Leckdo, kdo si ještě vybaví loňské vyplňování sčítacích formulářů, se možná pozastaví: jak mohlo být porovnáváno místo obvyklého pobytu, tedy skutečné bydliště, s adresou, na níž je člověk trvale hlášen – když takový údaj součástí dotazníku nebyl? Jde to; Český statistický úřad propojil data ze sčítání s evidencemi ministerstva vnitra. Ty postihují jak občany České republiky, tak cizince s pobytem trvalým i dlouhodobým.

Papírové bydliště může být jinde

Místo registrovaného pobytu a skutečné bydliště (při sčítání označované jako obvyklý pobyt) nejsou vždy totožné. Statistici vypočítali, že celorepublikově podíl obyvatel, kteří měli registrovaný pobyt v obci obvyklého pobytu, dosáhl 92,0 procenta. Středočeský kraj se ale výrazně vymyká: zde se v souhrnu za celý kraj jednalo jen o 88,8 procenta – a třeba v okolí hlavního města se objevují hodnoty ještě nižší.

Praha-východ dosahuje hodnoty 86,2 procenta, Praha-západ dokonce 84,0. V rámci celého kraje se skutečné i „papírové“ bydliště shodují u 1,26 milionu lidí; ve středních Čechách se přitom sečetlo celkem 1,41 milionu osob. V Praze, která má výjimečné postavení, protože se vlastně počítá jako jedna obec, byť počtem obyvatel odpovídá velkému kraji, skutečně bydlí a také má pobyt registrovaný 90,8 procenta lidí. Konkrétně 1,18 milionu osob z 1,30 milionu obyvatel v metropoli sečtených.

Obce chtějí lidi přesvědčit

Povinnost úředně se hlásit k pobytu tam, kde skutečně žijí, lidé nemají. Zmiňovaní starostové by ale ocenili, kdyby to udělali. V první řadě jde o peníze, které obce dostávají „na hlavu“ v rámci takzvaného rozpočtového určení daní, tedy přerozdělování části daňového výnosu státem – a tyto peníze představují klíčovou příjmovou položku obecních rozpočtů.

Jsou ale i další důvody: co nejpřesnější informace o skutečném počtu lidí, kteří v místě opravdu žijí, umožní lépe plánovat rozvoj obce – a to z různých hledisek. Byť si třeba starosta obce Sulice z Prahy-východ Petr Čuřík (nez.) povzdechl, že čísla se mohou bleskově změnit; jak mávnutím proutku. Typické to bývá právě v okolí metropole v době před zápisem do školky i do školy.

Třeba rozrůstající se obec Kytín z Prahy-západ (z 672 sečtených obyvatel v místě hlášeno 506 – tedy jen tři čtvrtiny; 75,3 procenta) rovnou svým obyvatelům předkládá výčet argumentů, proč se k trvalému pobytu přihlásit. Zdůrazňuje snazší hledání míst pro děti v okolních školkách a školách, přímluvu při hledání umístění v domově seniorů, rezervaci hrobového místa, zlevnění poplatku za psa ve srovnání s tím, když je majitel hlášený třeba v Praze – a do budoucna i výhody pro případ zpoplatnění parkování.

Přičemž netají prospěch pro obec. „Nově přihlášená čtyřčlenná rodina každoročně automaticky přinese do kytínské kasy přes padesát tisíc korun, které mohou být následně využity ke zvelebování obce či zvýšení kvality života našich obyvatel,“ píše obec na webu. A vypočítává, nač peníze mimo jiné potřebuje: na infrastrukturu (vodovod, kanalizaci, chodníky, silnice) i zajištění služeb (od odvozu odpadů přes veřejnou dopravu až po kulturní akce).

Obec Vestec taktéž z Prahy-západ (2860 sečtených, z nich 2326 přihlášených; 81,3 procenta) dokonce na svém webu nabízí sérii programů pro přihlášené: sociální, pro děti, pro spoluobčany nad 18 let, pro seniory.

Nahlásit změnu pobytu je nicméně běh na poněkud další trať, než by si jeden představoval. Neznamená to zajít na úřad – a je vyřízeno. Následovat musí spousta dalších úkonů, což hodně lidí odradí. Mimo jiné je nutné vyměnit občanský průkaz, přehlásit auto (včetně výměny „malého techničáku“), informovat zdravotní pojišťovnu, ale i zaměstnavatele, lékaře, banku, mobilního operátora – a v případě využívání SIPO také poštu.

Obyvatelstvo podle místa registrovaného pobytu