Zanedbané historické objekty – staré usedlosti, statky, kaple nebo zámky – se v české krajině objevují poměrně často. Budovy, které kdysi mohly tvořit dominantu obce, se vlivem nezájmu či liknavosti vlastníků mění ve zdevastované ruiny. Pro obce to může představovat estetický a bezpečnostní problém. Jaké povinnosti ukládá právní úprava vlastníkům památkově chráněných objektů a jaké nástroje má obec, pokud vlastník své povinnosti neplní?

Kulturní památka je definována v § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „Zákon“), a může to být věc movitá i nemovitá. V tomto článku se zaměříme na nemovité kulturní památky. Aby nemovitost mohla požívat status kulturní památky, musí být za kulturní památku prohlášena rozhodnutím Ministerstva kultury a zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.

Zákon ukládá vlastníkům kulturních památek řadu povinností. Klíčové je ustanovení § 9 odst. 1 Zákona, podle něhož je vlastník kulturní památky povinen zejména na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Odpovědnost vlastníka za dodržení těchto povinností je přitom objektivní – Zákon nepřipouští výmluvu na nedostatek finančních prostředků či jiné důvody. I pokud vlastník nemá dostatek prostředků na opravy, nezbavuje ho to zákonné povinnosti se o památku postarat.

Zákon dále ukládá vlastníkovi oznamovací povinnost: každé poškození nebo ohrožení kulturní památky musí vlastník bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu. U nemovité památky, která je stavbou, je nutné vyrozumět i stavební úřad.

Jestliže vlastník své zákonné povinnosti neplní, mohou orgány státní památkové péče využít několik opatření k nápravě.

Od napomenutí k vyvlastnění

Podle § 10 odst. 1 zákona o památkové péči může obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále jen „ORP“) vydat rozhodnutí, kterým vlastníkovi uloží provedení nezbytných opatření k ochraně či zajištění památky. V rozhodnutí se stanoví, co musí vlastník udělat (např. provést opravu střechy, staticky zajistit objekt apod.) a v jaké lhůtě. U národních kulturních památek tuto pravomoc vykonává krajský úřad.

Pokud vlastník výzvu a rozhodnutí k nápravě nerespektuje a uložená opatření ve stanovené lhůtě neprovede, může orgán státní památkové péče přistoupit k důraznějším krokům. Zákon umožňuje rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka. Obecní úřad ORP (případně krajský úřad) tedy může sjednat nápravu sám a pak po vlastníkovi vymáhat úhradu vynaložených nákladů.

Nesplnění povinností vlastníka je rovněž přestupkem na úseku památkové péče. Za takový přestupek může být fyzické osobě uložena pokuta až do výše 2 000 000 Kč. Jde-li o zvláště závažné porušení (např. u národní kulturní památky), hrozí pokuta až 4 000 000 Kč. Přestupky projednává příslušný orgán státní památkové péče (obecní úřad ORP, krajský úřad či Ministerstvo kultury, podle druhu památky a závažnosti přestupku).

V krajním případě, a pokud dohoda s vlastníkem není možná, přichází teoreticky v úvahu i vyvlastnění. Zákon v § 15 odst. 3 stanoví, že zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není státním majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování, nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve společenském zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh obecního úřadu ORP rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit.

Obec pak má kromě výše uvedených institutů možnost (samozřejmě za předpokladu, že to obecní rozpočet dovolí) v souladu s § 16 Zákona poskytnout příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění.

Kromě toho existují speciální dotační tituly na záchranu nejohroženějších památek, například Havarijní program Ministerstva kultury. Ten je zaměřen na záchranu nemovitých kulturních památek v havarijním stavu.

Pavel Zuska
Artes Legal