V Česku máme nyní 6254 obcí, připomeňme, že za obec se mj. pokládá z právního hlediska i město a městys. V počtu samostatných obcí, jsme spolu s Francouzi pomyslnými evropskými šampiony. Jestli opravdu něčeho máme hodně na počet obyvatel, tak je to počet obcí, ale i starostů a zastupitelů.
Národní ekonomická rada vlády (NERV) aktuálně navrhuje kvůli veřejnosprávním finančním úsporám snížit zmíněný počet obcí. Navrhuje se především sloučením malých obcí pod tisíc obyvatel s většími.
I když návrh NERVu zní na první pohled logicky a asi i průchodněji, než třeba (polo)zmrazení starobních důchodů či zavedení školného
na vysokých školách, jako učitel správního práva mu příliš nefandím. Mám k tomu minimálně tři základní důvody.
Za prvé – násilné úřední slučování obcí, tedy nikoliv pozvolné přirozené lidmi chtěné a potřebované, vzbudí velkou nechuť u občanů malých slučovaných obcí. Již dnes si „venkované“ připadají odstrčení, a s oblibou svádí své problémy (oprávněně i neoprávněně) na ty politiky z velkých měst. A samozřejmě nejvíce na Pražáky a popř. Brňáky a Ostraváky. Řadu anekdot na toto téma zde netřeba připomínat.
Pokud bude slučování nařízeno shora (z té jejich zkorumpované Prahy), tak se s ním běžní venkovští lidé prostě neztotožní. Navíc jak občanům Dolní Lhoty vysvětlíte, že mají spadat pod Horní Lhotu, kterou po staletí nesnášejí, a jak známo žijí tam samí pitomci a možná i „jedí chrousty“?
A proč to nebude naopak – tedy ať Horňáci spadají pod nás?
Za druhé – násilné slučování obcí řadě (nejen) starších lidí připomíná obdobné procesy před rokem 1989, tedy za socialismu, kdy se z důvodu socialistické efektivity rovněž obce byrokraticky slučovaly. A tohle podrývání důvěry ve stát opravdu není dobré. Ostatně starší lidé přenesou tuto svoji negativní emoci, že jim berou rodnou vesničku i na svoje děti
a vnuky. To je více než jisté. Již dnes důvěra v český stát ve venkovských oblastech není zrovna rekordní (řečeno gentlemansky).
V krajních případech, nechci zde malovat čerta na zeď, by lidé z pohraničních oblastí, mohli projevit touhu o připojení k jinému státu, pakliže jim Poláci, Němci, Rakušané nebo i Slováci jejich samostatnou vesničku povolí a zlý ouřadové z Prahy nikoliv. Dodnes možno např. na jihomoravském venkově slýchat satirické poznámky, pod Vídní jsme byli přes 300 let, pod Prahou jen sto…
Za třetí – hlavním smyslem této reformy je úspora veřejných peněz, nicméně než by se reálně projevila, tak to bude trvat řadu dlouhých let, minimálně letos (září 2022) demokraticky zvoleným zastupitelům
a starostům nemožno sebrat mandáty. To by byla retroaktivita jako vystřižená z učebnice ústavního práva a ústavní soud by zde jistě rázně zakročil. Ale i kdyby se větší sloučení obcí reálně nastartovalo již v roce 2026, čemuž nikdo rozumný a znalý českých a moravských poměrů stejně nevěří, tak reálně by se větší úspory projevily nejdříve tak za deset let.
Sečteno – i když ekonomicky v určitých aspektech dává sloučení obcí určitý smysl, politická a společenská cena za ty tyto úspory by byla značně vysoká. Byrokratické slučování obcí by bylo pověstným šetřením na nepravém místě a bylo by vlastně i dost o NERVy.
Foto a zdroj: ePravo
Strategie, dobrý management a výměna zkušeností
