Řada měst a obcí byla koncem minulého roku kontaktována „formulářovými“ podáními, jejichž obsahem byla žádost, aby starostové měst a obcí podnítili svolání krizového štábu. Důvodem k tomuto podnětu má být údajné ohrožení státu a jeho obyvatel, ochrana demokratických základů státu a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot.

Tato situace je podateli spojována s mimořádnými opatřeními vlády, jež se týkala šíření nemoci COVID-19. Co s takovými podáními učinit? Co by měl starosta či starostka udělat? Pojďme si takovou situaci modelově analyzovat.

První je nezbytné vyhodnotit, zda je podání anonymní či nikoliv, zda obsahuje nezbytné náležitosti a poté se budeme zabývat tím, jak s ním naložit. Z nám dostupných informací jsme seznali, že se jedná o tzv. „formulářová“ podání (tj. podání jsou stejného znění, zpravidla jsou měněny jen údaje o podateli, subjektu, na nějž se podatel obrací, datum atd.). Lze u nich velice reálně zvažovat, zda nejsou cíleny na šikanozní zahlcování úřadů státní správy i samosprávy pseudozákonnými žádostmi a požadavky. K jejich obsahu lze doplnit, že jsou zpravidla hodnocením politické situace a přijatých opatření a postupů, k čemuž jsou často doplněna účelová a z kontextu vytržená tvrzení a interpretace (srovnejme i obdobná tvrzení na tzv. dezinformační scéně).

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů neobsahuje žádnou povinnost starosty ve zmíněném smyslu. Z hlediska informačního zákona (tj. zákona č. 106/1999 Sb.) se měst a obcí takový podnět nedotýká, neboť se netýká činnosti povinného subjektu. Z hlediska krizového řízení nemají pak takové podněty žádný právní ani věcný význam, neboť by musely obsahovat přinejmenším relevantní argumenty a poznatky, z nichž by bylo možné dovozovat nutnost aktivovat další krizové orgány nad rámec těch, které již nyní fungují a v jejichž působnosti je řešení stávající situace spojené s pandemií onemocnění COVID-19. Současně zástupci měst a obcí nedisponují pravomocí v ohledu vyhlášení stavu ohrožení státu. Mnohá předložená tvrzení jsou využívána za cílem snížit důvěru ve fungování státu jako takového, avšak nemají žádnou oporu ve skutečném stavu věci.

Po konzultaci této problematiky a zpracování tohoto stanoviska ve spolupráci s Ministerstvem vnitra lze uzavřít, že podněty ve smyslu výše uvedeném lze vnímat jako jeden z produktů tzv. dezinformační scény, jehož cílem nemá být sdílení informací o aktuálních rizicích a snaha o nápravu, ale zatížení státních či samosprávných úřadů administrativou spojenou s vyřizováním takových podnětů.

Konečně, pokud by bylo na obdobná podání reagováno, lze tak učinit stručnou informací podateli a zaslání podání odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, jenž plní roli sekretariátu Ústředního krizového štábu, k vyhodnocení.

Zdroj: Svaz měst a obcí ČR, Mgr. Alena Klimtová, DiS. ve spolupráci s MV ČR, ODK

Tagy: SMOČCR, Právo