V domácnostech zůstává šestkrát více baterií, než jich spotřebitelé ročně odevzdají k recyklaci

Světový den recyklace, vyhlášený OSN, připadá na 18. března. Jeho cílem je připomínat, že odpad není koncem, ale novým začátkem životního cyklu použitých materiálů. Jedním z nejcennějších produktů, s nimiž není podle této zásady dostatečně správně nakládáno, jsou baterie. Ze 100 kilogramů baterií lze přitom získat až 74 kilogramů cenných kovů — kobaltu, niklu, stříbra, manganu či mědi, tedy surovin, o které se dnes svět doslova pere.

Podle statistik neziskové společnosti Ecobat, která se zabývá sběrem starých baterií, odevzdali čeští spotřebitelé za posledních 16 let k recyklaci téměř 23 tisíc tun přenosných baterií, kam patří zejména tužkové, mikrotužkové či knoflíkové baterie. Každý rok navíc stoupá objem sesbíraných baterií a roste i jejich podíl vůči bateriím uvedeným na trh. V roce 2025 vybral Ecobat rekordních 2287 tun přenosných baterií, což představuje 49 % baterií uvedených na trh.

Podle Kateřiny Vránkové, obchodní ředitelky společnosti Ecobat, je však s ohledem na stále rostoucí množství prodávaných baterií třeba ve sběru i recyklaci přidat, protože obrovský objem baterií končí ve spalovnách nebo leží nevyužitý v našich domácnostech. „Jinde než v recyklačních linkách skončilo za posledních 16 let neuvěřitelných 30 000 tun přenosných baterií. Zhruba třetina z toho skončila ve spalovnách a je nenávratně ztracena. Podle našich průzkumů však v šuplících domácností zůstává 132 milionů kusů baterií. Skladovat staré baterie doma přitom opravdu není dobrý nápad, nejen s ohledem na přírodu, ale také proto, že představují riziko vzniku požáru,“ vysvětluje Kateřina Vránková.

Recyklace baterií a geopolitika

Nutnost zvýšit podíl recyklovaných vzácných kovů z baterií není jen otázkou ochrany přírody a bezpečí domácností. Podle globálních statistik Čína kontroluje přibližně 74 % světové rafinace lithia, 90 % kapacit pro rafinaci vzácných zemin a 74 % rafinace kobaltu — tři klíčové materiály pro výrobu baterií, tři monopoly v rukou jednoho státu. Evropa dováží až 90 % těchto surovin a v současnosti pouze v zhruba 1 % pokrývá z recyklace, což souvisí i s nedostatkem recyklačních kapacit v Evropě. Čína vědoma si své silné pozice na řadu cenných kovů začíná zavádět exportní omezení.

Potřebu zvýšit recyklaci baterií si již uvědomují i evropští politici. Podle Evropského aktu o kritických surovinách, přijatého v roce 2024, je třeba, aby EU do roku 2030 pokryla 15 % spotřeby kritických surovin z recyklace. Nové nařízení o bateriích navíc ukládá výrobcům od roku 2031 povinný obsah recyklovaného lithia, niklu i kobaltu v každé nové baterii. 

Mezinárodní energetická agentura (IEA) zase  ve své zprávě z roku 2024 upozorňuje, že recyklace baterií by do roku 2050 mohla pokrýt 20 až 30 % světové poptávky po lithiu, niklu a kobaltu a snížit potřebu budování nových dolů o 25 až 40 %.

„K sběru a recyklaci baterií bohužel stále nepřistupujeme na všech úrovních dostatečně zodpovědně a zbytečně tak škodíme přírodě a podporujeme naši strategickou závislost na dovozu důležitých surovin z třetích zemí. Přitom třídit baterie je díky 28 000 sběrným místům skutečně jednoduché. Na lepší třídění musí navázat i vyšší míra recyklace na území EU, díky níž nebudeme staré baterie posílat k dalšímu zpracování do třetích zemí. Sběr a recyklace je dnes záležitostí průmyslové a bezpečnostní politiky 21. století,“ uzavírá Kateřina Vránková.

Foto: Pixabay
Zdroj: Ecobat