V předchozím textu byla popsána odpovědnost územních samosprávných celků za vydaná správní rozhodnutí v samostatné působnosti podle § 20 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, tj. v případě, že toto správní rozhodnutí v samostatné působnosti bylo vydáno podle správního řádu.

Zákon o odpovědnosti za škodu však v § 20 odst. 2 zároveň pamatuje i na situaci takového poškozeného, kterému vznikla škoda v případě, bylo-li nezákonné rozhodnutí územním samosprávným celkem v samostatné působnosti vydáno postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení.

„Rozhodnutí“ vydané mimo správní řízení

Toto rozhodnutí, vydané postupem mimo správní řízení, tedy není rozhodnutím ve smyslu § 9 a § 67 odst. 1 správního řádu, které by přiznávalo veřejná subjektivní práva, nebo ukládalo povinnost. Není rovněž ani rozhodnutím procesního charakteru, tj. usnesením ve smyslu § 76 správního řádu.

Jde tedy o takový úkon správního orgánu, který je procesně upraven v části čtvrté správního řádu (§ 154 až 158). Tato část upravuje celou řadu méně formálních úkonů (než jsou správní rozhodnutí) učiněných správními orgány, které jsou vydány měně formálním postupem (než je správní řízení).

Přesto i z těchto úkonů může adresátovi vrchnostenského působení správního orgánu vzniknout škoda, na jejíž náhradu má poškozený nárok.

Příklady „rozhodnutí“ vydaná mimo správní řízení

Příkladem rozhodnutí územního samosprávního celku v samostatné působnosti, které bylo vydáno postupem, jenž není stanoven předpisy o správním řízení, je „rozhodnutí“ obecního úřadu o tom, jakým popisným, orientačním nebo evidenčním číslem bude budova označena [§ 31 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Obecní zřízení účinné do 30. 6. 2010 sice v § 31 odst. 5 obsahovalo větu, že na rozhodování o označování budov čísly se správní řád nepoužije, nicméně tvrzení o vyloučení aplikace správního řádu v dané věci bylo od účinnosti stávajícího správního řádu (tj. od 1. 1. 2006) matoucí, resp. nesprávné. Rozhodování obecního úřadu o označení budovy uvedenými čísly bylo (a stále je) bezesporu výkonem působnosti orgánu územního samosprávného celku (tj. obecního úřadu) v oblasti veřejné správy ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu. Vzhledem k tomu, že postup obecního úřadu při označení budovy není obecním zřízením výslovně upraven („rozhodnutí“ obecního úřadu má podle důvodové zprávy k zákonu č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, povahu tzv. „technickoevidenčního“ aktu), postupuje obecní úřad s odkazem na § 180 odst. 2 správního řádu při tomto „rozhodování“ podle části čtvrté správního řádu.

Dalším příkladem „rozhodování“ územního samosprávného celku v samostatné působnosti mimo správní řízení zřejmě může být situace, kdy obec vydala obecně závaznou vyhlášku, tj. právní předpis v samostatné působnosti obce, která však svým obsahem nesplňuje požadavky na obecnost právního předpisu, když zavazuje konkrétní (jmenovitě určený) subjekt a ukládá mu konkrétní povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 542/2011: „Jestliže zastupitelstvo obce v rozsahu své pravomoci vydá obecně závaznou vyhlášku, jež však zavazuje konkrétní subjekt a ukládá mu konkrétní povinnosti, a nesplňuje tak nutný předpoklad obecnosti náležející k tomuto právnímu předpisu, je výsledek činnosti tohoto samosprávného orgánu možno odůvodněně charakterizovat jako individuální právní akt, tedy rozhodnutí. V takovém případě se tedy lze vůči územnímu samosprávnému celku domáhat náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v samostatné působnosti ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.“).

Postup pro uplatnění nároku na náhradu škody

Postup pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím územního samosprávného celku v samostatné působnosti stanoví § 21 zákona o odpovědnosti za škodu. Pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím územního samosprávného celku v samostatné působnosti:

• vydaným v řízení, na něž se vztahují předpisy o správním řízení, platí obdobně ustanovení § 8 zákona o odpovědnosti za škodu;
• vydaným postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení, lze uplatnit tehdy, pokud bylo vykonatelné rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost příslušným orgánem.

K odkazovanému ustanovení § 8 zákona o odpovědnosti za škodu lze uvést, že upravuje jednu ze základních podmínek objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, kterou je zrušení nebo změna (zpravidla pravomocného) nezákonného rozhodnutí, jež musí být kumulativně splněna společně se dvěma ostatními podmínkami, tj. vznik škody či nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nezákonným (pravomocným) rozhodnutím a vznikem škody či nemajetkové újmy. V případě rozhodnutí územního samosprávného celku v samostatné působnosti však v rámci správního řízení přichází v úvahu pouze zrušení (nikoliv změna) nezákonného rozhodnutí, neboť podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, že „odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti“.

S právní mocí se obvykle váže vykonatelnost rozhodnutí, jehož výkonem může dojít ke vzniku škody. Zákon o odpovědnosti za škodu v § 8 odst. 2 však stanoví výjimku z pravidla, že nárok na náhradu škody lze uplatnit pouze ve vztahu k těm rozhodnutím, která jsou pravomocná, neboť škoda může být způsobena rovněž takovým rozhodnutím, které sice ještě nenabylo právní moci, ale je vykonatelné (rozhodnutí je tzv. předběžně vykonatelné, pokud odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek), přičemž podmínkou pro uplatnění nároku na náhradu škody v těchto případech je skutečnost, že nepravomocné nezákonné rozhodnutí, které je vykonatelné, bylo zrušeno na základě řádného opravného prostředku.

Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu doplňuje konečný výčet podmínek pro uplatnění nároku na náhradu škody, a to tím, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy – nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné – pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž takovým procesním prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

Foto a zdroj: Deník Veřejné Správy