Muzeum psacích strojů a motocyklů ČZ vzniklo ze sběratelského zájmu

Štěpána Kučeru, rodáka ze Strakonic, vždy zajímaly technické starožitnosti, v dětství a dospívání to byla letadla ze druhé světové války. Po gymnáziu ho zajímala i letecká archeologie, s kamarádem dokonce dohledali několik míst sestřelených německých letadel. Později zatoužil mít motocykl Harley Davidson. Jeho první silnou motorkou byl ale japonský chopper. Od svého dědy dostal však nejprve motocykl ČZ 150 z roku 1952, na kterém se učil jezdit, a tak ho zájem přivedl i ke starým motocyklům legendární značky ČZ. Před 25našel při vyklízení půdy – opět po dědovi – polorozebraný psací stroj Continental z roku 1944, a zrodila se u něj jeho velká vášeň – stal se sběratelem psacích strojů. Jeho zaujetí pak logicky směřovalo k otevření Muzea psacích strojů v Kraselově na Strakonicku, největšího muzea svého druhu u nás.

První historický psací stroj
Na půdě nalezený psací stroj Continental uvádí sběratel jako první ve své budoucí rozsáhlé sbírce. „Za pomoci pana Cibulky jsme ho opravili do funkčního stavu. Ostatně pan Cibulka ze Strakonic (rok narození 1931), který je vyučený opravář kancelářské techniky, dodnes některé mé stroje generálkuje. Jemu patří velký dík za to, že jsem ve sběratelství psacích strojů již ve fázi muzea. A po prvním Continentalu začaly přibývat další: JAPY, L. C. Smith, Underwood, Adler – Orel 25 a už jsem se vezl. Renovaci strojů provádím sám nebo pan Cibulka. Až na pár výjimek jsou všechny exponáty naprosto funkční,“ vzpomíná na své sběratelské začátky Štěpán Kučera.

O sběratelství dokáže Štěpán Kučera hovořit s velkým nadšením hodiny. „Fascinuje mě zejména řemeslná zručnost a preciznost našich předků a rozmanitost systémů psaní. Ke sběratelství psacích strojů mě přivedl fakt, že na rozdíl od starých motocyklů se nechají třeba stoleté psací stroje dodnes sehnat za velmi rozumnou cenu, a ve většině případů na nich není zase tolik práce, aby byly funkční a mohli jsme je vystavit. Když to srovnám s kompletní renovací motocyklu, to je nebe a dudy,“ srovnává dva hlavní okruhy svého sběratelského zájmu.

Muzeum z bývalé kampeličky v Kraselově
Původně žil Štěpán Kučera s manželkou a dětmi ve Strakonicích v panelovém domě. Psací stroje měl nejprve uloženy ve sklepě, pak si pronajal větší prostor v přízemí domu. Od třetího stroje ve sbírce už začal toužit po veřejně přístupném muzeu, aby se mohli návštěvníci pokochat krásou těchto unikátních kousků. Cesta ke koupi vhodného objektu však byla dlouhá a trnitá. „Od začátku jsme s manželkou chtěli, aby v jedné budově bylo muzeum a současně bydlení pro naši rodinu. A chtěli jsme z města pryč, věděli jsme, že chceme vdechnout život nějaké historické budově. Byli jsme se podívat na několika farách, starých školních budovách, až byla na prodej budova bývalé Kampeličky a poté pošty v Kraselově. Jelikož je to jen asi 10 kilometrů od Strakonic a budova je to opravdu noblesní (nakreslil a postavil ji v roce 1929–1930 velmi známý strakonický architekt Čeněk Prokop), přihlásili jsme se do výběrového řízení České pošty. Nakonec se to povedlo a mohlo se začít s rekonstrukcí budovy,“ vzpomíná Štěpán Kučera.

Kdyby prý na začátku věděl, kolik úsilí, a hlavně financí to vše bude stát, a že se nedostane téměř k žádné dotaci, asi by své úsilí vzdal. Nyní je rád, že ve svém nadšení vytrval a chválí si i lokaci jeho umístění v Kraselově, který je nedaleko středověkého mlýna v Hoslovicích spravuje ho Muzeum středního Pootaví a proslavila ho pohádka Tři bratři, která se tam natáčela. Nedaleko je i hojně navštěvovaný hrad Rabí či strakonické Muzeum středního Pootaví s novými expozicemi, které byly oceněny i v soutěži muzeí a galerií Gloria musaealis.

Rozsáhlá sbírka
Aktuálně najdeme v muzeu zhruba 280 vystavených psacích strojů (mezi nimi na ukázku i pár strojů počítacích), další stroje má sběratel ještě v depozitáři. V budoucnu uvažuje ještě o přidělání dvou až třech vitrín, které by mohly být uprostřed místnosti, ale prostoru k rozšiřování je podle jeho slov již málo. „Jsme rádi, že návštěvníci jsou příjemně překvapeni obsahem i formou prezentace v muzeu,“ pochvaluje si provozovatel muzea v obci, kde by ho málokdo čekal.

Co se týče počtu exponátů, je podle slov Štěpána Kučery, jeho muzeum největší v Česku. Zahrnuje roky 1890–1990, tedy 100 let výroby. Z destinací jsou nejvíce zastoupeny psací stroje z USA a Německa, dále pak stroje z Francie, Itálie, Švýcarska, Švédska. „V muzeu mám celou jednu sekci věnovanou výrobě, popřípadě prodeji v Československu, kde mám asi největší rarity. Například psací stroj ASTRA (cca 1919–1920) z první sériové výroby na našem území (pod tímto názvem zřejmě dochován jediný kus), psací stroj Matouš České Budějovice z první série (1938), psací stroj JWIC (licenční výroba amerických strojů Oliver–Courier ve Vídni, cca 1910), který je velmi zajímavý a vzácný, zřejmě také jediný kus na světě,“ popisuje sbírku sběratel.

V muzeu najdete i psací stroje slepecké, stenografické, dětské nebo vojenské. Štěpán Kučera si cení také dvou originálních plechových reklamních cedulí firmy Miroslav Švestka, což byl jeden z největších prodejců kancelářské techniky v Československu, který si objednával psací stroje u firmy Seidel a Neumann v Drážďanech.

Spolupráce s dalšími sběrateli
„Osobně se znám se čtyřmi sběrateli z Česka, s některými zahraničními jsme v kontaktu po e-mailu. U nás jsou ještě další dvě muzea psacích strojů – v Roprachticích u Vysokého nad Jizerou a čerstvě na zámku Valeč nedaleko Brna. V Evropě je pak to největší v Partschins v severní Itálii. První muzeum psacích strojů v Česku bylo v České Kamenici, ale myslím, že je už nějakou dobu uzavřené,“ přibližuje sběratelskou komunitu psacích strojů u nás, která není podle všeho příliš velká.

V muzeu myslí i na dětské návštěvníky
V muzeu nepřijdou zkrátka ani děti. K dispozici mají dva americké 100 let staré psací stroje, na kterých si mohou, a to nejen děti, vyzkoušet, jak se na nich psalo a případně si svůj text odnést. „Děti to docela baví a vydrží psát dlouho. Navíc mám pro děti k vyplnění pěti otázkový kvíz s nápovědou (tři otázky u psacích strojů a dvě u motocyklů ČZ), a pokud mají všechny odpovědi správně – tak dostanou malé dárečky v podobě přívěsku malinkého psacího stroje a článku řetězu ČZ,“ doplňuje Štěpán Kučera. V sekci psacích strojů najdou zájemci také dobové tištěné reklamy, návody k obsluze, krabičky od pásek do strojů, již zmiňované reklamní cedule atd.

Slavné „čízy“ součástí muzea
Druhým sběratelským okruhem zájmu Štěpána Kučery jsou historické motocykly ČZ. Výroba motocyklů ČZ ve Strakonicích podle jeho slov dosáhla světového významu, ať už se jednalo o motokrosový sport, silniční závody a nebo hlavně počet vyrobených či exportovaných motocyklů. V muzeu v Kraselově najdeme celkem 10 motocyklů, dvě motokola a dvě jízdní kola značky ČZ. „Vzácný je motocykl ČZ 175, tzv. „jednovýfuk“, z roku 1935, stejně tak soutěžní speciál ČZ 175 typ 957, který absolvoval v roce 1957 tzv. šestidenní ve Špindlerově mlýně, když za řidítky seděl tehdy začínající tovární jezdec ČZ Arnošt Zemen st. Neméně zajímavý je třeba motocykl ČZ 250 Custom Mk.II, který je v naprosto původním stavu tak, jak jej anglický dovozce v Anglii dovybavil komponenty vyrobenými právě ve Velké Británii,“ popisuje vzácné kousky sbírky sběratel. V této sekci jsou k vidění i vzácné poháry a plakety z motocyklových závodů (Nepomucký trojúhelník, Strakonický okruh, 300 zatáček G. Havla, Třeboňské kolo…), dobové oblečení na figurínách nebo dobové reklamní předměty ČZ Strakonice (hrnky, skleničky, karty, odznaky atd.).

Měla značka ČZ šanci konkurovat světu po roce 1989?
Podle Štěpána Kučery to šlo ale ve výrobě a hlavně ve vývoji v 70. a 80. letech z kopce. „Šanci konkurovat světovým motockylům ty naše ze závodu ČZ Strakonice  šanci podle mě už neměly. Vývoj se dlouhodobě zanedbával a s kvalitou produkce to také nebylo valné. Pro rozvojové země a třeba země východního bloku nenáročné cestovní dvoutaktní modely jakž takž postačovaly, ale o konkurenci evropským, americkým či dokonce japonským značkám nemůže být řeč.“

Aktivity s dalšími „motosrdcaři“
S dalšími sběrateli a velkými „srdcaři“ motocyklů ČZ pořádají od roku 2015 motocyklový závod určený pro sportovní a soutěžní motocykly do roku výroby 1975 s názvem „Soutěž Šumavou“. „Tento dvou či třídenní závod se konal mezi lety 1961–1968 se startem a cílem ve Strakonicích a my jsme na něj navázali jednodenní formou závodu s celkem asi 120 kilometry silnic i terénu po Strakonicku a Prachaticku. Spolupracujeme s mnoha partnery, například s Veteran Car Clubem ve Strakonicích, s Městským kulturním střediskem Strakonice, Muzeem středního Pootaví… Loni jsme měli už 135 účastníku z celého Česka, ale i ze Slovenska a z Německa,“ líčí Štěpán Kučera.

Kde, kdy a za kolik v Muzeu psacích strojů
Muzeum psacích strojů najdete na návsi v Kraselově v budově nepřehlédnutelné bývalé kampeličky, později pošty. Pokud pojedete od Němčic uvidíte na štítě vymalovanou fasádu s názvem muzea a malbou psacího stroje. Otevřeno je od června do konce září, vždy pátky a soboty 9.30–12.00 hodin a 13.30–17.00 hodin, po předchozí domluvě i v jiné dny, včetně komentovaných prohlídek. Vstupné je letos 95 korun pro dospělé, 50 korun pro děti. V muzeu je možno zakoupit turistické známky či vizitky, další předměty a také nápoje. Aktuální informace o otevírací době je vždy na webových stránkách www.muzeumpsacichstroju.cz.

Zbyněk Konvička

www.propamatky.cz

Štěpán Kučera

• soudní znalec, zástupce pojišťovny, provozovatel muzea
• narodil se ve Strakonicích v roce 1974
• pracoval v Okresním soudu ve Strakonicích (1995–2003) a na Exekutorském úřadu Strakonice (2003–2004)
• od roku 2005 se věnoval poradenství v oblasti pohledávek a závazků, působil jako soudní znalec k oceňování movitých věcí
• v roce 2014 se stal zástupcem firmy D.A.S. – právní ochrana pro živnostníky a firmy