraveného směsného komunálního odpadu přímo z černých popelnic může při splnění cílů EU zbývat pro spálení v klasických roštových spalovnách (ZEVO). Je to skutečně málo.

Jak jste zmínil, v roce 2030 musí být podle Evropské unie v ČR recyklováno 60 % komunálního odpadu. Jaký je současný stav třídění a jak daleko jsme od unijního cíle?

Správný dotaz. Podle dat MŽP a starého způsobu hodnocení se za ČR nyní uvádí číslo 38 %. ČSÚ vykazuje ještě méně, pouze 27 % recyklace. Podle hodnocení na základě nových směrnic bude toto číslo ještě nižší. Ale i kdybychom brali za bernou minci číslo 38 %, musíme jako ČR za necelých 15 let přesunout ročně do recyklace více než 1,43 milionu tun odpadů oproti současnému stavu.

Ovšem ve vtahu k novému zákonu to má jeden háček. Nový zákon působí na investory tak, že aktuálně jsou v ČR připraveny projekty na nové spalovny (ZEVO) s kapacitou více než 1 000 000 tun. Je férové dodat, že v ČR je již stávající kapacita spaloven 770 000 tun. Dohromady jde tedy o skoro 2 miliony tun. Závazné cíle jsou však k recyklaci. Co spálíš, nezrecykluješ. Problém je, že i přes stovky milionů korun nabízených v dotacích tu nejsou ve vztahu k novému zákonu připraveny projekty na finální recyklaci komunálních odpadů. Proč? No, zákon recyklaci nepodporuje. Rozumný člověk se ptá proč? Jak k tomu mohlo dojít? Je zákon nastaven dobře? Může nás dovést ke splnění závazných cílů EU?

Řada komentářů zmiňuje, že novela jde na ruku novým, byť moderním spalovnám namísto předepsané recyklace. V této souvislosti se hovoří i o ekologické zátěži a riziku přeshraničního dovozu odpadů.

Osobně bych asi nehovořil o ekologické zátěži, protože zařízení jsou moderní a sofistikovaná. Zde bych problém neviděl. Riziko přeshraničního dovozu odpadů tady samozřejmě je a poslanci z několika stran jej navrhovali zakázat. Ale ministerstvo to odmítlo. EU říká, že spalovny (ZEVO) podvazují třídění a recyklaci, a to je asi to klíčové riziko, pokud máme plnit závazné recyklační cíle EU. Nicméně EU chápe, že ne všechny odpady je možné recyklovat, a proto, i když zakázala podporu spaloven na směsné odpady, pozitivně vnímá energetické využití například formou vytříděných paliv z nerecyklovatelných odpadů (tzv. TAP), tedy např. v cementárnách nebo moderních multipalivových kotlích. Ty jsou jistě potřebné. Dále EU doporučuje energetické využití formou bioplynových stanic aj. Pro tyto projekty EU nabízí množství dotací. To, jak moc jde zákon na ruku klasickým spalovnám na směsné odpady, nechť posoudí každý sám. Já mohu jen odkázat na veřejně známé připravované kapacity těchto zařízení, jejichž investoři zároveň silně prosazují aktuální znění nového zákona. A já je z jejich pohledu samozřejmě chápu. Hodnotit je však třeba i zájem měst a obcí.

Nedávno agentura STEM/MARK zveřejnila průzkum veřejného mínění k odpadům. Ukázal, že lidé chtějí třídit a recyklovat a že chtějí omezovat skládky a spalovny. Většina občanů také nesouhlasí s navrhovaným zvyšováním poplatků. Co byste k tomu řekl?

Ano, četl jsem to. Postoje lidí známe a nejsou nijak velkým překvapením. Celkem odpovídají tomu, jak téma dlouhodobě hodnotí samotné obce a města, tedy naši klíčoví zákazníci. Jsme s tím v souladu. Skládky se postupně omezují tak, abychom splnili evropské cíle k roku 2035. Odpady chceme co nejvíce směrovat na třídění a recyklaci tak, aby byly zejména zdroji surovin pro další výrobu. To nám určitě dává smysl a je to výhodné pro většinu zapojených subjektů. A není vůbec třeba takové zdražení, jak se navrhuje. Stávající spalovny zde určitě mají své místo a některé z nich se pravděpodobně rozšíří, což se dá pochopit. Ale s ohledem na evropské recyklační cíle tu asi skutečně není mnoho prostoru pro stavbu dalších. Proto nedává moc logiku stavět zákon na míru těmto technologiím a tolik obcím šponovat poplatek. Myslím, že zodpovědné by bylo dát si nyní práci a definovat a prosadit spektrum nástrojů na podporu recyklace. Tak, jak to udělala například skupina RecHelp. To nám jako ČR s jistotou dá velkou výhodu do budoucna. Ve sněmovně to zatím tak bohužel nevypadá. Věřím však, že pokud obce a jejich svazy prosadí své pozměňovací návrhy, může se mnohé změnit rozumným směrem. Každý může nyní oslovit svého poslance. A je zřejmé, že blížící se hlasování budou velmi sledovaná i kvůli zjištění, kdo jak hlasoval.

Kritika se ozývá od obecních a profesních svazů, ekologických organizací a nejvíce asi recyklačních firem.

Kdo je Petr Havelka

Od roku 2012 je výkonným ředitelem České asociace odpadového hospodářství ČAOH, největší oborové asociace, která sdružuje podnikatelské subjekty v oblasti využívání, odstraňování, svozu, sběru a recyklace odpadů. Členové ČAOH zajišťují 65 % trhu služeb odpadového hospodářství v ČR. Havelka se oboru věnuje celou svou profesní kariéru, a to jako inspektor na České inspekci životního prostředí v Praze, ředitel odboru odpadového hospodářství či náměstek ústředního ředitele inspekce. Je členem Rady pro odpadové hospodářství ČR, byl členem několika odborných orgánů. Je autorem řady článků.

Autor: Milan Mostýn