Společenství obcí dává malým obcím páky, které samy nemají
Meziobecní spolupráce už není jen dobrovolným experimentem několika regionů. V Česku vznikají desítky společenství obcí, která společně řeší školství, sociální služby, územní rozvoj i nedostatek kapacit. Předseda Asociace společenství obcí ČR a starosta Ratměřic Viktor Liška vysvětluje, kdy spolupráce funguje nejlépe, kde naráží na bariéry a proč bez ní malé obce ztrácejí čas i vliv.
Co bylo hlavním impulzem ke vzniku Asociace dobrovolných svazků obcí ČR?
Nejprve v roce 2020 vznikla Asociace dobrovolných svazků obcí Středočeského kraje, protože jádro této aktivity multifunkčních svazků obcí bylo tehdy především ve středních Čechách. Po skončení projektu Svazu měst a obcí České republiky, v jehož rámci byly svazky obcí systematicky podporovány – ať už šlo o vzdělávání, posilování kompetencí nebo profesionalizaci praxe, najednou vzniklo určité vzduchoprázdno. Nejenže podpora skončila, ale o meziobecní spolupráci se přestalo mluvit a téma jako by zmizelo z veřejného prostoru.
Do toho přicházely zprávy o neefektivitě výkonu veřejné správy a o výrazné roztříštěnosti obcí. A velmi prakticky jsme v danou chvíli potřebovali podporu. Rozhodli jsme se proto jako zástupci svazků obcí ve Středočeském kraji obrátit na krajský úřad s žádostí o spolupráci. Tam ale zazněla logická otázka: kdo vlastně jste, koho zastupujete, máte nějaký spolek nebo instituci, která vás sdružuje a zastřešuje?
Na to jsme reagovali založením Asociace dobrovolných svazků obcí Středočeského kraje. Chtěli jsme o této myšlence zároveň komunikovat navenek. Díky vazbám, které nám zůstaly z projektu Svazu měst a obcí, jsme byli v kontaktu i s dalšími svazky obcí napříč republikou, kterým se naše myšlenka vzniku zastřešující organizace také líbila, zejména z Olomouckého a Jihomoravského kraje.
Původně jsme počítali s tím, že nejprve vzniknou krajské struktury a nad nimi bude jakási „střecha“. Situace se ale vyvinula jinak, protože Ministerstvo vnitra začalo přicházet s konceptem společenství obcí a my jsme chtěli být u toho jako celostátní organizace. Asociace se proto po dvou letech transformovala na celostátní úroveň. Dalším logickým krokem bylo přejmenování na podzim minulého roku – dnes působíme jako Asociace společenství obcí České republiky. Tím jsme chtěli jasně deklarovat, že naším hlavním společným tématem je právě společenství obcí jako nový institucionální rozměr meziobecní spolupráce. To ale nic nemění na tom, že dobrovolné svazky obcí mají v naší asociaci stále dveře otevřené a chceme s nimi dále spolupracovat.
Členská základna a zájem obcí
Kolik nyní máte členů a jaký je zájem o vaši platformu?
Nové členy přijímáme vždy na členská schůze a ta nejbližší se uskuteční na konci března. V tuto chvíli máme 32 členských a dvě partnerské organizace. Zároveň už evidujeme další přihlášky, především ze strany nově vzniklých společenství obcí., kterých už je na začátku roku v České republice 50. Jsem rád, že většina s námi už nějakým způsobem komunikuje, případně se snažíme tuto komunikaci aktivně navázat. I proto pořádáme na konci ledna v Brně odbornou konferenci.
Regionální rozdíly a příklady dobré praxe
Mluvil jste o „jádru“ počátků asociace. Můžete uvést další regiony jako příklady dobré praxe?
Obecně máme vypozorováno, že multifunkční svazky obcí, které se později stávají společenstvími obcí, často vznikají v pásmech vnitřního pohraničí nebo na hranicích krajů. Méně se to zatím daří v zázemí velkých měst a v úplném pohraničí, i když i tam se objevují první vlaštovky – například na Šlapanicku, nebo na Jesenicku.
Velmi dobře se spolupráce rozvíjí v Olomouckém kraji, například na Šternbersku, Mohelnicku, či na Hranicku kde je meziobecní spolupráce rozpracovaná v celé řadě oblastí. Inspirativní je i Jihomoravský kraj a jeho společenství obcí Tišnovsko, Slavkovsko, či Pohořelicko. Podobně fungují i některé mikroregiony i v dalších krajích, např. na Vysočině a částečně v Moravskoslezském kraji. Naopak méně se spolupráce zatím daří ve Zlínském kraji, kde vzniklo společenství Rožnovska, ale další už se nepodařilo nastartovat. Žádná společenství obcí zatím nemají Pardubický a Karlovarský kraj.
Podmínky jsou všude jiné. Například Jilemnicko, přestože leží v pohraničí, je velmi úspěšné v oblasti odpadového hospodářství. Tišnovsko je výborným příkladem svazkového školství, na Šternbersku společně tvoří digitální technické mapy. Vždy se hledá téma, které v daném území nejvíc rezonuje. To, že dnes existuje 50 společenství obcí, považuji za velmi pozitivní výsledek.
Proč se někde spolupráce daří méně
Proč se to nedaří například v Pardubickém nebo Jihočeském kraji?
Na Strakonicku a Vodňansku již fungují společenství obcí, ale je pravda, že jinak v Jihočeském kraji na poli regionálního hrají velmi silnou a pozitivní roli rozvoje spíše místní akční skupiny. Velký vliv na prosazování institucionalizované meziobecní spolupráce má také postoj krajského úřadu a motivace „shora“. Přesná data k tomu ale zatím nemáme. Obecně platí, že čím větší je sídlo, tím složitější je kolem něj vytvořit funkční společenství obcí v rámci správního obvodu obce s rozšířenou působností. Sladění zájmů menších obcí a silného centra bývá náročné.
Praktické přínosy pro malé obce
Vy sám jste starosta malé obce. Kdy je podle vás výhodné být součástí společenství obcí?
Uvedu příklad z oblasti sociálních služeb. Na Voticku máme společný sociální fond, do kterého přispívají všechny obce společenství a zároveň dokážeme koordinovat sociální práci pro celé území ORP. Jde o velké a odborné téma, které by malá obec samostatně nezvládla. Podobně je to ve školství, ať už z demografických důvodů, nebo kvůli potřebě zvyšovat kvalitu škol a sdílet profesionální kapacity. Jako neuvolněný starosta malé obce si dnes už nedokážu představit, že bych některé výzvy řešil sám. Díky spolupráci máme úplně jiné vyjednávací možnosti a odborné zázemí pro schopnost strategického a koordinovaného rozvoje území ORP.
Můžete vysvětlit, co v praxi znamená sdílení kapacit?
Jsme zatím na začátku, ale právě tohle téma považujeme za jeden z klíčových impulsů. Nechceme jen upozorňovat na to, že stát na obce přenáší další finanční a personální zátěž, například v souvislosti s financováním nepedagogických pracovníků. Chceme se dívat na efektivitu provozu našich škol a dalších zařízení. Hledáme cesty, jak sdílet profese, které jsou nebo začínají být nedostatkové, například IT specialisty, ale i účetní a samozřejmě i odborné pedagogické pozice. Společenství obcí dnes může zaměstnávat například školního psychologa, logopeda nebo sociálního pedagoga. Jsou to profese, po kterých je stále větší poptávka, ale jednotlivé malé školy nemají finance na jejich úvazky. Pokud se školy však rozhodnou spojit do větší struktury, vzniká i větší šance na podporu ze státního rozpočtu.
Kde spolupráce naráží na bariéry
Existují oblasti, kde spolupráce zatím není možná kvůli legislativě?
Ano, takových oblastí je několik. Z mnoha regionů vnímáme snahu řešit společně bezpečnost obyvatel, tedy zřídit obecní policii na úrovni společenství obcí. To zatím možné není. Tento návrh byl součástí novely zákona o obcích, která však loni v létě nebyla schválena. Věříme ale, že se toto téma znovu v Poslanecké sněmovně otevře. Dalším důležitým tématem je opatrovnictví na úrovni společenství obcí. Opatrovnictví nyní přechází na obce, které na tuto agendu často nemají personální ani odborné kapacity. I zde vidíme velký potenciál v možnosti delegovat tento výkon této správní činnosti na společenství obcí.
A mluvíme-li opravdu o koordinovaném a strategickém rozvoji území správních obvodů ORP, tak nám chybí možnost pořízení integrovaného územního plánu pro všechny jeho obce, který by připravil podmínky a parametry pro společný rozvoj území – v oblasti bydlení, infrastruktury, průmyslu i veřejné vybavenosti.
Profesionalizace a řízení spolupráce
Jak náročné je společenství obcí na komunikaci a projektové řízení?
Jsem starostou Ratměřic od roku 2006 a o dva roky méně i předsedou dobrovolného svazku obcí na Voticku, takže mám za sebou drahně let postupného budování struktury, spolupráce a síťování důležitých územních aktérů. Začínali jsme s jedním manažerem na částečný úvazek, dnes má organizace čtyři manažerky s výrazně širším rozhledem a kompetencemi. Šlo o postupný proces, tedy budování struktur, ale především vztahů a důvěry. Klíčem k úspěchu jsou lidé v týmu se správným nastavením, jejich odbornost v legislativě, managementu a procesech řízení, chuť a radost z práce pro region, ale i jejich podpora členskými obcemi. Kde se takový klíč v území najde a opečovává, tam se daří zavádění sdílených agend a obecně efektivní veřejné správě. Svazek obcí je totiž specifická organizace, která funguje na pomezí politického rozhodování, odborné a projektové práce a spolupráce samostatných a autonomních obcí. Nemá hierarchické řízení typické pro jednu organizaci a úspěch tak závisí na schopnosti koordinovat, nikoli řídit shora.
Vzdělávání, mentoring a sdílení zkušeností
Má smysl další vzdělávání starostů?
Určitě ano, ale nejvíce se nám osvědčuje sdílení praxe mezi starosty. Přenos konkrétních zkušeností, procesů a řešení je často cennější než teoretické vzdělávání. Předávání zkušeností mezi zkušenými a začínajícími starosty často funguje spontánně. Pokud existuje funkční kancelář svazku obcí, může sehrát klíčovou roli právě v situacích, kdy se v obci kompletně obmění vedení. Kontinuita zajištěná na úrovni společenství obcí je v takových případech zásadní. A pak je logické říct, že stejně důležité jako vzdělávání starostů je vzdělávání zaměstnanců svazků obcí. Bez profesionalizovaného zázemí se totiž svazky snadno dostávají do role nefunkčního kompromisu mezi rozdílnými zájmy.
A právě v tom může být nápomocná naše Asociace společenství obcí, která jednotlivým členům nabízí pomocnou ruku a hlavně prostor pro sdílení zkušeností a dobré praxe. Pořádáme setkání pro manažery a vedení svazků, připravujeme workshopy, kde se můžou setkat svými kolegy, dostat novou odbornost a učit se od sebe navzájem.
Některé obce si cení své autonomie a do společenství vstupovat nechtějí. Co byste jim řekl jako praktik?
Starostům dnes výrazně ubývá čas na práci s lidmi a komunitou. Administrativa a agenda spojená s výkonem veřejné správy roste. Jako neuvolněný starosta vím, že bez sdílení kapacit bych některé úkoly vůbec nebyl schopen zvládnout. Typickým příkladem možných úspor jsou společné nákupy, společný výběr dodavatelů nebo integrované projekty. Pokud se spojí více obcí, mají silnější vyjednávací pozici i možnost realizovat složitější a náročnější projekty a zároveň ušetří čas i finance a často dosáhnou vyšší kvality výsledku.
Jaké jsou vaše nejbližší priority a role asociace vůči státu?
Zaměřujeme se na prosazení dalších kompetencí pro společenství obcí a jejich propsání do legislativy. Příkladem je zmiňovaný výkon správních činností, jakým je opatrovnictví nebo obecní policie. Chceme rozšířit možnosti společného řízení školství v regionu, cílem je efektivní správa škol prostřednictvím společenství obcí a školských právnických osob a s ní rovná kvalita vzdělávání pro všechny děti v rámci správního obvodu obce s rozšířenou působností. O podobné úkoly si společenství obcí musí říkat v sociální oblasti, v koordinaci rozvoje bydlení, v integraci veřejné dopravy, či v realizaci komunitní energetiky.
Poskytuje asociace metodickou podporu svým členům?
Již jsem mluvil o podpoře přenosu dobré praxe a totéž platí o metodické podpoře. Jsme rádi, že můžeme spolupracovat s Ministerstvem vnitra a čerpat z jeho odborných kapacit. Jsme zapojeni do projektu Ambasadorů společenství obcí, který je zaměřený především na podporu vzniku nových společenství. Předáváme tak příklady dobré praxe, poskytujeme právní a metodickou podporu a pomáháme řešit praktické otázky transformace nebo zakládání nových struktur.
Na konci ledna chystáte odbornou konferenci. Jaký má mít přínos?
Připravujeme dvoudenní odbornou konferenci v Brně, kterou podpořil Jihomoravský kraj a kde úspěšně spolupracujeme s Institutem veřejné správy Masarykovy univerzity. První den konference navíc proběhne pod záštitou ministra vnitra ČR a zaměří se na strategická a politická témata. Do debaty jsme pozvali zástupce politických stran, akademiky i praktiky z území. Zajímá nás, jak bude stát v následujících letech podporovat společenství obcí a jaký bude další vývoj institutu meziobecní spolupráce. Stejně tak chceme představit, jak společenství obcí přistupují k rozvoji svého území a spolupráci mezi samosprávami.
Druhý den konference je prakticky zaměřený, zejména na efektivní správu škol. Připravujeme metodickou podporu územím, která budou chtít zpracovat strategii postupné integrace škol a sdílení kapacit. Součástí programu budou také workshopy zaměřené na projektové řízení, komunikaci a práci se starosty. Na konferenci již druhým rokem vyhlásíme nejúspěšnější projekty meziobecní spolupráce. Naším cílem je nastartovat dlouhodobou spolupráci a učící se komunitu vedení a manažerů společenství obcí.
Profesní vizitka
Mgr. Viktor Liška je starostou obce Ratměřice a předsedou mikroregionu Voticko. Pod jeho vedením získaly Ratměřice ocenění Vesnice roku ČR 2010 i Evropskou cenu za obnovu venkova v roce 2012. Je předsedou Asociace společenství obcí České republiky, kde se věnuje rozvoji meziobecní spolupráce, sdílení obecních služeb a posilování role malých obcí. Původní profesí je učitel a v této roli v minulosti působil jako zástupce ředitele škol Jedličkova ústavu v Praze, vyučoval na základní škole v Louňovicích pod Blaníkem. Ve své práci se zaměřuje na rozvoj venkova a venkovských komunit, kvalitní vzdělávání a moderní výkon veřejné správy. V minulosti působil jako předseda Spolku pro obnovu venkova Středočeského kraje nebo předseda turistické destinace kraj blanických rytířů.
Autorka: Hana Kejhová, šéfredaktorka časopisu PRO města a obce
