Škola není jen budova. Co může obec udělat pro kvalitu vzdělávání

Svitavsko, Moravskotřebovsko a Jevíčsko na jihovýchodě Pardubického kraje se dlouhodobě potýkají s problémy typickými pro vnitřní periferii, od horší dopravní dostupnosti po odliv mladých lidí. Místní starostové jsou ale zajedno v tom, že budoucnost regionu stojí na kvalitním vzdělávání. „Přestali jsme mezi sebou být ‚inkognito‘ a začali spolu komunikovat a spolupracovat,“ říká místostarosta Jevíčka Miroslav Šafář, který se od září stane ředitelem nově vzniklého Centra podpory vzdělávání Hřebečsko.

Místostarostou jste šestnáct let. Co konkrétně máte na starosti?

Jevíčko má kolem 2 700 obyvatel, takže nejsme velký úřad s rozsáhlým aparátem. Spádových je dalších jedenáct obcí s 6 500 lidmi. Řadu věcí se starostou řešíme sami: od veřejných zakázek přes dotační projekty až po velké investiční akce a samozřejmě každodenní provoz. Mám v gesci školství nebo sociální oblast, řeším odpadové hospodářství a také třeba oblast péče o naše památky, kterých máme v Jevíčku osmadvacet.

Být zřizovatelem školy je náročná disciplína. Co podle vás odlišuje dobrého zřizovatele od toho, který se stará hlavně o rozpočet a budovy?

Je to hlavně výsada a zodpovědnost. Když to hodně zobecním, dobrého zřizovatele by neměly zajímat pouze faktury za energie, ale měl by vnímat klima školy a její směřování. Měl by to být partnerský vztah, nikoliv nadřízený. Zřizovatel by měl průběžně ověřovat manažerské schopnosti vedení školy a přitom nepřekračovat své kompetence. Škola by měla být ideálně zcela autonomním organismem nezávislým na politickém vedení obce.

Jak tedy může starosta poznat, že škola funguje dobře, aniž by zasahoval do kompetencí jejího vedení?

Měl by se o školu zajímat. Nejen o budovy a rozpočet, ale také o to, jak funguje, jaké má vedení, jaké jsou personální podmínky a zda se jí daří zajišťovat kvalitní vzdělávání. U nás například monitorujeme zejména provozní záležitosti a dobrý stav našich objektů, ale máme vhled i do výchovně-vzdělávacích problémů našich zařízení. Já například jako člen školské rady za zřizovatele. S vedením škol mám obecně velmi dobré vztahy. Našim ředitelům dopřáváme vysokou míru autonomie. Ale je nutné se zajímat, zajímat, a ještě jednou zajímat!

Na obce jako zřizovatele škol letos přešlo financování nepedagogických pracovníků. Jak tuto změnu vnímáte?

Příspěvek na financování nepedagogických pracovníků je součástí sdílených daní. V polovině roku ale zatím nedokážeme zcela relevantně vyhodnotit, zda pokryl veškerou naši potřebu. Například v případě Jevíčka bylo avizováno daňové navýšení o přibližně 9,5 milionu korun. Moudřejší budeme opravdu až po roce.

Do celé situace se také promítá to, že daňový propočet vznikl před dubnovou valorizací mezd. To je možné riziko. Hodnotit systém si v tuto chvíli zatím netroufám, je na to brzy.

Stát ale na obce nepřenáší jen financování nepedagogických pracovníků. Přibývají jim další povinnosti a odpovědnost za fungování škol. Vidíte v tom pro malé obce nějaké riziko?

V tuto chvíli je skutečně brzy celý systém hodnotit. Potřebujeme vidět skutečné náklady za celý rok a porovnat je s tím, jaké prostředky obce získaly.

Co by tedy měli starostové v praxi sledovat?

Především skutečné náklady v průběhu roku a porovnávat je s tím, jaké prostředky obci přišly. Teprve potom budeme schopni říct, jestli nastavení systému odpovídá reálným potřebám obcí.

V souvislosti s klesajícím počtem narozených dětí se stále častěji mluví o budoucnosti malých škol a o jejich možném slučování. Jaký na to máte jako zřizovatel škol názor?

Vidím to tak, že tomu neutečeme. Určitě nemám nic proti tomu, aby v menších obcích zůstaly první stupně. Pokud se tam učí dobře a kvalitně, nevidím v tom problém. Na druhý stupeň by ale pak děti přecházely do větších takzvaných střediskových škol, kterých by nebylo moc a nebyl by takový problém dobře je zajistit personálně.

Dnes máme třeba školního psychologa pro celou oblast Svitavska a Moravskotřebovska v 0,8 úvazku, což je tristní. Na dvě obce s rozšířenou působností to tedy není ani jeden celý úvazek. Jsou tu sice organizace, které školám pomáhají, ale odborníků – speciálních pedagogů, sociálních pedagogů, etopedů – je málo, což je velký problém. Proto jsme mysleli i na pozici specialisty pro slučování škol.

Kdy je podle vás správný čas přiznat si, že škola už není dlouhodobě udržitelná? A co byste doporučil starostovi, který takové rozhodnutí musí řešit, ale ví, že bude pro obec velmi citlivé a politicky obtížné?

Důležitý je demografický vývoj, naplněnost školy, personální zajištění, kvalita vzdělávání i to, jaké jsou reálné možnosti obce školu dlouhodobě financovat.

Škola je pro malé obce možná tou nejdůležitější institucí a důležitým symbolem, proto to bude velmi ožehavé téma, které se ale musí argumentovat daty. Pokud data dlouhodobě ukazují, že samostatná škola není udržitelná, je podle mě odpovědnější začít hledat řešení včas.

Může jít o spolupráci škol, jejich propojení nebo postupné sloučení. Mám tím na mysli funkční první stupeň v místě a druhý stupeň ve spádových školách.

Máte z regionu i opačný příklad – školu, které se podařilo úbytek dětí zvrátit?

Z našeho regionu uvedu pozitivní příklad Základní školy v Křenově, kde vedení obce díky iniciativě, podpoře a investicím dokázalo zvrátit propad v počtu žáků a významně za posledních pět let navýšit jejich počet – z 80 v roce 2020 na 120 v roce 2025.

Co z toho podle vás plyne pro ostatní starosty?

Že demografie nemusí být jediným osudem malé školy. Je potřeba dívat se na konkrétní podmínky obce a školy. Křenov ukazuje, že pokud se vedení obce aktivně snaží vytvořit podmínky pro fungování školy a zároveň investuje do jejího rozvoje, může se situace změnit.

Když se podíváte na demografii, nedostatek odborníků i proměňující se požadavky na školy, co může malá obec reálně udělat už dnes, aby udržela kvalitní vzdělávání a zároveň byla atraktivní pro mladé rodiny?

Připravit podmínky zejména pro to, aby mladí lidé v obci chtěli zůstat, mít tu svoje bydliště. U nás je to příprava několika desítek stavebních pozemků pro rodinné domy za vstřícnou cenu. To, že ji město částečně dotuje, je jistý druh pobídky. Nebráníme se ani spolupráci s developery. Konkrétním výsledkem je bytový dům a řadové domy na komerční bázi.

V oblasti kvality vzdělávání je nejdůležitější symbióza vedení školy a radnice. U nás tento případ funguje dlouhodobě. My v samosprávě monitorujeme zejména provozní záležitosti, dobrý stav našich objektů, ale máme vhled i do výchovně-vzdělávacích problémů našich zařízení. S vedením škol mám obecně velmi dobré vztahy. Našim ředitelům dopřáváme vysokou míru autonomie. Ale je nutné se zajímat, zajímat a ještě jednou zajímat!

Nedávno vznikla aktualizovaná analýza PAQ Research pro ORP Moravská Třebová. Pro vás byla podle vašich slov velmi cenná. V čem konkrétně?

Pro mě byla nesmírně cenná jejich prezentace ušitá na míru pro náš region. Týkala se výsledků vzdělávání, školní úspěšnosti na Moravskotřebovsku a Jevíčsku ve vazbě na sociální situaci v regionu. Účastnili se jí zřizovatelé a ředitelé společně.

Co vám ta data ukázala, co jste předtím nevěděli?

Především to, že je potřeba dívat se na vzdělávání v širším kontextu. Výsledky vzdělávání velmi souvisejí se sociálními podmínkami v regionu, ale zároveň to neznamená, že jsou jimi jednoznačně dané. To je podle mě velmi důležitá informace.

PAQ uvádí, že v ORP Moravská Třebová je 8,5 procenta rodičů v exekuci, tedy 594 lidí. Zároveň je podíl rodičů s vysokoškolským vzděláním 12,3 procenta, zatímco průměr ČR je 25,6 procenta. Co s takovými daty může dělat obec?

Data sama o sobě nic nezmění. Ale pokud víme, jaká je situace v regionu, můžeme lépe určit, kde má smysl pomáhat a kam směřovat prostředky a energii.

To je možná důležitý rozdíl: nejde jen zjistit, že máme problém, ale zjistit, kde může obec něco ovlivnit.

Přesně tak. Jsem veliký příznivec a propagátor regionálních principů ve vzdělávání. Vzdělávací strategie by měla reflektovat potřeby a zvláštnosti našeho regionu v oblasti demografie, sociální struktury, zaměstnanosti a budoucího pracovního uplatnění.

Před deseti lety stát inicioval vznik místních akčních plánů (MAP), které byly financované z evropských peněz. Jejich úkolem byla podpora vzdělávání. Co konkrétně přinesly vašemu regionu?

U projektu MAP jsem od jeho počátku v roce 2016 jako předseda Řídícího výboru MAP pro ORP Moravská Třebová. Kromě toho jsem byl také členem Pracovní skupiny financování. Sleduji pozitivní dopady do území – propojování všech aktérů ve vzdělávání, sdílení a porovnávání zkušeností, kvalitní akce v oblasti vzdělávání pedagogů na míru a hlavně přímo v místě, výjezdy mimo region kvůli příkladům dobré praxe a mnohé další.

Můžete uvést konkrétní příklad, kdy regionální spolupráce změnila fungování škol nebo rozhodování obcí?

Důležitý je už samotný fakt, že se lidé znají, potkávají a mají stejné cíle a priority. Přestali jsme mezi sebou být „inkognito“ a začali spolu komunikovat a spolupracovat. Vzdělávání se nedá řešit izolovaně po jednotlivých školách. Pokud má mít regionální strategie smysl, musí reflektovat potřeby a zvláštnosti konkrétního území. A když se lidé znají a mají mezi sebou důvěru, mnohem lépe se hledají společná řešení.

Pátý, tedy aktuální běh MAPu je poslední etapou projektu. Co bude dál?

Eduzměna je pro mě logické pokračování MAPu. Přejmenoval jsem si ji soukromě na „pět P“: propojovat, podporovat, podněcovat, pomáhat a pracovat. Důležité je pro mě propojení ředitelů, pedagogů a rodičů, s čímž jsme začali už dříve a je to i priorita Eduzměny.

Nově vzniklé Centrum podpory vzdělávání Hřebečsko bude školám nabízet průvodce, tedy lidi, kteří jim mohou pomoct s nasměrováním, rozvojovým plánem a tak dále. Víme také, že školy velmi oceňují, když CPV dokáže do regionu dovést odborníky, pořádat školení, ale také když se mohou ředitelé i učitelé neformálně scházet.

V případě našeho regionu se může tato spolupráce dotknout celkem 23 mateřských a základních škol na Moravskotřebovsku a Jevíčsku a dalších 28 mateřských a základních škol na Svitavsku. Celkem se bavíme o 6 700 dětech.

Eduzměna po regionech požaduje spolufinancování. Vy od ní máte pro nadcházející školní rok přislíbeno 2,5 milionu korun. Podobnou částku na provoz CPV musíte získat v regionu. To už máte vyřešené?

V případě regionu Moravskotřebovska a Jevíčska, což je 33 obcí, z nichž některé zřizují školu, ale většina ne, jsme navrhli plošnou podporu všech obcí. Bude to solidární a společný projekt. Konkrétně navýšíme členské příspěvky, z čehož se zaplatí provoz CPV. Obdobně, ale trochu jiným mechanismem zvolilo i Svitavsko.

V plánu máme i pozici fundraisera. O projektu jsme mluvili na různých místech, kromě starostů jsme objeli i všechny školy. Je to naše priorita.

Proč by podle vás měla přispívat i obec, která sama školu nezřizuje?

Protože vzdělávání není problém jen konkrétního zřizovatele. Kvalita škol ovlivňuje celý region. Pokud chceme, aby tady zůstávali mladí lidé a aby se region rozvíjel, musíme na vzdělávání nahlížet společně.

Vraťme se ještě k demografii. Co mají Svitavsko, Moravskotřebovsko a Jevíčsko společného?

Určitě fakt, že se známe, potkáváme se a máme stejné cíle a priority. Jsme taky označováni jako takzvaná HSOÚ – hospodářsky a sociálně ohrožená území. Historicky jsme bývalé Sudety. Po odchodu velké části obyvatel zůstaly některé obce výrazně vylidněné.

Typickým příkladem je naše místní část Zadní Arnoštov. Mezi světovými válkami zde žilo přibližně 700 obyvatel a místní školu navštěvovalo kolem stovky dětí. Dnes tu žije necelých 70 obyvatel. Tato přerušená kontinuita a ztráta místních vazeb je dodnes patrná.

Jak se vám daří lidi v regionu udržet nebo přilákat?

Musejí tady mít dobrou práci, což nejsme schopni ovlivnit úplně ze sta procent. Samozřejmě že k tomu můžeme přispět: budujeme průmyslovou zónu a v posledních třech letech se tady uchytilo i pár regionálních podnikatelů.

Není to ale jen o pracovních místech, máme problém i s dostupností dopravy. Pokud se budeme bavit o přitažlivosti pro investory, pro ně je rozhodující, aby se sem dobře dostali po kvalitních silnicích a aby se tu efektivně řešil tranzit. Jenže železnice je tady prakticky na úbytě. A tím, že jsme v srdci Malé Hané, je to sem z Brna i Olomouce poměrně daleko. V tomto ohledu by jednoznačně pomohla výstavba dálnice mezi Brnem a Moravskou Třebovou.

Kdybyste měl starostovi malé obce říct tři věci, které může udělat už dnes, aby zvýšil šanci, že v obci zůstanou mladé rodiny, co by to bylo?

Připravit podmínky pro bydlení, zajímat se o školu a propojovat lidi. U nás je to například příprava několika desítek stavebních pozemků pro rodinné domy za vstřícnou cenu. To, že ji město částečně dotuje, je jistý druh pobídky. Podobně jako v případě podnikatelů. Nebráníme se ani spolupráci s developery. Konkrétním výsledkem je bytový dům a řadové domy na komerční bázi. Město se v ní angažuje jako ten, kdo poskytne vhodné pozemky.

A pokud jde o školu, platí to, co jsem říkal: zajímat se, ale neplést se vedení školy do práce. A hlavně propojovat.

Proč považujete vzdělávání za jedno z nejdůležitějších témat regionálního rozvoje?

Jak už jsem zmiňoval, náš region dlouhodobě trpí odlivem mladých lidí, což jasně ukazují demografické statistiky. Samozřejmě že v rozhodování o tom, zda zůstat nebo odejít, hrají prim pracovní příležitosti. Jsem ale přesvědčený, že pokud mají děti možnost získat kvalitní vzdělání a mladí lidé, budoucí rodiče, vidí ve svém domově perspektivu, mají větší důvod zůstat nebo se po studiích vrátit domů.

Taky jsem přesvědčený, že dobré školy nejsou jen o vzdělávacích výsledcích. Jsou místem, kde se děti učí spolupracovat, přemýšlet, navazovat vztahy, a to i vztahy k místu, kde vyrůstají. Právě proto vnímám podporu vzdělávání jako jednu z nejlepších investic do budoucnosti našeho regionu i životů lidí, kteří v něm žijí.

Barbora Postránecká, s přispěním Hany Kejhové                               

Text vznikl ve spolupráci s Nadačním fondem Eduzměna.

Vizitka: Miroslav Šafář (1976) vystudoval Střední pedagogickou školu v Boskovicích, kde v roce 1994 maturoval. Působil jako učitel na prvním stupni, následně jako tajemník Městského úřadu Jevíčko a poté v soukromém sektoru. Od roku 2010 je místostarostou Jevíčka. Od roku 2016 působí jako předseda Řídícího výboru MAP pro ORP Moravská Třebová. Od září 2026 se stal ředitelem Centra podpory vzdělávání Hřebečsko.

Co ukazují data PAQ Research

Moravskotřebovsko: vzdělávání v kontextu sociální situace

Analýza PAQ Research ukazuje, že výsledky vzdělávání v ORP Moravská Třebová odpovídají sociálním podmínkám regionu. Zároveň ale upozorňuje na prostor pro zlepšení a faktory, které mohou výsledky ovlivnit.

8,5 % rodičů v exekuci
Podle odhadu PAQ jde v ORP Moravská Třebová o 594 rodičů. U 6,9 % rodičů jde o mnohočetné exekuce.

12,3 % rodičů má vysokoškolské vzdělání
U sociálně podobných ORP je to 18,1 %, v celé ČR 25,6 %.

5 podlimitních základních škol
V ORP Moravská Třebová je podlimitních 45,5 % běžných obecních ZŠ, oproti 22,4 % v ČR.

Kde hledat prostor pro zlepšení?
PAQ upozorňuje na podporu učitelů a ředitelů, profesní rozvoj, mentoring a koučink vedení škol i na význam sociální podpory a spolupráce škol, zřizovatelů a dalších služeb.

Zdroj: PAQ Research, Analytická zpráva pro ORP Moravská Třebová, 3. vydání, říjen 2025