Ještě před deseti lety lesnictví směřovalo ke stále jemnějším způsobům obnovy lesa. Hovořilo se o nepasečném či podrostním hospodaření, zmenšující se výměře holiny, přirozené obnově, změně druhové skladby a podobně. Dnes stojí lesní hospodářství naopak před obrovským problémem, se kterým se naposled potýkalo v 80. letech 20. století při imisní kalamitě – a to je zalesňování mnohahektarových holin.
Zdaleka ne všechny tehdejší zkušenosti lze uplatnit v současnosti. Proto vlastníci lesů, lesníci i vědci hledají nové přístupy k obnově lesů, které by měly být druhově pestré a lépe odolávat tlakům probíhající klimatické změny. Řešení této situace vyžaduje kombinaci odborných, legislativních a ekonomických nástrojů.
V letech 2016 až 2020 vzniklo v jehličnatých porostech v důsledku kůrovcové kalamity necelých 150 000 ha holin. Část holin se v dalším roce sice zalesní, ale současně se vytvářejí holiny nové. Situace je natolik nepříznivá, že z roku na rok se plocha nezalesněných holin zvětšuje a představuje velkou zatěžkávací zkoušku pro lesní hospodářství v příštích letech – nejde jen o prosté zalesnění, ale také ochranu kultur před různými škůdci a výchovu mladých porostů. Následky kalamity tak budou patrné v našich lesích po mnoho desetiletí.
Při obnově rozsáhlých kalamitních holin se lesníci musí rozhodnout, zda volit tradiční jednofázový postup umělé obnovy s poměrně vysokým rizikem problémů s jejich dalším vývojem stability, anebo použít i netradiční postupy obnovy (umělé, přirozené, kombinované). Výhodnou se ukazuje kombinace přirozené obnovy i s využitím přípravných dřevin s pionýrskou strategii růstu a následná výsadba dalších dřevin vhodné druhové skladby.
Více informací zde.
Zdroj: Enviweb