Česko má jednu z nejhustších sběrných sítí v Evropě, a dosahuje proto uspokojivých výsledků ve sběru různých druhů materiálů. Pro dosažení vysokých evropských recyklačních cílů to však nemusí stačit.
Evropská unie si na cestě od lineárního k oběhovému modelu ekonomiky stanovila ambiciózní cíle v oblasti obalů a odpadů. Od roku 2025 by mělo být podle nejnovější směrnice recyklováno minimálně 65 procent hmotnosti veškerých obalových odpadů, v případě plastů by to mělo být 50 procent. Od roku 2030 by se tyto hodnoty měly zvýšit o pět procentních bodů u obou cílů.
Obaly by se navíc neměly jen třídit, ale také opakovaně využívat a recyklovat, aby nevznikal zbytečný odpad. Jedním z opatření, jak toho docílit, může být dle obalové směrnice zálohování. V této věci však unijní normotvůrce nechává členským státům volnou ruku, zda jej zavedou, či zvolí jinou variantu, jako například vytváření ekonomických pobídek.
Důvodem je mimo jiné to, že členské státy přistupují k tomuto způsobu nakládání s odpady odlišně. Se zálohováním mají nejdelší zkušenosti skandinávské státy, které s ním operují již od 90. let. Německo, Nizozemí, Estonsko či Chorvatsko jej využívají od počátku nového tisíciletí. Řada dalších států či jejich regionů se na něj chystá od příštího či přespříštího roku. Týká se to například Portugalska, Lotyšska, Maďarska či sousedního Slovenska. Jeho zavedení je také zvažováno v Polsku či Rakousku. Stále jsou zde ale státy, které zálohování nevyužívají, jako například Francie, Španělsko, Itálie nebo Česko.
O zálohování PET lahví se v českých politických i společenských kruzích diskutuje dlouhodobě a opakovaně. Naposledy loni v souvislosti se schvalováním odpadové legislativy, která zaváděla do českého práva čtyři unijní směrnice o obalech, odpadech a jejich skládkování. Ani tehdy však potřebná většina pro schválení povinného zálohování nalezena nebyla.
Více informací zde.
Zdroj: Portál EUractiv