V jubilejním 20. ročníku ankety Zlatá jeřabina ocenil Kraj Vysočina již tradičně nejpovedenější kulturní počiny. O jejich pořadí rozhodla sama veřejnost s téměř 15,5 tisíci elektronickými hlasy. Slavnostní předávání cen se uskutečnilo v květnu ve zrekonstruovaných prostorách Státního zámku Telč. Soutěžilo se jako obvykle ve dvou kategoriích: kulturní aktivita a péče o kulturní dědictví. Vítězové získali plaketu ve tvaru jeřabiny a peněžní dar 50 tisíc korun. 

„Jde o ocenění všech, kteří se o památky starají a zároveň je naplňují kulturním životem,“ vyzdvihl cíl ankety náměstek hejtmana Kraje Vysočina Roman Fabeš.

V textu jsme se zaměřili na oceněné realizace v kategorii péče o památky.

Obnova židovského domu čp. 64 v Třebíči

Cenu za nejlepší památkovou péči získal Pavel Gorka za obnovou Židovského domu na třebíčské Blahoslavově ulici. Roky opomíjený dům v židovské čtvrti města prochází díky svému majiteli omlazovací kůrou. Získal novou fasádu a vrací se do původního stavu. Část Třebíče zapsaná na Seznam UNESCO se tak stává zase malebnější.

Obnovu fasády průčelí majitel zodpovědně konzultoval s pracovníky památkové péče. Společným cílem bylo opravit průčelí s respektem k doložené kombinaci stylů, jak ji historie přinesla. Špaletová okna prošla důkladnou repasí a přesklením. Silně zavlhlé a zasolené zdivo bylo sanováno a novodobé cementové omítky v přízemí odstraněny až na podklad. Maximální péči dostaly autentické klasicistní omítky s nadokenními štukovými lasturami v patře. S nejvyšší opatrností byly zbaveny nesoudržných vrstev a nevhodných doplňků, zpevněny a doplněny do původního tvaru.

„Rekonstrukce spodní poloviny fasády vychází ze starých fotografií a kombinuje plochy stříkané a hlazené omítky odpovídající době vzniku výlohy a oken. Zásluhu na historicky přesvědčivém výsledku má provedení prací zkušeným štukatérem, užití odpovídajících vápenných materiálů a v neposlední řadě důslednost a nasazení samotného stavebníka,“ konstatuje Jan Bazala z telčského pracoviště Národního památkového ústavu, který nad obnovou domu vykonával památkový dohled.

Zárodek dnešního domu postavil už v 17. století židovský zpěvák Lebl. V polovině 19. století byl dům rozšířen a získal klasicistní kabát. Podobu jeho průčelí pak ovlivnily i úpravy ze 30. let 20. století, které přinesly nová okna, dveře, výlohu a pojednání vnějších omítek přízemí. Nevelký interiér skrývá řadu prvků, které jsou pro zástavbu židovské čtvrti typické a zároveň v každé situaci originální: strmé kamenné schodiště, klenby, dřevěné trámové stropy, nástropní štuková zrcadla, vestavěné skříně nebo pestrou směsici oken a dveří. Opomenout nelze ani prostory bývalé černé kuchyně. Zárubeň jejích dveří nese jednu z mála místních židovských mezuz, což jsou schránky obsahující pergamen s vybranými pasážemi Tóry.

Postupující obnova dává naději, že se objekt zařadí do společnosti domů, které díky uvědomělým majitelům získaly statut kulturní památky, veřejnou finanční podporu a dočkaly se záchrany inspirující i ostatní.

Zrestaurování varhan v kostele sv. Jakuba Staršího v Kněžicích

Před 150 lety se do kostela sv. Jakuba Staršího v Kněžicích pořídit nové varhany. Nástroj tehdy vyrobila varhanářská firma Františka Svítila z Nového Města na Moravě. Dlouhá desetiletí služby nástroje se však velmi výrazně projevovalo an jeho kndici. Varhany volaly dlouho po kompletním zrestaurováním. Varhany bez obětavé práce varhaníků by byly jen obyčejnou věcí. A v Kněžicích se o ni snaží více jak 50 let Miroslav Hons, který na chátrající stav nástroje upozornil.

Odborné posouzení stavu varhan provedl diecézní organolog Ondřej Múčka, který konstatoval nutnost generální opravy. Jinak by se z varhan stala pouhá dekorace. Varhaník Múčka apeloval, na co nejrychlejší opravu, neboť její odkládání by způsobilo takový rozsah poškození, že by se nástroj stal v budoucnu neopravitelným. Farnost Kněžice, jako vlastník, podala žádost o vydání závazného stanoviska ve věci restaurování varhan na oddělení památkové péče Magistrátu města Jihlavy, která byla postoupena Národnímu památkovému ústavu, územnímu odbornému pracovišti v Telči.

Samotného restaurování se ujal varhanář Dalibor Michek se svým týmem kolegů. Nejprve musel být odvezen samotný stroj varhan napadený červotočem. Prvořadým úkolem bylo zbavit se škůdců. Části, které se již nedaly zachránit nahradily přesné kopie. Následovaly práce na píšťalách, většina je zcela nových. Obnova celého nástroje vyšla nakonec na více než 2 miliony korun a na financování obnovy se podílela řada dárců také prostřednictvím veřejné sbírky. Do ní mimo jiné přispěly všechny kněžické spolky, obyvatelé i rodáci. Dohromady se vybralo 512 tisíc korun.

Rekonstrukce ambitu kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, unikátní památka UNESCO, je vrcholným dílem stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla v letech 1719–1722. Celý areál památky prochází dlouhodobou rekonstrukcí. Došlo i na obvodové ambity, jejichž zrestaurování předcházela v letech 2017-2022 rozsáhlá rekonstrukce interiéru i exteriéru kostela. Část ambitu kolem kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře zůstala i po opravě v původní podobě. Omítky byly pouze očištěny a zakonzervovány. Na první pohled ale vypadají stejně jako před začátkem stavebních prací. V ambitu se totiž dochovaly nejstarší zbytky omítek a zároveň i původních červených pigmentů, kterými byl ambit z vnějšku zpočátku vymalován. To má dokumentovat nejstarší historii kostela a dokládat, že červená barva tam s největší pravděpodobností byla.

Zajímavostí je, že při opravách památky musely být z areálu vymístěny poslední hroby z tamního hřbitova, což byla nezbytná podmínka pro zapsání památky na seznam UNESCO v roce 1994. V areálu později hroby nahradila travnatá louka a chodníky z velkoformátové dlažby směřující k hlavním vchodům do kostela. Ambit stejně jako dříve zůstane volně přístupný, doplní jej nový informační systém.

Čestné uznání za významný přínos v oblasti hmotného kulturního dědictví za obnovu hrobky rodu Pallavicini v Jemnici

Pozoruhodné rodinné mauzoleum šlechtické rodiny Pallavicini v Jemnici bylo donedávna v havarijním stavu a dostalo se až na seznam ohrožených památek. Od roku 2020 však začala postupná obnova hrobky, jíž předcházela několikaletá příprava. První etapy obnovy vyšly zatím na 15 milionů korun.

Monumentální hrobka byla více než 70 let své historie bez průběžné údržby, když byl majetek Pallavicinů zabaven československým státem. Opakovaně se stávala terčem vandalů i zlodějů, kteří rozkrádali jednotlivé prvky výzdoby, stejně jako měděné oplechování střech. To vše přivedlo památku až na pokraj zkázy. „Cílem úvodní etapy prací bylo stabilizovat vnější plášť, zejména opravit funkčnost zastřešení jednotlivých částí stavby, konsolidovat kamenné prvky výzdoby z vápence a také omítky, aby se zamezilo další degradaci prvků exteriéru i interiéru této památky,“ uvedl Petr Severa z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči.

Veškerým pracím předcházel podrobný, částečně restaurátorský, průzkum stavu spočívající ve stratigrafických sondážích, odběru a laboratorní analýze vzorků původních povrchových úprav, ale také v identifikaci příčin poškození. Úvodní práce byly věnovány záchranným opatřením, současně se připravovaly fasády mauzolea pro rekonstrukci omítkových vrstev. Ještě v roce 2022 došlo k dalšímu restaurování kamenných prvků pláště stavby, doplnění a rekonstrukci omítkových vrstev a k obnově dvou oken bočních lodí včetně restaurování jejich ozdobných mříží.

Celková rekonstrukce je plánována na několik let, kdy po dokončení fasád a střech má být následně obnoven interiér. Kromě architektonických prvků a omítek je v plánu i restaurování vybavení, které zahrnuje umělecká a uměleckořemeslná díla. Završením revitalizace památky má být rehabilitace okolního prostředí včetně dnes značně poničeného oplocení. Vlastníkovi, kterým je město Jemnice, se daří obnovu spolufinancovat prostředky z dotačních programů Ministerstva kultury a na obnově se finančně podílí i Kraj Vysočina.

V poslední fázi se nyní opravují interiéry hrobky a je rozdělena do čtyřech menších etap. Tato finální část by měla vyjít na 9 milionů korun. “A proč hrobku rekonstruujeme? Protože to je správně. Je potřeba starat se o odkaz našich předků a naším dětem zanechat aspoň část toho, co jsme tu měli v takovém stavu, za který se nemusíme stydět. Je potřebu mít úctu k tomu, co tu bylo a co tu bude,” říká starosta Jemnice Pavel Nevrkla.

Zlatá jeřabina
Cena se se již dvě dekády uděluje ve dvou kategoriích: Kulturní aktivita a Péče o kulturní dědictví. V první kategorii lze navrhnout kulturní akci, jako je koncert, festival, divadelní a hudební přehlídka, ediční počin, muzejní expozice apod. Ve druhé kategorii může veřejnost nominovat obnovu historických objektů (rekonstrukce, restaurování, revitalizace, oprava či údržba), ale také příkladné novostavby, dostavby či jiné úpravy v historickém prostředí nebo též činnost fyzických či právnických osob orientovanou na záchranu, prezentaci a propagaci kulturního dědictví.

Kraj Vysočina a podpora památek

Kraj přispěl prostřednictvím Fondu Vysočiny za více než dvacet let na obnovu památek 308 milionů korun, žadatelů o dotaci bylo celkem 2038. V součtu s jejich prostředky a penězi od vlastníků činila investice do památek téměř miliardu korun.

Zbyněk Konvička

www.propamatky.cz