Co čeká obce a jak se na to připravit
Reforma stavebního práva nepřináší jen změny procesní a institucionální, ale zásadně zasahuje také do personálního fungování veřejné správy. Přechod části agendy na nově koncipovanou soustavu úřadů rozvoje území znamená pro obce a města nejen změnu kompetencí, ale především reálné dopady na jejich zaměstnance. Právě tyto dopady přitom s největší pravděpodobností klíčovým způsobem ovlivní, zda bude reforma v praxi fungovat.
Přesun agendy nebo přesun lidí?
Základní předpoklad předkladatelů novely stavebního zákona je zjevný – s agendou by se měli přesunout i zaměstnanci a zaměstnankyně, kteří ji dnes zajišťují. V praxi to ale zdaleka nemusí být takto automatické. Přechod zaměstnanců na nový stavební úřad je podmíněn řadou faktorů – od jejich ochoty změnit zaměstnavatele až po konkrétní podmínky, které jim nový systém nabídne. S ohledem na ty rysy nové právní úpravy, které jsou v tuto chvíli známy, není překvapením, že zaměstnanci se do přechodu na nový úřad příliš nehrnou.
Podle průzkumu, který průběžně provádí Odborový svaz státních orgánů a organizací ve spolupráci se Sdružením místních samospráv se aktuálně k přechodu chystá pouze zhruba třetina osob, kterých by se měla nová úprava týkat. Zbývající zaměstnanci buď předpokládají, že zůstanou u současného zaměstnavatele v odlišném uplatnění, případně odejdou buď do důchodu, nebo na zcela odlišné místo.
Proč tomu tak je? V první řadě si totiž zaměstnanci s největší pravděpodobností pohorší, jak co se týče odměňování, tak co do ostatních pracovních podmínek. Tento rozdíl rozhodně nebude vykryt navrhovaným speciálním příplatkem, který je navíc v přechodných ustanoveních sněmovního tisku č. 67 formulován jinak – mnohem méně velkoryse – než jak je předkladateli prezentován. Nepůjde totiž o zvýšení odměny o 10 %, jak se uvádí mimo jiné i v důvodové zprávě (!), ale pouze o vyplacení zvláštního ročního příplatku ve výši kladného rozdílu navýšeného o 10 % mezi posledním ročním platem u obce či kraje a celkovým ročním platem v daném roce u nového úřadu.
Nejistota ohledně podoby a rozmístění nového úřadu nebo ohledně právního režimu, ve kterém se práce pro stát bude odehrávat, pak rovněž nevzbuzují důvěru. Návrh totiž operuje s tím, že se zaměstnanci „překlopí“ do služebního poměru podle zákona o státní službě. Ten ale má jiným poslaneckým návrhem (sněmovní tisk č. 76) k 1. červenci letošního roku být zrušen a nahrazen zákonem o státních zaměstnancích, který ale neváže pracovníky do služebního poměru, nýbrž do modifikovaného poměru pracovního. Tato přechodná ustanovení budou nepochybně muset být změněna, v závislosti na průběhu projednávání sněmovního tisku č. 76.
V neposlední řadě je tu problematické časové hledisko. Ačkoli předkladatelé i členové vlády hovoří o tom, že krajské úřady budou realizovány až k 1. lednu 2028, v projednávaném návrhu se v tuto chvíli stále operuje s termínem dřívějším. Krajské a obecní stavební úřady by měly zaniknout do 6 měsíců od účinnosti zákona; ta se podle návrhu předpokládá k 1. červenci 2026. V tuto chvíli se nejeví dosažení této účinnosti jako realistické, což ovšem situaci nijak nevyjasňuje. Samotné vyhodnocení toho, kdo bude spadat pod nový úřad, i rozhodnutí se o vlastním přechodu navíc budou probíhat ještě mnohem dříve – v rámci jednoho měsíce po účinnosti novely stavebního zákona.
Podle přechodných ustanovení zašlou obce a kraje do 30 dnů od účinnosti zákona seznamy dotčených zaměstnanců a kopie jejich personálních spisů novému úřadu. Zaměstnanci obcí a krajů mohou svůj přechod v témže termínu odmítnout podáním adresovaným Úřadu.
Obce tak čelí dvojí nejistotě. Na jedné straně mohou přijít o kvalifikované pracovníky, na druhé straně jim mohou zůstat zaměstnanci, pro které mohou, ale nemusí mít adekvátní pracovní uplatnění. Ani jedna z těchto variant není pro stabilitu úřadu ideální, zejména když ještě není jasno, o koho půjde a kdy bude nutné jak vyhodnotit situaci, tak provést příslušné kroky.
Riziko ztráty know-how
Předkladatelé i příslušní členové vlády zatím na tyto obavy z nedostatku zaměstnanců pro novou soustavu úřadů adekvátně nereagují. I pokud by se výše uvedený odhad neochoty přejít do nového systému ukázal jako příliš pesimistický, není možné mít pochybnosti o tom, že lidí dostatek nebude. Úspory z rozsahu v tuto chvíli očekávat nelze, digitalizace, která by snad část pracovní síly ušetřila, bude dokončena nejdříve v roce 2030, takže agendy bude i nadále mnoho a lidí málo.
Nejde ale jen o kvantitu. Jedním z největších rizik je ztráta odborného know-how. Stavební řízení je vysoce specializovaná agenda, která se opírá nejen o znalost práva, ale i o praktické zkušenosti a znalost místních poměrů. Agendy dotčených orgánů, která má zčásti na nový úřad rovněž přejít, je v mnoha ohledech ještě komplikovanější.
Pokud část úředníků do nového systému nepřejde – například kvůli horší dostupnosti pracoviště, nejistotě nebo nevýhodným podmínkám – hrozí, že jejich zkušenosti se z veřejné správy zcela vytratí. To povede ke zpomalení řízení, chybovosti nebo přetížení těch, kteří přejdou. Není možné očekávat ani nějaký razantní nábor nových lidí – jak územní samosprávné celky moc dobře vědí, vhodných kandidátů a kandidátek na tyto agendy je chronický nedostatek a stát je zejména v důsledku propadu reálných platů za poslední roky vysloveně neatraktivní zaměstnavatel.
Dopady na obce
Zvlášť citelné mohou být připravované změny pro menší obce. Ty často disponují omezeným personálním zázemím a každý odchod kvalifikovaného zaměstnance pro ně představuje výrazný zásah. Zejména u agend dotčených orgánů pak nezřídka agenda, která má přejít na nový úřad, nepředstavuje veškerou pracovní náplň určité osoby. Je pak otázkou, jak svůj dopad vyhodnotí – zda se s daným kolegou a kolegyní rozloučí, nebo zda si ji ponechají na úřadě s tím, že budou muset řešit změnu či doplnění agendy.
Tato a další nejistoty a nejasnosti projednávaného návrhu jsou jedním z jeho velmi slabých míst. V tuto chvíli není ani jasné, kdo ponese náklady na odstupné, které bude muset být vyplaceno zaměstnancům, kteří se rozhodnou na nový úřad nepřejít, ale stávající zaměstnavatel pro ně nebude mít jiné uplatnění. I v tomto ohledu se šíří různé spekulace, včetně možné změny procesu, jakým budou zaměstnanci přecházet, nicméně žádný z dosud načtených pozměňovacích návrhů se tomuto problému nevěnuje.
Příprava na změnu
Je nabíledni, že obce všech typů se na nový režim připravují, přestože nový zákon zatím nebyl schválen. Tak velký krok rozhodně není možné realizovat během jednoho měsíce, jak předpokládá předkladatel v přechodných ustanoveních. Veřejná debata ohledně novely stavebního zákona je velmi živá a analýza dopadů do personálních záležitostí obcí je její velmi důležitou součástí.
Zatím dostupné informace naznačují, že nízká ochota k přechodu do nového úřadu je realitou, se kterou musí počítat i obce. V první řadě si tedy musí vyjasnit, jakých agend a v jakém objemu se novela dotýká, a jaký je personalistický profil příslušných zaměstnanců a zaměstnankyň. Ačkoli se ještě může celá řada věcí změnit, není nic proti ničemu, pokud budou zaměstnavatelé s dotčenými osobami o jejich profesní budoucnosti již v tuto chvíli jednat. Nejpozději po druhém čtení v Poslanecké sněmovně již totiž budeme moci předpokládat, že k dalším větším změnám nedojde.
Mgr. et Mgr. Šárka Homfray, právnička, II. místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací
