To jsou podle Patricka Zandla hlavní důvody, proč je v Česku všechno problém

Setkání s Patrickem Zandlem bylo osvěžující. Nezávislý člověk s velkým rozhledem od technologií po religionistiku se po dekádách strávených v privátním sektoru rozhodl vstoupit do soukolí samosprávy, aby přišel na kloub tomu, proč věci nefungují.

Povídali jsme si o řadě projektů, které se jeho týmu podařilo v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi nastartovat. Těsně před uzávěrkou čísla ale přišla zpráva o jeho odvolání z funkce místostarosty. A tak rozhovor získal nový směr…

Jak a proč došlo k odvolání starosty a místostarostů?

Ve středu 15. 5. jsem byl odvolán zastupitelstvem z postu místostarosty. Spolu se mnou byl odvolán také starosta Robert Pecha, místostarosta Jan Jirovský a radní Petr Kváča. Odvolání bylo naprosto překvapivé. Ze strany koaličního partnera ODS ani Zdraví sport a prosperita nebyla žádná indikace, že vnímají zásadní problém, neexistovala žádná výzva ke smírnému řešení, nebyla vypovězena koaliční smlouva, podle níž naše vedení vládlo s většinou hlasů voličů. Zjednodušeně řečeno přišli na zastupitelstvo, postavili se za nás a bodli nás do zad. Proč, věrohodně nevíme.

Že se někdo pokusí hlasováním zastupitelstva změnit vedení, je jeho právo, tak volební matematika funguje: kdo má nadpoloviční většinu hlasů pro podporu zvolením starostou, je starostou. Tak se stal starostou Robert Pecha před dvěma lety, když sehnal nadpoloviční většinu hlasů. Je taky zcela v pořádku si v průběhu času říct, že něco nevyhovuje a jednat o tom, že se to změní. To se může stát jak mezi stranami, tak ve straně. Sedneme si, probereme to, najdeme řešení ku prospěchu všech (zejména tedy města).

Co není v pořádku, je ta forma „zabíjačky ve Staré Boleslavi“, kdy zastupitelka Eva Štíbrová nechala popravit svého koaličního partnera, starostu Roberta Pecha. Nikde nebyla ani zmínka o zásadním problému, nikde nebylo žádné předchozí jednání, jak stanoví koaliční smlouva, kde by Pecha odmítl podmínky, nic takového se nestalo.

Způsob, jakým to udělali, jim mám za zlé. Zcela zbytečně znevážili starostu Roberta Pecha, zbytečně zlikvidovali víru řady lidí, že politika se dá dělat bez kšeftíků.

Jak vás o tom informovali?

Nijak. Kdybychom aspoň dostali SMS, mohla celá věc proběhnout hladce a bez dopadu na město. Nový starosta mohl očekávat plnou podporu s předáním práce tak, aby vše fungovalo. Jenže to se nestalo. Nové vedení v čele s Petrem Soukupem se rozhodlo to staré vedení ponížit co nejvíce, vyhodit nás na hodinu bez čehokoliv. To není žádný předpoklad k nějakému předání nebo spolupráci. Když jsme ve čtvrtek přišli na úřad, již jsme zde byli jen prostí návštěvníci. Já jsem předal klíče a počítač.

Co bude s rozdělanými projekty?

Měl jsem rozpracovaných 60 projektů, které vyžadují konstantní pozornost, od stavby záchodku ve Staré Boleslavi, přes výměnu oken, až po opravy velkých budov nebo odpadovou strategii.  Nic z toho nejde vstřebat za pár minut a vyžaduje to značnou kontinuální pozornost.

Řada rozjetých městských projektů půjde podle mě „do kopru“. Výstavba ZŠ v Třebízského se posune o několik roků. Soukromý gympl ve městě nevznikne, výstavba městských bytů se nerozjede, opravy silnic a chodníků se příští rok významně zpomalí. Velká část dotací je vázaná na něčí osobní angažmá, někdo se musí zaručit, že dotace se využije efektivně, což zpravidla obnášelo někoho z nás tří místostarostů.

V Indexu kvality života si souměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav vedl velmi dobře. Umístili jste se jako třetí nejlepší místo k žití v republice, ve Středočeském kraji jste druzí. Jaká je realita? Chtěl by u vás žít každý?

Vždycky je potřeba si u takových hodnoceních přečíst metodiku – to je přesně případ tohoto hodnocení Skvěle jsme tam vyšli proto, že máme dvě multikina a dva bazény, což je ale dáno tím, že se počítají dojezdové vzdálenosti a my máme nablízku kus Prahy a kus Mladé Boleslavi, a tak se tam započítá ledacos jiného. Pointa není v tom, že to vybavení má samo město, ale je to někde v okolí.

Takto to mají ale všechny města ve Středočeském kraji, interně tomu říkáme města „železného pasu“, protože nás svazuje pražská gravitace. Vše, co děláme, se děje s přihlédnutím k tomu, co dělá Praha.

Tím nechci říct, že se u nás žije špatně, jsme opravdu asi jedno z nejlepších míst pro život v Česku. Od nás do Prahy se dostanete autobusem mezi 15 a 80 minutami, podle toho, jak stojí dálnice… Navíc je to malé město, je tu klid k životu, přitom kvalitní infrastruktura. Máme tři skvělé základní školy, gymnázium, kino, letní kino, nepočítaně kostelů…

Blízkost Prahy je – soudě z vašeho tónu – ne vždy blahodárná. Jaké výhody a nevýhody tedy přináší?

Nevýhod je víc. Jedna taková jsou ceny nemovitostí. V Brandýse neseženete pozemek za stejné peníze jako na Šumavě. Spousta lidí se sem vysidluje z Prahy pod vidinou levnějšího bydlení, ale už to není žádná sláva: z okna se dívám na developerský projekt, kde stojí metr čtvereční přes 90 tisíc korun…

Jaká je struktura oněch 20 tisíc obyvatel, kolik z nich třeba jezdí do Prahy za prací?

Existují na to statistiky. Zrovna nedávno jsme si dělali dopravní průzkum, jak se lidé pohybují mezi městem a Prahou a jinými městy. Velké množství lidí jezdí do Prahy za prací, něco mezi třetinou a čtvrtinou. Ale středoškoláků jezdí do Prahy více než polovina. Jsme Prahou velmi determinováni a kvalitní spojení s hlavním městem je základ.

Zmínil jste školy, teď staví město novou, má to být největší investice po roce 1990.

Z průzkumů jsme vyšli jako jedno z nejhorších měst, co se týče kapacity a dostupnosti škol. Je to tím, že obec zaspala. Předchozí vedení nezachytilo demografickou křivku a nebudoval včas nové kapacity základního školství, za které je zodpovědné. Po nástupu do zastupitelstva jsme se uchylovali k zoufalým počinům, že jsme místnosti stávajících škol přeměňovali na třídy, abychom naše žáky někam dostali. Situace byla velmi diskomfortní. Takže když jsme před rokem a půl přišli na radnici, ihned jsme rozjeli dva projekty: navýšení kapacity jedné stávající školy v Brandýse, kde má vzniknout šest nových kmenových tříd, nové učebny i tělocvična. To by mělo zvýšit kapacitu asi o 120 dětí. To ale není spása, tak jsme se dali do budování nové svazkové školy. Máme pod sebou totiž ORP kolem 100 tisíc obyvatel, takže jsme zodpovědní za spoustu dalších obcí. Se čtrnácti z nich jsme se dohodli na vybudování školy ve Staré Boleslavi pro řádově tisíc žáků.

Předchozí vedení ale nepodalo včas žádost o dotaci a k projektu nic nepřipravilo, tak jsme se to snažili velmi agilně tlačit: do konce června měla být připravena projektová dokumentace a podána žádost o stavební povolení, abychom se mohli ucházet o dotaci ve výši zhruba 1,5 miliardy korun.

Chtěli jsme tu školu mít hezkou, tak jsme uspořádali architektonickou soutěž. Vyhrálo ji brněnské studio Chybík a Krištof, které navrhlo moc hezkou školu a mě to chytlo za srdce, protože například tu školu umístili tak, aby ze všech kmenových tříd bylo vidět na ty naše staroboleslavské baziliky. Je to hezké spojení budoucnosti a české státnosti, která u nás vznikala.

Když jste nastoupil na úřad, co bylo největší problém?

Personální poddimenzovanost. To jsem nesnášel i v soukromém sektoru: když máte něco dělat a nemáte na to prostředky, potažmo lidi. Zákon vám například ukládá mimo jiné mít energetickou koncepci, ale my jsme neměli nikoho, kdo by ji vytvořil. Nejprve jsme to řešili sami „na koleně“, ale nedávno se schválila pozice městského energetika.

Jenom aby si to čtenáři uměli představit: když jsem po nástupu dělal „kolečko“ po úřadě ohledně městského majetku, zjistil jsem, že na střeše hypermoderní školky je už dva roky instalovaná fotovoltaická elektrárna, která se ovšem „zapomněla“ zapojit.

Přišel jsem na úřad trochu jako Hurvínek do války, se zkušenostmi pouze z privátní sféry. A snad se mi dařilo rychle je komparovat s fungováním samosprávy. Co mě překvapilo, jak moc se úřad obecně bojí konfliktu. Já jsem byl zvyklý, že když jsme se s někým nedohodli, tak se šlo k soudu. Úředníci raději nic neudělají, než by měli vidinu, že je někdo zažaluje. Já mám zcela opačný názor: že se má učinit rozhodnutí, konat, přestože se zpětně ukáže, že to nebylo úplně nejlíp. Teď samozřejmě nenabádám k tomu jít proti zákonu, ale jde o to, že si výklady občas odporují. Typicky jde o odstraňování nelegální reklamy nebo odstraňování autovraků. Úředníci mě varovali, že je to nejasné, že nás dají k soudu. A já na to, tak ať nás dají k soudu, za osm let soud doběhne, a když rozhodne v jejich prospěch, tak jim ten billboard (načerno postavený na našem pozemku) vrátíme.

Čím vás vlastně zlákala politika, jaká byla vaše cesta do zastupitelstva? Vděku se, jak vidno člověk nedočká…

Dejte mi další otázku (směje se).

Vážně, šel jsem do toho, protože mě zajímalo, proč ty věci nejdou. Proč pořád posloucháme, že nemůžeme mít novou školu, že se vraky nedají odtáhnout, silnice spravit a podobně. Před čtyřmi lety jsem šel do prvních zastupitelských voleb, skončil jsem v opozici a trošku k tomu přičichl. Teď už jsem tušil, do čeho jdu.

Říkal jsem si, že jsem se padesát let měl dobře a je čas společnosti něco vrátit. A hlavně, jak říkám, mě zajímalo, proč nám to v Česku nejde.

A přišel jste na to? Jde to vůbec stručně formulovat?

Myslím, že ano. Napadá mě takové přirovnání. Připomíná mi to, jak jsme se kdysi vypravili do Číny vybaveni asi osmi čínskými slovíčky. Ptali jsme se na cestu a nejpozději u třetího Číňana už jsme jeli někam úplně jinam… A tady v Česku ve státní správě je obrovské množství problémů a každý z nich ji prodražuje o jednotky procent. Tím, že těch problémů jsou desítky, dělá to správu nesmírně drahou a neefektivní. To je základní problém, který tam vidím.

Druhá věc je extrémně špatná komunikace a nezájem občanů. Když se lidí zeptáte, jak by to chtěli, tak vám nikdo nic neřekne, a poté, co něco uděláte, tak vám vynadají.

Mám vazby na německé a rakouské prostředí, ale tam jsem se s něčím takovým nesetkal.

Jakým způsobem se svými občany komunikujete?

Máme městskou facebookovou skupinu, která má skoro tolik členů co obyvatel. A pak vydáváme městské listy, které mají kolem 40 stran a píše se tam velmi detailně o životě města – od úspěchů týmu basketbalistek až po zdražování odpadů.

Pak se ještě snažíme mít i zpětnou vazbu, kdy posloucháme. Naposledy jsme dělali vizuální kultivační strategii. Její autorka a naše městská architektka pozvaly lidi, aby odprezentovaly, co vymyslely, a abychom si mohli poslechnout jejich názor. Máme i přímý přenos a záznam, takže je to dostupné.

Mile mě překvapila účast veřejnosti, přišlo kolem třiceti lidí. Zdálo se mi, že jsou snad spokojení. Předtím jsme měli jednání s občany o areálu v Houšťce, což je takové krásné území. Akce byla velmi úspěšná a dobře zorganizovaná – to ovšem bylo možné jen díky tomu, že jsme na to objednali externí firmu.

Řada věcí se vašemu týmu ale i přes zmíněnou nemožnost povedla. Co mezi to počítáte?

Víte, já mám radost z úplných ptákovin. Tady za benzinovou pumpou máme ulici, jmenuje se Skorkovská. A v ní byly uprostřed položené dva betonové bloky, takže se tou ulicí nedalo projet. Ulice vede do rezidenční oblasti a znepříjemňovalo to život lidí. Já jsem se s majitelem benzinky dohadoval, ať to odstraní, on mě posílal k šípku, a za třičtvrtě roku dohadování, díky mojí důslednosti, jsme to odstranili. Na závěr jsem si nechal vytáhnout spis. Ten případ se táhl od roku 1997… Dvacet pět let handrkování o dva betonové bloky.

Neuvěřitelné.

Kdybych měl pokračovat, tak mě třeba štvaly dožilé reklamy, nečitelné vyšisované cedule, které si majitelé dávno zkrachovalých firem napíchali do obecních pozemků. Tak jsme iniciovali strategii jednotného městského vizuálu a prostě jsme to odstranili.

S odstraňováním reklam jste ale kdysi narazil.

Ano, majitel sítě nelegálních reklam mě zezadu sejmul ocelovou tyčí, když jsem odstraňoval jeho billboard, který rozerval vítr. Soudil se ovšem on se mnou, kvůli tomu, že jsem mu zničil jeho billboardy, ale soud naštěstí rozhodl, že není možné domáhat se práva, když nelegálně umístíte billboard na obecní pozemek.

Pojďme teď od komunálu do říše umělé inteligence. Vy jste expert na počítače, průkopník internetu, věnujete se tomuto oboru. Mám sice dojem, že s výše zmíněnými betonovými kvádry by si AI neporadila, ale přesto se postupně na úřadech zabydluje.

Mě to velmi zajímá a historicky se tím zabývám a dvakrát měsíčně školím ve firmách o AI. Je to velmi zajímavé porovnat zkušenosti z firem s úřadem. Když se zamyslím, k čemu by AI mohla být dobrá na úřadě, tak tam vidím dvě roviny. Zaprvé kontakt s občany – v 80 % případů se ptají na stejné věci: stavební povolení, kolik stojí odpady, zkrátka obvyklé životní situace jako povolení na plot. To umí AI krásně obsloužit.

Pak jsou ale situace, kdy si sám úřad neví rady: například máme zde Proboštská jezera, kde pronajímáme provozovateli kemp, a ten by chtěl na vodě ukotvit nafukovací hrad. A my dumáme, jak to udělat, protože na vodě je to jiné než na zemi. Úřad si musí na všech odborech ověřit, jak je to správně. Když nás AI odstíní od rutinních věcí, zbyde čas na tyto složité.

Druhá věc, tak té říkám podpora rozhodování. Já jsem si do AI nahrál veškeré vyhlášky, dokumenty a smlouvy, a když něco nevím, zeptám se jí. Například chci vědět, jaké jsou závazky plynou ze smlouvy staré čtyři roky a odpověď mám ihned. „Normálním“ způsobem bych šel za právníkem, ten by šel do archivu a odpověď bych měl – podle intenzity naléhání – za několik hodin až dnů.

Tohle je podle mě budoucnost a už se toho chytila řada firem.

Jak jsme na tom s digitalizací jako stát, co myslíte?

My jsme na úřadě zprovoznili digitální občanky, to je první krok. Jsme hodně zvědaví na stavební řízení, ale teprve se nakupují počítače, takže to asi bude zase jako všechno v Čechách – nejdřív pro jistotu ještě na papíře, pak načisto. To jsou zkrátka porodní bolesti, za pár měsíců to vše poběží digitálně. Smysl to rozhodně má, ale někdy jsem z toho pesimista.

Hodláte své zážitky literárně zpracovat? Co by to bylo za žánr?

Asi typ „reportážní literatury“, jakou tvořil kolega Franz Kafka. Ne, nechci to zlehčovat, my máme u nás zkreslenou představu o úřednících. Já jsem měl ty u nás strašně rád, za to, jak umí pracovat s málem.

Co budete dělat dál?

Chci na chvilku vypnout, zregenerovat. Chci se vrátit k běhání. Zároveň se budu postupně vracet k umělé inteligenci a workshopům pro firmy a také města. Ukazuje se to jako nesmírně potřebná záležitost a sny o „inovačním centru“ jsou teď blíže než před týdnem. Digitalizace státní správy nepostupuje dostatečně rychle, pomoct s tím potřebují ledaskde a už si to mnozí také uvědomují. Bude to takový pomalý návrat do běžné práce, pomáhat firmám a městům tohle všechno zvládnout.

Dita Hradecká

Patrick Zandl

(Narozen 1974 v Mnichově, Německo)

Český internetový podnikatel, novinář, zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz a spisovatel. Do letošního května byl také místostarostou Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi. Pracoval jako analytik, byl šéfredaktorem internetového časopisu Lupa.cz, věnuje se bezdrátové komunikaci a umělé inteligenci, přednáší o nich. Nejen o technologiích píše na svém blogu Marigold.cz.