Cíle sběru pro televize, lednice a zářivky vyřeší problém s elektroodpadem v obcích
Ministerstvo životního prostředí připravilo novou odpadovou legislativu, která by měla vyřešit problém nebezpečného elektroodpadu (tj. zářivek, televizí, lednic), u kterého hrozí riziko, že by se mohl začít hromadit v obecních sběrných dvorech. Současná právní úprava sběru elektroodpadu je již zastaralá a bohužel se v mnoha aspektech neosvědčila. Jednou z největších chyb aktuální odpadové legislativy je to, že v ní chybí povinné cíle sběru na ty skupiny elektroodpadu, které mají charakter nebezpečného odpadu. Výrobci (a dovozci) elektrozařízení mají sice povinnost sbírat své vysloužilé elektrozařízení (tedy elektroodpad), ale žádný právní předpis jim neukládá, kolik ho mají sebrat. Překvapuje vás to? A proč? Vždyť jsme přeci v České republice.
Naše republika má stejně jako ostatní členské země EU povinnost sbírat elektroodpad. A to zejména proto, že značná část odpadních elektrozařízení (vysloužilých elektrických a elektronických výrobků) obsahuje nebezpečné látky (např. rtuť, freony, olovo atd.), jiné skupiny elektroodpadu zase obsahují zajímavé suroviny, které je možné dobře recyklovat (tj. zejména železo, hliník, měď, stříbro a zlato).
Výrobci (a dovozci) elektrozařízení si mohou sběr elektroodpadu zajišťovat sami, nebo si k tomuto účelu zřizují specializované soukromé firmy, tzv. kolektivní systémy. U nás je 6 kolektivních systémů, ve kterých je zapojeno kolem 3000 výrobců elektrozařízení. Zh
ruba 60 výrobců si zajišťuje sběr elektroodpadu individuálně, bez kolektivních systémů. Stát ani EU kolektivním systémům ani výrobcům bohužel žádným způsobem na sběr a ekologickou recyklaci elektroodpadu nepřispívá.
Návrh MŽP
V řadě vyspělých západoevropských zemních, které jsou environmentálně a eticky na daleko vyšší úrovni než ČR, jsou již delší dobu nastaveny jasné mechanismy zajišťující, aby povinné osoby byly nuceny sbírat nebezpečný elektroodpad. Bohužel, obdobný mechanismus v podobě tzv. specifických cílů na sběr těch skupin elektroodpadu, které mají charakter nebezpečného odpadu, v ČR zatím chybí. MŽP proto přišlo s propracovaným řešením, jak nastavit tyto tzv. specifické/separátní cíle sběru.
Řešení spočívá v tom, že ty skupiny elektroodpadu, která mají charakter nebezpečného odpadu, tedy zejména světelné zdroje (zářivky obsahující rtuť), ale i televize a ledničky, mají své vlastní specifické (samostatné) cíle sběru. Tj. je stanoven jeden samostatný a závazný cíl sběru pro světelné zdroje, druhý pro chladničky a třetí pro televize. Tím je zaručeno, že každá z těchto skupin elektroodpadu bude opravdu sbírána a že jejich sběr nebude nahrazován sběrem jiných skupin elektroodpadu, které nejsou na ekologickou recyklaci tak finančně náročné. Pro zbývající skupiny elektroodpadu, které nemají charakter nebezpečného odpadu (tj. velké a malé spotřebiče a IT technika) je stanoven pouze jeden společný cíl sběru, protože se sbírají primárně pro recyklaci surovin.
Zákon také nově stanoví kolektivním systémům povinnost sbírat elektroodpad, který uvedli na trh jeho členové, i několik let poté, co konkrétní firma/ výrobce členství v daném kolektivním systému ukončila. Příspěvky jsou totiž vybírány dopředu, na elektrovýrobky, které se teprve za několik let stanou elektroodpadem. I to by mělo významně napomoci tomu, aby nebezpečný elektroodpad nezatěžoval obce. Odstraní se tak problémy, které mohou vzniknout tehdy, pokud nějaký výrobce např. zkrachuje, nebo odejde z trhu. Pro tyto případy jsou kolektivní systémy nuceny tvořit finanční rezervy tak, aby se minimalizovalo riziko vzniku tzv. sirotčího odpadu. Tedy odpadu, ke kterému se nebude žádný výrobce hlásit.
Ministerstvo životního prostředí tedy přichází s velmi efektivním a chytrým řešením, které zajistí, že nebezpečný elektroodpad bude skutečně sbírán. Teď už jen zbývá zajistit, aby byly nové odpadové zákony co nejrychleji schváleny a brzy vstoupily v platnost.
Ing. Petr Číhal, obchodní ředitel kolektivní systém EKOLAMP
