Zahrady místo nevyužité trávy: pilotní projekt v Kolíně

Město Kolín testuje pilotní projekt, který umožňuje obyvatelům využívat část sídlištní zeleně jako soukromé nebo sdílené zahrady. Projekt ukazuje, že proměna sídlišť nemusí začínat velkými investicemi, ale může vznikat postupně ve spolupráci s obyvateli – a zároveň snížit náklady města na správu veřejného prostoru.

Problém modernistických sídlišť

Modernistická sídliště patří k nejvýznamnějším urbanistickým fenoménům druhé poloviny 20. století. Vznikat začala v poválečném období jako rychlá a efektivní odpověď na akutní nedostatek bytů a v mnoha zemích se stala symbolem moderního bydlení. Postupem času se však ukázalo, že jejich urbanistický koncept přináší vedle nesporných výhod také řadu prostorových a sociálních problémů. Jedním z nejzásadnějších je odlišný vztah mezi veřejným a soukromým prostorem, který se výrazně liší od tradiční struktury evropského města.

Zatímco historická města jsou založena na jasně čitelné hierarchii ulic, náměstí, dvorků a soukromých zahrad, modernistická sídliště pracují s velkorysými otevřenými plochami mezi domy, které jsou většinou formálně veřejné, avšak často bez jasného uživatele a funkce. Tento „obrácený“ vztah mezi veřejným a soukromým prostorem vede k situaci, kdy velká část území zůstává obtížně spravovatelná a jen omezeně využívaná. Pro obce to znamená zvýšené náklady na údržbu rozsáhlých veřejných prostranství, zatímco obyvatelům často chybí poloveřejné nebo soukromější venkovní prostory, které by mohli skutečně považovat za „své“.

Prostor bez jasného uživatele

Právě absence těchto přechodových prostor – předzahrádek, dvorků nebo společných zahrad – patří mezi faktory, které oslabují každodenní sociální kontakty mezi obyvateli a tím i přirozenou soudržnost místních komunit. Modernistická koncepce sídlišť s velkými otevřenými plochami mezi domy sice vytváří pocit prostornosti a zeleně, zároveň však často postrádá jemnější strukturu prostoru, která by podporovala spontánní setkávání, péči o okolí domu a vznik sousedských vztahů.

Zkušenosti ze západní Evropy

Západoevropské země začaly tyto nedostatky reflektovat poměrně brzy. Již od konce 80. let vznikaly v Německu, Francii či Nizozemsku rozsáhlé programy regenerace sídlišť, které se vedle rekonstrukce budov zaměřují také na proměnu veřejného prostoru a jeho jasnější prostorovou hierarchii. Součástí těchto přístupů je například vytváření poloveřejných dvorů, komunitních zahrad nebo menších soukromých zahrad při přízemních bytech, které posilují vztah obyvatel k bezprostřednímu okolí jejich domova. Tyto projekty často vznikají jako pilotní experimenty, na jejichž základě se postupně formují širší národní programy regenerace.

Specifika českých sídlišť

Realita v České republice je však v mnohém odlišná. Sídliště zde tvoří mimořádně velký podíl bytového fondu – žije v nich přibližně třetina obyvatelstva – a zároveň prošla po roce 1989 rozsáhlou privatizací bytů. Ta vedla k velmi fragmentované vlastnické struktuře, kdy jsou jednotlivé domy ve vlastnictví společenství vlastníků jednotek, zatímco většina okolních pozemků zůstává ve správě měst. Tento model výrazně komplikuje koordinovanou proměnu veřejného prostoru i hledání nových forem jeho využívání a správy.

Impulzy zdola

Přesto se i v českých sídlištích postupně objevují iniciativy, které ukazují potenciál postupných, lokálně orientovaných proměn. Obyvatelé si často spontánně přivlastňují části okolního prostoru – vytvářejí předzahrádky, drobné zahrady nebo sdílené dvorky – a tím reagují na potřebu většího soukromí, možnosti pobytu venku i na snahu zlepšit kvalitu prostředí v bezprostředním okolí svého domu. Tyto zdola vznikající úpravy naznačují, že proměna sídlišť nemusí být založena pouze na velkých investičních projektech, ale může vznikat i postupně prostřednictvím menších zásahů, které posilují vztah obyvatel k místu.

Příběh jedné zahrady

Právě na tuto zkušenost navazuje pilotní projekt, který v současnosti vzniká na kolínském sídlišti. Projekt se snaží na tyto výzvy reagovat prostřednictvím relativně jednoduchého, ale systémového zásahu do využívání otevřených prostor mezi bytovými domy. Lokalita se nachází při ulici Hrnčířská a zahrnuje čtyři bytové domy řádkového typu. Jedná se o dvou-, tří- a čtyřpodlažní objekty orientované kolmo na ulici Hrnčířská, které jsou za sebou řazeny v pravidelných rozestupech. Prostor mezi jednotlivými domy má šířku přibližně 18 až 25 metrů. Část těchto ploch dnes slouží jako příjezdová komunikace a parkovací stání, zatímco zbývající území tvoří typická sídlištní zeleň – trávníky doplněné několika stromy a keři. Tyto plochy jsou sice formálně veřejné a spravované městem, ve skutečnosti však zůstávají z velké části nevyužívané a nenaplňují žádnou konkrétní funkci. Přestože představují poměrně velkorysý prostorový potenciál, jejich současná podoba obyvatelům nenabízí možnosti aktivního využití ani důvod, proč se o ně dlouhodobě starat.

Jak vznikl pilotní projekt

První impuls ke změně přitom nepřišel od města, ale od samotných obyvatel. V minulosti se na radnici obrátilo jedno ze společenství vlastníků s žádostí o úpravu prostoru před hlavními vstupy do domu. Jejich podnět se týkal parkování, které bylo v lokalitě nedostatečné. Na základě této iniciativy město v nedávné době vybudovalo devět nových parkovacích stání ze zatravňovacích dlaždic, která doplnila stávající příjezdovou komunikaci.

Ještě výraznějším impulsem se však stal příběh jedné konkrétní rodiny bydlící v přízemním bytě. Ta se po dobu čtyř let opakovaně obracela na město s žádostí o možnost odkupu nebo pronájmu části pozemku před jejich bytem. Rodina chtěla prostor využít jako malou soukromou zahradu navazující na byt. Během zateplování domu dokonce s výhledem na budoucí využití tohoto prostoru připravila balkon tak, aby bylo možné v budoucnu vyjmout jedno pole zábradlí a připojit schodiště vedoucí z obývacího pokoje přes balkon přímo do zahrady.

Proměna sídliště „odspodu“

Situaci dlouho komplikovalo věcné břemeno zatěžující daný pozemek. Jakmile bylo v minulém roce zrušeno, město žádosti rodiny vyhovělo. V listopadu loňského roku byl pozemek o ploše přibližně 60 m² pronajat za symbolickou cenu 10 Kč za metr čtvereční měsíčně. Rodina tak dnes platí nájem 600 Kč měsíčně za možnost využívat vlastní zahrádku přímo před bytem.

Tato zdánlivě drobná změna měla překvapivě silný dopad. Vytrvalost jedné rodiny a předchozí iniciativa společenství vlastníků ukázaly, že o proměnu okolního prostoru je mezi obyvateli skutečný zájem. Město proto začalo uvažovat o tom, zda by podobný princip nebylo možné uplatnit i v širším měřítku a řešit celé okolí domů koncepčně.

Spolupráce města a obyvatel

Důležitou roli v tomto posunu sehrál také příchod nové městské architektky, která se dlouhodobě věnuje tématu proměny modernistických sídlišť. Její přístup vychází z pozorování spontánních úprav, které obyvatelé realizují na sídlištích v České republice i v mnoha dalších zemích. Tyto drobné zásahy – například předzahrádky, komunitní zahrady nebo individuální úpravy parteru – často vznikají jako reakce na nenaplněné potřeby obyvatel a ukazují, jakým směrem by se prostředí sídlišť mohlo přirozeně vyvíjet.

Koncept tzv. proměny sídliště „odspodu“ pracuje s myšlenkou, že město nemusí být jediným aktérem, který o podobě veřejného prostoru rozhoduje a pečuje o něj. Naopak může vytvořit rámec, který iniciativu obyvatel umožní a usměrní. V praxi to znamená, že město ve spolupráci s urbanistkou připraví plán proměny dané lokality, v němž jasně definuje, které plochy mají zůstat veřejné a které mohou být za určitých podmínek pronajaty nebo svěřeny do výpůjčky společenství vlastníků či jednotlivým obyvatelům. Důležité je, aby vznikla promyšlená koncepce lokality, kterou jednotlivé zásahy následně naplní. Ad hoc úpravy bez předchozí koncepce mohou být rychlejší a politicky lákavější, ale nepovedou ke kvalitnímu výsledku.

Plánování s obyvateli

Konkrétní podoba kolínského pilotního projektu se začala formovat na konci loňského roku. V prosinci vedení města rozhodlo, že záměr proměny prostoru mezi domy při ulici Hrnčířská podpoří a ověří jej formou pilotního projektu. V lednu následně městská architektka zpracovala první koncepční návrh lokality, který vycházel z prostorového potenciálu území i z dosavadních iniciativ místních obyvatel. Společně s vedením města pak oslovili obyvatele dotčených domů i předsedkyně a předsedy jednotlivých společenství vlastníků. Informace o projektu byly rozeslány e-mailem a zároveň distribuovány prostřednictvím letáků do poštovních schránek, aby měli všichni obyvatelé možnost se do plánování zapojit.

Další kroky projektu

V polovině února se uskutečnilo první plánovací setkání v komunitním prostoru nedalekého Kidztownu, který se nachází jen několik bloků od řešené lokality. Na úvod vedení města veřejně vyjádřilo projektu podporu a zdůraznilo, že jeho cílem je hledat nové způsoby, jak zlepšovat kvalitu života na sídlištích ve spolupráci s obyvateli. Městská architektka následně představila základní koncepci proměny lokality a vysvětlila možnosti využití jednotlivých ploch mezi domy. Druhá část setkání probíhala u tří kulatých stolů, kde obyvatelé diskutovali se zástupci města nad konkrétními návrhy a formulovali své potřeby a přání. Důležitou součástí debaty byla také otázka budoucí správy ploch – tedy zda mají být soukromé a sdílené zahrady poskytovány formou pronájmu, nebo spíše formou výpůjčky.

Na základě získaných podnětů tým městské architektky návrh lokality dále upravil a zpřesnil. V polovině března je plánováno druhé plánovací setkání, na kterém bude aktualizovaný návrh představen a projednán s obyvateli. Cílem je dospět ke společné dohodě o konečné podobě projektu i o podmínkách užívání jednotlivých typů venkovních prostor.

Město je připraveno investovat do samotné proměny veřejného prostoru – tedy do úprav povrchů, výsadeb i do vymezení soukromých a sdílených zahrad, včetně jejich oplocení. Péče o tyto plochy následně přejde na jejich uživatele, tedy na jednotlivé vlastníky bytových jednotek nebo společenství vlastníků. V případě soukromých zahrad u přízemních bytů město zároveň připravuje návrh standardizovaného schodiště, které propojí balkóny s nově vzniklými zahradami. Jednotný architektonický návrh schodiště má zajistit estetickou jednotu prostředí. Návrh schodiště uhradí město, zatímco realizaci jednotlivých schodišť budou financovat vlastníci přízemních bytů.

Inspirace pro další města

Pokud se podaří uzavřít dohodu mezi městem a obyvateli o podobě projektu i pravidlech využívání jednotlivých ploch, nic již nebude bránit jeho realizaci. Kolínský pilotní projekt by se tak mohl stát důležitým precedentem pro další části místního sídliště – a potenciálně i inspirací pro podobné iniciativy v dalších českých městech, která hledají nové způsoby, jak postupně a ve spolupráci s obyvateli proměňovat prostředí modernistických sídlišť. Město Kolín bude rádo sdílet zkušenosti z pilotního projektu i s dalšími městy, která se na něj mohou bez ostychu obrátit.

Ing. arch. Jitka Molnárová, MSc. Ph.D.