Pravdu nemá ministr Bartoš ani v tom, že by připomínky neměly významné státní organizace. Zásadní připomínky má Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Svaz místních samospráv, Svaz měst a obcí České republiky, Ministerstvo životního prostředí, kraje, města, a mnozí další.

Především ale ministr Bartoš nemá pravdu v tom, že by novela byla dopředu projednána se všemi partnery. Nebyla. Ostatně to potvrzuje jak množství, tak intenzita připomínek, které návrh má. Pomineme-li věcnou rovinu, z hlediska procesní vznikal návrh za zavřenými dveřmi, a s mnoha, či spíš s většinou zásadních účastníků nebyl diskutován. Poprvé jej viděli až poté, co byl nahrán do elektronického systému vlády. A vzbudil zasloužený odpor. Včetně jeho přílepku v podobě „jednotného enviromentálního povolení“, které nic nezrychluje, nic nezjednodušuje, a do celého systému zavádí chaos, a otvírá pomyslnou Pandořinu skříňku – podobné vlastní vyjádření totiž nyní chtějí všichni.

Co na původní rekodifikaci stavebního práva vadilo? Například rušení stavebních úřadů, které prý mají být blízko občanům. Pomiňme, je-li skutečně potřeba, aby byl stavební úřad zastoupen na tolika úřadech, jako je dnes, o to více, když by měl být celý systém maximálně digitální. Rekodifikace schválená v minulém roce navíc nerozhodovala o rušení žádných stavebních úřadů – jen specifikovala, že mohou dále existovat jako detašovaná pracoviště, bude-li k tomu v místě vůle a možnosti. Novela z pera ministra Bartoše stavební úřady natvrdo ruší, ne v malém počtu, a zcela v rozporu s koaliční smlouvou.

Bylo tvrzeno, že neexistuje problém systémové podjatosti a že je to jen univerzální výmluva pro nutnost systémové změny. Jak to vypadá dnes? Zákon doslova říká, že kde je podepsána smlouva mezi obcí a stavebníkem, je takový úřad podjatý a rozhodovat o stavebním povolení musí někdo jiný. A někde jinde. Kupříkladu v Praze se tedy už nebudou povolovat žádné stavby, protože podpis smlouvy o spolupráci je nepovinně povinný. Chaos, který nastane v okolních městech a obcích, až se budou muset vypořádat s povolováním velkých pražských projektů, ještě navíc podle zcela specifických Pražských stavebních předpisů, bude fatální.

Když jsme u těch Pražských stavebních předpisů – i v tomto ohledu jde norma zcela proti požadavkům měst, a ruší Praze, Brnu a Ostravě již přiznanou kompetenci stanovovat odchylně od celostátní vyhlášky technické požadavky na stavby. Nejenže se ruší dříve přijatá možnost pro vybraná města přijmout vlastní stavební předpisy, ale rovnou se ruší také ty, která v Praze dlouhodobě a dobře fungují.

Stejně tak se města a obce nedočkají novely v oblasti územního plánování. Touto problematikou se novela směrem k dalšímu vývoji vůbec nevěnuje. Přichází ale s negativním vymezením. Fakticky totiž znamená, že města a obce budou muset aktualizovat své územní plány, aby v souladu s jednotou regulací ze strany MMR. V Praze to kupříkladu znamená nejen konec dlouhodobě připravovaného Metropolitního plánu, který již stál stamiliony korun, ale také konec změn územních plánů, dokud nedojde ke změna samotného plánu. To se přitom musí stihnout do konce roku 2024. Že je to nestihnutelné? To zákon neřeší.

Ačkoli se veřejně proklamuje, že se drží základní principy rekodifikace, tedy jedno razítko, jedno povolení a podobně, pravda je zcela jiná. Od tohoto konceptu se zcela upouští. Stejně jako od snahy dostat do systému efektivně vymahatelné lhůty. Bartošova novela degraduje uplatňování ochrany veřejných zájmů z rozhodnutí do nižších právních forem, jako je vyjádření nebo stanovisko. Kromě toho v důsledku dezintegrace posuzování veřejných zájmů dojde vždy k tomu, že veřejné zájmy nebudou hodnoceny v souvislostech a bude docházet k nevyváženému protěžování jedněch a pošlapávání druhých zájmů.

Pokud stále doufáte, že to celé zachrání tolik vyzdvihovaná digitalizace, ani ta nebude. Dočkáme se možná dílčích cest, ty lze ale nazvat maximálně elektronizací, nikoli skutečnou systémovou a funkční digitalizací. Navíc platí základní pravidlo: pokud bude elektronizován chaos, nevznikne lepší prostředí, ale jen elektronizovaný chaos.

Podtrženo sečteno: ti, kdo se proklamované změny obávali si mohou oddechnout: nemýlili se, důvod k jejich obavám byl oprávněný. Ti, kdo se na změnu těšili a mnohé si od ní slibovali se – po jejím přečtení – dosud asi ani nenadechli. Tak moc jsou vyděšení a zklamaní.

Jediný spokojený je, zdá se, ministr Bartoš. Protože, jak říká, má novelu bez připomínek, s RIA, co zachovává to dobré z té minulé, a jen lehce opravuje to špatné, co v ní bylo.