Jihočeské město usiluje o to, aby cestovní ruch podpořil udržitelný rozvoj

V rozhovoru se starostkou Písku Evou Vanžurovou se věnujeme letošnímu magickému 777. výročí založení tohoto jihočeského města, historického klenotu na kdysi zlatonosné řece Otavě. Má nejen krásné památky, ale i příjemnou atmosféru, která je dána i umístěním v půvabné, mírně zvlněné krajině. A hned na začátku je na místě říct: Kdo chce zažít adrenalin a hlučnou zábavu, ať jede třeba dál k jihu na Lipno. Ten, kdo si potřebuje odpočinout, nabrat síly, užít si klid i romantiku, je v Písku na správné adrese.

Paní starostko, chcete tuto základní charakteristiku města doplnit?

Na menší města je stále nahlíženo jako na maloměsta a toto označení mívá pejorativní nádech. Já to tak nevidím. Na tom, že Písek jako menší město žije desítky let v klidném tempu, není nic špatného. Jeho centrum nikdy nezatěžovaly davy turistů a zdejší rezidenti tak netrpí jejich aktivitami, jako např. v Českém Krumlově nebo Českých Budějovicích. Písek je ale také moderní, živé a stále se rozvíjející město, které si dokázalo udržet svou malebnou tvář a historický kolorit, a tak je také propagujeme.

K městu máte evidentně silný vztah…

S Pískem mám spojený svůj rodinný i profesní život. Narodily se tu, vyrůstaly a vystudovaly mé děti a mnoho let jsem vyučovala nejdříve na zdejší průmyslové škole a následně na Základní škole Edvarda Beneše. Na ní jsem před nástupem do funkce starostky po komunálních volbách 2014 vykonávala i funkci ředitelky, takže s vedením většího kolektivu lidí jsem měla zkušenosti. Na úrovni školy jsou rozhodování a realizace akcí rychlejší a pružnější než na radnici, ale i tam je důležité, aby se člověk nebál přijmout rozhodnutí a nést za ně plnou odpovědnost.

To zní jako dobré krédo pro práci ve veřejné správě.

Po nástupu do funkce starostky jsem v prvé řadě chtěla odpolitizovat správu města a vést ji k řešení problémů jeho obyvatel, což se nám snad daří. Jsem přesvědčena, že vztahy ve vedení městského úřadu jsou dobré, velmi pracovní a také přátelské a férové. S plnou odpovědností říkám, že si i věříme. Také s většinou píseckých zastupitelů má vedení radnice korektní vztahy, snažíme se jednat otevřeně, problematické body předjednávat, a pokud se dohodneme na společném postupu, dané slovo platí.

Návštěvníci tedy přijedou do města s dobrou atmosférou?

Jako každé město a obec chceme, aby se zde cítili dobře. Aby měli k dispozici kvalitní služby, ale i možnost kulturních aktivit, o jejichž rozvoj dbáme a jichž jsme štědrým donátorem. V posledních letech se také zaměřujeme na postupné rozšiřování sportovních a volnočasových aktivit jak v samotném městě, tak i kolem řeky Otavy a v Píseckých horách. Za důležité považuji, že se nám v roce 2016 podařilo zapojit do nového systému turistických oblastí a naše turistická oblast Písecko-Blatensko nám pomáhá jak v rozvoji turismu, tak v distribuci návštěvníků do širšího území, aby cestovním ruchem nebylo přetížené město. Je podle mého názoru dobře, že se naše destinační společnost zaměřuje především na udržitelný rozvoj turismu, a nikoliv na permanentní růst. Ten je – jak se v minulých letech ukázalo – spíše cestou do pekel.

Pro jakou cílovou skupinu návštěvníků je Písek jako destinace optimální?

Jsou to hlavně individuální turisté a rodiny s dětmi. Tomu také odpovídá skladba ubytovacích zařízení a jsem ráda, že Písek zůstává městem letních bytů, jakým byl i dříve. Je také vhodným výchozím místem pro výlety po okolí, vždyť v dosažitelné vzdálenosti jsou např. hrad Zvíkov, zámky Orlík, Blatná a Lnáře. V blízkosti stojí novogotický zámek Vráž s lázeňskou tradicí, funkcionalistickým léčebným pavilonem a nádherným parkem, v okolí jsou i krásné rozhledny a hlavně půvabná a současně dynamická krajina, nezasažená průmyslem ani intenzivním zemědělstvím.

Myslím, že naše turistická oblast nyní patří k největším tahounům systému krajského řízení cestovního ruchu, a loňské spojení Písecka s Blatenskem to jen potvrzuje.

Je co zlepšovat? Všimli jsme si jistého nepořádku a poškozeného osvětlení v místech kolem historických hradeb…

Je to tak. Rekonstrukce celého okruhu kolem hradeb byla míněna hlavně jako rozšíření klidových zón a odpočinkových míst pro turisty i místní. Občas se zde ale setkáváme s vandalismem a místa návštěvníky spíše odpuzují. Je smutné, že je to často „práce“ mladých lidí, leckdy i z jiných měst. Bohužel nemáme a nebudeme mít dostatek prostředků, abychom na každé takto problematické místo postavili strážníka. Sázím na vnímavost občanů, jejich komunikaci mezi sebou i nahlašování přestupků městské policii. Snažím se tento přístup podporovat, ale je to běh na dlouhou trať.

Co mi také kazí radost, je osud Orlické přehrady, která se potýká s kvalitou vody a v posledních letech i s jejím nedostatkem.

Co naopak povodně 2002?

Před lety nám řeka ukázala sílu a to, proč naši předkové v některých lokalitách nestavěli. Nad řekou položené historické centrum v podstatě škodu neutrpělo, ale slavný Kamenný most si to vybral i za něj. Snad jen díky jeho rekonstrukci, provedené těsně před povodněmi, kdy byl prakticky přišroubován ke kamennému podloží, stále stojí. Z památek byla ještě výrazně zasažena Křižíkova Městská elektrárna, pietní park sv. Trojice a nedaleko stojící Základní škola T. G. Masaryka. Obnova města byla tehdy rychlá také díky vzepětí občanů a firem, ale i mnoha dárců z celé republiky. Stovky dobrovolníků a vojáků nám pomáhaly uvést město do pořádku a už v roce 2003 návštěvníkům města mnohde ukazovaly jen cedulky, kam až voda vystoupala.

Jak jste se poučili z nedávné pandemie?

Pro vedení města, krizový štáb, složky integrovaného záchranného systému, městské i neziskové organizace to byla velká zkouška z hlediska logistiky, organizace, zajištění bezpečnosti, ochrany a informovanosti občanů. Z mého pohledu dopadla na výbornou a radost mi navíc udělala disciplinovanost občanů, kteří dodržovali všechna nařízení, nabízeli pomoc a projevili smysl pro občanskou společnost a solidaritu, a to i při spontánní výrobě roušek a dalších ochranných prostředků. Přestože jsme v prvních týdnech byli krizi doslova vydání napospas, podařilo se ji zvládnout. Dnes už víme, že naše krizové plány byly velmi dobře zpracované. Máme štěstí, že na úřadě v krizovém řízení pracuje Aleš Kudlák, vynikající odborník s velkými zkušenostmi.

Na závěr vaše přání sobě, městu i jeho obyvatelům a návštěvníkům?

Je to hlavně zdraví, a to nejen v rovině osobní, ale i města. Jde nám o město zdravé, čisté a zelené, ve kterém žijí spokojení lidé s možností pracovat, odpočívat a bavit se. To je alfa a omega mého snažení, ale je nutný i vklad obyvatel, včetně těch mladších. Současná generace je kovaná v kritickém myšlení a od druhých očekává vždy vysoký standard ,tak bych si přála , aby nás všechny přestálá zdravotní i ekonomická krize poučila. Abychom si trochu přeskládali žebříčky hodnot a byli pokornější, ohleduplnější k přírodě, ke svým obcím a městům, ale i jeden k druhému.

Kdo je Eva Vanžurová

Od poloviny 70. let vyučovala nejdříve na Základní škole v Protivíně, dále na písecké průmyslovce a na Základní škole Edvarda Beneše v Písku. V roce 2002 se zde stala ředitelkou a získala bohaté zkušenosti vedoucího pracovníka. V komunálních volbách 2014 úspěšně kandidovala do zastupitelstva za hnutí Jihočeši 2012 a počtem 18 hlasů z 27 byla zvolena starostkou Písku. Tento post v dalších volbách 2018 obhájila.

Autor: Radomír Starý