Samosprávy hledají cestu k soužití s přemnoženými druhy živočichů

Rozrůstající se města, průmyslové zóny a dopravní stavby si ukusují stále větší díl z volné přírody. Zvířata žijící v polích a lesích přicházejí o svůj klid, některá mění své zvyky a stěhují se do měst. Život v nich některým druhům docela svědčí – nacházejí tady potravu, bezpečí i dobré podmínky k rozmnožování. K labutím a holubům, na které jsme dávno zvyklí, se připojují další početné druhy. Dřívější vzácné setkání, které udělalo radost dětem i dospělým, se mění v každodenní realitu. Radnice mnoha měst se tak potýkají s nenadálými problémy, jejichž řešení není snadné.
 

Divočáci ničí zahrady a parky

Zatímco zajíc poskakující na trávníku před paneláky představuje milé zpestření a je rizikem hlavně pro městské psy, kteří se za ním mohou vydat, s divokými prasaty je to složitější. Tato spárkatá zvěř dokáže při hledání potravy rozrýpat velké plochy trávníků a zahrad, zničit ploty, cesty nebo třeba i fotbalové hřiště.
Proč se vlastně divoká prasata do obcí a měst vydávají? Myslivci hovoří o tom, že dlouhodobě v řadě lokalit nemá zvěř klid kvůli narůstající návštěvnosti lesů. Vyhánět divočáky z jejich teritorií může i intenzivní kůrovcová těžba. Na druhé straně omezení pohybu lidí v přírodě kvůli pandemickým opatřením umožnily divočákům přemnožení (a dokonce návrat některých vzácných druhů zvířat). Ale lákají je také laskominy, které mohou u lidských příbytků najít – povalující se odpadky nebo zbytky vyhozené na zahradní kompost.
Loni divočáci ničili lidem ploty a zahrady v Krásné Lípě, České Kamenici a dalších městech a obcích na Děčínsku. Povolení k odstřelu přemnožených divokých prasat na nehonebních pozemcích musel myslivcům udělit také Zlín, protože černá zvěř škodila ve velkém na veřejné zeleni, polích i soukromých pozemcích v okrajových částech města. Podobně letos musel proti divočákům zasáhnout Magistrát města Mostu. V rekreačním areálu Matylda na okraji města, kde prasata ničila travnaté plochy, je myslivci lovili v nočních hodinách od ledna do dubna. Město pořídilo dokonce odchytové klece, které myslivci použili k odlovu divočáků v lesoparku Hrabák.
Boj s přemnoženými zvířaty se v některých lokalitách každoročně opakuje. Třeba v Mníšku pod Brdy prasata často ničí travnaté plochy v barokním areálu Skalka. Pravidelné naháňky však mohou početní stavy černé zvěře redukovat jen částečně.
Postiženým obcím tak nezbývá než vyvíjet společně s myslivci i ochranáři tlak na změnu přístupu k zemědělskému hospodaření. Současné velké lány řepky a kukuřice jsou místem, kde černá zvěř nachází bezpečný úkryt a potravu. Pokud zemědělci nevytvářejí uvnitř porostů a na jejich hranicích s lesními pozemky volné pásy, kde by myslivci mohli přecházející zvěř lovit, je redukce počtu divokých prasat obtížná.
 

Břehy řek obsazují nutrie

Stále více českých měst, mezi nimi Hradec Králové či Praha, se potýká s přemnožením nutrií říčních. Velcí hlodavci původem z Jižní Ameriky se do volné přírody dostali z umělých chovů a dnes se řadí k invazivním druhům. Spásají vegetaci, vyhrabávají kořínky a v březích vodních toků či nádrží si budují rozsáhlé nory, čímž způsobují erozi půdy.
K jejich přemnožení přispěly teplé zimy v posledních letech i samotní obyvatelé měst. Krmení nutrií se totiž stalo oblíbenou zábavou, od které se lidé nenechají odradit osvětou ani zákazy danými městskou vyhláškou. Nutrie přitom mohou přenášet nemoci, což by lidé po zkušenosti s covidem-19 neměli brát na lehkou váhu. Nebezpečné mohou být i pro psy, kteří se je pokoušejí honit. Pokousání psa nutrií není žádnou vzácností a zranění může být vážné, provázené bakteriální infekcí.
 

Bobři táhnou Českem

Na vodních tocích ve městech či v jejich blízkosti se v posledních několika letech stále častěji objevuje chráněný bobr evropský. V roce 2015 dorazili bobři i do hlavního města. Výzkumníci z České zemědělské univerzity zjistili, že připutovali po toku Berounky ze západních Čech, kde se rozšířili po reintrodukci na území Bavorska. Podle mluvčí České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze Karly Mráčkové bobři zatím spíše Prahou pouze procházejí, takže velké škody na stromech nehrozí. Nicméně bobrem okousané stromy se už objevily už i ve Stromovce u Malé říčky.
Přemnožený bobr dokáže způsobit nemalé problémy – zahrazuje vodní toky, okusuje a kácí stromy na nežádoucích místech. Své o tom vědí v Lednicko-valtickém areálu, kde bobři napáchali již milionové škody v zámeckém parku. Soužití s činorodým chráněným živočichem není jednoduché, a tak odborníci z ČZU dokonce sepsali publikaci Průvodce soužití s bobrem, která je volně ke stažení na stránkách Zachranneprogramy.cz.
 

Havrani jsou hluční sousedé

Havrani, na rozdíl od tajemných bobrů, o sobě dávají vědět naplno – hlukem a nepořádkem. Jaký je život v bezprostředním sousedství havraní kolonie znají obyvatelé Chrudimi, Českých Budějovic, Sezimova Ústí či Tábora. Místní radnice proto zkouší havranům domluvit nejrůznějšími způsoby.
V Chrudimi každoročně redukují stromolezci počet havraních hnízd ještě předtím, než se v nich ptáci zabydlí. V Táboře zase loni zkoušeli plašení havranů za pomoci sokolníků a jejich cvičených káňat. Podle Jiřího Rozuma, vedoucího z odboru životního prostředí táborské radnice, si ale havrani na přítomnost káňat za pár týdnů zvykli a pokus skončil neúspěchem. „Letos jsme se vrátili ke stejné strategii jako v předchozích letech, kterou je shazování neobsazených hnízd mimo jádrovou kolonii. Cílem je, aby se stávající kolonie nerozšiřovala a havrani nezakládali nová hnízdiště v jiných částech města.“
Kolonie havranů v Táboře čítá asi tři stovky hnízd, každoročně jich stromolezci shodí asi dvacítku. Boj s havrany stojí táborskou radnici ročně okolo dvaceti tisíc korun. „Je to trochu boj s větrnými mlýny,“ přiznává Jiří Rozum. Letos navíc podle něj havrani přiletěli do Česka dříve než v předchozích letech a zdá se, že hnízd ještě přibude.
Havran je chráněný živočich jako ostatní volně žijící ptáci. Úplná likvidace jejich kolonií proto nepřichází v úvahu, a navíc by stejně nezajistila, že se havrani na stejné místo napřesrok nevrátí. Lidem v postižených městech tak zřejmě nezbývá nic jiného než si na jeho přítomnost zvyknout a počet jedinců v kolonii pouze omezovat shazováním části hnízd.
 

Ptačí útoky na fasády domů

Z ptačího světa se mezi městské škůdce zařadili i jinak užiteční datli a strakapoudi, kterým se zalíbily zateplené fasády. Proč do nich dělají díry, není zatím příliš jasné ani odborníkům. Podle ekologické poradny časopisu Veronika je k tomu vede pravděpodobně kombinace různých důvodů – hledání potravy, oznamování přítomnosti a vyznačování teritoria zvukem úderů zobáku nebo snaha vybudovat si příbytek. Datlovití ptáci obvykle ve fasádách nezahnízdí, vykutané díry spíše využijí jiné ptačí druhy. Možná jim hmota dokonce chutná nebo je tato činnost zkrátka baví. „Podobně jako králíci do všeho hryžou, strakapoudi do všeho tlučou a líbí se jim, že to jde tak snadno,“ uvádí poradna.
Pokud ptáci ničí pouze jedno místo, je možné mechanicky zamezit jejich přístupu mřížkou či sítí. Ekologové doporučují vyzkoušet různé druhy plašičů, například zavěšené prázdné PET lahve či cédéčka. Další možností je vytvořit na domě nebo v jeho blízkosti podmínky pro zahnízdění poštolky nebo jiného dravce, jehož přítomnost strakapoudy odradí. Jestliže už strakapoudi nebo jiní ptáci v otvoru zahnízdí, je třeba počkat, až vyvedou mláďata a poté díru zaplnit vhodnou výplní. Na trhu je k tomuto účelu k dostání i speciální hmota s vypovídajícím názvem Antistrakapoud.
„V každém případě je třeba se zamyslet nad změnou technologie zateplování budov,“ doporučuje ekologický poradce Mojmír Vlašín. „Zdá se, že účinné by mohlo být, kdyby pod povrchovou úpravou, finální vrstvou omítky, bylo na polystyrenu husté, a hlavně pevné síto či síťovina, které ptáky odradí od další činnosti. Vyplatí se používat světlé barvy. Nejvíc jsou napadány stěny šedé, hnědé a černé.“
 

Budeme mít městské holubníky?

Nemalé peníze stojí města nekonečný boj s holuby, kteří znečišťují domy, památky, ulice a vše, co na nich stojí a parkuje. I přes nejrůznější nástroje a postupy, od mechanických a elektronických plašičů přes ochranné sítě a bodce až po využití dravců představují opeřenci problém, který se díky jejich rychlému rozmnožování může rychle vymknout kontrole. Drastická opatření, jako je odstřel a odchyt s následným usmrcením, se navíc setkávají s odporem části veřejnosti.
Lidé proto hledají cesty, jak počty holubů regulovat. Jedním z šetrných přístupů je budování obecních holubníků. Průkopníkem tohoto řešení jsou Němci, městské holubníky najdeme ve Francii, Rakousku, Holandsku a dalších zemích. V ČR tento nápad prosazuje spolek Obecní holubník z pražské čtvrti Žižkov, který by rád vybudoval holubník na zdejším vrchu Vítkově. „Holubi tráví v holubníku asi 80 procent všeho času. Díky tomu neznečišťují město trusem. Regulace holubí populace probíhá na základě odběru jejich vajec,“ argumentuje spolek na svých webových stránkách a dodává, že holubům v holubníku je možné poskytnout veterinární péči a snižovat tak riziko přenosu nemocí…
 
Lucie Peláková
Celý článek byl publikován v květnovém vydání časopisu PRO města a obce