Rozhovor s generální ředitelkou Národního památkového ústavu (NPÚ) Ing. arch. Naďou Goryczkovou o tom, jak chránit kulturní dědictví
Citlivě obnovené památky mohou být kulturním centrem, komunitním prostorem i turistickým magnetem. Mnohé obce už to dokazují, od brněnských vodojemů po klášter v Žatci. Co obcím při práci s památkami nejvíce pomáhá, kde se objevují nejčastější chyby a proč je spolupráce s NPÚ v rané fázi klíčová? Na otázky časopisu PRO města a obce odpovídala generální ředitelka Národního památkového ústavu Ing. arch. Naďa Goryczková.
Jak se v posledních letech proměňuje přístup obcí k péči o kulturní dědictví? Vnímáte větší zájem nebo zodpovědnost ze strany místních samospráv?
Česká republika má kromě bohatého památkového fondu výjimečně vysoký i počet obcí na svém území. Některé z nich se mohou pochlubit nejen památkami, ale i plošnou ochranou v podobě památkové zóny nebo rezervace. Z vlastní zkušenosti vím, že právě památková ochrana může být pro obce významnou motivací k intenzivnější péči o veřejné prostředí. Myslím, že obce si velmi dobře uvědomují, že péče o kulturní dědictví není jen věcí státu. Jde o společný úkol nás všech, který se daří plnit. Obce se snaží o své kulturní dědictví řádně pečovat a chránit svá historická centra od reklamního nebo světelného smogu i nepřiměřeného zatížení automobilovým provozem. Za tím vším vidím snahu obcí o to, aby se ve městech žilo lépe a hodnotně, klimaticky snesitelně a uživatelsky příjemně. Ačkoliv na to často zapomínáme, tvář našich měst se po roce 1989 dramaticky proměnila k lepšímu, a to i přes mediálně vděčné výjimky.
S jakými požadavky a otázkami se obce na Národní památkový ústav nejčastěji obracejí?
Týká se to spíše identifikace kulturních hodnot, konzultací k projektům, nebo hledání odborníků?
V podstatě je to ve všech oblastech, které jste zmínila. Spolupráce obcí a Národního památkového ústavu je značně strukturovaná. Pokud jsou to obce v samostatné působnosti, pak probíhá velmi častý kontakt ve zprostředkovávání dat o památkové ochraně pro pořizování či změny územně plánovací dokumentace. Je-li obec vlastníkem památky nebo objektu v chráněném území, pak konzumuje v různých fázích výsledky práce NPÚ jako toho subjektu, který se k záměru obnovy vyjadřuje předtím, než rozhodne výkonný orgán památkové péče. V případě, že obec zřizuje úřad s rozšířenou působností, jde o permanentní spolupráci mezi úřadem a NPÚ při výkonu státní správy v přenesené působnosti. Může jít o konzultace nad projekty nebo podporu při dotačních titulech ministerstva kultury. Často také jako oprávněná organizace pro obce zajišťujeme provedení archeologického výzkumu. A v některých případech formou společných výstav nebo přednášek pro veřejnost spolupracujeme na posílení povědomí o památkové péči a památkovém fondu v místě.
Jakým způsobem NPÚ poskytuje metodickou pomoc vlastníkům památek, včetně obcí? Nabízíte i praktickou podporu při konkrétních záměrech obnovy?
Naše instituce ze zákona poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek v různých fázích obnovy. Forma pomoci je pestrá, od poskytování existujících evidenčních dat a archivní dokumentace ve fázi předprojektové přípravy přes diskuze nad projekty před jejich schvalováním až po účast formou dohledu při realizaci obnovy. Poukazujeme také na příklady dobré praxe, odkazujeme na možné dotační tituly atd. Na druhou stranu odborná organizace státní památkové péče není určena k tomu, aby „projektovala“ nebo předběžně přijímala kompromisy mezi různými (často protichůdnými) veřejnými zájmy. Pro lepší pochopení problematiky péče o památky organizujeme také vzdělávací programy pro veřejnost vč. řemeslných workshopů.
Jaké nástroje a kanály může NPÚ doporučit starostům a obecním pracovníkům pro vzdělávání v oblasti památkové péče?
Odbornému vzdělávání se věnujeme na více úrovních. Zvyšujeme památkářské kompetence akreditovaným kurzem pro úředníky, podporujeme udržování tradičních řemeslných postupů praktickými workshopy. Nebrání-li tomu okolnosti, jsou metodiky vytvořené NPÚ nebo užívané v oblasti péče o dědictví, bezplatně ke stažení na našem webu. Popularizaci a společenskému ocenění příkladů dobré praxe se věnuje dvanáctým ročníkem celostátní, prestižní cena Partimonium pro futuro, tedy památky pro budoucnost. NPÚ se snaží také edukovat prostřednictvím příkladné obnovy zpřístupněných státních objektů, zejména hradů a zámků, které má ve své správě. Obecně doporučujeme sledovat náš web a sociální sítě, kde v poslední době přicházíme třeba s novinkou Památka měsíce. Obcím, jako ostatním vlastníkům, lze nejvíce doporučit osobní kontakt a využít celostátní působnosti NPÚ, který má územní pracoviště v každém kraji. Zkrátka najít si toho nejbližšího památkáře, který je zapojen do struktury velké a odborně silné organizace.
Jaké nejčastější chyby obce při obnově památek dělají? A co jim může pomoci se jim vyvarovat?
Obce mohou dělat chyby, jako každý jiný vlastník. Počínaje slabým uvědoměním hodnot, které spravují, přes zanedbání průběžné údržby až po investice do problematické projektové dokumentace, která narazí při schvalování na zájmy památkové péče. V tom všem může NPÚ pomoci, a to předem a bezplatně. Chybou se také může stát nevyvážená preference jedné formy rozvoje při plánování budoucnosti. Územní plánování má nejen udržitelně rozvíjet, ale i chránit kulturní dědictví. Rozvojová forma však nemusí být zastoupena pouze vysokými skleněnými domy, které naruší existující charakter historického města. Obce by měly být ostražité, komu tato forma budoucnosti vyhovuje a zda jde skutečně o udržitelný, veřejný a obecní zájem.
Jakou roli by podle vás měly obce v péči o kulturní dědictví sehrávat? V čem spočívá jejich největší odpovědnost?
Kromě odpovědnosti procesně správní, kterou vykonávají v přenesené působnosti úřady větších obcí jako výkonné orgány památkové péče, leží odpovědnost obce především v rovině územně plánovací a regulaci veřejného prostoru. Jsou to role obtížné, protože mají vyvážit rozvoj svých území a zároveň ochranu existujících (i památkových) hodnot. U veřejného prostoru, který slouží všem, musí hledat kompromis potřeb všech uživatelů. Přitom chceme, aby ulice a náměstí byla krásná, funkční, zelená, dobře osvětlená i bezpečná. Tíha nejen finanční péče a moderování dialogu v aréně názorů však dopadá na samotné obce.
Můžete uvést příklady obcí, které dokázaly památky citlivě obnovit a úspěšně je zapojit do komunitního života? Co z jejich přístupu by mohlo inspirovat ostatní?
V Brně se podařilo opravit a zpřístupnit tajemný areál městských vodojemů nebo skvěle obnovit park na Moravském náměstí. Novým turistickým a kulturním cílem se stala jízdárna ve Světcích v okrese Tachov, mimochodem laureát ceny NPÚ Patrimonium pro futuro. Komunitní i robotické centrum najdeme v klášteře v Žatci, v Liberci slouží bývalá budova Oblastní galerie veřejnosti jako centrum „Palác Liebieg“. Ve Slavonicích dokončují obnovu městského muzea pro muzejní expozici. Obecně inspirující musí být příklad dobré praxe tam, kde se to podařilo, nikoliv tam, kde vznikl mediálně vděčný spor. Nalézt totiž přiměřené využití například pro velká bývalá šlechtická sídla v majetku obce představuje skutečnou výzvou. Pokud se to podaří, vyhrávají všechny strany – památka, obec, občané i budoucí generace.
Mění se přístup obcí k industriálním památkám nebo stavbám 20. století? Jaké předsudky je podle vás stále třeba překonávat?
Industriální dědictví a jeho uznání v památkové péči není úplnou novinkou. NPÚ má již delší dobu zřízeno v Ostravě Metodické centrum průmyslového dědictví, které podporuje všechna naše územní pracoviště. Identifikace hodnot hmotných dokladů průmyslové činnosti a jejich uchování a vhodné využití jde naproti společenské potřebě reagovat na dopady klimatické změny. Nepostavením nové budovy, ale konverzí existující, přispíváme k zmenšení už tak dost vysoké ekologické stopy stavebnictví. Když se transformace podaří i při uchování památkových hodnot, zůstává zpřítomněné dědictví pro budoucnost ve využitelné formě. Vyžaduje to specifický přístup jak při definici náplně takových staveb u vlastníků, tak i architektů a památkářů. Prvním a základním předsudkem může být to, že nevyužitá industriální stavba žádné hodnoty nemá nebo že je nevyužitelná, a proto ji nahradíme stavbou jinou. Dokladem toho, že to jde, může být například Dolní oblast Vítkovice v Ostravě nebo proměna Gočárových Automatických mlýnů v Pardubicích na galerii a vzdělávací centrum. O dost komplikovanější kapitolu představuje dědictví vzniklé po roce 1945, které sebou nese stigma politizované minulosti. Čím blíže k současnosti, tím hůře se hodnoty prokazují a prosazují. Bohužel existují i případy demolice skutečně hodnotných staveb, kde jsme přišli o část společné paměti z problematického období budování socialismu, které ovšem měly své místo v dějinách architektury. Mám na mysli OD Ještěd nebo areál Transgas. V tom prvním případě zajímavou stavbu nahradil bezduchý utilitární obchodní komplex. V druhém případě jsme v očekávání, zda nová architektura bude mít vyšší kvalitu.
Jaké dopady má klimatická změna na památky – například u parků nebo historických staveb? A jak na tyto výzvy NPÚ reaguje?
Velmi dobře si uvědomujeme intenzitu, s jakou společnost vnímá dopady klimatické změny. Mimo jiné proto, že máme ve své správě např. zámecké parky, kde došlo v nedávné minulosti ke škodám způsobených záplavami nebo vichřicemi, které můžeme přičíst klimatickým změnám. Vlastníkům památek se snažíme vyjít vstříc čitelností našeho posuzování například v oblasti fotovoltaiky, kde máme dostupné metodické vyjádření pro tuto oblast. Připravujeme se také na změny, které ovlivní krajinu osazováním větrných elektráren nebo i na dopady aplikace Státním fondem životního prostředí podporovaných opatření pro snižování energetické náročnosti budov. Cítíme silnou potřebu obcí začlenit modrozelenou infrastrukturu i do historických center měst. To vše jsou věci, které se dostávají do střetu s veřejným zájmem na ochranu našeho společného kulturního dědictví a mohou ho velmi negativně ovlivnit. Tomu bychom rádi předcházeli jasně formulovanými metodickými pokyny. Na druhou stranu se nelze dívat na památky a chráněná území jako na běžný stavební fond a aplikovat zde všechny dostupné prostředky k energetickým úsporám. Rovnováhu mezi veřejnými zájmy je nutné hledat vždy, i když nejde o cestu bezkonfliktní.
Jak mohou moderní technologie – digitalizace, 3D modely či nové formy prezentace – pomoci obcím s péčí o památky a jejich propagací?
Moderní technologie dynamicky vstupují i do oblasti památkové péče. Stále častěji se budeme setkávat s 3D modelováním, tedy digitalizovanými otisky skutečnosti, třeba v sofistikované formě Heritage BIM. Takové výstupy mohou pomoci v mnoha oblastech: jednak zachytí detailně současný stav stavby nebo území. Umožní vybudovat informační systémy správy a dokumentace nad těmito modely a v neposlední řadě prezentují aktuální situaci v neobvyklé podrobnosti. Takto podrobná a věrohodná data mohou sloužit pro obnovu v případě katastrof, ať už válečných či přírodních. 3D model má ve dvou úrovních detailu např. Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, památka světového dědictví. Město prezentuje Sloup na svém turistickém portálu i nyní, když je ukryt pod lešením při obnově. Nad 3D modelem pomalu vzniká také systém správy dat o památce, s geolokací bodů pro odběry materiálových průzkumů a se všemi připojenými dokumenty, které o památce vedeme. To vše má sloužit vlastníkovi i památkové péči k nejlepší možné péči s pomocí moderních technologií. Jsme ale na začátku, protože širokému uplatnění brání finanční náročnost takových řešení. Tato okolnost tak převáží mnohdy možnosti, které moderní technologie nabízejí.
Vizitka
Ing. arch. Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu
Ing. arch. Naďa Goryczková absolvovala Fakultu architektury VUT v Brně a od roku 1987 působí v oblasti památkové péče. Začínala ve státní památkové péči v Ostravě, kde vedla oddělení stavebněhistorických průzkumů a později útvar evidence a dokumentace. Po vzniku Národního památkového ústavu se v roce 2003 stala ředitelkou jeho ostravského územního odborného pracoviště. Od roku 2008 stojí v čele NPÚ jako generální ředitelka. Odborně se zaměřuje zejména na architekturu přelomu 19. a první poloviny 20. století, přičemž pod jejím vedením NPÚ posiluje výzkumnou činnost, modernizuje metodiky, čerpá evropské zdroje pro obnovu památek a usiluje o transparentní a profesionální správu kulturního dědictví.
Michaela Košťálová, Hana Kejhová
Foto: ČTK, NPÚ
