„Kvalitně připravené stavební záměry, které jsou v souladu s územním plánem, získávají povolení v řádu jednotek měsíců. V případě dostupností bytů jde však jen o jeden z faktorů ceny – dalšími jsou například ceny stavebního materiálu, energií nebo neklesající zájem investičních fondů nebo společností,“ je přesvědčen místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, který se společně s předsedou České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) Robertem Špalkem shodují i na tom, že pouze změna stavebního zákona k lepší dostupnosti bydlení nepovede. K tomu je potřeba vytvořit úplně jiné nástroje.

K hlavním argumentům, díky kterým byl stavební zákon protlačen na sílu a které zaznívají často i dnes v Poslanecké sněmovně, je analýza Světové banky, podle jejíhož indexu Doing Business řadila rychlost povolovacího řízení staveb Českou republiku až na poslední místa sledovaných států.

„Skutečnost je taková, že žádná kvalifikovaná analýza délky povolovacích řízení v ČR neexistovala. Alespoň mně dosud nebyla předložena. O neprokazatelnosti používaného srovnání délky stavebního řízení svědčí i fakt, že samotná Světová banka od sledování a zveřejňování podobných srovnání, které si navíc všímaly okrajových segmentů trhu, upustila,“ upozorňuje ministr Ivan Bartoš. Právě v mnoha případech kvalitní práce stavebních úřadů byla důvodem, proč MMR iniciovalo zrušení reorganizace stavebních úřadů a zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu.

Novela stavebního zákona mimo jiné zachraňuje systém stavebních úřadů, a to i těch menších, které jsou a budou velmi důležité pro místní rozvoj. Návrhem zákona tak bude zachována působnost krajských úřadů a některých obecních úřadů jako úřadů stavebních. Jejich dostupnost zůstane základem stavebního řízení v ČR. Zůstane zachováno 86% agendy tam, kde je, tj. nedojde k nejistotě ani u stavebníků ani u úředníků.

„Rekodifikace navíc s marným uplynutím lhůt pro vydání rozhodnutí nespojuje žádné přímé následky, jako je tomu v případě fikce vyjádření, koordinovaného vyjádření či závazného stanoviska. Paradoxně lhůty z pohledu stavebníků mnohem lépe řeší stávající stavební zákon. Stejně tak navrhujeme, aby se novelou do NSZ vrátila možnost zkráceného postupu změn územního plánu,“ upozorňuje Robert Špalek. ČKAIT podle něj oceňuje přínos institucionální novely nového stavebního zákona. Komora podporuje snahy o zrychlení povolovacího řízení. Ovšem tak, aby nebyla snížena kvalita staveb.

Podle ČKAIT garantuje jednotný přístup ke kvalitě staveb hned několik instrumentů. Prvním jsou jednotné stavebně technické předpisy, tzv. OTP, podle nichž se řídí projektanti, architekti, stavebníci i samotné úřady. Komora je tudíž proti zavádění dvojí kvality ve výstavbě, nový stavební zákon přitom umožňuje, aby v ČR platily hned čtvery stavebně-technické předpisy. Podle ČKAIT by kvalita oslunění, odhlučnění, světlé výšky a další technické požadavky měly být u stejných typologických staveb jednotné v celé zemi, neboť všude se používají stejné stavební materiály a žijí stejní lidé. Kompaktnost zaručí, aby v celé České republice byly transparentně a předvídatelně dodržovány základní parametry staveb, a to s přihlédnutím k jejich typologii a funkci.

„Města a obce si mají sama určovat vymezování pozemků a podmínky pro umisťovaní staveb. Ale klíčové požadavky jako mechanická stabilita, parkování, světlá výška, osvětlení, požárně-bezpečnostní předpisy a podobně by měly být jednotné nejen pro celou Českou republiku, ale i Evropu. Argument podporuje i to, že přibývá evropských a ubývá národních norem,“ doplňuje předseda Špalek, podle kterého ke garanci kvality poslouží další dva instrumenty.

První je povinný dozor projektanta, a to u všech zakázek, nejen těch veřejných. Druhým pak posílení role samotného MMR. ČKAIT podporuje navrhované nové znění § 31 NSZ, dle jehož odst. 1 Ministerstvo pro místní rozvoj metodicky sjednocuje výkladovou a aplikační činnost stavebních úřadů v oblasti stavebního úřadu a požadavků na výstavbu s výjimkou požadavků na výstavbu stanovených odchylně prováděcím právním předpisem územně samosprávného celku. Ministerstvo pro místní rozvoj by však mělo rovněž garantovat jednotu a soulad všech vyhlášek a předpisů a rovněž jednotný výklad ve všech oblastech a na všech úrovních státu. To dnes nefunguje. Současný stav, kdy všechna ministerstva mají možnost vydávat a také vydávají metodická doporučení – mnohdy protichůdná, která nikdo nekoordinuje – je neudržitelný.

„Nová právní úprava pro vyhrazené stavby jako jsou páteřní komunikace nebo energetická infrastruktura, je účinná již k 1. 7. 2023. Rok navíc pro ostatní stavby prospěje naplnění věcného záměru nového stavebního zákona. Bude zaručena rychlost, kvalita i ochrana veřejných zájmů. Zároveň se posuneme dále v otázce digitalizace stavebního řízení, které rovněž přispěje ke zrychlení povolovacího řízení v České republice,“ uzavírá ministr Ivan Bartoš.