Sotva tři sta metrů za severovýchodní hranicí hlavního města Prahy se nachází obec Podolanka s 540 obyvateli. Vlastně ji tvoří propojené historické části Podolanka, Kostomlátky a Cvrčovice. Přejezdem hraniční čáry jako byste se ocitli v trochu jiném světě. Obecní úřad a jeho zahrada vypadají jako z pohádky. Kolem dokola vše úhledné, na první pohled téměř idylické, tedy až na uzavřenou hospodu u hlavního silničního tahu. Skutečnost je ale složitější. I sem dopadá stín potřeb velké Prahy. Také tady řeší své místní problémy i ty Středočeského kraje. Zeptali jsme se proto sympatické energické starostky Podolanky Moniky Dragounové, jak se s nimi ona a obec vypořádávají.

Prozraďte nám, co se vám povedlo a na co jste hrdá?

Jsem hrdá především na tým lidí, se kterými pracuji. Všichni jsme naladěni na stejnou vlnu. Naší prioritou je péče o obec a naše občany. Velice si vážím mého místostarosty Romana Pečenky, který svým nasazením a pracovitostí pře-konává zdánlivě neřešitelné překážky. Cením si naší paní referentky Šárky, dobré duše obecního úřadu. A zastupitelů, kteří nepolitikaří, ale pracují pro obec. Na malé obci musí být „srdcaři“, bez nich to prostě nejde. Myslím si také, že jsme otevřeli úřad lidem. Většina k nám chodí ráda, a to i mimo úřední hodiny. Kolikrát se zastaví a pobudou déle. Jsem hrdá na to, že jsme během dvou volebních období zlepšili náladu v obci a výrazně zvýšili kvalitu života. S pomocí evropských, národních i krajských dotací se nám podařilo vybudovat úplně novou kanalizaci s čistírnou a vodovod s napojením na hlavní město Praha, a to ve všech částech obce. Právě s tím souvisí kvalita života našich občanů velmi úzce. Máme od nich zpětnou vazbu o tom, jak se jim nyní lépe žije, mají-li vodovod s vodou, která je kvalitní a je jí dostatek. O kanalizaci a vyvážení jímek snad ani není třeba mluvit. Stálo nás to mnoho práce a starostí.

Jaký je u vás společenských život?

V polovině září jsme s našimi občany oslavili dostavbu vodovodu, s pohoštěním, hudbou a zábavou pro děti. Zavedli jsme každoroční rozsvěcení vánočního stromu, pořádáme různé menší hudební akce, setkávání seniorů a vítání občánků. Snažíme se podporovat sbor dobrovolných hasičů, což je vlastně jediný, ale naštěstí funkční, spolek v obci.

Co příští výzvy?

Nyní je naší největší výzvou oprava komunikací a stavba budovy nové svazkové školy. V červnu jsme poklepali na její základní kámen. Při té příležitosti nás navštívila výkonná ředitelka Svazu měst a obcí, Radka Vladyková, přijeli zástupci z ministerstev a též okolních obcí. Je to opravdu obří investice, za jejímž účelem se spojily tři samo-statné obce, Přezletice, Podolanka a Jenštejn. V neposlední řadě mám velikou radost z toho, že se život vrací i naší nejdůležitější historické památce, kostelu Stětí sv. Jana Křtitele ve Cvrčovicích. Zde je před námi ještě hodně práce.

Takové investice zatěžují obecní rozpočet, jak se s hospodařením vypořádáváte?

Obec nemá příjmy z podnikání občanů, velké podnikatele tu nemáme. Daň z nemovitosti jsme zatím nenavyšovali, a tudíž jde o opravdu marginální příjem obce. Jedeme tedy čistě z rozpočtového určení daní a dotací. Celkový rozpočet obce bez dotací činí zhruba sedm milionů korun, z čehož pouze 1 až 1,5 milionu zbývá na investice. Přesto jsme za poslední dvě volební období stihli proinvestovat více, než 150 milionů Kč. Je to hlavně zásluhou dotací, o které se nám díky dobré a pečlivé přípravě, daří úspěšně žádat.

Daří se vám tedy shánět dotace?

Ano, naštěstí se nám to daří. Je to hodně složité a časově náročné, ale jakmile se člověk v této problematice zorientuje, jde to. Nyní se nám dokonce podařilo dovést výstavbu do části obce Cvrčovice, která je vzdálená a původní plán výstavby kanalizace a vodovodu s ní nepočítal. Rozpočet jsme dorovnávali i tím, že jsme efektivně zasíťovali několik obecních pozemků a následně je prodávali pro výstavbu rodinných domů. Máme ale i úvěry.

Monika Dragounová pracuje se srdcaři

Pro starostku obce Podolanka je zpěv jejím celoživotním koníčkem, už v útlém věku vystupovala např. v Kühnově dětském sboru. Nyní působí v chrámovém sboru Václav při chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Občas si zazpívá se swingovou kapelou. A tento zájem, jak říká, využila i při organizování koncertů pro obec. Pracovala v jednom z prvních soukromých rádií, Country radiu, jako moderátorka. „Stále jsem s kole­gy v kontaktu, a tak občas propaguji dění v obci v rádiu,“ svěřuje se. Má ráda tvoření, tedy vyšívání, korálkování, ale třeba i plstění z vlny a dělání adventních věnců při setkáváních na obecním úřadě. Na to teď času už příliš nezbývá, Monika Dragounová je i ředitelkou zmíněné svazkové školy. Vždy chovala psy. Je vdaná, má syna a dceru, kterou za dvě volební období starostování provdala, a narodily se jí vnučky, dvojčata.

Zmínila jste výstavbu svazkové školy, tedy škole tří obcí. Řekněte nám o ní více.

To je na celý román. Děti historicky chodily do Dřevčic nebo Vinoře. V roce 2014 jsme se ale dostali do situace, že nám ve Vinoři vypověděli „Smlouvu o spádovosti pro vzdělání“. To bylo v roce, kdy na úřady všech tří do projektu nyní zapojených obcí nastoupila nová zastupitelstva. Začali jsme aktivně jednat a spojili jsme se. Tak v roce 2015 vznikl v republice první dobrovolný svazek obcí, založený za účelem výstavby nové školy. Avšak tím, jak se měnily požadavky dotačních orgánů, se stavba odkládala a proces protahoval, jsme nyní investičně skoro na půl miliardě korun. S ohledem na povinnou finanční spoluúčast se jedná o další z projektů, na který musíme shánět finance.

Kde jsou děti teď?

Abychom mohli začít s výukou dětí dříve, než bude stát nová škola, musela jsem najít vhodné prostory. V hledání mi pomohl starosta Brandýsa nad Labem a další lidé. Měli jsme nejprve pronajaté učebny na Pedagogické fakultě v Brandýse. Zřídili jsme autobusovou linku, která sváží děti ze tří obcí ráno do školy a odpoledne zpět. Děti s kolegyněmi vyzvedáváme ráno u auto-busu a odpoledne doprovázíme zase k odjezdu. Nikdy je nenecháváme jít samotné bez dozoru. V současné době máme prostory pro výuku v Brandýse nad Labem v nádherné vile Melicharka. S nadějí očekáváme, že se za dva roky přestěhujeme do zcela nové, moderní a krásné školy.

Nedala se otázka spádovosti škol řešit jinak než výstavbou vlastní školy?

Jako starosta máte povinnost zajistit dětem místo pro základní vzdělávání. Pokud nemáte vlastní školu, musíte s někým mít dojednanou a sepsanou smlouvu o spádovosti. Problém prstence kolem Prahy spočívá v tom, že existující školy jsou kapacitně vytížené. S ostatními obcemi tak spádovost „nesepíší“, což byl i náš případ. Když jsem před časem jako čerstvá starostka dotázala Kraj na řešení takové situace, dozvěděla jsem se, že můžu sepsat spádovost kdekoliv ve Středočeském kraji. To znamená, třeba na Kladně. Je to vlastně jediný legální postup. Pro nás ale naprosto nepřijatelný. Proto to rozhodnutí o stavbě školy. V současné době jsem v kontaktu s dalšími obcemi, které k nám volají pro informace, jak takovou svazkovou školu zřídit. Zdá, se že to nebude jen naše lokální záležitost.

Jaký je váš postoj vůči výstavbě pražského okruhu?

Plánovaného okruhu se skutečně obáváme, ale zároveň po všech těch letech přijímáme skutečnost, že někudy ta silnice vést musí. Diskuse je a musí být o tom, jak minimalizovat všechny ty negativní dopady, které to pro nás a ostatní obce bude mít. Přinese ohromný nárůst dopravy, exhalací, hluku atd. Jsme proto součástí sdružení Starostové pro okruh, což je pět obcí a osm městských částí z Prahy, které se snaží být důstojným protihráčem ŘSD. Nechali jsme například zpracovat jinou variantu vedení okruhu kolem Prahy, ale stát ani kraj nemají zájem současné plány výstavby jakkoli měnit. Tudíž se snažíme prosazovat alespoň částečné změny. Dosáhli jsme třeba toho, že se zcela vážně zvažuje a projektuje tunelová vari-anta, kterou jsme navrhli, a kterou považujeme za přijatelný kompromis mezi zájmy státu a dotčených obcí.

Jak vnímáte návrhy na budování trolejbusových linek?

Co se týká ideje výstavby trolejové trati na trase Praha – Brandýs, dost nás to zaskočilo. Absolutně nechápeme, jak to někoho vůbec mohlo napadnout. Takový zásah by trolejemi totálně zdevastoval vzhled naší obce i okolní přírody. Celé naše zastupitelstvo se stejně, jako generace před námi, snažíme zachovat vesnický charakter naší obce. Podařilo se nám uložit elektrické vedení do země, stejně tak obecní rozhlas. Bráníme stavbám dvojdomů, velkých domů, zdí a podobně. A nyní toto. Zcela zjevný a do očí bijící městský pr­vek. Nemluvě o tom, že jsme právě vybudovali novou infrastrukturu. Snažíme se proto být aktivní a vůči tomuto návrhu se vyslovujeme stále ostřeji.

Zdá se, že spojování menších obcí do svazků je cestou, jak o sobě dát vědět. Jaká je spolupráce s ostatními starosty?

Se starosty okolních obcí se dobře známe a myslím, že spoluprá­ce se nám daří. Spolupracujeme při plánování cyklotras či krajinných úprav. Vzájemně se podporujeme. Příkladem je právě pražský okruh. Starostové a zastupitelé zasažených obcí se setkávají, účastníme se společně mnohých jednání. Máme podobné starosti i obavy, hledáme společná řešení. Věříme, že se nám dostane sluchu z míst, která jsou kompetentní přijmout opatření ke zmírnění následků výstavby a pro­vozu obchvatu. Setkání starostů k výměně zkušeností probíhají také ve spolupráci s místními akčními skupinami (MAS).

Přátelíte se mezi starosty?

Jsem moc vděčná za to, že jsem poznala starosty z okolí. Bonusem je i to, že každé takové setkání je velmi přátelské. Ostatně, s ně­kterými starostkami a starosty si píšeme i v přátelské, osobní rovině. Nevidím zde téměř žádnou řevni­vost, spíše se snažíme si navzájem pomáhat.

Jak pociťujete a řešíte nový odpa­dový zákon?

Komunální odpad třídíme, bioodpady vyvážíme, vše orga­nizujeme, aby to fungovalo. Ale odpadový zákon je pro nás velkým rozčarováním. Dostává nás do složité situace. Změna v systému vybírání poplatků za odpady, staví obce do situace, kdy rok budeme muset odpadové hospodářství zcela dotovat. Platby za svoz odpadu se mají nově vybírat až rok zpětně. Takže případné vymáhání poplatků by mohl být problém. Scházíme se proto s občany, abychom jim vysvětlovali, jak můžeme poplat­ky vybírat. Zrovna v říjnu máme naplánovánu veřejnou schůzi, mimo jiné i na toto téma.

Jak je to u vás v obci s migrací obyvatel?

Donedávna jsme měli o padesát domů méně, což v našem dosa­vadním počtu dvou set padesáti popisných čísel není až tak málo. Zástavba se velmi zvětšila. Stěhuje se sem nová generace lidí, kteří se někdy hůř sžívají s realitou vesnice. Čekají městský servis, například, že jim u domu bude jezdit autobus. Ale věřím, že i nově příchozí tady postupně najdou ty pozitivní stránky a výrazně větší klid než ve městě, což se snažíme chránit ze všech sil. V posledních měsících nacházím mezi našimi novými obyvateli mnoho lidí, nadšených k práci pro obec a těším se na spolupráci.

A na co se ještě těšíte?

V nejbližší době na opravu památníku padlým z 1. světové války na návsi. Letos mu bude 100 let. V listopadu bude na obecním úřadě Vítání občánků a po něm při­jde dětem zahrát divadlo paní Eva Hrušková. Těším na svátky a s nimi spojené tradice. Čeká nás adventní dílna, kdy budeme tvořit dekorace, rozsvítíme adventní strom, a přitom si společně zazpíváme si koledy.

V našem malém kostelíku bude Adventní koncert. Před Vánoci uspořádáme ještě setkání se seniory. Mám tradice ráda a chci je v obci podporovat a udržovat. V plánu jsou již akce na rok příští. Ráda bych však uspořádala první ples Podolanky a s partou nadšenců chceme obnovit masopust.

Děkuji vám za rozhovor
Milan Mostýn