Newsletter

Dostávejte to nejzajímavější ze světa veřejné správy i v našich newsletterech.

* Kliknutím na „Odebírat“ souhlasíte s našimi zásadami o Ochraně osobních údajů a zasíláním pravidelných newsletterů. Odhlásit se můžete kdykoliv.

OdpadyPrávoŽivotní prostředí

Bioplasty jako greenwashing

Bioplasty měly pomáhat přírodě. V odpadovém hospodářství ale v tuto chvíli spíše škodí. Pokud skončí ve žluté popelnici, komplikují recyklaci. Kompostárny je zase musí na vlastní náklady třídit a likvidovat. Někteří prodejci je přitom zákazníkům nabízejí jako udržitelnou variantu.

Internetový obchod s potravinami Rohlík.cz za svoji tašku z kukuřičného škrobu dostal začátkem prosince anticenu odborné poroty projektu Zerowasters. „Taška ukazuje bioplast jako udržitelné řešení, kterým však není. Tato je alespoň opatřena informací, že nepatří do kontejneru s plasty, ale spíše do bioodpadu. Zeptáte-li se ale odborníka na kompostování, rozhodně vám toto řešení nedoporučí. Je již všeobecně známo, že jednorázové používání bioplastů je slepou uličkou, přesto se s ním neustále setkáváme,“ tvrdí porotci, kteří sáček považují za klamavou kampaň.

Podle mluvčí Rohlíku Lutfie Volfové byla hlavní motivací pro zavedení sáčků snaha zachovat čerstvost pečiva, které se do nich balí. „Společnost Naku se nám v té době zdála jako ideální volba, neboť její produkt nabízel kombinaci vlastností, které pro nás byly klíčové. To bylo opřené o studii, která popisuje rozklad sáčků na biomasu a zároveň to, že za sebou nezanechávají velmi nebezpečné mikroplasty. To vše bylo navíc ještě podloženo certifikátem, který potvrzoval vhodnost sáčků do domácích kompostů,“ uvádí Volfová.

Problém vidí spíše v externích faktorech, mezi něž podle ní patří třeba to, že pracovníci na třídicích linkách nepoznají rozdíl mezi igelitovým pytlíkem a biodegradabilním sáčkem a že někteří lidé vyhazují do bioodpadu i igelitové sáčky, takže je obsluha třídicích linek musí manuálně vybírat. „I proto jsme začali doporučovat zákazníkům, kteří nedisponují vlastním domácím kompostem, aby volili cestu vyhodit Kuku sáček do běžného směsného odpadu,“ říká Volfová. O dalších plánech se sáčky se nezmínila.

Bioplast neříká, co od něho můžete čekat

Plasty vyráběné z ropy mají výhodu v tom, že jsou zpravidla dobře recyklovatelné a stabilní. Lidé je ale často odhazují, a tak škodí jak ve své původní podobě, tak ve formě mikro a nano plastů. Tyto okem neviditelné částice pak v sobě nosíme všichni.

Bioplasty by mohly plasty vyráběné z ropy nahradit, ale zatím se tak zdaleka neděje. Radek Přikryl, asistující profesor na brněnském VUT, který bioplasty zkoumá, poukazuje na to, že tento materiál musí splňovat alespoň jednu z podmínek – buď je v přírodě biologicky rozložitelný, nebo pochází z neropných obnovitelných zdrojů.

„Tato skupina materiálů se vyrábí z nějaké biosložky. Obsahuje určité množství uhlíku z atmosféry, které spotřebovaly rostliny, a tento uhlík umíme s pomocí technologií přetvořit na materiál, který je možné použít jako plast. K výrobě už umíme využít bakterie, které nám tento materiál celý syntetizují samy, třeba biodegradibilní PHA,“ vysvětluje Přikryl.

Další způsob výroby bioplastů využívá bakteriemi vyprodukované látky, z nichž se pomocí klasické chemie vyrobí polylaktidová vlákna (PLA) používaná třeba v textilním průmyslu. Anebo dokonce materiály, které jsou strukturou a vlastnostmi k nerozeznání od těch ropných (bio-PE, bio-PET). Ty se podle Přikryla budou v přírodě chovat jako jejich syntetické protějšky (PE, PET).

„Dnes je proto bioplast bez dalšího upřesnění nebezpečný pojem, protože neříká, co od materiálu můžete očekávat,“ říká Přikryl. Problematická je podle něj i biodegradabilita. Materiály se totiž jinak chovají a rozpadají v laboratorních podmínkách a jinak ve volné přírodě.

„Biodegradabilitu využívejme jen pro výrobky, které musejí opravdu v přírodě skončit, jako jsou kosmetika či speciální agroaplikace. Když už je nutné je likvidovat s přírodní biomasou, dávejme je do průmyslových kompostáren, kde je možné proces řídit a kontrolovat. Musí se ale jednat opravdu o vhodné typy materiálů prověřené reálnými zkouškami za reálných podmínek. A těch je opravdu žalostně málo,“ shrnuje Přikryl.

Kompostárny si nevědí rady

S bioplasty si neporadí ani žádná tuzemská kompostárn. Podle místopředsedy Kompostářské asociace Jiřího Jaloveckého je musí pracovníci ručně třídit, protože jsou okem nerozlišitelné od běžných plastových sáčků, který se do kompostáren také dostávají.

„Kompostárny by bioplasty mohly přidávat do zakládek, ale není proto stanovený legislativní rámec. Proto se do toho nikdo nežene a plasty kompletně oddělujeme. Nemůžeme si dovolit riziko, že nám tam zůstanou jako nerozložitelná příměs,“ říká Jalovecký. „Musíme tuto položku dostat do našeho zákona o odpadech a hlavně přijít s nějakým jednotným označením, abychom měli jistotu, že je můžeme zpracovat,“ dodává.

Bioplastů v hnědých popelnicích podle něj přibylo, když letos v říjnu vešel v platnost zákaz brček a dalších jednorázových plastů. Paradoxní je, že problematický materiál (někdy plast, někdy bioplast) z kompostáren podle Jaloveckého skončí nakonec všechen ve žluté popelnici, což značně komplikuje recyklaci.

Podle Kristýny Mrkvičkové, odbornice na zpracování organických odpadů v neziskové organizaci Kokoza, je problém i ve značení. Spousta výrobků na sobě má nápis „kompostovatelné“ (v průmyslové kompostárně) nebo „kompostovatelné doma“. Spotřebitelé se v tom ale neorientují. Svozové firmy navíc sáčky v hnědých popelnicích nechtějí. „Znám přitom případ města, kde v dobré víře nakoupili množství bioplastových sáčků pro své občany, aby lépe třídili bioodpad,“ říká Mrkvičková. Svozové firmy, kompostáři a města musejí podle ní na toto téma lépe komunikovat.

Regulace na obzoru

Evropská komise kvůli bioplastům chystá nová pravidla. Chce například zavést, aby biomasa používaná k výrobě plastů z biologického materiálu pocházela z udržitelných zdrojů, například organického odpadu. Při komunikaci o biologickém obsahu materiálu by výrobci měli odkazovat na přesný a měřitelný podíl obsahu plastů z biologického materiálu ve výrobku.

„Biologicky rozložitelné plasty by v žádném případě neměly být odhazovány jako odpad. Musí být rovněž označeny tak, aby bylo zřejmé, jak dlouho bude jejich biologický rozklad trvat, za jakých podmínek se rozloží a v jakém životním prostředí. Výrobky, u nichž je pravděpodobné, že budou vyhozeny do odpadu, včetně výrobků, na které se vztahuje směrnice o plastech na jedno použití, nemohou být označeny za biologicky rozložitelné,“ uvádí Komise.

Průmyslově kompostovatelné obaly budou povoleny pouze pro čajové sáčky, kávové kapsle s filtrem a kávové polštářky, nálepky na ovoce a zeleninu a velmi lehké plastové sáčky. Výrobky musí vždy uvádět, že jsou certifikovány pro průmyslové kompostování v souladu s normami EU.

Podle dat asociace European Bioplastics stoupne globální produkce bioplastů z letošních zhruba dvou milionů tun na šest milionů tun v roce 2027. Zástupci průmyslu se na 17. ročníku European Bioplastics Conference, která se konala začátkem prosince v Berlíně, shodli na tom, že stanovit pravidla je na čase.

Foto a zdroj: EkoNews

Nejčtenější kategorie
Chytré město
444
Energetika
507
IT
372
Dotace a Finance
1374
Odpady
249

Nezmeškejte žádné informace!

Přihlaste se k odběru newsletteru a buďte stále v obraze