Vodní prvky osvěžují i krášlí, vyžadují však speciální péči
Speciální vodní prvky ve městech nabízí nejen klasické fontány a kašny s vysokou uměleckohistorickou hodnotou, ale třeba i vodotrysky, pítka nebo mlžítka. Vodní prvky ve městech plní několikerou funkci. Především ochlazují v období letních měsíců, kdy zachycené teplo ze slunečních paprsků sálá nejen z dlažby či asfaltu, ale i z okolní architektury. Všechny vodní prvky se tedy zásadně podílí na celkovém snižování teplot, ale také díky průběžnému odpařování vody zvyšují vzdušnou vlhkost. To pomáhá odbourávat prašnost vznikající při dopravním ruchu, či stavbách. V tomto kontextu jsou z vodních prvků v rušných městech ideální zvlášť takové, které využívají vodu padající, stříkající nebo tryskající.
Pro kolemjdoucí je dalším benefitem možnost se osvěžit. Omýt ruce, nechat se postříkat svěžími kapkami vody. To poskytují především tzv. mlžítka. Jedinými prvky, které jsou pro lidi určené také k pití, jsou tzv. pítka, zatímco všechny výše zmíněné fontány jsou pak oblíbeným místem pro ptáky a jinou drobnou zvěř. Ta jich pravidelně využívá nejen k napájení a koupání, ale v některých případech se jim stávají podobné prostory domovem.
Pít, nebo nepít?
K napájení ostatně láká jakákoliv volně stříkající voda na ulicích měst i lidi, a to nejen turisty, ale leckdy i místní, zvlášť pak děti a mladé. Proto opakovaně vyvstala otázka, zda je pro člověka požití vody skutečně zdravotně nezávadné. Za tímto účelem byla proto v roce 2018 provedena speciální studie. Pilotní projekt, který se podrobně zaměřil na rozbor kvality vody v kašnách, fontánách a v dalších vodních prvcích, proběhl v rámci Moravskoslezského kraje a provedla jej tamní krajská hygienická stanice. Trvala několik měsíců, přičemž od července do září byly postupně odebírány z celkem 12 fontán, situovaných na území měst pěti okresů Moravskoslezského kraje, vzorky vody, přičemž v rámci jednotlivých odběrů byly změřeny teplota vody ve fontáně, teplota okolního vzduchu a koncentrace volného a celkového chloru. „Voda byla odebírána z trysky vodní atrakce před dopadem na hladinu (případně na zem). První odběry byly provedeny v období déletrvajícího teplého počasí, některé ze vzorků byly odebrány opakovaně i na konci letní sezóny,“ uvedl k projektu MVDr. Radim Mudra z krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje. Výsledek studie vyšel nakonec překvapivě kladný. „Laboratorní analýzy prokázaly, že v žádném z odebraných vzorků nebyla prokázána přítomnost mikroorganismu Legionella spp. V případě ostatních sledovaných mikroorganismů byla prokázána mnohdy jejich masivní přítomnost, a to zejména u vzorků, kde v rámci odběrů nebyla zjištěna přítomnost volného chloru,“ uvedl dále Mudra. Výsledky naznačují, že při koncentraci volného chloru v rozmezí 0,3–0,6 mg/l, tzn. na úrovni požadovaného hygienického zabezpečení vody v plaveckých bazénech, lze předpokládat, že i voda ve fontánách bude vyhovovat představám bezpečné vody pro kontakt s tělem člověka. „Uvedené skutečnosti tedy potvrzují, že voda ve vodních prvcích je často významně mikrobiologicky kontaminována, nicméně výsledky projektu naznačují cestu k bezpečnému provozování vodních prvků ve městech,“ píše se v rozsáhlé studii. Ta byla už tehdy chápána především jako jakási „první vlaštovka“ k důslednému a pravidelnému studování kvality vody vodních prvků.
Bez péče to nejde
Pokud se tedy obce a jimi zřízené technické firmy o své vodní prvky starají dobře, není problém. Správný provoz podobných zařízení celoročně něco stojí a není to úplně málo. Své o tom ví například Plzeň, kterou stojí pravidelné údržby městských vodních prvků okolo 700 tisíc korun ročně. Do nákladů na provoz se totiž musí mimo aktivní sezónu pravidelně zahrnovat i řádná údržba objektu na jaře po zimě. Při té musí (zejména kašny a fontány) projít pečlivou kontrolou a prověřením své funkčnosti. Zde jde například o kontrolu trysek nebo rozvodů elektroinstalace, ale v úhrnu se sleduje vlastně vše, včetně exteriéru. Nejnáročnější jsou prý v tomto směru moderní plzeňské kašny na náměstí Republiky. Turisty vyhledávané kašny Anděl, Chrtice a Velbloud, totiž mají svá technologická zázemí situovaná netradičně pod zemí a je pro techniky náročnější se k nim dostat.
Nemalé prostředky stojí i samotný obsah a podstata vodních prvků, tedy voda. A aby nedocházelo alespoň v tomto směru k nešetrnému plýtvání, zamezují mu mnohá města tak, že vodu v jednotlivých zařízeních napustí a nechají ji nějaký čas cirkulovat. Z hygienických důvodů je voda nejen chlorovaná, ale i pravidelně kontrolovaná a ošetřovaná. Nicméně ke znečištění dochází a mohou za to nejen živočichové a různé povětrnostní vlivy, ale v neposlední řadě i nezodpovědný člověk, který je schopen (nejen) do vod kašen a fontán vědomě naházet všemožný odpad, žvýkačky, mince „pro štěstí“ nebo třeba mycí prostředky. Městská fontána tak jednoho dne vypustí místo vody hravé bubliny, ale „saponátoví vtipálci“ většinou už nedomýšlí, kolik podobná „legrace“ stojí a že není pro město zadarmo. Jeden z mediálně známých případů tohoto druhu se odehrál v Praze, kdy se v létě roku 2010 objevil saponát ve fontáně situované poblíž Kinského zahrad na pražském Smíchově. Kolemjedoucí pasažéry v tramvajích sice bublinová atrakce vesměs rozesmála, ovšem město už se při čištění, aby legrácku neodnesly trubky fontány, bavilo méně. Podobné činy se pak opakovaly i v dalších městech, například v Brně roku 2019, kdy se terčem stala kašna v parku na Rooseveltově ulici. Vyčištění a nové napuštění tehdy stálo několik tisíc. V roce 2018 byla cílem vtipálka kašna na náměstí Osvoboditelů v Opavě.
Nemalým problémem bývají i „plavci“. Lidé, kteří si jdou do kašny zaplavat anebo rovnou provést očistu. „Někteří z nich si s sebou klidně vezmou i mýdlo,“ uvedl mluvčí brněnské policie Jakub Ghanem s tím, že další potíží jsou lidé hledající štěstí a splněná přání, tzv. „vhazovači mincí“. Mezi kuriózní přestupky, za které byl v minulosti udělen trest, patří například pokuta 3 000 Kč z roku 2018 jistému muži, který vlezl do brněnské kašny Parnas na Zelném trhu, aby sebral vhozenou padesátikorunu. Nápad se mu ovšem nevyplatil.
Přes problémy s údržbou voda neodmyslitelně do měst patří. Vodní prvky mohou být pojednány tvůrčím způsobem. Mezi zajímavé a funkční vodní prvky ve městech patří i všelijaké experimenty. Zůstaneme-li v hlavním městě, můžeme jako příklad uvést třeba nenápadné záludně kropící mlžítko na Jungmannově náměstí u vchodu do stanice metra B nebo krásnou vodní stěnu s pestrou mozaikou u ZŠ Brdíčkova na pražských Lužinách, po níž v letních měsících efektně stékají prameny vody. Zajímavou atrakcí bývala i 10metrová prosklená ocelová fontána (skelet vyroben v Poldi Kladno) poblíž OD Máj z roku 1986 od autora Pavla Trnky, která se bohužel kvůli novému architektonickému pojetí místa v roce 2009 nedochovala. V Brně pak určitě stojí za zmínku tzv. vodní schody, nalézající se na konci Bašty poblíž hlavního nádraží, kde je v létě unikátní a lákavá možnost projít se dlouhým schodištěm bez bot.
Michaela Košťálová
Kašny a fontány bývaly v rámci urbanismu starých evropských měst tradiční sochařsko-architektonickou výzvou, největšího rozmachu se dočkaly v období baroka. Jejich primárním účelem tehdy byla sice spíše estetika, ale ani praktičnost za ozdobnou funkcí nezaostávala. Nejpůvabnější fontány Evropy nalezneme v Paříži (Fontána řek Fontaine des Fleuves ze skupiny Fontán Svornosti z let 1836–1844) nebo v Itálii, v Římě (Berniniho Fontána di Trevi z let 1732–1762). V žebříčku nejvýznamnějších historických vodních prvků u nás figuruje například tzv. Zpívající fontána u pražského letohrádku královny Anny na Pražském hradě nebo třeba Kašna tritónů z roku 1709 od mistra Václava Rendera v Olomouci. Krásné jsou i fontány v pražské Valdštejnské zahradě, z nichž největší poskytuje mimo své základní funkce rovněž i příležitost pro „ubytování“ několika druhů fauny. Zde jde například o krásné kapry koi, kachny nebo slípky zelenonohé.
Pod foto:
Pod foto 2:
Vodní stěna u ZŠ Brdíčkova v pražských Lužinách
