V jihočeském městě skončila rekonstrukce hradu, která započala už v roce 2003
Strakonice se po dlouhých třiceti letech dočkaly nové muzejní expozice, umístěné na hradě. Promítla se do ní historie místa – ta dávná, kdy strakonický hrad patřil maltézským rytířům, i ta novější: Strakonice mají tradici textilní výroby, dud a dudáctví, zbraní a motocyklů značky ČZ. O rekonstrukci hovoří historička, ředitelka muzea a také členka zastupitelstva Ivana Říhová.
Můžete ve stručnosti zmínit historii strakonického hradu? Jaké byly hlavní milníky v budování tak rozsáhlého hradního a zámeckého komplexu?
Strakonický hrad byl založen v první třetině 13. století rodem Bavorů, kteří sem přicházejí pravděpodobně z Olomouckého biskupství. Rod tady sídlí do počátku 15. století, roku 1402 jejich stopy mizí. Již v roce 1243 ovšem Bavor I. daruje část hradu, kostel a přilehlé vesnice řádu maltézských rytířů. Později právě v roce 1402 tento řád odkupuje zbývající část hradu a stává se jeho jediným vlastníkem, a to až do roku 1925. V tomto roce ho prodává politikům v Agrárním sdružení, největší podíl získává poslanec Rudolf Beran a tehdy velmi populární strakonický stavitel Čeněk Prokop. Historie je tedy poměrně jednoduchá. Hrad byl po celá staletí mnohokrát přestavován, najdeme tu stopy po jednotlivých stavebních slozích: od románského přes gotický, renesanční až po baroko. Je to taková učebnice architektury. Poslední stavbou, která zásadním způsobem ovlivnila chod hradu, byla výstavba zámecké části v první třetině 18. století jako rezidence pro převory a vedoucí činovníky maltézského řádu.
Rekonstrukce hradu trvala řadu let. K jakým nejzásadnějším změnám došlo?
Rozsáhlá rekonstrukce hradu začala už v roce 2005 částí, která patří městu Strakonice. Jeden z programů, do kterého se město zapojilo, byl program Phare 2000. V něm se jednalo o komunikace a řešilo se i připojení na teplárnu, voda, kanalizace, tedy veškerá pokládka do země. Tomu musel předcházet rozsáhlý archeologický průzkum dokončený v roce 2006. Při něm byla objevena studna na druhém nádvoří. U kapitulní síně, v níž jsou patrné základy dobového kostelíka, se také našly kosterní pozůstatky z 12. století. O tom jsme ale už věděli, neboť část ostatků byla vykopána už ve 30. letech 20. století, kdy se do hradu zaváděla voda. Objeveny byly i základy budov ze 14. století, které hrad uzavíraly ze strany od řeky Otavy. Hrad byl tenkrát mnohem menší a dnešní budovy v křídle u řeky jsou podstatně mladší.
Jaké další dotační tituly jste využili?
Na Phare 2000 navázal Společný regionální operační program, kterým byla financována obrovská rekonstrukce městské knihovny. Pokračovalo se takzvanými norskými fondy, kdy se opravovaly všechny tři sály objektu naproti kostelu sv. Prokopa. Z dalších prostředků se revitalizovala část, kde jsou kanceláře muzea. Pouze z městských zdrojů se rekonstruovala zámecká část.
Poslední fáze začala před třemi lety z Integrovaného regionálního operačního programu. Náklady na tuto etapu vyšly zhruba na 140 milionů korun, z toho 108 milionů šlo z dotace a zbývající část uhradil Jihočeský kraj coby vlastník objektů a zřizovatel Muzea středního Pootaví. Ještě bych zmínila Program záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury, jehož příjemcem byla římskokatolická církev, a peníze byly využity pro bývalou komendu. Za těch 16 let se na hradě proinvestovalo kolem půl miliardy korun.
Co vše se opravilo?
Když začneme od střech, tak to byla rekonstrukce krovů a pokládka krytiny. Na hradním paláci byla velmi špatná statika. A právě statické zajištění stálo velkou část peněz, je doslova sešitý a sešroubovaný dohromady. Velká část zhlaví u trámů byla uhnilá, musely se podkládat ocelovými nosníky. Šrouboval se i renesanční strop v paláci, který už držel silou vůle. To jsou věci, které sice nejsou vůbec vidět, ale jsou nezbytné. Celý hrad dostal nové sítě pro rozvody vody a elektřiny, je napojen na teplárnu, všude se bude vytápět. Bude tak možný i celoroční provoz muzea. Celý komplex je připojen na elektronický zabezpečovací systém a protipožární systém. Měnily se podlahy a odstraňovaly se všechny novodobé prvky a vyzdívky. Kde to šlo, tak se obnažovaly původní trámové stropy.
Jaké využití v hradních prostorách aktuálně najdeme? Jaké organizace a instituce v nich sídlí?
Velkou výhodou hradu je jeho velmi dobrá přístupnost a poloha uprostřed města. A především je na hradě živo celý rok právě díky institucím, které zde sídlí. V zámecké části najdeme základní uměleckou školu a také infocentrum. Městské kulturní středisko spravuje tři víceúčelové sály, v kostele probíhají bohoslužby římskokatolické církve. Své sídlo tu má také Muzeum středního Pootaví včetně administrativního a technického zázemí a Šmidingerova knihovna.
Jak se proměnila expozice?
V muzeu se změnilo úplně všechno. Původní expozice tu byly asi 30 let, i když samozřejmě průběžně probíhaly dílčí úpravy včetně mobiliáře. Po roce 1989 zmizela například budovatelská socialistická část a vystřídala ji historie města 19. a 20. století. Jihočeský kraj má nyní koncepci, která doporučuje, aby každé jím zřizované muzeum bylo něčím jiné a představovalo specifika regionu. Například aby si návštěvník strakonického muzea odnesl: tam jsou dudy nebo motorky. Navíc v roce 2015 koupil Jihočeský kraj od římskokatolické církve budovu bývalé komendy maltézského řádu, kde je nyní kapitulní síň a ambit. Tam by měla být expozice o historii řádu od jeho vzniku ve Svaté zemi až po současnost. Historií našeho města se bude jako červená nit proplétat vliv tohoto řádu.
Co najdeme v hradním paláci, kde bývaly hlavní expozice muzea?
První podlaží hradního paláce je věnováno historii podniku ČZ, a. s., od roku 1919. Začínáme zbrojní výrobou a přes motocykly budeme končit současnou výrobou. Druhé podlaží bude rozděleno na tři samostatné celky. Najdeme tam textilní výrobu, která živila i domácí řemeslníky. Chybět nemohou dudy, dudácké festivaly a tradice. A ve třetí sekci je loutkářství, které má ve městě také pevné kořeny. U věže Rumpál jsme nechali zrestaurovat divadlo, které jsme získali od rodiny Matěje Kopeckého. Máme samozřejmě loutky Spejbla a Hurvínka (ve Strakonicích se narodil jejich autor Josef Skupa – pozn. red.) a další, ale i nové loutky strakonického loutkového souboru Radost. Návštěvníci tak budou mít možnost projít si dva návštěvnické okruhy: historii řádu maltézských rytířů v komendě anebo trojici expozic v hradním paláci.
Na co dalšího se mohou návštěvníci těšit?
Expozice jsme museli samozřejmě obohatit o současné trendy – o interaktivní prvky, dotykové obrazovky. Natáčel se také animovaný film o vzniku města, který je k vidění v expozici maltézského řádu. Tam jsou i modely lodí, kterými členové řádu brázdili Středozemní moře, i část lodi karaky s dobovým vybavením. Nebo například maltézský sanitní vagon, neboť řád vypravil pět vagonních souprav, které svážely zraněné z bojišť první světové války.
Nové expozice se otevřely vloni. Znamená to, že práce končí?
Skončila jedna etapa muzea a začíná zcela nová. Mění se naše sbírkotvorná činnost, která se více zaměří na dudáckou tradici, motocykly či loutky.
Zbyněk Konvička
www.propamatky.info
