Duševní zdraví žáků i učitelů má vliv především na kvalitu života, je přesvědčena radní Ústeckého kraje Jindra Zalabáková 

Před námi jsou prázdniny, jaký byl váš školní rok na pozici radní pro školství, mládež a sport? 

Náročný a krásný. Konečně jsme se po specifických letech začali bavit o vzdělávání, jak ho pomoci zlepšit. Přišlo elektronické podávání přihlášek. Vyhodnocení nás teprve čeká, ale za mě je to krok správným směrem, do 21. století. Že má „porodní bolesti“, je zcela jasné, ale věřím, že školám, dětem i rodičům usnadní život. Jen se musí vyladit. Také se ve školství začalo víc hovořit od duševním zdraví. Zde máme velký dluh a je potřeba ho začít splácet.  

Ve vašem kraji už jste začali… 

V současné době jsme jediný kraj, který si nechal zpracovat výzkumné šetření rizikového chování, wellbeingu a duševního zdraví žáků. Jedná se o studii, která mezi žáky druhého stupně ZŠ a SŠ zjišťovala postoje a chování žáků v kraji. Díky této analýze můžeme volit vhodná opatření. Ústecký kraj se řadí mezi tři kraje s nejvyšším podílem nadaných mezi žáky ZŠ. Kraj každému žákovi SŠ, u něhož je nadání diagnostikováno, nabízí částku 30 000 Kč na individuální rozvoj. 

Na rozdíl od ostatních krajů máte na školách dostatek míst, jak zajišťujete kvalitní vzdělání pro všechny děti? 

V letošním roce vychází z devátých tříd 8 150 žáků a míst na našich školách bylo 12 900. Pevně věřím, že většina žáků se dostane na svou vysněnou školu v prvním kole. Podporujeme vzdělávání všech typů, to znamená jak obory maturitní, tak učňovské i ty tzv. éčkové, dvouleté. Do škol vstupují odborníci z praxe. Na školách učí kvalifikovaní učitelé. Dbáme na sebevzdělávání. 

Osobně podnikáte cesty po dětských domovech, které máte ve své agendě. 

Sama nebo spolu s hejtmanem je navštěvujeme, nejen abychom si prohlédli budovy, ale hlavně se seznámili s problémy, s nimiž by kraj jako zřizovatel mohl ředitelům pomoci. Se 17 domovy se 765 dětmi patří náš kraj patří k těm s největším počtem těchto zařízení. V současné době rezonuje tzv. transformace dětských domovů, ale problematiku je potřeba chápat z pohledu velkých a malých krajů. Velkým problémem je u nás potřeba diagnostiky dětí, které do domovů přicházejí. A tady jsou opět velké rezervy, dlouhé čekací lhůty. Toto musí začít řešit hlavně stát. 

Vláda schválila strategický dokument do roku 2027 s cílem změny oborové struktury středních škol a posílení všeobecného vzdělávání. Jaké jsou vaše připomínky k němu? 

Pevně věřím, že ke změnám bude vláda přistupovat „od spodu“, tzn. bude se inspirovat v terénu. V současné době je skutečně moc oborů, které se liší jen nepatrně. Slibuji si od toho větší přehlednost. Posílení všeobecného vzdělávání chápu nejen jako navýšení kapacit gymnázií. Je to možné udělat i na odborných školách a lyceích. Je potřeba přihlédnout i ke skladbě žáků. A podle toho volit strukturu škol v kraji. Poslední slovo musí mít kraje. Jinou potřebu bude mít Praha a jinou náš průmyslový kraj. 

Je všeobecně známé, že se Ústecký kraj potýká s problémy i v oblasti školství, s chudobou, bydlením, exekucemi. 

Ano, je zde vyšší podíl dětí z rodin s nízkým socioekonomickým statusem. Tito žáci vyžadují vyšší podporu než žáci z příznivějšího rodinného zázemí. Český vzdělávací systém bohužel nedokáže ztížené podmínky těmto dětem dostatečně kompenzovat. Dlouhodobě nám narůstá podíl žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kteří jsou integrováni do běžných tříd. To s sebou nese značnou zátěž na vzdělávací systém, zejména poradenské služby a kompetence pedagogických pracovníků, včetně asistentů pedagoga schopných s těmito dětmi efektivně pracovat. Vysoce negativním jevem jsou předčasné odchody ze vzdělávání. Řešení vidím hlavně v práci s rodinou. Vysvětlovat důležitost vzdělání pro budoucí život. V tomto mohou pomoci i kariéroví poradci ve školách. Dále je potřeba rodiny vzdělávat ve finanční gramotnosti. Kraj spolu s partnery pořádá různé akce, které mají za cíl propojit školy a zaměstnavatele. Na tyto akce mají přístup i rodiče, kteří se seznámí s možnostmi, kam, na jakou školu dát své dítě a co bude moci dělat v budoucnu. Po dlouhé cestě vzdělávání od mateřské školy po vysokou mají školy řadu zřizovatelů. Pokud právě oni si neuvědomí, že musí spolu kooperovat, vzdělávání se neposune. V systému chybí řada podpůrných profesí, jako jsou psychologové, speciální pedagogové, sociální pedagogové. Toto vše však nezvládne kraj sám, musí mít podporu jak vysokých škol, MŠMT, MPSV. 

Jak se shodují vaše poznatky s ostatními kraji v ČR? 

V základních myšlenkách, kam má směřovat školství, se shodneme. Nicméně nejsme jednotní v tom, jakými opatřeními toho dosáhneme. Otázka financování regionálního školství je toho důkazem. Pokud vláda říká, že školství je prioritou, musí se tak také chovat. A tak se bohužel nestalo. Důkazem toho bylo snížení tzv. Ph maxu, což se pro školy, které šly cestou rozšířeného portfolia volitelných seminářů, nižšího počtu žáků ve skupině, jeví jako cesta zpět. I navýšení platu pouze pro pedagogy není tím správným směrem. Zvláště v našem kraji, kde potřebujeme mít větší možnosti individuálního přístupu. Takže je jasné, že sehnat psychologa je nadlidský úkol.  

Nedostatek učitelů a nízké platy jsou závažné problémy, které ovlivňují kvalitu vzdělání. Váš přístup k řešení těchto otázek? 

Snažíme se pomocí motivačnímu příspěvku 50 000 Kč na semestr podpořit setrvání studentů vysokých škol v našem kraji. Další podpora je pro začínající pedagogy, která je 200 000 Kč. Celkem si pedagog na začátku své kariéry může přijít až na 450 000 Kč. Některá města nabízejí byty pro učitele. Snažíme se v našich školách posilovat vybavenost, v současné době řešíme konektivitu. Školy opravujeme, modernizujeme. I prostředí může být tím, co přesvědčí, aby nám učitelé neodcházeli, ale naopak přicházeli. Nedostatek učitelů řešíme i s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně. Vytvořili jsme motivační videa, zástupci VŠ jezdí a informují žáky přímo ve škole, popř. je zvou do kampusu.  

Jaký je váš cíl v kraji v oblasti školství? 

Mít v každé škole psychologa. Problém duševního zdraví chápu jako velkou výzvu. Špatné duševní zdraví žáků i učitelů má vliv nejen na výsledky vzdělávání, ale především na kvalitu života. Tohoto cíle se snažím dosáhnout již tři roky a bohužel to jde pomalými krůčky.  

Jaký bude po prázdninách váš nový školní rok? 

Jsou před námi říjnové volby do krajského zastupitelstva a od toho se vše odvíjí. Pokud mi bude dána důvěra, ráda bych otevřela více lyceí, znovu se podívala na oborovou strukturu v kraji a podle nových potřeb ji upravila. Podpora AI ve všech školách. Dokončení konektivity. Snížení administrativní zátěže ředitelů. Větší spolupráce středních a vysokých škol atd. Ráda jsem nastavila priority, kam má vzdělávání v našem krásném kraji směřovat, a snažím se jich držet. Někdy to jde snáz, jindy hůř. Ale jedno vím jistě, mohu se spolehnout na své kolegy v úřadě a na své ředitele v kraji. A to je má jistota. 

Petr Pavel Šimáček 

Jindra Zalabáková 

Narodila se v Chomutově. Vystudovala Střední průmyslovou školu stavební v Kadani a poté ČVUT v Praze. Než se stala krajskou radní, učila 25 let odborné předměty na průmyslové škole v Kadani. Tvrdí, že učení je nejkrásnější povolání. Kontakt s mladými lidmi, možnost přenášet zkušenosti, okamžitá zpětná reakce. Je vdaná, máma dvou dospělých dětí. Celým životem ji provází láska ke knihám. Nesnáší lež a ví, že pokud se řekne pravda, vždy se najde řešení.